On connaît la chanson
Parole, parole, parole
Stará známa pesnička
Same Old Song
Same Old Song
Režie:
Alain ResnaisKamera:
Renato BertaHrají:
Pierre Arditi, Sabine Azéma, Jean-Pierre Bacri, André Dussollier, Agnès Jaoui, Lambert Wilson, Jane Birkin, Jean-Paul Roussillon, Jean-Pierre Darroussin (více)Obsahy(1)
Každý zná tu písničku, která je plná malicherných hádek, omluv, malých či větších lží, kde se kdokoliv náhle zamiluje, kde se opouští a odpouští a znovu schází. A to vše v bravurní hříčce protkané, nebo chcete-li vyprávěné, prostřednictvím šansonů například Aznavoura, Bécauda, Edith Piaf či Johnnyho Hallidaye. Natočil ji s nebývalou lehkostí pětasedmdesátiletý nestor francouzské kinematografie Alain Resnais a byl za ni také patřičně oceněn. Na 48. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně 1998 mu byl při příležitosti uvedení snímku Stará známá písnička udělen Stříbrný medvěd za vynikající přínos současnému filmovému umění a na domácí půdě ve Francii získal film celkem devět Césarů, mezi nimiž i toho za nejlepší francouzský film roku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Zlatý Medvěd - výběr ()
No tak tohle se tak uplne nepovedlo. Film je sice natocenej docela dobre, za chvilku celkem chytne a nenudi, ale je to naprosto obycejny vztahovy drama, kdy se par postav ruzne sblizuje. Navic s divnym useklym koncem. Tvurci si to asi uvedomily, tak to chteli ozvlastnit pisnickama. Coz udelaly fakt spatnym zpusobem. Pisnicky to jsou pekny, kdyby hrali behem filmu tak nereknu ani slovo, ale kdyz se postavy normalne bavi a najednou starej chlap zacne zpivat hlaskem holcicky a do toho je slyset praskat gramodeska, navic castokrat pisnicky ani nejsou k tematu, tak to je docela rusivy. Nastesti to je hlavne ze zacatku a ke konci, v prostredku filmu na to tvurci nejak pozapomneli a je to jen obcas. Aspon, ze herci jsou docela dobry. Je to skoda, lip vyresit pisnicky a film zkratit, tak to mohla bejt parada, takle jen lepsi 3*. ()
Jsem trochu zklamaný, protože moje fantazie překročila záměry tvůrců. Představoval jsem si, jak všední Francouzi v průběhu běžné konverzace náhle pocítí neodolatelné nutkání, vyskakují na stoly a propukají v zpěv, tančíce přitom za asistence pohledných sboristek, sešikovaných v úhledné geometrické obrazce. Že se ve francouzských ulicích bez předchozího varování odehrají muzikálové orgie a shůry jim bude žehnat sám Gene Kelly. :-) Tak to bohužel není. Postavy se hýbou úplně normálně, nikdo netančí, sboristky se nejspíš rojí v nějaké pečlivě zamčené šatně. Figury vedou fádní dialogy, do nichž občas vloží dvě tři fráze nějakého songu. A chvílemi to má něco do sebe. Třeba když bělovlasý André Dussollier spustí hlasem popového dorostence nebo když muž a žena, kteří se neznají, cvrlikají laškovný kuplet ze 30. let, včetně praskavého zvuku gramodesky. Škoda jen, že toho není víc a je to většinou samoúčelné. 60% ()
Kdybych vyrůstal ve Francii a vstřebával všechny ty francouzské šlágry a šansony, které se objevují ve filmu, bylo by hodnocení nejspíš vyšší, ale takhle jsem vnímal především celkem průměrný scénář, který si pohrává s banální milostnou zápletkou. Slušné obsazení, příjemná atmosféra Paříže a zajímavé postavy se spoustou emocí a nálad. Celkový dojem: 60 %. Nijak zásadní, ale přesto lehce nadprůměrný francouzský kousek. ()
Jeden z najprístupnejších Resnaisov film a ten najkomerčnejší, aký som od neho videl. Romantický muzikál, ktorý aj keď vám nemusí úplne sadnúť, budete sa pri ňom cítiť príjemne. Nechýbajú ani menšie vizuálne hrátky, tentokrát budete pri záverečnej sekvencii pri párty v byte krútiť hlavou, že čo to tá stále sa opakujúca dvojexpozícia môže znamenať. Väčšiu výhradu mám iba proti dĺžke, pri tomto žánri by stačila úplne hodinka a pol aj keď film natočí tak výrazný autorský režisér, ako Resnais. Tak by som mal chuť si púšťať Pesničku vždy pri melancholických depkách pri daždi a po opici. ()
Vôbec nie moja šálka kávy. Pre čajofilov čaju. Resnais je síce jeden z tých starousadlíkov francúzskeho filmu, ktorý ide stále ďalej a je zábavnejší a štýlovo pútavejší, než taký experimentátor Godard. Ale aj napriek tomu je film tradičnou vzťahovkou. Postavy sú dobre napísané, ich prepojenie a vzťahy sú umne vystavané a všetko je to obohatené o šanzóny, ktoré mi síce nič nehovoria a podľa môjho názoru narúšajú celý koncept( vypovedajú len o vnútorných pocitoch postáv), pretože často sa mi stalo, že zaznela pieseň a ja som bol sekundu prekvapený, než som si spomenul, že spievali pred 7 minútami. Ale je to slušné a nenudil som sa. Ale od Francúzskych filmov si znova dám na hodnú chvíľu pokoj. Nikdy som ich až na pár výnimiek nemal rád. ()
Příjemný film se senzačním obsazením - skvělá je hlavně spoluautorka scénáře Agnès Jaoui... A velkou pochvalu si zaslouží překladatel, titulky u písní jsou velice nápadité. ()
Já vám nevím, rád oceňuji zajímavé nápady, ale na druhou stranu, pouze dobrý nápad film nedělá. Snímek Stará známá písnička sice vystihuje, evidentně mezinárodní, přísloví doslovně a dokonale (podobný přístup k muzikálu jsem zatím neokusil, tudíž jsem byl chvíli baven jen způsobem využití písní), film je dokonce i poměrně zábavnou sondou do "běžného rodinného života"(i když tak trochu po francouzsku). Problém je však v tom, že to, co nám snímek předkládá, je jaksi prázdné, jaksi ohrané a jaksi nesoudržné. Přitom jsem si ten pitoreskní rej postav celkem užíval. A krásných písní zde zaznělo dost... ()
Tenhle film určitě nepatří mezi stěžejní díla Alaina Resnaise, ale je to i tak příjemná zábava. Navíc s hravým nápadem, když jsou myšlenky postav vyjádřeny částmi populárních francouzských písní bez ohledu na věk a pohlaví. Což často vyloudí úsměv do tváře. Zábavná forma podtrhuje vztahový a partnerský příběh hledání, objevování, bilancování. Setkání s láskou minulosti, pocit nového a velkolepého vztahu, neopětovaný cit, pomalá cesta sbližování, neschopnost přiznat si své chyby, plánované opuštění partnera, hodně emocí vyřčených i nevyřčených. Je zde šest výrazných postav. Sebevědomá i tápající Odile Lalande (zajímavá Sabine Azéma), její mladá, nadějná a svérázná sestra Camille (dobrá Agnès Jaoui), Odilein trpělivý partner Claude (Pierre Arditi), bývalý sukničkář a hypochondr Nicolas (zajímavý Jean-Pierre Bacri), zamilovaný a obětavý Simon (André Dussollier) a povrchní majitel realitní agentury Marc Duveyrier (Lambert Wilson). A k tomu všemu jsou slyšet části písní takových osobností jako je Charles Aznavour, Edith Piaf, Gilbert Bécaud, Serge Gainsbourg a mnoha dalších. Vše již bylo v různých podobách a obměnách řečeno, vysloveno, zazpíváno. Najít své štěstí, svou lásku a své místo v životě je aktuálním tématem každého času, věku i pohlaví. ()
Typický současný francouzský film. Skupina materiálně zajištěných měšťáků hledá nadstavbu v citové spokojenosti. Na začátku jste sice nadšeni přesným výběrem písniček a výkony herců, kteří přejdou na dublování bez nejmenšího zlomu, ale když pochopíte, že jinak jde o x-tou variaci na hledání lásky u střední francouzské třídy, a uvědomíte si, že film má dvě hodiny, váš zájem opadne. ()
Překvapivě originální! Není to teda vyloženě úchvatná jízda na hudebním rollercoasteru, ale kombinace hereckých, scénáristických a gagových perel se tu najde. A vložené písničky z DJ boxu taky občas vytvoří zajímavou synchronicitu. Ale hlavními hrdiny jsou beztak Selští rytíři od jezera Pludradž. (nebo tak nějak) [Ponrepo] ()
Protagonisté snímku Stará známá písnička namísto hudebních čísel volně přecházejí z mluvené řeči do zpěvu. Režisér vkládá postavám do úst písničky v originálním znění. Chytře vybrané pasáže skladeb působí přirozeně a dál rozvíjejí děj. K funkčnosti nadsázky přispívá i kvalitní a sympatické herecké obsazení. Charaktery postav jsou natolik soběstačné, že by v kontextu uspěly i bez hudebního doprovodu. Ten však dělá z filmu mnohem výjimečnější zážitek. (Kristýna Pleskotová, Ci 09/2008). ()