Maleňkij seržant
Obsahy(1)
I v československé kinematografii vznikla řada naivně patetických příběhů o malých dětech ocitnuvších se ve válečné vřavě. V nyní uváděném filmu, natočeném ve spolupráci s běloruskými filmaři, je hrdinou desetiletý sirotek, jehož se ujme otcovsky ujme celá ruská jednotka. Chlapec tam odhodlaně slouží jako zdravotník. Když společně s vojáky dojde do Čech, setká se s matkou vojáka, jehož skonu viděl, ale dlouho nenachází odvahu říci jí krutou pravdu... (české a ruské znění) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Na tento film si poměrně dobře vzpomínám (pochopitelně deformován dětským věkem), ale dost mě v tomto případě (jindy než obvykle) zaujaly komentáře k tomuto filmu více než vzpomínka na tento film. Já vím, volby se blíží, agitace je agitace...koukám co bylo, bylo vše špatné a to ze 100%, teď už jen asi světlé zítřky... :-) Lépe a radostněji... Já ale pořád leckdy nerozumím některým přispěvatelům. Já nevím, jak kdo, ale pro mě je film zábava a koníček a bylo, je a bude... Politiku a vědu v tom tom nehledám... a rozlišuji film na líbí a nelíbí (neřeším a nevnucuji nikomu tento pohled - je to jen a jen má soukromá věc)... Ale když si někdo komplikuje život a ve všem hledá vědu, tak prosím... Je to jeho věc, ale opravdu jen jeho věc... N'est-ce pas? ()
Hodně naivňoučké. Bohužel mě celé dětství krmili podobnými filmy, když se šlo s družinou do kina, bylo to buď na Práče nebo na Družinu černého pera. Jeden film z mnohých v řadě, který ničím nevyčnívá, spíš zapadá mezi kvalitnějšími. ()
Abych vyrovnal ty nostalgické blby, co dají 5* filmu jen proto, že ho v 5 letech viděli. Je to bolševickej hnůj, proberte se!!! ()
Tenhle film je zvláštní. Nevědět ve které době byl natočen, proč byl natočen a o co zásadního v něm pod maskou osudu malého klučíka jde, člověk by sázel hvězdy jak sovětský generál. Jenže... jednak tento koncept není nijak ojedinělý. Ihned se mi vybavila povinná školní četba Syn Pluku od V. P. Katajeva. Ale i Nabarvené ptáče... Jenže zatímco v posledním příběhu malý hrdina tak tak přežije skutečné reálie druhé světové (však také proto lidé údajně prchali z kin), sovětští chlapci na tom jsou o poznání lépe. Ujme se jich sovětská jednotka a bojují s ní jako její součást... Těžko věřit tomu, že v krutých bojích se měl někdo čas starat o jakékoliv dítě u jednotky... No a pak tu máme dobu normalizace kdy film vznikl, potřebu tlačit přes city na strunu přáteství se Sověty... Ne nadarmo se Borýsek dostane od svých k jednotce Ludvíka Svobody. Být jen u Rusů, nemělo by to ten internacionální bratrský potenciál. Sověti jsou hodní, dovezou Borýska do Čech přímo tam kam potřebuje atd... Film jsem viděl bez titulků, takže první polovinu jsem lovil v paměti ruská slovíčka jak Cousteau stříbrné talíře ze španělské galeony. Prý je i verze s titulky, ale nikde jsem o ni nezavadil. Hošík mi byl sympatický a chvilkami to bylo lidsky milé, bohužel pořád z toho čpěla ta propaganda. Bojuje se spíše na začátku snímku a většina válečné techniky (té sovětské i německé krom pár kubelwagenů) je nedobová. Vtipné na tom je, že jediná skutečně autentická technika používaná Rusy jsou americká vozidla v podobě Jeepů a Dodge WC :-). Ale tak to zkrátka bylo. Nakonec tedy dávám za jednu rudou hvězdu.* ()
