poster

Evangelium sv. Matouše

  • italský

    Il vangelo secondo Matteo

  • francouzský

    L'Évangile selon saint Matthieu

  • slovenský

    Evanjelium sv. Matúša

  • anglický

    The Gospel According to St. Matthew

  • anglický

    The Gospel According to Matthew

Drama / Životopisný

Itálie / Francie, 1964, 137 min

Komentáře uživatelů k filmu (81)

  • Houdini

    Oscar 3 nominace: Výprava ČB, Kostýmy ČB, Hudba - A. . . . Zlatý Lev - výběr(26.4.2004)

  • Tosim
    ****

    Tady Pasolini projevil zajímavé zpracování látky: nechal text Evangelia bez výrazných změn strhujícím způsobem doslova přednášet hercem, který představaoval Ježíše Krista. To vše podtrhuje imaginativní kamera a výběr ze slavné klasické hudby. Celek je obdivuhodý a dopadá na diváka s o to větším výsledkem, než jiné, více "vybavené" filmy.(18.4.2003)

  • Kulmon
    **

    Nad vším tím Pasoliniho blablabla buřičstvím proti církvi převažuje ukrutná nuda.(9.9.2009)

  • RHK

    Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(4.9.2011)

  • xxmartinxx
    ***

    Nemám rád filmy o víře, které považují svůj námět za tak samospásný, že necítí potřebu cokoliv budovat a pouze před diváka pohodí Ježíše a nechají ho trousit moudra. Ale musím uznat, že Pasoliniho s mým vkusem velmi nekompatibilní styl mě tu poprvé neiritoval. Jediné, co nechápu, že jako ateista natočil tenhle otrocky křesťanský a naprosto nepřemýšlivý film. Asi kvůli té prvoplánové (i když docela funkční) poetice, co nás velmi okázale fackuje nesnesitelné dvě a půl hodiny. A takové je i moje hodnocení - 2 a 1/2.(7.3.2013)

  • Morien
    ***

    (1001) "Kdo miluje svého otce nebo svou matku více nežli mne, není mne hoden." K filmu toho moc co říct nemám, ale prostě si musím přisadit, že opravdu nemám ráda sebestředné a majetnické lidi. A vůbec celkově lidi, co mají tendence předělávat ostatní k obrazu svému a ty nepředělatelné spálit věčným ohněm. To se mi na tom našem světě líbí, přátelé, že si každý můžeme říkat, co chceme.(28.12.2009)

  • gudaulin
    ***

    Na příslušníka radikální levice a člena komunistické strany jde o poněkud netradiční námět, se kterým se ale Pasolini popral se ctí. Na můj vkus pojal své biblické vyprávění až příliš komorně a poněkud mi vadila i přepísklá stopáž filmu, takových 110 minut by bylo adekvátních. Na druhou stranu, je dobré porovnat tenhle 45 let starý kousek s nepopiratelnými filmařskými kvalitami s mnohem známějším a médii propíraným Umučením Krista a hned je znát, jak zoufale povrchní a prázdný film Mel Gibson natočil. Celkový dojem: 65 %.(11.8.2009)

  • sportovec
    *****

    Biblické téma vzrušuje snad každého evropského člověka bez ohledu na jeho světonázorovou orientaci. Všudypřítomnost křesťanské symboliky povznesené ve svém působení nad věk a výchovu je v našem životě totiž neoddiskutovatelná. Velký Ital pojal toto téma po svém a velmi osobitě. Evangelium svatého Matouše - mimo kanonizovaná novozákonní evangelia existuje celá řada apokryfních - má zřejmě nejblíže k prvotní zvěsti nejstarších křesťanských obcí ještě hluboko ve vnitrojudaistické periodě počáteční fáze této víry. Sociální náboj, který je s neobvyklou silou v Ježíšově legendami líčeném životě obsažen, je i východiskem Pasoliniho pojetí. Zdánlivě statický běh filmu jen zdůrazňuje závažnost zvěsti i tématu. Právě proto scénář co nejvíce cituje originální text. Vším, zvoleným tempem, kamerou, která věnue stejnou pozornost krajině i hrdinům, i volbou postupně se rýsující skupiny pasoliniovských herců, vzniká obraz aktivního, hybného křesťanství, které si beze zbytku zachovává vášnivost sociálního apelu a vůli pomáhat činně poníženým a uraženým. Obraz živý i dnes svou provokující touhou a svou neuhasitelnou žízní po pozitivním dosažitelném činu.(12.9.2007)

  • TheRaven
    *****

    Další Pasoliniho skvělý film. Pro neznalce, či povrchní znalce bible, jako jsem já, i velmi poučné. Troufám si tvrdit, že film trochu poupravil, či snad upřesnil můj pohled na věc, o které pojednává. Ale můj ateismus asi ještě upevnil, zda-li je to možné. Jeden z nejlepších Pasoliniho filmů....hudba, kamera, scénář, režie....vynikající a ojedinělé.(9.6.2008)

  • Sarkastic
    **

    Tak napotřetí mi maestro Pasolini příliš nesedl. Pomalé tempo postupně přerůstalo v nudu a směrem ke konci jsem měl už fanatickou potřebu zařvat na celý sál, aby nezdržovali a konečně ho už ukřižovali! (tímto se věřícím uživatelům omlouvám za své kacířství) Vůbec jsem měl s postavou Ježíše (tak jak ho režisér nastínil) velký problém. Casting hlavního představitele se sice podařil, Enrique Irazoqui byl velmi výrazný, ale jeho postava neuvěřitelného demagoga (přičemž v jeho rétorice došlo k mixu křesťanství a komunismu-jakkoli se může tato kombinace jevit jako nesmyslná a absurdní) mě maximálně iritovala. A vůbec mi několikrát během filmu přišlo na mysl, že ač je obsazený neherci, tak ti působí paradoxně velmi křečovitě a nepřirozeně. Více se mi líbila se mi jenom hudba, díky níž se v některých scénách podařilo vyvolat působivější chvilky. Celkově ještě 2*, víc ani omylem.(8.4.2014)

