poster

Saló aneb 120 dnů sodomy

  • Itálie

    Salò o le 120 giornate di Sodoma

  • Francie

    Salo ou les 120 journées de Sodome

  • USA

    Salo, or The 120 Days of Sodom

Drama / Válečný

Itálie / Francie, 1975, 117 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • raroh
    *****

    Zcela se ztotožňuji s Pasolinim chápajícím konzumní společnost a fašismus jako společenské zlo, použíté filmařské prostředky pro mě nejsou nijak šokující (a domnívám se, že Pasolini nikoho šokovat nechtěl - tahle maloměšťácká strategie mu byla cizí), ale filozoficky niterné, vycházející navíc z podstaty věci.(9.7.2010)

  • lamps
    *

    Nemám problém s tím, když se film rozhodne z jakýchkoli důvodů či za účelem jakékoli vize zobrazovat fyzické nebo psychické lidské utrpení otevřeně, na hraně pomyslné tolerance vkusu a mravních zásad. Saló ale tyhle hranice dalece překračuje. Mnohdy ne přímo tím, co vidíme (na to byl Pasolini přeci jen dost uvědomělý), ale tím, co máme vidět, co máme pochopit a co máme snad i oslavovat jako oduševnělou uměleckou kritiku kapitalismu a sociální nerovnosti. Potřebujeme opravdu sledovat sadistické sexuální orgie, požírání výkalů nebo krmení spoutaných lidí z misky jako smečku psů, aby nám došlo, že lidská zloba je nekonečná a nekonečně zvrácená? Záměr šokovat za každou cenu filmu strašně ubližuje, nemluvě o tom, že se zotročenými postavami se nemáme šanci sblížit (Pasolini preferuje výhradně perspektivu čtyř hlavních úchylů) a fandit jim... Šokován jsem byl, ale tohle prostě dobrý film nedělá, ani průměrný...(11.2.2016)

  • hirnlego
    ****

    Ač to tak dle mého hodnocení nevypadá, Pasolini mě docela zklamal. Slovům jako "šokující", "perverzní", "nechutný" se člověk před zhlédnutím tohoto díla neubrání, neboť jsou na něj chrlena ze všech stran. Ano, jsou pravdivá, ale já jejich naplnění čekala snad s ještě trochu větší razancí - čekala jsem, že mě Pasolini rozerve na kusy a nechá vyzvrátit celý obsah žaludku - což se bohužel nestalo. Ovšem i tak musím uznat, že Pasolini stvořil tu nejbrutálnější a nejúchylnější (byť tato slova nemíním v jejich plné síle) a zároveň metaforicky nejblíže pravdě se blížící syrovou obžalobu fašismu (či chcete-li diktátorství, tyranie a zneužívání moci obecně), jakou jsem kdy viděla. Být to jen celkem chladná a zdlouhavá snůška občas nechutných, občas né zas tolik zvrácených úchylností a perverzit, hodnotila bych za "pouhé" 3* (neboť něco podobného jednoduše nevidím každý den) - jelikož je zde však skrytý určitý nepřehlédnutelný význam a varování, musím jít přeci jen o něco výš - takto odvážná (a rozhodně nadčasová) filmová metafora se totiž zas tak často nevidí. . . . . Jak jsem již uvedla - třebaže jsem čekala poněkud "názornější" provedení zmiňovaného, Saló rozhodně stojí za zhlédnutí - jen ať lidé vidí...(18.6.2006)

  • Webb
    ****

    Zlo ve své nejčistší podobě plujicí do nitra lidské psychiky. [8/10] (Artistes Associés, PEA) (Eastmancolor /// Produkce: Alberto De Stefanis, Antonio Girasante, Alberto Grimaldi /// Scénář: Pier Paolo Pasolini, Roland Barthes, Maurice Blanchot, Sergio Citti, Pierre Klossowski podle románu 120 Journées de Sodome markýze de Sada /// Kamera: Tonino Delli Colli /// Hudba: Ennio Morricone) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](28.8.2010)