Brouk a Robbi to řekli za mě, netřeba něco dodávat. ()
Odpad jsem udělil z lehkomyslnosti a nedbalosti. Není se co divit. V obdobném duchu je natočený celý tenhle až přiliš uvědomělý film. I když se překlenu přes problém(y) celého pojetí, tak jako to uměli Komsomolci, je nutno ještě přečíst vynikající knížku "Daleko od Moskvy" a na to už prostě nemám. Bohatě stačí sledovat desetiletého chlapečka, který ač osiřelý, najde přátelské objetí, neřkuli otcovské pouto u ruské jednotky, která je sexuálně hodně vyhladovělá. Za věrné služby z něj udělali zdravotníka, který se vzorně stará o jejich ohnilé údy a zaplísněné pyje. Co horšího může být, když se do vojáka dá infekce. Ale co horšího může být, když se tahle infekce rozleze do celého filmu. Už jednou jsem cosi podobného absolvoval s "Práčetem" a tam byl znát kvalitní režijní přístup, ale tady už se do stejné řemeslně kvalitně proudící řeky nevkročilo. Přítomnost několika známých českých herců určitě potěší našince, ale to je asi největší přednost, jinak dosti drasticky pojatého filmu co do diváckého prožitku. Ono na tom filmu totiž není nic tak zajímavého, co by diváka - masochistu nutilo koukat se na něj a není tudíž možnost poutavě ho pak převyprávět svým známým, nebo případně jim ho doporučit po zralé úvaze uvědomělého vojína, ehm, diváka. Opravdu se tentokrát válečná vřava mohla obejít beze mě. Klučina je to i přes jeho těžký filmový osud tradičně "sovětsky" nesympatický, a to se pak těžko vyzdvihují nějaké klady na příběhu. Ten jde ostatně v patetických intencích s cílem získat si diváka na svoji stranu. Jenže divák zůstal na druhém břehu a přes domnělou válečnou vřavu ukazuje posunky, že tenhle film je píčovina na entou. Zdrastvuj maladěc! Da svidanija daragoj drug! 0% ()
Já vím, že komentovat tento film je velmi nevděčná věc. Blbci, kteří každý film, který vznikl v SSSR, a priori považují za komunistickou propagandu, si budou dál stát na svém, aniž to třeba vůbec viděli, a normální divák si udělá úsudek sám. Přesto podpořím druhý tábor. Tento film nenabízí politiku, ale obyčejný lidský příběh, byť v možná trochu přehnaně patetickém hereckém projevu hlavního hrdiny. 50% ()
Rozhodně se nejedná o oskarový film. Vícekrát ho vidět také nemusím, ale jako odpad se mi rozhodně nejevil. Jako minus bych viděl absenci českých titulků, když byla jazykem filmu ruština. Také se mi nezdálo, že by vojenský mundur mohl uschnout přes noc. ()
Naivní ideologická masáž mě místy dojala až k slzám. ()
...no v kine to malo na mňa väčší účinok....po rokoch a v TV už to až tak na mňa nepôsobilo....určené skôr pre detského diváka tej doby ...dnes....už asi ťažko to adolescentov osloví....žiaľ....moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo v Bielorusku a vo Vlašimi. (dyfur) ()
Klasický schematický válečný film, jakých vzniklo kilometry, tenhle je vylepšen chybějícími českými titulky, protože 85 % je rusky... ()
hviezdička len za to že aj ja som Boris...:D ()
Legendární film generace "Husákových dětí", který jako součást osvěty pro malého diváka byl častou náplní školních kino představení. Film vzniklý k 30.tému výročí osvobození, kterých se tehdy točilo spousty a tento měl oslovit i dětského diváka. Bohužel nikdo z malých pionýrů mu nerozumněl - jednak je velká část v ruštině a potom příběh je příliš nedětský a chladný. Extrémem je herecký výkon představitele malého Boriska - lepší uvědomělý soudružský herecký projev u dětského herce už neuvidíte. ()
I když jsem tento film viděl několikrát v kině v rámci povinné projekce pro ZŠ, tak i bezmála po třiceti letech nemám důvod se na tento film dívat očima zahořklého nebo jinak labilního diváka. Pro mě politická agitka není zahlédnout rudou hvězdu na klopě, proto mi ani neunikl okolní příběh a pozoruhodné detaily, které mnohdy dnešním strnulým filmovým tvůrcům v jejich tvorbě chybí. ()
Hrdinství Rudé armády se muselo připomínat takřka neustále a oslavující motiv se neobjevoval jen u válečných filmů pro dospělé, ale občas také i ve filmech pro děti, ve kterých se právě děti bojů nějakým svým přičinění zúčastňují. Sovětská kinematografie jich má spoustu. Třeba ´Polonez Oginskogo´ (1971), kde desetiletý chlapec pomáhá partyzánům během odstřelování železničního viaduktu. Československé snímky, většinou ve spolupráci se sovětskými filmaři, jsou skromnější, ale hrůzy války i tak nevynechávají, viz ´Práče´ (1960). Je to případ i tohoto snímku, ve kterém je nacistická zlovůle ukázána hned v prvních minutách. Potom se to už jen veze v naivním dějovém balastu, právě se zaměřením na dětské diváky. Snaha o srdcervoucí etudu se smutnou matkou svého padlého syna však bohužel nevyšel. Je to až moc natahované a že je to matka válečného hrdiny, na kterého může být a je pyšná, je po divácké stránce jasné hned od prvních okamžiků. Plně ideologický film o válečném hrdinovi Rudé armády v dětském pojetí číší až moc svou agitační naivitou, čímž naprosto ztrácí na zajímavosti. Zajímavé je, že se tvůrci ohledně charakteru desetiletého Boriska zřejmě inspirovali devatenáctiletým Aljošou ve filmu ´Balada o vojákovi´ (1959). ()
Jako malému se mi to celkem líbilo, z nostalgie dávám 4*, i když si to vlastně už ani nepamatuji. ()
normalizační pohádka a rudé armádě - osvoboditelce evropy... ()
Tohle je prvni film, na ktery si vzpominam :-). Videl jsem ho byly mi 3 nebo 4 :-). ()
Už bylo několikrát řečeno, že každá doba s sebou nese zvláštní náhledy, a to na všechno. Tady se bude nadávat na stupidní tvůrce, kteří si dovolili udělat to, co v druhé světové válce bylo normální, že i desetiletý kluk mohl tahat brašnu s červeným křížem. A hned vedle bude oslavovat a sypat z rukávu hvězdičky dejme tomu za film Železný orel, kdy si teenager po několika dobrozdáních od stíhače-veterána vezme špičkový letoun a porazí s ním polovičku elitního vojska. Zkusme se zamyslet, co je větší nesmysl. Nedělám Boriskovi advokáta, ale rozhodně si nemyslím, že jde o totální blábol. Právě proto bych stejně jako paascha řekl - proberte se, ale myslím to opravdu trošku jinak. ()
Když se začne do hodnocení filmu míchat politika, je to špatně. Má se hodnotit film jako takový. Ne kdo jej natočil a v jaké době, a jaká je tam nebo byla vláda. Nu, k filmu samotnému. Odborná práce je zde sice znát, kameraman umí, ale dějově je to značně nevyvážené a místy i hodně hlucho. Možná je to tím, že neumím rusky, a tudíž mi asi pár věcí uteklo. Snímek je alespoň zpočátku akčnější než práče, ale Borisek si mne nezískal, kdežto Práče ano. Přesto i tomuto filmu nemohu tu profesionalitu upřít a kdybych se místy nenudil, dal bych klidně o dvacet více. ()