Reklama

Reklama

Evangelium sv. Matouše

  • Itálie Il vangelo secondo Matteo (více)
Trailer

Obsahy(1)

V neúrodné skalnaté pobřežní krajině učí Ježíš v podobenstvích o Bohu. Je působivý a mimořádně fascinující: striktní, až drsný a zároveň náročný. Prohlašuje, že přináší meč, nikoli klid. Cestuje z místa na místo - někde nadšeně přijímán, jinde pobouřeně odmítán a odháněn. Brzy se o něj začnou zajímat hlavní kněží, neboť jeho učení není v souladu s jejich kázáním. Vlivem jejich intrik je Ježíš zatčen, mučen a nakonec ukřižován. Po smrti se Ježíš zjeví svým nejbližším stoupencům, aby jim předal poslední pokyny. (Levné knihy)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (88)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Krásné a chytře zarámované obrázky s monumentální hudbou (což neznamená, že se tam vždy hodí), které vyprávějí něco jako příběh Ježíše. Schválně jsem do věty vecpal "něco", protože i přes zručnou filmařinu je to celé dost strohé a bezpohlavní, že to v divákovi nic silnějšího nezanechá a hlavně je těžké říct, jak to celé Pasolini vlastně myslel. Tahle otázka je i největší kamenem úrazu. Je to důmyslný výsměch, komunistický výklad Bible, nebo adaptace z pera nevěřícího, kterého ale fascinuje Ježíšův život? Po čase jsem dospěl k tomu, že pravda bude asi někde mezi vším a výsledek podle toho taky vypadá. Ježíš doslovně deklamuje slova z evangelia sv. Matouše, s občas až revolucionářskou dikcí a takhle to je celý film. Ostatní důležití lidé okolo něj jen existují a jen udělají to, na co všichni čekají, ale jinak jsou naprosto bez charakteru, prostě jen jsou. Do toho z toho pořád číhá strašák (ne)úmyslné parodie v podobě WTF scén typu prvního andělského zjevení (stane se to moc rychle, rychle to skončí, skoro jak v grotesce a Josefovo chování tomu taky odpovídá, vzhledem k tomu, jak byla ukázána úvodní scéna) a nemalého počtu dalších, po kterých už teprve mám problém to jasněji uchopit. Nejvíc mě v tomhle smyslu "dostala" montáž žalmů (!!), která nejvíc zobrazuje, jaký celý tenhle film je - povrchní. Bible je jedno z nejkomplexnějších podobenství vůbec, ať na ni máte názor jakýkoli, proto je taky problém ji nebo část z ní pořádně zpracovat, aby nic nechybělo, ale Pasolini to vzal z gruntu, některé pasáže jen nechá Ježíše suše říct, takže si to člověk sithne sotva přečíst, ale čas nad zamyšlením se nad tím vůbec nemá. Přitom v Bibli by právě o to zamyšlení mělo jít především, byť si ho každá církev a sekta vykládá podle obrazu svého - a s tím se zase nabízí otázka, jestli i tohle náhodou nebyl skrytý fór vůči církvi, která to taky někdy jen instantně deklamuje. Byl snad Pasolini tak vychcaný, jako Fassbinder v Strach jíst duše? První půlka mě ještě bavila atmosférou a hledáním zvláštních scén, takže jsem se u ní aktivně snažil přemýšlet nad Pasoliniho záměrem, jenže v druhé polovině jsem tam nedokázal vnímat nic jiného než možnost číslo 3 (z těch výše uvedených) a tak jsem jen čekal, až ta strohá show skončí, Ježíše ukřižují a vstane z mrtvých a já budu moct jít někam na oběd. Což takhle zní docela hnusně, ale při promítání jsem to tak vnímal; nehledě na to, že křížová cesta je snad jediná scéna z celého filmu, která mi přišla nějak silná. Hlavní otázkou ale stále zůstává, na kolik to je chytrá hra s divákem a co přesně byl Pasoliniho záměr, protože odpověď by hned vysvětlila všechny zvláštní scény. Nebo je snad odpověď taková, že tohle všechno jsou pocity rozšířené už tehdejšími diváky a přitom by se to mělo vnímat úplně jinak? Ale to už nad tím asi moc přemýšlím. Rozhodně jsem rád, že jsem to konečně viděl a to dokonce na velkém plátně, ale nic silnějšího to ve mě nezanechalo, znova to vidět nemusím a časem mi to začalo připadat zbytečně dlouhé, takže čisté tři hvězdy jsou podle mě adekvátní. Ostatně, dávám je skoro vždy u všech těchto silně rozporuplných zážitků. 3* () (méně) (více)

corpsy 

všechny recenze uživatele

Toto podanie života a smrti Ježiša Krista, zrejme nepríjme veľa kresťanských ovečiek. Tí sú schopný vraždiť za každú pozmenenú hlásku vo Svätom Písme. Kam sa hrabe Džihád. A Ježíš musí byť sklamaný. Dielo je podobenstvom v niečom skratkovitým, v niečom zbytočne naťahovaným a v niečom celkom iným, ako si to ( podčiarkujem ) obyčajný divák predstavuje. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Tak napotřetí mi maestro Pasolini příliš nesedl. Pomalé tempo postupně přerůstalo v nudu a směrem ke konci jsem měl už fanatickou potřebu zařvat na celý sál, aby nezdržovali a konečně ho už ukřižovali! (tímto se věřícím uživatelům omlouvám za své kacířství) Vůbec jsem měl s postavou Ježíše (tak jak ho režisér nastínil) velký problém. Casting hlavního představitele se sice podařil, Enrique Irazoqui byl velmi výrazný, ale jeho postava neuvěřitelného demagoga (přičemž v jeho rétorice došlo k mixu křesťanství a komunismu-jakkoli se může tato kombinace jevit jako nesmyslná a absurdní) mě maximálně iritovala. A vůbec mi několikrát během filmu přišlo na mysl, že ač je obsazený neherci, tak ti působí paradoxně velmi křečovitě a nepřirozeně. Více se mi líbila se mi jenom hudba, díky níž se v některých scénách podařilo vyvolat působivější chvilky. Celkově ještě 2*, víc ani omylem. ()

