Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (119)

sulimo 

všechny recenze uživatele

Dost dobré, ale k tomu, aby to bylo výborné se stačilo vzdát té trapné a zbytečné romantické zápletky, která velice nevhodně odvádí pozornost od důležitých událostí a vůbec podkopává serióznost týhle záležitosti. Asi už klasický americký neduh, který si ovšem zrovna tady mohli a měli odpustit. Asi ještě horší než ona bezchemická, nevhodná romance je postava Dexe, na jednu stranu chápu, že ta jeho sympatie měla dopomoci k získání představy o tom, co byl Hermann zač, na druhou stranu se mi tohle jevilo jako nejnevhodnější možný způsob a výsměch lidskému úsudku. Tohle prostě mohlo a mělo být lepší. I tak je to však nepopiratelně silný filmový zážitek a na některé momenty, slova, výpovědi a obhajoby asi jen tak nezapomenete, a o to šlo. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Překvapivě povedený remake válečné klasiky s roku 1961 o procesu s nacistickými zločinci, kteří za války nechali povraždit několik miliónů lidí. Snímek zaujme především tím, že látku podává odlišně a divácky atraktivněji než tomu bylo v černobílé klasice. Velkou zásluhu na výsledné kvalitě filmu mají i výborní, civilně hrající herci a na televizní poměry překvapivě kvalitní výprava. Navíc záběry z koncentračních táborů mají děsivou působivost i po letech. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Dvoudílný televizní remake z roku 2000 s Alecem Baldwinem a Christopherem Plummerem. Vlastně nejde ani tak o remake, protože každý z filmů dává důraz na něco jiného. Původní snímek Stanleyho Kramera z roku 1961, se Spencerem Traceym v hlavní roli, se zaměřuje na rozdílnost světů a chápání demokracie, kdy americký právník prochází poválečným Německem a snaží se mu porozumět, porozumět lidem. Zatímco tento televizní snímek staví do protikladu právníka a žalobce na jedné straně, a inteligentního Göringa, věčně v dobré náladě a stále s vírouv bývalou Říši, na straně druhé. Göringův postoj je zpočátku blazeovanýk celému soudu, on sám věří, že se prokáže čistota myšlenek nacistického Německa. Výpověď za výpovědí však jeho veselá nálada začíná být jen stafáží, a i na něho některá líčení nacistických zvěrstev, včetně promítnutého filmu z jednoho koncentráku, začínají působit. Spíš ukecaná věcička tento film, ale nutná, abychom si uvědomili všechnu tu hrůzu a zlo, co z nacismu plynulo, tu nelidskou krutost. Nebo myslíte, že házet malé děti zaživa do hořících pecí dokáží normální lidé? ()

Rocky62 

všechny recenze uživatele

I přesto, že potenciál Norimberku nebyl tak úplně využit, jedná se i tak o velmi zdařilou rekonstrukci. Göringův charakter je bravurně vykreslen a díky tomu se stává právě on hlavním tahákem filmu. Baldwin je jako stvořený pro postavy z oblasti justice a stejně jako skutečný Robert Jackson i on má charisma. Pasáž, ve které jsou promítnuty záběry z koncentračních záběrů zanechá velmi silné pocity a stejné záběry lze spatřit i v tomto dokumentu. V rámci televizních inscenací doporučeníhodný počin. 80% ()

Aiax 

všechny recenze uživatele

Tento film, přestože v poněkud "hollywoodském" zpracování, je silným několikavrstvým zážitkem. "Unavenější" diváci si budou užívat především skvělých herců v čele s Brianem Coxem a jeho vynikajícím Göringem, ti hloubavější pak dostávají možnost zamyslet se nad věčnou otázkou zločinu a trestu, konfliktu práva a bezpráví, demokracie a zvěrské totality. Těm nejpozornějším pak jistě neunikne poukaz na to, že skutečně silné a charismatické osobnosti, jako byl Göring, neodolatelně přitahují ty slabší jako zářivka můry, bez ohledu na své morální kvality, intelektuální schopnosti a cíle, což je nadčasové téma, které platí pro kteroukoliv dobu, kterýkoliv "folk" a kteroukoliv politickou garnituru. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)

Reklama

Reklama