Uccellacci e uccellini
Dravci a vrabci
Hawks and Sparrows
The Hawks and the Sparrows
Režie:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Totò, Ninetto Davoli, Femi Benussi, Rossana Di Rocco, Renato Montalbano, Giovanni Tarallo, Domenico Modugno, Cesare Gelli, Alfredo LeggiObsahy(1)
Dravci a vrabci jsou především bajkou, moralitou naplněnou aforistickými symboly. Jako se v něm setkávají dva Nevinní z ulice Hladu, z vesnice Bídy, z úpatí Hor Hlouposti, proslulé po celém světě mučednictvím sv. Analfabeta s havranem z hlavního města Ideologie z ulice Karla Marxe, setkává se zde maoistická ideologie s indickou filosofií, marxismus se středověkým křesťanstvím, neorealismus s výsostnou stylizací. Poprvé se zde objevují groteskně stylizovaní hrdinové Toto a Ninneto. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Zlatá Palma - výběr ()
Moje vůbec první setkání s Pasolinim. ()
Geniální, nadčasové, pitoreskní, dilematické a tragické svou vážností a pravdou!!! ()
Hodně zajímavé, ale těžké. Určitě jsem to neviděl naposledy, protože příznávám - některým věcem jsem nerozumněl. * * * ()
Podnětné, místy absurdní i vtipné. Ještě budu muset přemýšlet nad směrovkou, proč ukazovala vpravo? A také mi není zcela jasný Morriconeho záměr s Kaťušou coby revoluční písní. ()
Pasolini bol výborný režisér, ale verím, že ako človek musel byť strašný kretén. Keď je niečo komunistická propaganda, je jedno, či ju točí Pasolini, Oliver Stone, alebo Kim Čong Un. Je a vždy bude to len sračka. V tomto prípade celkom zábavná, s klasicky skvelou exteriérovou kamerou. ()
Všechny ty narážky jsem napoprvé nepobral, ale o to více se mi film líbil. Člověk napodruhé může objevit, co předtím přehlédl. Dravci a vrabci mají navíc moc pěknou formu. Nejdená se o žádné zakuklené náznaky, vše je hezky čitelné. Divák musí mít jen dobrý všeobecný rozhled. A zpívané úvodní (i zavěrečné) titulky - skvost! ()
♫ Spievajúce TITULKY: hneď na začiatku, ale zároveň i na konci? ♫ • Prečo, nie; aspoň i konečne poriadne privítam nejaký poriadny inovatívny prístup, ktorý sa určite každý deň len tak kdesi [vo filmových tituloch] nevidí, resp. nepočuje! A v podstate už iba kvôli tomu by si Pasoliniho, zväčša: experimentálne dielko, kľudne podľa mňa zaslúžilo i plný počet hviezdičiek, ale samozrejme, že to ani nebolo vonkoncom možné; nakoľko blížiaci sa vskutku naprosto »rozmanitý obsah«, akosi teda príliš nekorešpondoval s celkovými očakávaniami z mojej strany, no i napriek určitým výhradám, som väčšinou s týmto titulom i nadmieru spokojným. • Skrátka; «P3», ma zatiaľ príliš ani extra zvlášť nesklamal, pretože čo počin, to ["veľké"] nadšenie, no nasledujúce príspevky už nemusia byť presne také ideálne, ako tomu bolo práve predtým...? • A síce momentálne recenzovaný počin ani nedosahoval samotných kvalít predchádzajúcich, geniálnych titulov: Accattone & Mamma Roma, asi možno aj preto, že sa v jednej z hlavných, či povedzme vedľajších úloh, proste neobjavil: Franco Citti, i keď ani akurátne ponúkaní, »hereckí umelci«: Totò s Ninettom Davolim, sa absolútne nenechali nikým a ničím zahanbiť, keďže mali správny CIT na navodenie prichádzajúcich situácií, ale súčasne sa predsa i trochu prehrávali, čo napokon trošku znižovalo ich herecký kredit... • Ja som vďačný za každý, kvalitný titul, aký sa mi dostáva, a tento rozhodne patrí k jednému z nich. ()
Napodruhé (možná i díky poznámkám) netápu. Pasolini svou bajkovitou esej pojímá s velkou hravostí. Ta je patrná už z kouzelných zpívaných titulků, pokračuje absurdními dialogy, které se střídají s marxistickými citáty, biblickými odkazy. Na diváka chvilkami dýchne transcendentálno (dívka v kostýmu anděla, pohybující se mezi hrubými stěnami betonové stavby), dokonce se dostaví i závan existencialismu (rozhovor ústřední dvojice o Gagarinovi). Paralelismus nebo leitmotiv cesty, zdůrazňují Pasoliniho přemítání o prolínání katolictví a levicového smýšlení, ozvlášťňuje jej zároveň hra s žánry - groteskní stylizace je víc než patrná, objevují se také lehké prvky westernu. Godard se zkrátka může jít klouzat. ()
Takhle se mi Pier Paolo líbí. Dravci a vrabci jsou jedinečnou kombinací zdánlivě neslučitelných žánrů (grotesky, satiry, sociální kritiky, podobenství a vlastně i road movie :) umně protkanou mnoha chytrými, ale relativně snadno čitelnými a srozumitelnými symboly a narážkami. Zvláštní dynamiku a rozvernost tohoto filmu navíc podporuje skvělá, občas až westernově laděná Morriconeho hudba (i když mi zpočátku k Pasolinimu vůbec neseděla a musel jsem si na ni chvilku zvykat). No a mnohokrát zmiňované úvodní titulky jsou opravdu parádní. Lehce zdlouhavá a možná i trochu přehnaná mi přišla "mnišská epizoda" Totóa s Davolim a několikrát použité groteskovité zrychlené pohyby taky moc nemusím, ale jinak se tomu nedá moc vytknout, krásný film. ()
Ten film asi opravdu potřebuje více setkání. Poprvé před 5-6-ti lety jsem z něj měl trochu rozporuplné pocity, vycházející hlavně z toho, že jsem ho ne zcela chápal a spousta věcí mi unikala. Teď po letech už to všechno zapadalo a sedělo. Na Pasoliniho filmech se mi vždycky strašně líbí, že ač to z nich není na první pohled patrné a jejich pozadí, kulisy a prostředí tomu dokonce mnohdy odporují, je v nich obsažena, navzdory veškeré jejich kritičnosti, oslava života jako takového. A Pasoliniho prostitutky mají opravdu velké kouzlo. Až na pár maličkostí neuvěřitelně krásný film. ()
Super byly zpívané titulky. Slibně vypadal i dynamický a vtipný začátek. Ale po epizodě, v níž hlavní hrdinové kážou jako mniši víru v Boha jestřábům a vrabcům už mě film nudil a i ve smyslu rozmanitých scének jsem se ztrácel. Za zmínku určitě stojí hudba Ennia Morriconeho. ()
Jedinečné zpívané úvodní titulky, Pasoliniho rozpustilý humor, který známe z jeho Trilogie života (zde ale prakticky nevidíme nahá lidská těla), kritika společenského uspořádání a lidského pokrytectví a Morriconeho pěkná hudba. V "evidentní" rovině snímek, který by snad nikoho neměl pohoršovat, rozhodně stojí za shlédnutí. ()
Jasný, ideologicky je to přinejmenším naivně poblázněné (pořád je třeba brát v potaz, že Pasolini uměl rozlišovat mezi chytlavostí marxových teorií a dost problematickou komunistickou praxí), ale už jen titulkové intro dává divákovi jasně na vědomí, že se na něj chystá film odvážný, hravý, vrstevnatý, kterému není cizí nadhled.. Pasolini se nebál jít s kůží na trh a postoj a autentický výraz byl pro něj více než dokonalá forma. Díky tomu ty filmy působí úžasně syrově, přestože se místy můžou míjet účinkem.. Chemie ústředního hereckého dua to tentokrát dost táhne nahoru. ()
No, fakt nevím, co to mělo za myšlenku a všechny ty symboly měly znamenat - Italové asi tuší, já ani za mák nee. Ale kupodivu o tom filmu hodně přemýšlím, nechápu proč a čím mě tak zasáhl. Možná je Pasolini fakt génius, který útžkovitými nesmyslnými záběry vnukne pocity a názory. Každopádně podobné "zazpívané" úvodní titulky jsem nikde neviděla a antolik mě dostaly, že jsem si je pouštěla snad 10X dokola ;-) ()
Pasoliniho alegorická procházka otce a syna, plná symbolických odkazů. U Pasoliniho je zvykem výrazná stylizace a ne jinak je to i u tohoto groteskního díla. Navíc doplňena úžasnou hudbou mistra Morriconeho. Ta výrazná rytmická kytarová melodie mě jede v hlavě ještě teď. A nejvíc mě rozbila hláška : " Poslechni, to se každé ráno češeš vysavačem? " :D :D ()
ocenenia : MFF Cannes 1966 - Nominácia na 1. cenu ()
Můj první Pasolini, konečně. A jsem rád, že to vyšlo právě na Dravce a vrabce, které mám v merku už pár let a spolu s Evangeliem sv. Matouše mě z celé jeho tvorby lákali nejvíc. Moc to sice nedopadlo, ale na základě jednoho filmu ho soudit nebudu a určitě se od něj ještě na něco podívám. Tohle je vizuálně nápadité a poutavé podobenství, ale zároveň dost naivní a prakticky nepoužitelné, stejně jako celý marxismus, na který se tu neustále nadšeně odkazuje a to přehnaně i na poměry Itálie. Budiž, ať si tomu Pasolini věří, ale prakticky to nikdy nikde nefungovalo a teoreticky může fungovat spousta ideologií. Celé poselství mě tedy míjelo, ale uznávám, že ho Pasolini umí gradovat, jen nedokážu pořádně docenit ani to, když mi ty ideologické výkřiky lezly na nervy - a že jich nebylo málo. Takže oceňuji hlavně nápaditost, některé povedené vtipné scény (byť to občas do grotesky sklouzne až moc) a celkově formu, kterou má Pasolini dost povedenou a nejspíš i dostatečně svou, ale to budu moct posoudit až časem. Herzogův styl se taky nedá soudit jen z Temného úsvitu, tak nevím, jestli náhodou Dravci a vrabci taky nebudou určitou výjimkou, ačkoli si to moc nemyslím. Jen nechápu Pasoliniho vztah ke křesťanství - celý příběh s mnichy, kteří mají šířit náboženství mezi ptáky, se mu vyloženě vysmívá, ale v závěru má Bůh patřit do ideální komunistické společnosti? To si tam dost odporuje, ale možná mi něco uniklo... Jo, a Kuba coby zobrazení ráje mě chtě nechtě rozesmála. Slabé 3* ()
Upraveno v březnu 2021. Film Dravci a vrabci je skvostnou poezií i osobitou bajkou romantického básníka marxismu. Pier Paolo Pasolini rozevřel dokořán své básnické nitro, zhluboka se nadechl a zazpíval svou nejintimnější víru a přesvědčení a životní zkušenosti. Dotýká se italských aspektů doby, křesťanského rozporu mezi ideologií a skutečným stavem, nezapomíná na základní instinkt člověka Érota a tmavé kouty i nebezpečenství přitažlivosti Luny. Všímá si svatouškovství, zpoplatnění zbožnosti, pobavení v konzumu, italské abnormality lásky a žárlivosti, a v neposlední řadě též nerovnoprávností sociálních, sexuálních, ideologických i kapitalistických. Dojde až k pohřbu dlouholetého předsedy Italské komunistické strany Palmira Michela Nicoly Togliattiho (Stalin dal jeho jménu sovětskému městu), Thanatos, Éros, křesťanství, vůle, marxismus, satira, groteska, poezie, to je Pasoliniho intimní manifest nitra, víry a přesvědčení, poetické obrazy dotvořil konstruktér estetických výjevů Tonino Delli Colli a skladatel Ennio Morricone, drnkající u toho zlehka na struny révy. Hlavním poutníkem poetického prohlášení básníka marxismu je Totò Innocenti - "Nevinný" (obdivuhodný Totò s hlasem Oresteho Lionella, též v roli františkánského mnicha Cicilla), klaun, spíše hrubý a často nezdvořilý, je průvodcem života a jeho mnoha zákoutí, přes niterné rozporuplností společenské morálky i celkového uspořádání. Věrným souputníkem zpívání básníkova manifestu je Ninetto Innocenti (zajímavý Ninetto Davoli, též v roli lehkomyslnějšího františkánského mnicha Ninetta), synek Totòa, jeho druh i učedník. Život je sladký v těch radostech a krásách těla i duše. Hrdinou poetické bajky je havran (hlas básníka Francesca Leonettiho), ten levicový intelektuál a idealistický marxistický agitátor. Leč každá pravda se v místě neochoty a morálního rozporu křesťanské společnosti stává nebezpečně únavnou. Z dalších rolí: přitahující přívětivá animírka Luna (Femi Benussi), nevinnější známost Ninetta (Rossana Di Rocco), vlaštovčí hnízda vařící chudá ženština (Rosina Moroni), či tolik nespokojený věřitel (Ricardo Redi). Dravci a vrabci jsou stylovou poetickou alegorií osobitého romantického básníka marxismu. Film je plný symbolů, ideálů, křehkosti, víry a poezie. Pozoruhodné básnické dílo! ()
Osobne top Pasolini. ()