  • Dan9K
    *

    Ufinky....Mám se bát dát jednu hvězdičku, abych nebyl pozér, jak tvrdí belldandy? Ale mě prostě nic jiného nezbývá. Kdybych měl dát víc, byl bych pokrytec a nedostal bych se do Božího království! Ale vezmu to posmetáku. První a kratší kapitola byla esencí nudy (a to ne, protože bych vyžadoval akční honičky na oslech, ale našel jsem v ní zoufale málo podnětů). Záběry na Ježíše, který jakoby vystupoval z pozadí, byly sice fajn, mladá Mária byla možná až moc pohledná, ale už si z té části nic víc nepamatuji. To druhá kapitola je nesporně zajímavější. Opravdu nevím, z jakého pohledu ji uchopit. Nedokážu se přesně vžít do pocitů homosexuálního komunisty Pasoliniho, ale pokud to bral jako odstrašení potencionálních věřitelů, pak fajn (i když některé konkrétní pasáže mě z tohoto pohledu celkem odrazují). To, co se mi skutečně líbilo, byla postava samotného Ježíše, kterou Pasolini zobrazil bez jakýchkoliv okolků. Většinu času byl z mého pohledu dosti zlý a abych řekl pravdu, pokud bych v té době žil a viděl a slyšel, co říká, za jeho smrt bych se postavil rovněž. Tolik otázek mi vyvstanulo při jeho dogmatických monolozích a při tom žádná odpověď. Nejednou mi přišla na mysl teze, kde asi vzali v argumentačních schopnostech jeho stoupenci inspiraci. Tím ale rozhodně nechci tvrdit, že to, co se odehrává v tomto filmu, beru jako bernou minci, i přesto, že je to přesně podle ekumenického překladu. A to zejména z důvodu vynechání některých ne zrovna podřadných prvků (o, kterých nevím jistě, že byly přímo v Matoušovi, ale opak by mě upřímně překvapil). Musím ještě zmínit velmi divně vybranou (respektive ukradenou) hudbu, která rozhodně nepůsobila stmelujícím dojmem a celý snímek do značné míry zdivnila, což mi v příběhu o Ježíši nepřijde zrovna účelné. Z jiného soudku, opět mě zklamalo zabodávání kolíků do dlaně a nikoliv do zápěstí, častý to jev Kristových pašijí. A nakonec nesmím zapomenout na časté vyskytování "WTF scén", z nichž bych jmenoval především Jidášovu sebevraždu, uzdravování, trojnásobné Petrovo zapření a jako bonbónek - odvalení šutru z jeskyně za zvuků spirituálu, které byly zkrátka úžasně špatně natočeny a sestříhány. I když možná vyprsknutí smíchem učelem bylo, to nevím. Co říci závěrem? Pokud jsem vás dostatešně naštval, stačí si připustit, že jsem pozér a hned bude líp. Vyzkoušejte!(18.3.2007)

  • NinadeL
    *

    Ne, díky.(16.4.2013)

  • Radko
    *****

    Striedanie hudby a ticha, čiernobiele zábery krajiny bez stromov, jednoduchých príbytkov, tvárí ľudí, striedmosť kostýmov - to všetko vytvára osobitnú atmosféru spracovania Matúšovho evanjelia. Nekompromisnosť Kristovho postoja, odmietanie pochýb k viere k bohu, jeho radikalizmus je v rozpore so spracovaniami, kde je Kristus milosrdným obetným dobráčikom, ktorý jemným hlasom a dobrotivým pohľadom koná zázraky v pastelovými farbami žiariacich kulisách. Nie, skôr planúci pohľad psychopata, burácajúce výzvy a nečakané činy mohli strhnúť ľudí a vyvolať na jednej strane nenávisť a na druhej fanatickú oddanosť myšlienke viery. Príklon k jednoduchým, chorým a strádajúcim je zjavný, prejavujúci sa i v minimalistických ale celkovom ladení vierohodných kostýmoch. Výnimočné spracovanie u mňa vysoko prečnieva nad ostatnými zobrazeniami evanjelií na filmovom plátne.(20.12.2004)

  • belldandy
    *****

    Při pokusu o charakterizaci Pasoliniho díla mě napadá srovnání s tvorbou českého scénáristy a režiséra Pavla Juráčka. Oba začali u filmu jako scénáristé. A jejich vlastní režisérská práce nese potom znaky určité neobratnosti, která je však pevnou součástí jejich stylu. Ke svým filmům si samozřejmě i nadále psali scenáře sami. Jejich filmy tak byly přetíženy intelektuálními významy a poselstvími. Ze snahy psát komentář k Pasolinimu mě jímá závrať. Jeho filmy nelze k ničemu v dějinách kinematografie přirovnat. Chce-li kritik posuzovat dílo nějakého autora pak je jistě dobré mít pocit, že se svou myšlenkovou úrovní autorovi alespoň dostačujete. Když mu nedokážete porozumět, jak o něm psát. Pasolini je režisér, ale je také scénáristou, je také filozofem. Není snadné do jeho díla proniknout. Ale lze vůbec Pasolinimu jen na základě jeho filmů porozumět. Padesát procent všech výkladů jeho díla má původ ve výrocích samotného Pasoliniho. Ve zveřejněných rozhovorech podává komentář k tomu, jak je chápat. V rozhovoru s Donem Giovannim Rossim zaznamenaném v Obhlídce exteriérů prohlásil: "Nevěřím v boha. Ale v mých dílech přetrvává dech křesťanské lásky k věcem a lidem tohoto světa Nevěřím, že Kristus byl synem božím, protože jsem nevěřící (...). Věřím však v Kristovu božskou podstatu, neboť jeho lidskost byla tak velká, tak přísná a dokonalá, ze překračovala obvyklé lidské meze." - Sám film je poměrně věrným převyprávěním Matoušova evangelia. Nedopouští se větších dějiových úchylek od jeho textu než jaké jsou v podobných případech obvyklé. Přesto bývá často chápán jako skandální. Proč tomu tak je? V době, kdy točil Matoušovo evangelium byl Pasolini v Itálii známou osobností opředenou mnoha skandálními historkami. Film byl pobuřující, již jen proto, že ho točí právě Pasolini, marxistický intelektuál a homosexuál v jednom. Sám film nijak provokativní není. Třebaže z mnohých komentářů k němu bych mohla snadno nabít dojem, že Kristus v tomto filmu vyhlásí revoluci a apoštolové pak začnou střílet do představitelů ovládající třídy. Nic takového se ale neděje. Jde o upřímnou výpověď o tom, jak evangelium Pasolini vidí. Je to odraz i toho, jak je ho od mládí učen znát. Je pravdou, že hlavní důraz Pasolini položil na konflikt mezi farizeji a Ježíšem. Proto je však předpoklad už v samotných evangeliích. V současnosti je zvykem při líčení Kristova příběhu jeho hrany kvůli jeho antisemitskému nádechu otupovat. A raději zdůrazňovat to, co je koneckonců pravda, že přece i Ježíš byl vlastně farizej. V Pasolinim zaznívá ale ještě stará nota vesnických představení. Farizejové rovná se ti bohatí a falešní, ti neupřímně předstírající upřímnost vůči bohu. - Film není přiliš polopatický a počítá s vaší alespoň minimální znalostí děje. Výprava filmu byla minimální, ale je ukázkou toho jak se z mála lze udělat opravdu hodně. Dáte si „plechovku“ na hlavu a ejhle je tu římský voják. Ze všech Pasoliniho filmů, které jsem viděla má tento nejkrásnější kameru. Černobílí obraz, středomořská bezlesnatost, města na skále – nádhera (trochu jako Šimon poustevník od Luise Buňuela, ovšem bez parodického konce). Pasolini točí film jakoby maloval obraz. Pomalé záběry na tváře a emoce, které jimi procházejí. Často jsem při sledování pomyslela na Giotův cyklus a životě Marie a Ježíše v padovské kapli Scrovegniů. Odtud možná i to na starou malířskou tradici navázané zasazení Kristova příběhu do souřadnic prostředí a doby autora. Tváře italských venkovanů jsou možná největší devizou tohoto filmu. Poskytují příběhu věrohodnost, která právě zejména kristovským filmům jiných režisérů chybí. Všichni, kteří tu hrají, jsou věrnými katolíky a jejich herectví není žádným hraním, spíš náboženským aktem. Přehrávají se Kristův příběh a navazují tak na tradici venkovských představení pašijových her. Tím i levností výpravy upomíná film na slavné Jewisonovo ztvárnění muzikálu „Jesus Christ Superstar“, a také na knihu „Kristus znovu ukřižovaný“ a podle něj natočený Dassinasův film „Ten, který musí zemřít“. Řecko a Itálie jsou si přeci tak podobné. Kazantzakis a Pasolini si jsou vlastně taky velice blízcí. Mají blízký vztah k bohu, rouhají se mu, ale to vše velmi velmi upřímně. Nejrozporuplnějším na Pasoliniho filmech se mi nakonec zdá skutečnost, že osobnost jeho autora překračuje i jeho vlastní tvorbu. - Shodnocením musím váhat. Dát průměr se mi zdá nepřijatelné, neboť Pasoliniho filmy jsou vše jen ne průměrné. Takže ***** nebo* ? Ale dát *****, to se musí navenek jistě jevit jako akt intelektuálního snobismu. A dát jednu zas jako ukázka sebevědomého pozérského buranství bez snahy o pochopení. Takže dávám pět, ale ve skutečnosti je tento film stejně jako ostatní Pasoliniho filmy mimo jakékoli hodnocení.(12.8.2004)

  • Amarcord_1
    ***

    65% - Tento film je zajímavým pokusem o přenesení textu Bible na filmové plátno. Mám s ním jeden zásadní problém: Omezuje představivost. Člověk si při četbě nejen Matoušova evangelia vytvoří představu imaginárního filmu s ideálním hereckým obsazením, nekonečnou minutáží a neuvěřitelnými efekty. Od filmu pak naivně čeká důstojnou konkurenci, jakési zpestření své vlastní vize... a občas se nedočká. To je však problém u všech filmových adaptací knih. Mnohem větším problémem mi zde byla hudba. Ta je tu STRAŠNĚ nápadná, protože vizuální stránkou (díky Pasoliniho očividnému rozhodnutí bahnit se ve statických záběrech na detail a jejich věčném opakování) film na příliš dlouho nezaujme. Na samotné hudbě tu závisí tedy všechno: Forma, dynamika, práce s napětím... Autoři podle mě nabyli dojmu, že se o větší uměleckost celku postará, když ho na náhodných místech podbarví m.j. Bachovými Matoušovými pašijemi. Nápad zajímavý, ale provedený velmi prvoplánově a se silným zápachem kalkulu. Pasolini si zde zahrál na nešťastného DJe s hudbou, jíž podbarvoval slova, a úplně zapomněl, že tato hudba je ANTI-slovo, že sama o sobě obsahuje příliš mnoho vlastní formy, vlastního sdělení a vlastních symbolů , než aby mohla sloužit jako jakýsi zvukový koberec, který když nepasuje do místnosti, jednoduše se ustřihne, a nebo naopak nastaví kouskem z téhož materiálu. Místo spolupráce hudby s obrazem se zde konal jejich vzájemný duel, kdy jedno znásilňovalo druhé. Bach tady v mých očích zvítězil nad Pasolinim (který chtěl využít jeho umění k vlastnímu prospěchu) a odhalil skutečnost, že chce-li někdo přesvědčivě používat klasiku ve filmu, musí k ní mít úctu a pochopení. Pak, pokud to bude umět, mu začne klasika fungovat i jako filmová hudba. Můj vkus mi zkrátka zase jednou zabránil v hlubším prožitku. Škoda, třeba z toho vyrostu ;o)(6.11.2007)

  • Ony
    *****

    Plno ticha, plno hudby, plno slov, plno obrazu. Dohromady je to prostě evangelium. Hodí vám ho a dělejte si s ním, co chcete. Je jen na vás, co si v něm najdete, nikdo vám nic necpe. A v tom spočívá kouzlo tohoto snímku. Zásluhu na něm mají rozhodně všichni ti herci neherci, kteří hraný film proměnili téměř v dokument. Pasolini si uměl vybrat. Výborný výkon tu podává i jeho matka, které prý při natáčení závěrečné scény připomínal smrt vlastního syna, aby v ní probudil co nejpřesvědčivější a nejlidštější zoufalství. Není to zkrátka žádný středověký nebo barokní obraz. Ježíš se nevznáší metr nad zemí s beránčíma očima k nebesům, není to ani Buňuelův kámoš. Je to docela drsný chlapík.(21.1.2006)

  • GilEstel
    ***

    Pasoliniho interpretace evangelia je velmi svérázná. Místy by se dala pochopit jako křesťansko-komunistický manifest. Jak jinak pochopit věty typu „Hovořím vám: Bohatý těžko vejde do království nebeského. Lehčí je velbloudu projít přes oko jehly, než boháčovi vejít do Božího království.“ Pasoliniho marxistické cítění se tak projevilo i ve výkladu Písma. K tomu můžeme přičíst tradiční neorealistické přístupy, jako natáčení exteriérů, chudiny, práce s neherci. Inspirační zdroj je zde jasný. Život ve válkou zničené Itálii se skutečně mohl v lecčems podobat bídě, v níž žili židovští apoštolové v Judeji za vlády císaře Tiberia. Režisérův výklad tradičních biblických premis o chůzi po vodě, nasycení davu atd. se ve snímku zdá být výkladem zcela bez dramatického náboje. Děj plyne tak nějak nenápadně, očekávatelně, šedě. (Právě s tímto jsem osobně měl velký problém, což se podepsalo na mém celkovém hodnocení.) Vše působí zdánlivě amatérským dojmem. Co se daří, je držet vážnost a důstojnost k tématu. Skoro se nechce uvěřit, že film je od stejného režiséra jako šokující Saló, aneb 120 dnů sodomy. Pasolini ale nikdy nebyl režisérem, jehož hlavním nebo dokonce jediným cílem je šokovat. Byl to vzdělaný, humanitně orientovaný člověk, filmový kritik, spisovatel. Za vším, co dělal, je myšlenka. V jeho filmech je určitá myšlenková kontinuita spojující celé jeho dílo, ač se to někdy zdá málo uvěřitelné. Kdo nepochopí, nikdy nemůže pochopit Pasoliniho.(1.1.2012)

  • Aidan
    *****

    Ve svém minimalismu asi nejlepší filmová interpretace evangelia. Její kvality jsem docenil teprve až poté, kdy jsem měl možnost snímek srovnat s jiným, též ceněným, nepochybně komplexnějším, avšak horším zpracováním - s Zeffirelliho Ježíšem Nazaretským.(27.3.2007)

  • misterz
    ****

    Ťažko hodnotiť. Snímok je plný extrémov, ktoré ma buď ultra nadchli alebo ultra rozhodili. Nepochybne ale má film svoju umeleckú hodnotu, to nepopieram. Zo všetkého najviac ma oslovila hudba, ktorá tu pekne dopomáhala ku grandióznosti niektorých scén (hlavne tých duchovnejších). Bacha a Mozarta by som mohol počúvať celý deň, ale aj Šostakovič ušiel. Tiež obdivujem ako neherci dokázali perfektne zahrať, to sa len tak nevidí. Čo sa týka Ježiša, asi tak nejak som si ho charakterovo vždy predstavoval - rebelant bez príkras. Na druhú stranu ma totálne iritovali exteriéry a vlastne aj celá výprava. Kraj Basilicata a konkrétne oblasť okolo San Mauro Forte sa síce tvarom svojich vytesaných domčekov do skál na Jeruzalem podobá, ale nebolo to celkom ono, aspoň mne to tak prišlo. Výprava bola naozaj hrozná. Pripadalo mi to, ako keby Pasolini v rýchlosti vybrakoval všetky kostymérne v okolí a pobral halabala všetko, čo sa mu na prvý pohľad zapáčilo - jazdecké talianske prilbice zo zač. 20. st., husitské prilby, vidiecke oblečenie sedliactva 19. st., vkusné rustikálne šatky na hlavy a pod.... No hotový mišmaš, ktorý som nepochopil, a ktorý mi celý čas vypaľoval na sietnicu žltú škvrnu. To bol asi ten neorealizmus, ktorý som ale nepobral. K obsahovej stránke snímku nemám žiadne pripomienky - verná kópia Biblie i s presnými citáciami. Pár vetičiek sa mi však zdalo časovo poprehadzovaných, žiadna chyba to ale nebola. Inak bol to veľmi dobrý nápad venovať film pamiatke Jána XXIII., pri pápežovi Jánovi Pavlovi II. sa to Pasolinimu bohato vrátilo. Nerátal som s tým, ale suma sumárum som celkom spokojný. 70/100(27.4.2016)

  • dr.horrible
    ****

    Páčila sa mi snaha o realistickosť, posledná večera v chudobných pomeroch niekde na dedine, krátkovlasý Ježiš. Prvá polhodina a posledná. Ten stred medzi tým, s kázaniami, ubíjajúci. K výššiemu hodnoteniu sa nakoniec prikláňam pre krásnu hudbu.(1.2.2019)

  • Dalda
    **

    Proč se musí film skládat jen z dlouhých výměn naštvaných pohledů a scén, kdy se z Ježiše stane řvoucí italský diktátor a běda tomu, kdo ho nenásleduje.(23.3.2013)

  • Campbell
    ****

    Původně jsem chtěl dát jen 3*, ale jelikož v tomhle odvětví mám hodně velkou mezeru a tak moje hodnocení není zcela objektivní, tak dávám i tu jednu navíc. Pasolini má u mě tu smůlu že když točí 2 hodinovej film tak mi přijde že se později strašně opakuje, at jde o Sodomu či tadyto, nicméně se mu musí uznat kvalitní režie, prostě umí. Ale jak jsem říkal mám v těhle náboženských filmech mezeru.(17.7.2011)

  • raroh
    *****

    Svým způsobem realistický film, svým způsobem mytologický, svým způsobem středověký, svým způsobem současný.(17.4.2017)

  • Adam Bernau

    Hvězdičkově nehodnotím, opravdu nevím, jak se k tomu postavit. Vizuálně velmi působivé dílo, ale celkově jsem byl zklamán. Čekal jsem víc než strohé, statické předvedení textů Matoušova evangelia. Začátek filmu se mi velmi líbil (jakoby se snažil postihnout hranici mezi realističností a snovou legendárností příběhu o Ježíšově narození, Mariina až provokativní obyčejnost, Josefova nedůvěra, zoufalství, pak přijetí andělova vysvětlení, potom silné setkání Ježíše s Křtitelem). Pak už to byla strašná nuda (nehodnotím slovní obsah, který znám z četby Bible) a nedokázal jsem přijít na to, proč to Pasolini vlastně točil. Některé scény (např. činnost Jana Křtitele) jakoby záměrně kopírovaly kýčovitou katolickou svatoobrázkovost, někde je impozantní zveličení statického stylu tradičních "pašijových her", ale ani s těmito dojmy si nevím rady. Posledních pár vteřin celého filmu na mě působilo strhujícím dojmem a věřím tedy tomu, že chtěl autor vyobrazit Ježíše především jako sociálně burcujícího kazatele. To se mu celkem povedlo a nemá cenu o tom s filmem diskutovat, je to prostě jeho pohled. Ale celé to přebíjí nuda, která mě po celý film mučila. I přesto považuji tento film za poctivou, umělecky zajímavou osobitou výpověď o dávném kazateli, který se stal jediným Bohem naší civilizace - a "bezbožník" Pasolini mu prostě jen dává slovo, protože si myslí, že stojí za to ho slyšet. Ostatně domnívám se, že tak pokorný a tak účinný "mediální servis" poskytl tomtuto Slovu za celá staletí jen málokdo - ať už byl Pasoliniho záměr jakýkoli. A jako kuriozitu se nestydím přiznat, že nejsem ani schopen rozhodnout, jestli chce tento film Ježíše, případně křesťanskou zvěst o něm, předvést jako "to zlé" nebo "to dobré" nebo obojí ve vzájemné opozici. Tuto svou neschopnost ovšem neváhám přičíst filmu na vrub jako jeho velký klad. Určitě si to někdy pustím znova. Záměrnou strohou doslovnost trochu kazí český překlad názvu (správně "Evangelium podle Matouše").(24.3.2011)

  • giblma
    *****

    Zvláštní, že nejlepší bibllickou adaptaci natočil homosexuální komunista. Krásná stylizace a působivost o které se Gibsonovi může jen zdát. Jediné, co bych vytkla, bylo použití spirituálů, které mě místy rušily.(12.1.2008)

  • Anderton
    ****

    "Tak bolo", pravil pápež, potom, čo videl Gibsonovo Umučenie. Možno. "Takto nejak sa asi vyjadroval Ježiš", pravím ja o tomto filme, ktorý sa snaží pomerne dosť verne, ale s nejakými zásadnejšími zmenami (nesenie kríža), o pretavenie príbehu príbehov na filmové plátno. Je z neho jasné, že Pasolini bol na Ježiša hrdý ako na prvého ľavicovo zmýšľajúceho proroka. Potešila ma jedna pôvodná pieseň, ktorú neskôr prespieval Martin Gore.(1.6.2012)

  • mm13
    ***

    Na svoju dobu revolučný počin, takto civilné spracovanie danej tématiky muselo nutne vzbudiť celý rad protichodných reakcií. Žiť v tej dobe, určite plesám radosťou... Z dnešného pohľadu je v tom minimum nových pohľadov, ktoré ale divák ako ja presne pri tomto type filmov nutne potrebuje, ak sa má nasýtiť. Takto to ide mimo mňa...(6.2.2007)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)

  • ScarPoul
    ****

    Pasoliniho tvorbu mám veľmi rád. Jednak preto, lebo jeho filmy sú veľmi osobité a zároveň oproti Fellinimu pre mňa pozerateľnejšie. Aj keď obľubujem jeho staršiu tvorbu, prídu mi aj jeho ranné témy a filmy veľmi zaujímavé. Na Evanjelium sv. Matúša som sa chystal už dlhší čas. A pravdou je, že po dopozeraní som bol nadmieru spokojný. Typický Pasoliniho štýl, tentokrát obohatený o krásnu chórovú hudbu. Aj keď sa jedná o menej provokatívny film ako jeho následujúce snímky, jedná sa o príbeh veľmi starý a sfilmovaný nespočetne veľa krát. Ale tento príbeh Krista považujem za akýsi prvý výraznejší zárez, ešte pred Posledným pokušením, Ježíšom Nazaretským a Gibsonovým Umočením. Evanjelium sa popri týchto filmoch nestratí a zároveň je ešte filmom talianskej novej vlny - v dobe kedy bola veľmi výrazná. Síce sa nejedná o dokonalé spracovanie ale skutočnosť a biblickosť daných scén je podaná vierohodne a bez výraznejších prešľapov. U mňa spokojnosť.(6.5.2012)

  • Cimr
    ****

    Nemám rád křesťanství a Pasoliniho. A přitom jim to dohromady tak sluší! Pasolinimu se musím omluvit. V komentáři ke Kytici tisíce a jedné noci jsem ho přirovnal k Troškovi. To jsem se hodně sekl, Evangelium sv. Matouše je totiž věřte nevěřte jedno z nejlepších zpracování novozákonního textu. Jednoduché, nenásilné, nepatetické... Dlouho jsem byl rozhodnutý dát pět hvezdiček, ale to by film musel být důkladně prostříhán o takových dvacet nudných minut. Pasolini se měl ve střižně zamyslet nad Saint-Exupéryovým výrokem "dokonalé není to, k čemu se nedá nic přidat, ale to, od čeho se nedá nic odebrat" a měl odebrat, aby stvořil dokonalé dílo. Ale jinak člověk pomalu ani nechce věřit, že to skutečně spáchal on (představte si, ani jedno nahé tělo, žádné zvracení, prdění ani jiné tělesné projevy, mininimum tělních tekutin!).(8.4.2007)

  • Sandiego
    ****

    Italské kulisy, hudební dramaturgie, tváře, sociální výklad Nového zákona, asketický návrat k počáteční přirozenosti a zárodkům mýtu - Pasolini si zvolil výborná východiska, která však působí stále značně intelektuálním dojmem, kterému se nedostalo živé náplně. Sledování filmu není zrovna jednoduchou a naplňující činností, ale v řadě momentů je velmi působivé a inspirativní. Rozhodně jeden z nejzajímavějších a nejautentičtějších počinů ze života Krista.(3.5.2012)

  • Elfias Dóže
    *****

    Dovolte mi komentář začít úslovím, jež vychází z nedávné aféry českého společenského klimatu, tezi, kteréžto má za úkol uvolnit atmosféru, jelikož chápu, že následující text může budit nesouhlas, některé mé názory jsou holt kontroverzní a tenhle k nim pravděpodobně bude patřit. Nezbývá než doufat, že mi výrok, jehož se chystám použít, nezlomí u adminů vaz, což v obdobném duchu platí u dalšího textu, který by mohl ovlivnit pohled čtenářů . :-) Takže nebudu to zbytečný protahovat, samotný Pasoliniho film by se dál shrnout i takto: Marxistická buzna zdraví Vatikán. ___ A teď možná k tomu provokativnímu, musím přiznat, že jsem se filmu bál. Přece jen jsem o Evangeliu sv. Matouše četl mnohé, prý se jedná o nejkontroverznější Pasoliniho film, kontroverze prý budí v zobrazení Krista, jenž je zde vylíčen jako revolucionář. Bál jsem se, že bude Pasolini žonglovat s Písmem a zachytí Ježíše Nazaretského ve špatném světle. Naštěstí se zde tak neděje. Kristus je zde sice opravdu radikální (alespoň radikálnější než v ostatních biblických adaptacích), ale to nic nemění na mém kladném vztahu k němu. Nebojím se tvrdit, že byl Ježíš Kristus největším mužem světové historie, a ne li tím největším, tak bezpochyby jedním z největších, samozřejmě v tom pozitivním duchu. To je prostě axiom přes něhož nejede vlak. ___ Nejsem znalec hudby, ale zvuky, které nám jsou předkládaný nemohu nazvat jinými, než nebeskými. Zkrátka úchvatná složka, palec nahoru. ___ A ještě jedna věc, Kulmona si pro některé věci velice vážím, ale nemohu souhlasit s jeho tvrzením, v němž říká, že v blablabla buřičství převažuje ukrutná nuda, to snad ani není možné. Nesmíme zapomínat, že zde bylo zfilmováno evangelium, biblický motiv - IMHO evangelium by nebylo nudné, ani v případě, kdy by kamera snímala pouhého recitátora (v běžném případě kněze, pastora), v Písmu se vždy najde cosi zajímavého. 85%(16.6.2013)

  • Vědma
    ****

    Překvapivě zcela čisté a skoro dokonalé zpracování biblického textu, které však udělalo z mírného a lásku k bližnímu kázajícího Ježíše málem fanatika se zlým pohledem, prosazujícího nelítostnou politiku svého otce - boha, Hospodina nebo jak mu budeme říkat. Vy mě sakra budete ctít nebo běda vám. Rozdejte všechno bez protestů, protože boháč bude zatracen, nevěřící bude zatracen. Obrazová forma filmu je skvělá. Někoho možná mohou nudit dlouhé doslovné citace z bible, přednášené Ježíšem, ale já jsem si je ráda oživila. Je zřejmé, že v bibli je základ naší kultury ať chceme nebo ne, ať věříme nebo ne. Výhradu mám k hudbě, která sama o sobě nádherná, mě místy rušila, vyčnívala a sama sebe prosazovala. Nevěřila jsem tomu, ale tenhle film uvidím docela ráda znovu.(19.2.2012)

  • Chrysopras
    ****

    To neherectví mě přece jen trochu rušilo a neměnné výrazy postav jakbysmet. Na druhou stranu ocenuji doslovnost, prostředí a italštinu. Víc se dalo vyždímat z hudební stránky - takovéhle filmy si o to přímo říkají!(14.9.2009)

  • kaylin
    ***

    Krajina je nádherná, prostředí vypadá skoro autenticky a vlastně i ta černobílá kamera tomu docela sluší. Nic to nemění na tom, že je to snímek velmi zdlouhavý a že si myslím, že jsou lepší díla, která se věnují Ježíšovu osudu. Osobně stavím "Umučení Krista" mnohem výše než tohle dílo, které se snaží jít hlouběji.(19.5.2015)

  • d-fens
    ****

    ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (1995) - zaradené v sekcii 'Viera'(25.10.2007)

  • corpsy
    ***

    Toto podanie života a smrti Ježiša Krista, zrejme nepríjme veľa kresťanských ovečiek. Tí sú schopný vraždiť za každú pozmenenú hlásku vo Svätom Písme. Kam sa hrabe Džihád. A Ježíš musí byť sklamaný. Dielo je podobenstvom v niečom skratkovitým, v niečom zbytočne naťahovaným a v niečom celkom iným, ako si to ( podčiarkujem ) obyčajný divák predstavuje.(9.1.2018)

  • Wormboy
    ****

    Pasolini ako ateista si dokazal zachovat odstup a svojho hrdinu nechava odriekavat naliehave slova evanjelia s velkou striedmostou, ale zaroven obrovskou intenzitou. Vynimocnym robi tento film predovsetkym genialny predstavitel Jezisa, ktory dal postave skutocne enormny rozmer. Vyborny filmovy zazitok, ktory prinuti rozmyslat o vypovedanych slovach podstatne lepsim sposobom, ako bic dopadajuci na zohavene ludske maso.(12.2.2007)

  • Jim_Beam
    ***

    Vizuálně velice pěkné, hudba výborná, ale nějak to nefuguje dohromady. Ten film mě nechal absolutně lhostejným. Ani dobrý, ani špatný...(29.12.2007)

  • ad
    ***

    Koukatelné, ale nijak převratné dílo. Syrové prostředky tentkrát nevadily a celé to obsahovalo několik zajímavých momentů (vraždění neviňátek), ale celou dobu jsem měl pocit, jako by se mi nad hlavou vznášeli snad všichni svatí, což už samo o sobě není dobře a potom ta hudební koláž působila zmateně a nic film mi nic moc navíc nedal převratného mi film nedal... Snad jen to, že Ježíš má srostlé obočí :)(12.4.2006)

  • SoolenJV
    *****

    Bible se naprosto přirozeně prolíná se stylem italského neorealismu. Passolini jde textem evangelia slovo za slovem, událost za událostí a věrně tak převádí knihu knih na filmové plátno. Zároveň přidává vlastní prvky: Ježíš je charismatický mladík, tvrdý, jistý svou pravdou, jasně a zřetelně deklamující svoje myšlenky, režisér tak narušuje zažitou představu, který překypuje dobrotou a čistotou. Strohou vizuální stránku (vyschlá krajina, zchátralé domy) doplňuje nápaditě vybraná hudba. Výborný film.(4.6.2010)

  • Splasher
    ****

    První seznámení s PPP. Docela jsem ocenil, že to rozdělil na dvě tempa.(14.8.2010)

  • GrooveJump
    ***

    Kdysi dávno (10 let) bylo v Pardubicích na nádraží jedno funkční kino, které "nadstandartním" divákům nabízelo filmový klub. Dramaturgie byla až na malé výjímky bezchybná, avšak vemte si čerstvě pospubertálního diváka (například mne), který musel během jedné sezóny tři filmové večery trávit s panem PPP. A tak když po nejstravitelnějších Canterburských povídkách přišel Satyricon a následně Evangelium sv. Matouše, zpětně hodnotím filmy PPP jako pubertální noční můru, která mě občas budí do teď.....(17.7.2009)

  • LeoH
    **

    Orgie doslovnosti.(23.4.2014)

  • Martin741
    ***

    Jaxi nejsem veriaci, podobenstva vypisujem len pri podrobnom studiu svojej rannej stolice a nabozenstva nemusim- nejsem veriaci. Dost vadi komorna atmosfera a prilisna minutaz. 55 %(15.7.2017)

  • Faramir
    ****

    Na filmu mě nejvíc zaujalo ztvárnění Marie jako staré ženy, které je v kontrastu s jejím běžným zobrazováním pod křížem jako třicetileté - tomu se říká realismus ve filmu...(4.3.2013)

  • Master19
    ****

    Nic jednoduchého pro rozeného ateistu, jako jsem já. Nicméně s povděkem jsem se podíval na film, který (na rozdíl od jiných - zejména amerických) předčítá z evangelia a pouští k tomu ilustrační obrázky, ale to hlavní - pochopení resp. vytvoření si úsudku - nechává čistě na divákovi. Pasolini to udělal chytře, kdyby se upnul na přílišnou marxistickou metaforizaci, dávno by už upadl do zapomnění. Takhle však jeho film přináší myšlenky dál. BTW: Velice mě rozesmál jeden z uživatelů svou poznámkou "příběh jsem znal už předem". Ano ano, o příběh tu jde především. :-)(7.2.2007)

  • dANo
    ****

    Toto Pasoliniho dielo ma zaujalo hlavne výbornou kamerou, výpravou a špeciálne ma prekvapila hudba. Ináč, biblický príbeh o živote Ježiša Krista z pohľadu svätého Matúša nie je ničím prekvapivý a miestami jeho realizácia pôsobila trochu nudne...(7.2.2007)

  • Flooyden
    ****

    Na "zóně" jsem se dočetl, že v šedesátých letech vznikly tři geniální filmové vize lidské minulosti (Tarkovskij: Andrej Rublev; Vláčil: Marketa Lazarová; Pasolini: Evangelium sv. Matouše). I když jsem si po přečtení komentářů o Pasoliniho filmech říkal, že je vážně vidět nemusím, přirovnání Matouše k Rublevovi a Marketě mne zviklalo. Evangelium je moc dobrý film s vhodně vybranou hudbou a místy úžasným obrazem; hlavně ke konci, kdy se vše halí do temnoty. Přirovnání k Tarkovskému a Vláčilovi sice trochu pokulhává, nicméně podobných filmů je žalostně málo (nebo je to dobře?), takže i tento lze jedině doporučit...(11.4.2007)

  • asirtes
    **

    Tak neoblomne doslovné, až naliehavé nutkanie vytisnúť zo seba na verejnom wc abnormálne veľké H z toho vyjde ako veľmi podnetná a tvorivá činnosť a zároveň pomerne objektívna recenzia. Ale čerstvo našampónované ofinky pobavili.(12.2.2015)

  • tomtomtoma
    *****

    Pro mě trochu překvapující téma, vzhledem k tomu, že se ho ujal Pasolini. Ale byl jsem mile překvapen. Film má dobré tempo a výborně zvolenou hudbu. Pro mě to je ale trochu kontroverzní film a snad to byl do jisté míry i Pasoliniho záměr. Ale jak mám chápat spíše tvrdého Ježíše (dobře ho ztvárnil Enrique Irazoqui), který občas žhne jako oheň a je i tak kousavý. A jak mám chápat, když Ježíš tvrdí, že všechno, co jim vyjde přes ústa vychází z boha. A když Jidáš "zradí" Ježíše, není to naopak boží vůle, která si vybrala Jidáše za svůj nástroj. A jako první vstupuje do vysněného království nebeského (za odměnu!). Proč mám chápat křesťanství, pokud požaduje víru a lásku k bohu, větší než ke komukoli jinému. Proč mám chápat to, že člověk musí trpět na zemi a užívat si v nebi? Je to snad k obveselení Boha? To je pak velmi nechutná představa. Ale film je také trochu kousavý, neboť od pravého odkazu Ježíše se lidé a zvláště církev velmi odklonili. A Josef (Marcello Morante) se tvářil, vždy když viděl anděla, který mu zvěstoval směr, spíše jako ten, kdo vzrušením slintá, než ten, kdo pevně věří v boha. Svoji matku Sussannu vsadil do role staré Marie. Je to působivé dílo, ze kterého než víra v boha a církev ční víra v Ježíše a nutnost změny. Zřejmě je to i hozená rukavice církvi a společnosti k tomu, že je nutná změna. Ale jsme ji schopni a ochotni? Působivé, syrové a brutální jako život. AMEN(15.10.2009)

  • jitrnic
    *****

    Nikoho jsem zatím neviděl být více Ježíšem, než jak to dokázal Enrique Irazoqui. Hudba je k tomu ideálně vybraná, scénář je de facto výtahem z Bible a Pasolini to vše doplnil obrazově vytříbeným ztvárněním (a vytvořil tak svůj zřejmě nejlepší film). Svaté písmo v kostce.(21.7.2009)

  • majo25
    **

    Málokedy sa vidí, že by silné posolstvo bolo v otrasnom hábite. Veľakrát je to skôr naopak - vizuálny klenot tvorí prázdny obsah. Bohužiaľ v tomto filme sa šetrilo na všetkom, na interiéri, na kulisách, na kostýmoch - a to už čo je povedať. Hlavne v prvej polke viacero nudných, dlho naťahovaných scén. Neviem, koľko postáv tvorili herci, ale veľa ich nebude. Tupé pohľady bizardných človiečikov prezrádzajúce prázno v hlave a nabifľované monotónne monológy nech sú jasným dôkazom. Pasoliniho príbeh sa ale snaží o verné, priam doslovné vyobrazenie Nového zákona. A nepopieram, skrýva silné - sic surové - posolstvo.(12.9.2015)

  • LEATHERFAC
    *****

    Vážení přátelé... Spolu se Zaffirelliho Ježíšem Nazaretským nejlepší zpracování Ježíšova příběhu - toto pravda více umělečtější... Mimochodem napadlo vás někoho spočítat kolik bylo ve skutečnosti let představiteli hlavní role? Že 33 tak jak bývá obvyklé? Nikoliv - je možné že opravdu pouhých 19 !?!(25.12.2010)

  • mcleod
    *****

    Nevím, kdo přišel na to, že tento snímek je marxistickou interpetací biblického textu a Ježíš je zde zobrazen jako revolucionář. Jeho učení sice je mimo jiné i o svobodě a o boji proti materialismu a autoritářství, ale ve filmu jsem žádnou významnější vlastní invenci režiséra nezaznamenal. Jde "pouze" o přepis Bible, a to jak textu, tak jeho smyslu. Ten však je natolik geniální, že rozhodně stojí za to, se na film kouknout. Na rozdíl od novějších biblických velkofilmů předkládá Pasolini přesně totožný obraz Ježíše, jeho myšlenek a jeho skutků jako Matoušovo evangelium. Film je natočen zajímavě, silnou myšlenkovou intenzitu filmu dotváří také výborné hraní herce v roli Ježíše, ale i dalších herců. Špičkový režisér dokáže i s amatéry opravdové divy. Za problém však považuji možnost, že člověk bez znalosti uvedené předlohy se nemusí zcela orientovat v událostech ve filmu. Autor totiž nepřidal jediné vysvětlení, které by ve filmu mohlo být potřebné. Možná i proto pak některým divákům připadá, že je film namířen proti katolické církvi :-)(26.12.2010)

  • hanagi
    ****

    Byl to dobrý nápad - nadělit si tuto lahůdku o velikonoční neděli. Doslovnost (povětšinou notoricky známých) citací z Bible je v dokonalém kontrastu k nápadité výtvarné stylizaci a v použití nezvyklého hudebního doprovodu. Pasoliniho invence mě občas až trochu vyváděla z míry - např. Ježíšovo kázání podbarvené smutečním pochodem, který se hrál vždy při kladení věnců státníkům a neznámým vojínům, anebo římští vojáci v přilbicích jak vypůjčených od Žižky. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.(5.4.2015)

  • kubyno
    ***

    Film je v prvé řadě těžká symbolika. Mnoho věcí je tam symbolických - už třeba jen ty úsměvy, to je celkem specifická charakteristika. Dále mě překvapila Pasoliniho přímočarost - odvykládat monolog (dialog) a střih, třeba scéna s pokušením Krista vůbec nepůsobila jako pokušení, jen takovej pokec. Někdy to ovšem fungovalo dobře, třeba Ježíšova kázání. Někdy mě rušila někdy až agresivní hudba, ale jinak dost specifický film, každopádně (co si budeme nalhávat) občas nudný. Jinak závěr je důkazem toho, že ukřižování na plátně může být velice silným zážitkem i bez hektolitrů krve.(24.12.2012)

  • fNdEsIECLE
    *****

    „Pokud bych v té době žil a viděl a slyšel, co říká, za jeho smrt bych se postavil rovněž.“ Časy se nemění, jak tvrdí Dylan, nebo možná ano, jen někteří jedinci se zasekli před 2 000 lety, mno, i jejich může býti království nebeské. Pro ty, kteří se nechtějí vymezovat jen křesťanskou interpretací, bude četba literatury tzv. okultní možnou alternativou (ne) tušených rozměrů výkladu. (Ostatně jakákoliv církev více skrývá, nežli odhaluje. Ale pozor, pozor, kuřátka, toto vám budiž varováním nejvyšším! http://tvnoe.tbsystem.cz/index.php?cs/videoarchiv/kulaty-stul-2008-02-29-okultismus/quality/high)(30.4.2011)

  • TomBar
    **

    Pasoliniho filmy sú určite veľmi osobitou kategóriou. Toto dielko mi však bolo prezentované v škole ako filmová klasika, ako prelomové dielo. Videl som viacero filmov s biblickou tematikou, no takéto poňatie Evanjelia mi príde svojou výpravnosťou a preexponovanou dĺžkou veľmi striedme a nudné. Nehovorím to rád, ale pripomína mi videoprojekciu z filmov Slunce, seno ... : "Ó, Bóže ..."(15.1.2008)

  • mupimup
    ***

    Když znuděný Pasolini sáhl, při nuceném ubytování v hotelu během dopravního kolapsu, po hotelovém Novém zákonu, byl překvapen zde popsaným obrazem Ježíšovy osoby jaksi se míjejícím s jeho všeobecně podávaným obrazem religiózním. Evangelium sv. Matouše je ovocem tohoto rozporu. Ježíš tu naprosto nepůsobí oním jediným správným všelaskavým dojmem, ale sype svoje soudy s neúprosnou nekompromisností jako by střílel z kulometu. Zatímco ve filmu Son of God ztrápený Kaifáš hledá Ježíšovu smrt spíš z obav o průběh svátků a o bezpečnost obyvatel, v Pasoliniho ztvárnění dává Ježíš farizeům takovou čočku, že prakticky nemají jinou možnost než činit pokání, nebo se ho zbavit. Pasoliniho pojetí je tak mnohem blíž dojmu jaký Ježíš evidentně vzbuzoval v mnoha svých současnících (jeho následovníky nevyjímaje), a jaké je v evangeliích jasně patrné. A to dojmu buřiče, revolucionáře, svévolníka a narušitele hodnot. Takový Ježíš byl pro Pasoliniho jako marxistu rozhodně atraktivní, zatímco neskrývaná Pasoliniho homosexualita se postarala o to, aby se film stal problémem ještě dřív než se vůbec dostal do kin. Zpracování filmu, a pro diváka mé kategorie i jeho poživatelnost, je poznamenáno dobou, rozpočtem i autorovou oblibou v nehercích. Přiznám se, že shlédnout jej až do konce se postupně ukázalo, vzhledem k jeho délce, jako skutečná výzva. Pokud by přitom autor poněkud sestříhal významné pohledy a nevěnoval se např. detailnímu záběrovému představení každého člena Herodova třicetičlenného přepadového komanda, mohl být film minimálně o třetinu kratší. Co mě čeká, mi nicméně napověděla už první němá scéna: María zírá na Giuseppeho...Giuseppe zírá na Maríu...María si zírá na pupek...Giuseppe zírá Maríi na pupek...María je nešťastná, že je těhotná...Giuseppe je ještě neštastnější, že je María těhotná...Giuseppe se jde projít...María zírá za Giuseppem. (Intermezzo s andělem). Giuseppe se vrací a zírá na Maríu...María zírá na Giuseppeho...Giuseppe se usmívá a je šťastný, že je María těhotná...María se usmívá a je ještě šťastnější, že je těhotná. I přes takto pro mě trýznivou filmařinu však film obsahuje některé působivé, osobité a zajímavé scény (vraždění nemluvňat, Ježíšův soud). A ano, původní znění je zde rozhodně osvěžující, například když se mudrci z východu doptávají u Heroda, kde že se to narodil onen capo di Israel. Ačkoli jsem byl původně rozhodnut film pro jeho paleokvalitu nehodnotit, pro princip a ze sympatie mu o jednu hvězdu víc než Sanofgádovi střihnu.(16.12.2014)

  • Galahad
    ***

    Od Pasoliniho bych čekal víc, než jen otrocké převyprávění evangelia, čekal jsem nějakou provokaci, trošku originality, ale nic z toho se nekonalo..jinak je to film skvěle natočený, zajímavá kamera, krásné exteriéry a skvělý výkon "Ježíše".(15.6.2006)

  • misiiik
    ***

    Pre pohana príliš monotónne(3.5.2007)

  • Dan
    ****

    Počítal jsem s tím, že se Pasoliniho filmové zpracování bude věrně držet textu Matoušova evangelia. Ale čekal jsem trošku větší míru interpretace mezi textem. Tu jsem částečně našel v krásně vykreslených obrazech Ježíše jako řečníka a v reakcích lidí na jeho projevy. Ty však byly hodně ztlumeny nehereckostí herců, kteří často spíše mluvili než aby se pouštěli do obvyklých gest (jako mytí rukou Piláta).(26.12.2006)

  • kersten
    *

    Tie náboženské bláboly sa nedali počúvať.(24.4.2014)

  • Jameses
    *****

    Je to jediné filmové zpracování evangelia, které je skutečně "evangelijní". Alespoň co jsem zatím kdy viděl.(8.11.2012)

  • e(l)a
    ***

    Velmi netradiční pojetí s ještě více netradiční (pro mě až příliš) hudbou. Takže nejdřív plusy, kterých bude přece jen méně - oceňuji, že se někdo do filmu s touto tématiou vůbec pustil. Též si vážím toho, že texty evangelia nebyly změněny, jak to mnohdy bývá. Na druhou stranu z místa na místo těkající kamera pro mě byla už trochu rušivá, nicméně zase byla zajímavá. Ale hlavně na filmu je příliš znát, že v něm hrají neherci. Pro mě byly herecké výkony do filmu silně nesedící prvek, zvlášť Ježíš - tvářící se celý film stejně - mě ke konci už poněkud drásal nervy. Nemluvě o tom, že zde je Ježíš vykreslen opravdu jako revolucionář stále něco vykřikující po ulicích. Nechci brát panu režisérovi představu o Ježíší, nicméně s tou mou se trochu minula. Přes dvě hodiny trvající stopáž je, myslím, zbytečná.(10.4.2009)

  • Benjo
    *****

    "Milujte své nepřátele a modlete se za ty kdo vás pronásledují..." "Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a zcelé své síly!..Miluj svého bližního jako sám sebe!" " Všichni kdo se chápou meče, mečem zajdou" Evangelium sv.Matouše je jeden z nejkrásnějšch filmů jaké jsem viděl. Marxista, ateista a odpůrce církve Paolini dokázal natočit úctyhodnější, spirtuálnější a mnohem hlubší film než fanatický katolík Mel Gibson (Utrpení Krista).(29.3.2013)

  • T081
    ***

    Kdo to přežije může být prohlášen za svatého(1.12.2015)

  • rochelka
    ****

    Styl Cinema-Verite zaujal, rychle dialogy a pomale zabery tvari a krajin a podmaniva dynamicka hudba taktez...jen jeste resim dilema,jestli by muj nazor hodne ovlivnilo videt tento pocin kolorovany....(9.12.2007)

  • Názorožec
    *****

    Mám velké pochybnosti o filmových zpracování evangelia (potažmo Bible) obecně, vpodstatě mi příjde že to nejde...tento film se, podle mě, přesto velmi povedl...(12.2.2009)

  • Arielka
    *****

    Na umělecké filmy se obyčejně nedívám, ale Evangelium podle Matouše mě zaujalo doslovnou adaptací Bible na plátno a obsazením neherců; někdy když je ticho, jako by se řekla tisíce slov. Sleduji každý Velký pátek a přemýšlím jaké to je, když člověk věři...(19.4.2014)

  • kotrlak
    *****

    viz Aidan a giblma(12.5.2014)

  • gizi
    ****

    Film jsem měl nahraný již nějaký týden a stále se mi nechtělo na něj dívat z obavy, že budu zklamán. O to více jsem byl potěšen jeho shlédnutím. Výborná kamera a skvěle skloubená hudba, pro Pasoliniho typičtí oškliví neherci, atmosféra a prostředí filmu zcela evokuje období Ježíše. Ježíš sám z velké části působí jako záporák, zkrátka snímek mě úplně dostal. 85%.(4.7.2009)

  • Mr.Terible
    ***

    Ne a ne a ne! Co na tom filmu ostatní vidí? Kristus je tu podáván jako buřič (dejme tomu), apoštolové jako skupinka mlčenlivých, slepě následujících (tady opravdu nechápu, jak tito "idoti" mohli šířit křesťanské učení), ale přitom je to natočen jako klasické film. zpracování evangelia, které se vám snaží vštípit do hlavy, jak je kristovo učení správné a krásné. A navíc scény zázraků tu v rámci celého filmu jsou "jen aby se neřeklo", takže v tom celém uspěchaném celku působí jaksi zbytečně. Osobně preferuji Scorseseho Poslední pokušení.(19.10.2009)

  • babka
    ****

    Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1989/90.(18.6.2014)

  • ran9
    *****

    Film naprosto minimalistickými prostředky vytváří neskutečně silnou atmosféru režií, hereckými výkony a podmanivou hudbou. Vše je dokonale spojeno. Hypnotizující, téměř beze slov, pokud se mluví, je to strhující, jako třeba v kázání na hoře.(8.3.2016)

  • jungewolf
    odpad!

    Typická komunistická propaganda - vytrhat Ježíšovy výroky z kontextu a zkompilovat z nich film... . Ostatně, sektáři (např. Svědci Jehovovi) to dělají stejně ...... . Takže - Odpad ! .(29.6.2016)

  • corax8
    *****

    Proč už se netočí takové filmy? Škoda. Velmi jednoduše natočený film, bez zbytečných odboček a kudrlinek. Přesto velmi efektní. To je to filmové umění umět udělat z obyčejných obrázků celek, který funguje a strhne diváka.(9.6.2009)

  • swn
    ****

    Komunista Pasolini natočil skvelý film o Ježišovi. Film je realisticky natočený, nepridáva vlastné, často hlúpe myšlienky k slovám Ježiša ako mnohé iné filmy. Až na malé nepresnosti (napr. v tých časoch aj v ranej cirkvi sa krstilo ponorením do vody nie pokropením, túto tradíciu vymyslela cirkev až omnoho neskôr) je film natočený realisticky podľa textu evanjelia. Pasolinimu asi celkom sadol Ježiš ako niekto, kto odhalil pokrytectvo farizejov a predstaviteľov náboženského systému svojej doby. Ježiš je zobrazený chladne a zachmúrene, tvrdo. V skutočnosti možno skôr reflektuje chlad, zachmúrenosť a kritiku spoločnosti samotného režiséra, ako Krista Biblie. Napriek všetkému veľmi dobrý film.(15.8.2012)

  • Ferguson
    ****

    Čekal jsem od PPP nějakou kontroverzi, ale byl jsem příjemně překvapen. Jako přítel katolíků oceňuji důsledné dodržení textu evangelia a zároveň formální soudržnost celého snímku. Režisér se do konce filmu neodchýlil od nastavené formy z úvodu, což je v dnešní době, kdy nás většinou film naláká kvalitním úvodem, aby pak poslušně zapadnul do předem daných komerčních schémat, velice vzácné. 90%(11.7.2014)

  • aribari
    *****

    Nejlepší zpracování evangelia vůbec. Passolinnimu – komunistovi – se podařilo zobrazit Ježíše a jeho pozemský život „nebeským způsobem“. Passolini je téměř doslovně věrný biblickému textu, přesto je to dech beroucí poselství. A není ani trochu barvotiskové jako většina filmů na toto téma. Nádherná hudba, především Missa Luba, kterou jsem díky Passolinimu objevila. Film „nevyčichl“ ani za 50 let.(18.3.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace