Letec

Po "Rayovi" jsem šel hned do dalšího nominovaného a také životopisného "Aviatora". Tentokrát bylo očekávání větší .... a o to větší bylo zklamání. HH asi v Americe něco znamenal, takže tamní diváci si možná hlavního hrdinu víc užijí. U nás je pro někoho "nezapomenutelný", ale pro mě třeba úplně neznámý. S takovou variantou asi scénárista nepočítal. Možná i proto jsem se v průběhu těch skoro tří hodin několikrát přistihl, že se nudím ... Já mám ale tenhle problém s posledními Scorseseho filmy ... Moc jsem se těšil (jako na "Gangy") a byl jsem zklamán (tak jako z "Gangů" :) (16.02.2005)

Nedávám toto hodnocení proto, abych film, který jistě svou hodnotu, minimálně v míře poctivosti, s jakou byl natočen, má, pro vnitřní uspokojení zdusila, ale nemůžu se zbavit určitého neidentifikovatelného pocitu mírného chladu, který jsem z něj cítila a to bych asi, pokud jde o ztvárnění fragmentu života exemplárního snílka a k tomu takovým umělcem přes režii, jakým je Martin Scorsese, neměla. Bombastická výprava neni totiž vždy to, co u mě táhne a tak si ze všech možných dojmů podržím ty optimistické a to za prvé výkon Cate Blanchett a za druhé, že na vrcholný okamžik své kariery Leonardo DiCaprio teprve čeká a že se určitě dočká. (21.05.2005)

Těžké hvězdičkování. Naprosto přesně mezi čtyřmi (úchvatná vizuální stránka) a třemi hvězdičkami (rozvleklý příběh s opakujícími se peripetiemi). Rozpačitý souboj mezi Scorseseho obrazovou genialitou a poloprázdným (navíc notně natahovaným) portrétem Letce. Ani skvělí herci v čele s „životním“ DiCapriem, úžasná kamera a vypiplané retrokulisy neudrží film na očekávané úrovni - a tak jsme se dočkali pouze myšlenkově neurovnaná studie sympatického magora, bez odvahy, bez koulí, s jasným tahem na Oscara. Pořád sice nadprůměr v kontextu řadové produkce, ale doby Casin, Mafiánů, tím spíš Zuřících býků a Taxikářů jsou nejspíš definitivně fuč. (05.01.2005)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)

Martin Scorsese po filmu Gangy New Yorku razantně změnil styl a natočil biografii nezapomenutelného Howarda Hughese. Nevykresluje však klasicky celý jeho život, ale seznamuje nás s tímto nadšeným filmařem, letcem a výrobcem letadel až v jeho dospělosti, během natáčení nejnákladnějšího filmu té doby, Pekelní andělé. Postupně jsme režisérem vtahováni do příběhu megalomana, který se stal slavným v oblasti letectví i v Hollywoodu. Scorsese nám svým osobitým způsobem umožňuje proniknout do života muže, který žil s Katherine Hepburn, získal zakázky na letadla pro americkou armádu, natáčel drahé filmy a zároveň bojoval se sebou samým a svou psychickou poruchou. Obrazová stránka snímku je opět brilantní, film je opravdu strhující podívanou, jen škoda, že je tak dlouhý. Vzhledem k tomu, že nelíčí celý Hughesův život, stačily by Scoresesemu na převyprávění jeho příběhu bohatě dvě hodiny. Překvapením je především strhující výkon Leonarda DiCapria, který zase po delší době vytřel všem svým kritikům zrak a výtečná je také Cate Blanchett, která se dokázala s bravurou sobě vlastní zhostit role Katherine Hepburn. Scorsese zkrátka natočil další film, na který nelze zapomenout a jenž mu nejspíš opět vynese nějakou tu oscarovou nominaci. Update: Po druhém zhlédnutí musím konstatovat, že ta délka vlastně není až tak velkým problémem a měním tak své hodnocení na celých pět hvězdiček. 11 nominací na Oscara je zcela na místě, Scorsese opět natočil film, pod jehož povrch se divák dostane až po opětovném zkouknutí. (05.01.2005)