Amarcord_1 

všechny recenze uživatele

65% - Tento film je zajímavým pokusem o přenesení textu Bible na filmové plátno. Mám s ním jeden zásadní problém: Omezuje představivost. Člověk si při četbě nejen Matoušova evangelia vytvoří představu imaginárního filmu s ideálním hereckým obsazením, nekonečnou minutáží a neuvěřitelnými efekty. Od filmu pak naivně čeká důstojnou konkurenci, jakési zpestření své vlastní vize... a občas se nedočká. To je však problém u všech filmových adaptací knih. Mnohem větším problémem mi zde byla hudba. Ta je tu STRAŠNĚ nápadná, protože vizuální stránkou (díky Pasoliniho očividnému rozhodnutí bahnit se ve statických záběrech na detail a jejich věčném opakování) film na příliš dlouho nezaujme. Na samotné hudbě tu závisí tedy všechno: Forma, dynamika, práce s napětím... Autoři podle mě nabyli dojmu, že se o větší uměleckost celku postará, když ho na náhodných místech podbarví m.j. Bachovými Matoušovými pašijemi. Nápad zajímavý, ale provedený velmi prvoplánově a se silným zápachem kalkulu. Pasolini si zde zahrál na nešťastného DJe s hudbou, jíž podbarvoval slova, a úplně zapomněl, že tato hudba je ANTI-slovo, že sama o sobě obsahuje příliš mnoho vlastní formy, vlastního sdělení a vlastních symbolů , než aby mohla sloužit jako jakýsi zvukový koberec, který když nepasuje do místnosti, jednoduše se ustřihne, a nebo naopak nastaví kouskem z téhož materiálu. Místo spolupráce hudby s obrazem se zde konal jejich vzájemný duel, kdy jedno znásilňovalo druhé. Bach tady v mých očích zvítězil nad Pasolinim (který chtěl využít jeho umění k vlastnímu prospěchu) a odhalil skutečnost, že chce-li někdo přesvědčivě používat klasiku ve filmu, musí k ní mít úctu a pochopení. Pak, pokud to bude umět, mu začne klasika fungovat i jako filmová hudba. Můj vkus mi zkrátka zase jednou zabránil v hlubším prožitku. Škoda, třeba z toho vyrostu ;o) ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Dovolte mi komentář začít úslovím, jež vychází z nedávné aféry českého společenského klimatu, tezi, kteréžto má za úkol uvolnit atmosféru, jelikož chápu, že následující text může budit nesouhlas, některé mé názory jsou holt kontroverzní a tenhle k nim pravděpodobně bude patřit. Nezbývá než doufat, že mi výrok, jehož se chystám použít, nezlomí u adminů vaz, což v obdobném duchu platí u dalšího textu, který by mohl ovlivnit pohled čtenářů . :-) Takže nebudu to zbytečný protahovat, samotný Pasoliniho film by se dál shrnout i takto: Marxistická buzna zdraví Vatikán. ___ A teď možná k tomu provokativnímu, musím přiznat, že jsem se filmu bál. Přece jen jsem o Evangeliu sv. Matouše četl mnohé, prý se jedná o nejkontroverznější Pasoliniho film, kontroverze prý budí v zobrazení Krista, jenž je zde vylíčen jako revolucionář. Bál jsem se, že bude Pasolini žonglovat s Písmem a zachytí Ježíše Nazaretského ve špatném světle. Naštěstí se zde tak neděje. Kristus je zde sice opravdu radikální (alespoň radikálnější než v ostatních biblických adaptacích), ale to nic nemění na mém kladném vztahu k němu. Nebojím se tvrdit, že byl Ježíš Kristus největším mužem světové historie, a ne li tím největším, tak bezpochyby jedním z největších, samozřejmě v tom pozitivním duchu. To je prostě axiom přes něhož nejede vlak. ___ Nejsem znalec hudby, ale zvuky, které nám jsou předkládaný nemohu nazvat jinými, než nebeskými. Zkrátka úchvatná složka, palec nahoru. ___ A ještě jedna věc, Kulmona si pro některé věci velice vážím, ale nemohu souhlasit s jeho tvrzením, v němž říká, že v blablabla buřičství převažuje ukrutná nuda, to snad ani není možné. Nesmíme zapomínat, že zde bylo zfilmováno evangelium, biblický motiv - IMHO evangelium by nebylo nudné, ani v případě, kdy by kamera snímala pouhého recitátora (v běžném případě kněze, pastora), v Písmu se vždy najde cosi zajímavého. 85% ()

Galerie (19)

Zajímavosti (15)

  • Pasolini využil nehercov do hlavných úloh. Matka Susanna Pasolini v úlohe Márie, španielsky študent ekonómie v úlohe Krista, šofér nákladiaku z rímskej židovskej štvrti v úlohe Judáša. (MFJD)
  • V létě 1963, aby hledal místo pro natáčení filmu, podnikl Pier Paolo Pasolini výlet do Svaté země, aby se připravil na natáčení filmu. Doprovázel ho Don Andrea Carraro z Pro Civitate Christiana z Assisi. Na cestě vznikl dokument Obhlídka exteriérů v Palestině a první projekce byla provedena ve Spoletu během Festivalu dei Due Mondi 11. července 1965. Navštívená místa byla: Tiberiadské jezero, hora Tábor, Nazareth, Kafarnaum, Baram, Jeruzalém, Beeršeba, Betlém, Damašek. (classic)
  • Film je věnován papeži Janu XXIII. (gjjm)

Související novinky

Martin Scorsese a další pokušení Krista?

Martin Scorsese a další pokušení Krista?

29.05.2023

Uznávaný režisér Martin Scorsese v předešlých dnech oslavil poměrně silný úspěch na festivalu v Cannes se svým nejnovějším snímkem Killers of the Flower Moon. 206 minut dlouhé epické dílo o tajemných… (více)

Reklama

Reklama