Born to Win
Režie:
Ivan PasserHudba:
William FischerHrají:
George Segal, Karen Black, Paula Prentiss, Jay Fletcher, Hector Elizondo, Robert De Niro, Burt Young, Paul Benjamin, Marcia Jean Kurtz, Ed Madsen (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1971 a New York je divoké, špinavé město plné drog. JJ je holič a jeho závislost na heroinu se začíná nebezpečně stupňovat. Nemůže se soustředit na práci, není schopný normální komunikace a jeho jediným cílem začíná být získání peněz na další dávku. Autentický příběh, kterým Ivan Passer v Americe debutoval, je natočen v prostředí Broadwaye začátku 70. let. New York té doby nemá podobu odtažitého bankovního centra, místo uniformních úředníků se v něm pohybuje mnoho velmi osobitých postav, představovaných vynikajícími herci (George Segal, Robert De Niro nebo Karen Blacková). Film také často bývá označován za komedii, což odpovídá americkému vnímání tohoto žánru, které je ovšem Passerovi cizí. (Febiofest)
(více)Recenze (21)
Mám pocit, že pan Passer trochu přecenil své schopnosti. Jako by si myslel, že jeho umění je dostačující na to, aby film, ve kterém se nic neděje, byl po všech stránkách kvalitní. V mém případě tomu tak není, neboť je tu úplná absence čehokoliv co by mi utkvělo v paměti. Dialogy mi přišly triviální, herci průměrní, režie dost suchá, zkrátka film, jehož potenciál se vytratil do neznáma. P.S: Pokud byste se rozhodli si taktéž DVD zakoupit v levných knihách (cena:9,-Kč), nenechte se zlákat velkým titulním nápisem ‘‘Robert De Niro‘‘. Ve filmu se objeví cca na 5 minut!40% ()
Naprosto pravem skoro neznamej film o fetacich, kterej neprinasi absolutne nic noveho, coz by zas tak nevadilo, ale bohuzel ani nic zajimavyho. Jediny, co je na tom zajimavy, je ceskej reziser a malicka role De Nira jakozto poldy. Pan hlavni fetak se tak ruzne poflakuje po meste, schani drogy a penize, obcas neco slohne, jindy na nej nekdo udela podraz nebo ho chytne policie, to vse obcas lehce hozeny do cerny komedie. Takze to neni ani syrovy jako Requiem, ani vtipny jako Trainspotting, proste je to takovy nijaky a ackoliv je Segal docela sympatak a hrat umi, neni moc jasny, proc by mu mel clovek vlastne fandit. Takze ve vysledku sice nijak urazejici, ale ani nic, co by cloveka nejak vic zaujalo, ale nenudil jsem se, takze to ty 3* budou. ()
Čekal jsem celou dobu, kdy se to rozjede, ale film pořád tak nějak pozvolna ubíhá a ubíhá a najednou je konec. Anti-hrdina s květákem, kotletama a tesilkama do zvonu se většinu času jen tak poflakuje, občas se sjede, ale nějak se tam nic moc neděje. Jenže já mam pro ty filmy z nejrůznějších špinavejch zákoutí New Yorku 70. let jakousi slabost. Atmosféra je dost dobrá a připomíná třeba pozdější Scorseseho díla. V každym případě pro Passera je to od týhle debility neuvěřitelnej skok k lepšímu. A vidět mladýho Roberta De Nira na začátku kariéry v menší roli taky potěší. 65% ()
Ivan Passer se po své emigraci dost dlouho nemohl prosadit, konec konců kinematografie, ve které profesně vyrůstal, nemohla být americkému studiovému systému vzdálenější. Zrozen k vítězství je malý film, který by se dal přirovnat k současné americké nezávislé tvorbě a jeho středoevropské kořeny a především česká nová vlna se v něm určitě nezapřou. Jakkoliv je feťácká problematika v americkém filmu důkladně zmapovaná, tenhle kousek představuje zajímavý a svými tragikomickými rysy netradiční úhel pohledu. Hlavní hrdina je příkladný slaboch a ve všech ohledech looser, který si ale bídu svého postavení úspěšně zakrývá každodenní dávkou lží a sebeklamu. Narozdíl od typicky americké tvorby, která dílem moralizuje, dílem směřuje k dramatické katarzi, tady režisér na řadě drobných komických a tragických příhod všedního dne feťáka ukazuje jeho těkání odnikud nikam. Přesto scéna ve výtahu, kde dveře stále znovu a znovu automaticky narážejí do bezvládného lidského těla, je jedna z nejmrazivějších, jaká v daném žánru vznikla. Dobré herecké obsazení, Robert De Niro v té době ještě nebyl za hvězdu a tady má jen vedlejšák v podobě jednoho z detektivů. Celkový dojem: 75 %. ()
