poster

Canterburské povídky

  • francouzský

    Les Contes de Canterbury

  • italský

    I racconti di Canterbury

  • slovenský

    Canterburské poviedky

  • anglický

    The Canterbury Tales

Drama / Komedie / Romantický

Itálie / Francie, 1972, 109 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ScarPoul
    ***

    Druhý diel Pasoliniho trilógie života, tvorí rovnako ako v Dekamerone súbor príbehov v príbehu. Príbehov, ktoré sú plné ľudskej chamtivosti, otvorených sexuálnych scén a túžob, klamstva a výsmechu, pekelných výjavov a fekálií a v rovnakej miere aj plné vtipu a lásky. Pasolini si neberie servítky pred ústa a z neskutočnou radosťou a z poriadnou hyperbolizáciou paroduje všetko čo mu príde pod ruku. Či už sú to milenci, mnísi alebo bratia. Každý zradí niekoho. Každému ide len o svoje vlastné šťastie, ktoré ale nikdy nie je schopný dosiahnuť, práve kvôli ostatným ľudom, ktorý po tom svojom osobnom šťastí prahnú rovnako náruživo ako jednotlivý hrdinovia poviedkových epizód. Všetko to tvorí ďalší nezvyčajný kaleidoskop príbehov, ktoré slúžia jednak na pobavenie, jednak na zamyslenie a jednak na to aby sme mali pred čím odvrátiť zrak. Nie je to dejovo vyzrelé ako Dekameron, ale rozhodne je to film, ktorý tvorí veľmi zvláštny prestup medzi prvým a tretím dielom trilógie života. A rovnako ako v Dekamerone aj tu vystupuje Pasolini ako pozorovateľ, rozprávač a ako jedna z hlavných postav. Film končí nostalgicky prenesenou vetou: Tu končia Canterburské poviedky, rozprávané pre radosť z rozprávania. Amen. A tak by sme k tomuto filmu mali aj pristupovať. Buď si to rozprávanie užiť, ale byť vďačný za to že to konečne po hodine aj pol skončilo. Ale to je už na vás.(16.10.2010)

  • monolog
    ***

    Dekameron se mi líbil mnohem víc. Humor tady sice je, ale není to ono. Není ho za prvé nijak moc a za další když už je, tak není zrovna extra směšnej. Jako obvykle u Pasoliniho neherci dodávají osobitost, přestože většinou spíš text odříkají a nezahrají ani na nervy. Co se mi ale opravdu líbilo byly povídky od Chaucera. Tedy jistě ne všechny, ale je krása sledovat, že se lidi nezměnili, že jsou to pořád stejný hovada. Nejlepší povídka je jistojistě ta o dvou výběrčích daní, přestože je oproti verzi, kterou znám já, ořezaná a pozměněná. Ani jsem vlastně nevěděl, že původně pochází od Chaucera. A nejsatiričtější povídka je zaručeně o tom, jak se boháčovi a chudákovi měří pokaždý jinak. Některý další mi ale přišly nedokončený a asi tak třetinu jsem nepochopil, o co v nich šlo. Ale jinak je to jeden z nejlepších pohledů na středověk a taky zajímavá vize pekla. Nejvíc mě zaujala smrt tří přátel. Jeden bodnut do zad ostatními, další dodýchal ve vlastních sračkách a poslední ve svých zvratcích. Pasolini si prostě na nic nehraje a kašle na kohokoliv, kdo by chtěl kritizovat, že tohle je už přece trochu moc. Dělá to po svým, a to mám na lidech rád. Konvence pro něj neplatí. Je ho škoda.(18.8.2006)

  • Skip
    *

    V tomto filmu mě absolutně nic nezaujalo, bylo to natočeno dost nezáživně. V Dekameronu bylo aspoň něco, ale tady vůbec nic. Snad jen ten nápad, kde má ďábel frátery. Ovšem zobrazení tohoto faktu už bylo vyloženě stupidní. Moc nechápu, co na těchto jeho filmech vidí různé poroty. Řekl bych, že Trilogií života docela odrazuje lidi, aby si přečeli knihy, které mu byly inspirací.(23.8.2006)

  • cross
    ***

    Pasolini opět boří tabu a zobrazuje sex a násilí tak, jak to už v Dekameronu nestihl. Bohužel, proti oproti prvnímu dílu trilogie života je tento film nudnější a jakoby zběsilejší, neuveřitelnější a především už jaksi "okoukaný". To co mě v Dekameronu bavilo mi tentokrát přišlo pouze jako zajímavé. Líbila se velmi osobitá představa pekla:)(31.8.2006)

  • tonho
    ****

    Stredná časť Pasoliniho trilógie života je asi najvulgárnejšia. Aj tento film vznikol podľa klasického diela svetovej literatúry, tentokrát podľa Canterburských poviedok, ktoré sú dielom anglického básnika Geoffreya Chaucera a odohrávajú sa v stredovekom Anglicku. Podobne ako v Dekamerone, aj v tomto filme je množstvo viac, či menej sympatických figúrok z ľudových vrstiev, ktorí riešia svoje sexuálne problémy. Pasolini sa nevyhýba ani zobrazeniu prenasledovania homosexuálov. Jeden z nich skončí kvôli svojej sexuálnej orientácii na hranici, keďže nemá dostatok finančných prostriedkov na to, aby podplatil sudcu. Samozrejme nechýba prdenie, močenie z balkóna, holé zadky a samozrejme penisy, ale aj homosexuálny styk, či variácia na chaplinovskú tému. V závere filmu Pasolini demonštruje svoje antiklerikálne názory a ukáže nám, ako vyzerá sranie mníchov zo Satanovho zadku. Toto všetko pôsobilo možno začiatkom 70. rokov šokujúco, v dnešnej dobe to šokujúco a kontroverzne môže zapôsobiť asi len na naozajstných puritánov.(8.11.2010)

  • - Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace