Stará známá písnička

Protagonisté snímku Stará známá písnička namísto hudebních čísel volně přecházejí z mluvené řeči do zpěvu. Režisér vkládá postavám do úst písničky v originálním znění. Chytře vybrané pasáže skladeb působí přirozeně a dál rozvíjejí děj. K funkčnosti nadsázky přispívá i kvalitní a sympatické herecké obsazení. Charaktery postav jsou natolik soběstačné, že by v kontextu uspěly i bez hudebního doprovodu. Ten však dělá z filmu mnohem výjimečnější zážitek. (Kristýna Pleskotová, Ci 09/2008). (10.01.2021)

Překvapivě originální! Není to teda vyloženě úchvatná jízda na hudebním rollercoasteru, ale kombinace hereckých, scénáristických a gagových perel se tu najde. A vložené písničky z DJ boxu taky občas vytvoří zajímavou synchronicitu. Ale hlavními hrdiny jsou beztak Selští rytíři od jezera Pludradž. (nebo tak nějak) [Ponrepo] (05.03.2024)

Typický současný francouzský film. Skupina materiálně zajištěných měšťáků hledá nadstavbu v citové spokojenosti. Na začátku jste sice nadšeni přesným výběrem písniček a výkony herců, kteří přejdou na dublování bez nejmenšího zlomu, ale když pochopíte, že jinak jde o x-tou variaci na hledání lásky u střední francouzské třídy, a uvědomíte si, že film má dvě hodiny, váš zájem opadne. (02.11.2008)

Jeden z najprístupnejších Resnaisov film a ten najkomerčnejší, aký som od neho videl. Romantický muzikál, ktorý aj keď vám nemusí úplne sadnúť, budete sa pri ňom cítiť príjemne. Nechýbajú ani menšie vizuálne hrátky, tentokrát budete pri záverečnej sekvencii pri párty v byte krútiť hlavou, že čo to tá stále sa opakujúca dvojexpozícia môže znamenať. Väčšiu výhradu mám iba proti dĺžke, pri tomto žánri by stačila úplne hodinka a pol aj keď film natočí tak výrazný autorský režisér, ako Resnais. Tak by som mal chuť si púšťať Pesničku vždy pri melancholických depkách pri daždi a po opici. (03.10.2016)

Jsem trochu zklamaný, protože moje fantazie překročila záměry tvůrců. Představoval jsem si, jak všední Francouzi v průběhu běžné konverzace náhle pocítí neodolatelné nutkání, vyskakují na stoly a propukají v zpěv, tančíce přitom za asistence pohledných sboristek, sešikovaných v úhledné geometrické obrazce. Že se ve francouzských ulicích bez předchozího varování odehrají muzikálové orgie a shůry jim bude žehnat sám Gene Kelly. :-) Tak to bohužel není. Postavy se hýbou úplně normálně, nikdo netančí, sboristky se nejspíš rojí v nějaké pečlivě zamčené šatně. Figury vedou fádní dialogy, do nichž občas vloží dvě tři fráze nějakého songu. A chvílemi to má něco do sebe. Třeba když bělovlasý André Dussollier spustí hlasem popového dorostence nebo když muž a žena, kteří se neznají, cvrlikají laškovný kuplet ze 30. let, včetně praskavého zvuku gramodesky. Škoda jen, že toho není víc a je to většinou samoúčelné. 60% (10.04.2006)