Jeden z mnoha neprávem opomíjených herců hlavních rolí Hollywoodu. Tento výrazný nevyrazný muž s tváří drsného "Amíka" vždy dokázal přitáhnout k obrazovce, alespoň mne, poněvadž jsem ho, krom oživlého Vinnetoua, neviděl v žádném špatném snímku.!!! ()
Při sledování prvního amerického filmu Ivana Passera jsem žasl nad tím, jakou má tento režisér vzácnou schopnost vycítit trapnost lidského konání i její tragiku – a znázornit je. Že to dokázal v českém prostředí, jsem věděl dobře, ale kdo by ji někdy nepostřehl v tomto odcizením prosáklém národě, plném nepřátelství, závisti a nepřejícnosti, v němž mu je dáno žít? Passer si neprojektuje české malosti – malomyslnost, malověrnost, maloměšťáctví… – do amerických kulis a figur, sleduje je bedlivě, promítá je v sebe, mění se v ně, porozumí jim a ztvární je tak, že k nim se sympatiemi, ba s láskou, pohlédne i divák, přitom se z jeho pohledu nevytrácí kritika, odstup, odpor, vzdor. Je úžasné, jak si dokázal osvojit tu celkovou řeč nevlastního místa a natočit film zahnízděný v jeho nejhlubších a nejděsivějších patrech. Nepodivoval jsem se dřív a už vůbec ne nyní jeho kritice tarantinovské podbízivé násilnické imaginace: nejednou jsem si na něj při Passerově snímku vzpomněl. Tarantino zachází s věcmi a ději tohoto světa jako s muzejními exponáty a osvěcuje je ve velkorysých aranžmá: nic z toho se ale nespojí se životem. Vše odkazuje k dyzajnu, který ponižuje styl na zboží. Passer se ale obrací ke stylu jako k životnímu utváření (se) a nic z filmu ten křehký a trpký život nepřečnívá. Hudba nepromění film ve klip, oděv jej nezvrátí v módní přehlídku, akce jej nepřičlení k nějakému žánru a intertextualita, vypravěčské schválnosti zde nemusejí maskovat vyprázdněnost, protože zde není pro život místy ani příležitost nadechnout se – a divák miluje a dusí se. ()
Povedený film v podobném duchu jako dnešní nezávislá tvorba, na kterém je hodně cítit, že je natáčen pod vlivem české nové vlny. George Segal je v roli závisláka, který už na vše rezignoval a plně se oddává své závislosti, poměrně výstižný. Dále pak potěší malé roličky budoucích hvězd De Nira, Elizonda a Younga. "Nejsem na tom závislej, jen jsem si na to zvykl". ()
Komorní "feťácké" drama z prostředí New Yorku 70. let. Na filmu je nejzajímavější, že se jedná o americký debut původem českého režiséra Ivana Passera a v malé roli policisty se tu mihne ještě úplně neznámý Robert de Niro. Snímek je postavený hlavně na hereckých výkonech a depresivní atmosféře, oboje myslím funguje tak jak má. Kdyby se tvůrce nebál ještě trochu víc přitvrdit, mohl být výsledek ještě lepší. ()
"Řekněme, že jsem sympaťák." Děj s pulsem N.Y.C. 70.let, vystiženým odpovídající syrovostí filmových prostředků i náladovou přímočarostí tehdejší ♫ fusion hudby. Stylový a nejednoznačný G.Segal, výborná K.Black, nezvykle mladý H.Elizondo a DeNiro v pacinovsko-serpicovském outfitu v neuzavřeném příběhu o životní cílech a svobodě. Hodně mě potěšily scény výletu za město. New York možná trochu i očima českého emigranta. Solidní klubový film (ale poslední dílo producenta) 3-4*. Omluvte zhoršenou kvalitu obrazu i zvuku ()
Stylové raně sedmdesátkové feťácké drama s výborným Georgem Segalem a roztomilou Karen Blackovou, tragikomicko-stoickým laděním tak trochu připomínající staršího zachmuřenějšího brášku Big Lebowskiho. Z české nové vlny má snad jen pocit ubíjející každodennosti a exteriérové záběry s reakcemi náhodných kolemjdoucích točené na skrytou kameru; o americké Intimní osvětlení opravdu nejde. Velmi koukatelné a ve své době asi i svým způsobem novátorské, leč z dnešního pohledu to ničím výrazným nevyčnívá. ()
Česká Nová vlna naroubovaná trochu násilně na typicky "americkou" zápletku.... Docela zajímavé.... ()
Americký debut Ivana Passera nebyl ostudou, filmu však chybí určitá naléhavost tématu, vše jakoby režisér nechal na hlavní postavě Segala - a ta na to v tomto případě nestačí. ()
Příběh feťáka a jeho cesty za další dávkou je lemovaný smrtí a zkázou lidí kolem něho. ()
15. 04. 2009 (117.); JJ si nechal vytetovat ,,Zrozen k vítězství" určitě dříve než byl závislý na heroinu ()
Film plný naprosto surrealných gagů a téměř slapstickových korespondencí (Džej Džej utíká z bytu gangsterů v kombiné a v ruce drží doutník a na chodbě potkává tlustého pána, který taky drží doutník a něvřícně na Džej džeje pohlíží). Zároveň je to film, který nesoudí, ale neprosto rozumí tomu menatalitě člověka beroucího drogy. Nechápu, jak tady někdo může psát, že to je "obyčejný", ba i "nudný" film. Právě naopak. Film je neskutečně zábavný, je to přímo horská jízda režijních nápadů a přesně odpozorovaných detailů jindy rozplizlé skutečnosti. Film-báseň. Segal a Karen Black jsou navíc mimořádně sladění. ()
Čekal jsem krimi, dočkal se spíše malého nezávislého dramatu o feťácích. Hlavní hrdina je slaboch, looser, drobný zlodějíček a hajzlík, který pro dávku udělá cokoliv. Občas je tu nějaký menší či větší dealer, kolem se potlouká dvojice zmdrských poldů a taky jedna holka, která ho sbalí když ji krade auto (což na mě působilo jak z říše snů). Není to špatný co se týče reálnosti, dialogů a situací. Je tu mladý a už velice plešatý Elizondo, stejně jako mladý De Niro a v jedné scéně i Burt Young. Problém je, že je to jde od ničeho k ničemu, chybí tomu jakýkoliv konec a George Segal nikdy nebyl takovým skvělým hercem, který by podobnou one man show utáhl. A nemám rád feťáky, takže neutrální 3*. ()
Tohle byl tak Céčkový film, naprosto bez jakéhokoliv uceleného děje a nějaké myšlenky. ()
Přirozená špína newyorských ulic a klasická estetika amerických kriminálek 70. let v Born to Win svědčí hlavně o vnímavosti Ivana Passera, který do téhle filmové tradice vstoupil ze zcela jiného kontextu a do té doby se v ní pohyboval pouhé tři roky. Příběh těží z autenticky zachyceného prostředí (viz záběry z ulic) i jemného humoru, byť se záhy začne nořit do závislácké bezútěšnosti... Jistě, Taxikář bude natočen o pět let později, Corneauova Série noire až v roce 1979, ale i první americký film I. Passera je součástí jejich rodokmenu... ()
Úplně se ztotožňuju s komentářem B!shopa. Nemastné, neslanné, ale nijak to neurazí. Film o poflakování se feťáka po Brodwayi. Žádná významná zápletka a tudíž ani rozuzlení. Naštěstí stopáž je snesitelná, kdyby to bylo delší, tak by to asi začalo nudit. Dobrá scéna je když feťáka jeden z detektivů vypere v pračce a pak se mi líbila jedna krásna pravda: "Jedinej dobrej feťák je mrtvej feťák!". Jinak na můj vkus 1 mrtvej feťák na takovej film je málo, ale aspoň něco. 60 %. ()
Příběh outsidera, který Passer režíroval na začátku své americké kariéry, vznikl na motivy divadelní hry D. S. Miltona(ten také spolupracoval na scénáři) . Je smutný a zábavný zároveň. Dobré herecké výkony všech zúčastněných. Viděl jsem na LFŠ 2016 s úvodem autora. ()
Související novinky
Zemřel herec Burt Young
Ve věku třiaosmdesáti let odešel americký na Oscara nominovaný herec Burt Young, mnohým fanouškům známý zejména svou rolí Paulieho Pennina z populární série filmů o Rockym Balboovi. Deníku New York… (více)
Zemřel herec George Segal
Ve věku 87 let zemřel v kalifornské Santa Rose americký herec George Segal. Zprávu médiím oznámila jeho manželka Sonia s informací, že příčinou úmrtí byly komplikace po operaci srdce. Držitel dvou… (více)
Zemřel scenárista a režisér Ivan Passer
Ve věku 86 let zemřel významný filmový scenárista a režisér Ivan Passer. Přítel a blízký spolupracovník Miloše Formana spolupracoval na scénářích k filmům Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má… (více)