  • GilEstel
    ****

    Saló, aneb 120 dnů sodomy je film, který nedokážu k ničemu přirovnat. Nikdy jsem nic takového neviděl a trochu i doufám, že neuvidím. Vůbec se nedivím, že něco takového neprošlo cenzurou. Určitou míru cenzury tento film určitě potřebuje. Pokud se s ním setká náhodný divák, který neví, co má čekat, je dost možné, že se mu zvedne žaloudek a film nedokouká. Odhaduji, že určitě víc jak půlka náhodných diváků by nebyla schotná resp. ochotná film shlédnout do konce. Určitě se nejedná o film erotický nebo dokonce pornografický, jak se občas milně uvádí. Sexuální vzrušení diváka je vyloučeno. Jediné, co člověk cítí, je lítost, opovržení a odpor. Na tom je film postaven. Když jsem film dokoukal, byl jsem otřesen a chtěl ho hned hodit do odpadu. Ačkoli je prvotní dojem tak strašný, že člověku nedovolí se soustředit na nic jinýho, po nějakém čase přemýšlení jsem v těch obrazech hrůzy začal poznávat i nějakou myšlenku, ve které je schovaná vyšší hodnota nebo chcete li hlubší režijní záměr. Režisér se snaží vzbudit v divákovi co největší odpor ke zvráceným hodnotám člověka a společnosti. Za tímto účelem kumuluje dohromady všemožné formy zla do malého uzavřeného prostoru. Takto silná kumulace je v běžném světě nemožná. Proto Pasolini vytváří společenský mikrosvět, ve kterém je možné všechno. Setkáváme se tu tak s bestiální bezcitností spojenou se sexuální perverzí, s pohrdáním lidského života, popřením lidských svobod a lidské důstojnosti, znásilňováním, psychickým trýzněním, mučením a vražděním, s lidskou lhostejností. Dalo by se jmenovat ještě mnoho dalšího. Vše je zastřešeno diktaturní vládou fašistického režimu čtyř libertinů, kteří ztělesňují všechny výše jmenované modely chování a staví z nich zákony. Jejich zákony, které zároveň přísně trestají jakékoli projevy lidskosti svých poddaných otroků. Hodnoty jako víra, láska, manželství jsou zesměšňovány. Vše je činěno pod rouškou zdánlivé intelektuality a nadřazenosti, která si klade „větší“ cíle než může být lidskost. Tento mikrosvět koncentrovaného zla ukazuje režisér, aby k němu vzbudil odpor a byl odmítnut se všemi jednotlivostmi spojujícími celek. I přes tuto pozitivní režijní snahu usuzuji, že film překročil určité hranice, které jako divák snesu. Kolikrát by stačilo třeba naznačit. Proč se já sám musím cítit trapně jen proto, že to sleduju? Když se režisér vyvaroval záběru pohlavního styku, nemohl se vyvarovat i jiných věcí? Proč musím opakovaně sledovat, jak se tam ládujou hovnama? V knize 1001 FILMŮ KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE, jsem četl, že Pasolini tvrdil o scénce kdy je dívka přinucena sníst výkaly, že jde o metaforu konzumního kapitalismu a nechutné potravy, kterou produkuje. U Pasoliniho, věrného myšlenkám marxismu, by se tomu dalo věřit. Jen tu metaforu v tom asi viděl pouze on sám. Dost možná bychom se ještě pár zajímavostí o filmu dozvěděli, kdyby nebyl režisér brzy po natočení filmu brutálně zavražděn. 120 dnů sodomy už asi navždy zůstane kontroverzním dílem, ale své silné místo v historii kinematografie má oprávněně. Jeho šokující obraz totiž není prvoplánový záměr, ačkoli to tak na první pohled může vypadat. 70%(26.11.2010)

  • - Děj celého filmu je rozdělen do kruhů Dantova „Pekla“. Jako první je „předpeklí“, kde se představuje čtveřice představitelů moci. Po předpeklí totiž následuje „kruh posedlostí“, kde jsou sexuální zvrácenosti, pořádají se zvrácené svatby a nejrůznější perverzity. Oběti jsou zbavovány vlastní vůle a zachází se s nimi jako s pouhými loutkami na hraní. Sebemenší prohřešek je krutě trestán. Po kruhu posedlostí následuje „kruh výkalů“. Vše je přípravou na úplné vyvrcholení, čímž má být poslední kruh, který je nazván „kruh krve“. Nastává skutečné peklo. I zde je určitá souvislost s de Sadovým románem, kde jsou oběti během posledních dvou vyprávění mučeni a popravováni. Pasolini nechal vyprávět dvě prostitutky a poslední dějství ponechal bez příběhů. (Zdroj: Daniel Molitor)

  • - Místo výkalů byla pojídána směs čokolády s pomerančovou marmeládou. (Kulmon)

  • - Saló odkazuje na město Lake Garda, kde se odehrává děj filmu. Pro Italy je toto město připomínkou hrůz páchaných Benitem Mussolinim. (HellFire)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace