Švestka

Pro někoho slabota, pro mě jedna z top her JC. Možná i kvůli železniční tématice a skvělému semináři na téma Cimrman dentistou. Smoljak jako Hájek, to je něco úžasného, nedokážu si představit alternaci od Svěráka. A ono obecně je ta hra vlastně geniální, kdo jiný by dokázal napsat hodinovou hru o senilitě, kdy se furt dokolečka omýlá jedno téma. EDIT: Tak dlouho jsem nad tím Svěrákem dumal až se mi podařilo sehnat lístky a v prosinci 2019 jsem se šel se na hru podívat na živo. V hlavní roli tedy Zdeněk Svěrák, Robert Bárta jako Pulec, Marek Šimon jako Motyčka a Michal Weigel v roli Nastoupila, zbytek obsazení byl stejný. Smoljak byl geniální Hájek, ale Svěrák se svou altrnací nezůstává pozadu, především tomu dává svůj styl díky občasné improvizaci, kterou opravdu umí. Když na repliku Motyčky, proč nemá Wasserfall nějaké pěkné české příjmení, Svěrák najednou vstal a naplno spustil "Jo, třeba Brukner nebo Reidinger!", to jsem se od srdce zasmál naplno. Skvělá záležitost včetně sklerotické přednášky. Marek Šimon jako senilní Motyčka byl taky moc fajn. A Robert Bárta jako Pulec se mi možná líbil i víc než původní alternace Jana Kašpara. Dědci už mají svá léta, ale i po 50 letech to pořád stojí za to. (21.08.2019)

Neustálé opakování určitých vět a situací ve hře, byť se tak děje pod záminkou sklerózy, není vůbec vtipné, naopak to nudí a nudí, podobně jako ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Stejně tak trable s podáváním ruky působí hodně vykonstruhovaně a tedy otravně, přeci není takový problém říct, pusť mi ten úd. A vymyslet pak jiný závěr. (26.08.2012)

Viděl jsem to naživo a...Smoljakova geniální parafráze Nejedlého přechází v ještě větší genialitu o senilitě a skleróze!!! Skleróza je hrozná věc, jeden můj známý touto nemocí trpěl, byl to nějaký vzdálený příbuzný, ne nejbližší rodina, naše rodina je hodně rozvětvená, můj kamarád má například jen otce a matku, to někdy není dobré, vzpomínám si na jednu vtipnou historku ohledně jejich zajímavého vztahu, vždycky si na ni vzpomenu, když vidím nějakého trafikanta či výpravčího... (16.10.2003)

Geniální dílo mistra českého dramatického umění, který sepsáním Švestky skutečně plodně využil jednu zimní epizodku svého života. Protože, vy - většinou přece jen těch vyšších ročníků narození - si to už dnes nedokážete pořádně představit, ale dneska se večer všichni hrnete k televizi a máte o zábavu postaráno. I když - co si budeme nalhávat, ono tam toho poslední dobou tolik nedávají; většinou ňáký ty realityšou - to vám povídám, a já vím, o čem mluvím, na to se slušný člověk nemůže pořádně dívat, protože tam samej fičák nalevo, fičák napravo. A oni tam jen tak v plavkách. A jak to pořád tak fičí - jó průvan to je svinstvo. A nejen pro průdušky a další orgány. Ono vám to tak tříská těmi dveřmi, porcelán se sype ze skříní. Všude střepy. No, dneska je to samej aušus, slušný zboží, aby člověk pohledal. Ale abych se vrátil k těm plavkám - to je hrůza na to koukat, člověk aby dneska hledal plavky na ženským těle s lupou v ruce. To jsou ta tanga a další nemravnosti nejvyššího řádu. Tanga? Kdyby tanga, to už neuvidíte ani slušný foxtrot; to je pořád ten breakdance a tak... (31.12.2005)

Myslím, že na Cimrmanově dramatickém díle byla vždy nejcennější mimoběžná konstrukce dialogů. Řeč plyne, a řečníci ani tak nereflektují výroky ostatních, jako se spíše hledí vykecat. Je to velmi přirozené, a současně velmi obtížné napsat. V nejryzejší podobě to můžeme slyšet v „driftovací fázi“ Severního pólu. --- Do extrémní polohy se takové dialogy dostávají ve chvíli, kdy je na jevišti sklerotik. Skleróza je vždycky směšná, však jen vzpomeňme, jakou báječnou srandu z ní vytěžil Felix Holzmann. (Který ovšem, mimochodem, mimoběžné dialogy jinak skoro nikdy nezvládal, naopak až násilně mířil k cíli zarytou výměnou ve schématu nahrávka - smeč - nahrávka - smeč. Určitě ho hnala omezená televizní stopáž.) Cimrman ovšem Holzmanna „nemohl“ znát, nejspíš se inspiroval svým vlastním Dědem Vševědem. --- Prokecat na jevišti půldruhé hodiny, aniž se dospěje k jakékoli akci, to je mistrovský kousek. O to milejší, že rekonstrukce dramatu byla nejspíš inspirovaná přibývajícími stařeckými neduhy jak Génia, tak jeho oddaných propagátorů. Boje o rakousko-uhersko-české (jemně nakrájené) vyrovnání jsou dávno zapomenuty, budoucnost aluminia je nám ukradená, a těšíme se z toho požehnání, dožít se věku, kdy už jsme všichni tak trochu „padlí na hlavu“, ať už z Milešovky, nebo jiných vrcholů našeho mládí. (25.03.2011)