Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (259)
Každý máme tú svoju masku, za ktorou skrývame naše naozajstné ja. A je len na nás, kedy ju odložíme a koho za ňu pustíme. Každý, nielen ženy. Zaujímavý film. ()
Zásadní období tvorby Ingmara Bergmana mám tak z poloviny již odsledované a většinou tuším, co od mistra očekávat, ale taková artová divočina s vizuálními experimenty, jakou začínala (a občas i později znovu plynula) Persona, mi vyrazila dech. Bergman postupně prochází do hloubky duše ženských hrdinek, s nimiž rozehrává tu svojí klasickou psychologii až na dřen... ale přestože jsem první minuty moc nechápal, co se děje, zpětně tenhle netradiční umělecký rámec s prostřihy na kluka před plátnem/fotografií či krátkými groteskně horrorovými výjevy pozdvihuje můj celkový dojem z filmu. Až díky závěrečným titulkům mi došlo, že ten kluk byl TEN její SYN a rázem některé zůstávající kousky mozaiky dostaly nový význam. Vzpomněl jsem si přitom na starší Bergmanův film Mlčení a s ním téma odcizení ve vztahu matky a syna, kterému Bergman tentokrát vtiskl novou a originální vizuální podobu s přítomnou hranicí v podobě filmového plátna. Přestože jsem se právě do děje s dlouhými dialogy/monology „na plátně“ dostával hůře a posléze mi průběh vztahu dvou žen s ponorem do jejich duše přivodil až chvilkovou depresi, z vizuálního a pocitového aspektu to byl ve finále rozhodně silný zážitek. Musím uznat také, že Bergman měl všechny motivy a experimenty silně promyšlené a propojené (např. divadelní profese pacientky + divadelní poetika v řadě scén; synova marná touha po matce + synovo sledování matky jenom na haprujícím filmu; vyprávění sestřičky procházející z její zážitků a emocí do nitra a zážitků pacientky + vizuální prolínání obou žen atd.) a ve finále dávají smysl, stejně jako mnohé kontrasty postav/motivů (osobně mě zaujala krátká přítomnost slepého manžela sestřičky, jako kontrast k pacientce, která je zase pro změnu němá, příp. ještě víc fyziognomická porucha v podobě ztráty řeči v protikladu k vztahové poruše ve věci fyzicky nepřítomné dvojice matka – syn). Taková propracovanost s propojením formy, obsahu a všech motivů se v současnosti u artových filmů, dávajících často silný důraz především nebo i pouze na tu formu, vidí málokdy a už jen za to + úspěšné vyvolání emocí v nejedné scéně dám 4 hvězdičky. Mám pocit, že některé ikonické výjevy, záběry a scény asi budu mít dlouho v paměti, jak sugestivní či ojedinělé byly. Rozhodně tudíž uznání... nicméně mám raději jiné švédské artové filmy 60. let, stejně tak mám raději jiné Bergmanovy filmy. [75%] ()
Poézia, dokonalá obrazová báseň interpretovateľná na zilión možných spôsobov, ktorá napriek tomu, že 90% filmu rozpráva len jedna jediná postava, má takú zdrvujúcu atmosféru, že som ju rozdýchaval ešte dobrú hodinu po pozretí. 10 / 10 ()
Slušné komorní drama, které v některých pasážích připomíná experimentální film. Kdo ví jaké by bylo hodnocení nebýt výkonů Liv Ullmann a Bibi Andersson. ()
Bergman ve své nejčistší podobě se vším všudy. ()
Pojem "persona" znamená v Jungovskej archetypálnej teórii akúsi "masku", ktorú má každá osoba. Naša "persona", teda to ako sa prezentujeme pred svetom je často diametrálne odlišná od nášho vnútorného sveta. Myslím (teda mne to fest sedelo), že Bergman sa nechal inšpirovať Jungom a na tejto teórii vystaval film o dualite osobnosti, o protikladoch, o chcení, o ... Formálnej stránke nie je čo vytknúť, úvodná strihová exibícia je viac než geniálna...Za kamerou nestojí nikto menší ako maestro Nykvist (môj najobľúbenejší kameraman!!!), ktorý sa pohral s čiernobielou kompozíciou priam ukážkovo... Ťažký film ,ale začínam prichádzať Bergmanovi na chuť:) ()
Kdybych si mohla vzít na pustý ostrov jeden jediný film, bude to tento. Jeho kouzlo tkví v rozdílností výkladů. U Persony se dá objevovat stále něco nového. Já po nějakých pěti zhlédnutích už možná vím. A možná taky ne. ()
Bergmana mám rád. Avšak táto neúprosná sonda do obnažených ženských duší mi pripadá prinajmenšom patologická. Úvodné titulky s hudbou ako britva sú však spracované geniálne. ()
Vizuálně strhující snímek – tak krásně kontrastní černobílá se jen tak nevidí! Současně je to asi největší Bergmanovo experimentování s formou, opět však v rámci příběhu dvou žen řešících svůj vzájemný vztah. Jeden z nejlepších snímků Ingmara Bergmana. ()
Na zkoumání lidské (ženské) mysli moc nejsem. Surrealistický začátek byl zajímavý a scéna o zážitku z pláže odvážná a dost otevřená na 60. léta, ale to je tak všechno. Na Bergmana hold nejsem dost intelektuálně založený. Třeba do toho ještě dozraju. 50% ()
Nie že by sa na to dobre nepozeralo, lebo Nykvist, Liv a Bibi boli uhrančivé, malo to svoje zaujímavé provokatívne momenty, ale... uspávalo ma to a ledva si to udržalo moju pozornosť. Nemôže byť každý film pre mňa, aj keď ide o dôležité dielo svetovej kinematografie. Poviem si, že na mňa možno too artsy, pokrčím plecami a idem ďalej. (Lumiere - Scandi/Bergman 100 - 25.1.2018) ()
For ME 94% ()
Dílo otevřené, ač většinu času Bergman hraje expresionistický kammerspiel. ()
Opravdu se mi líbil tento osobitý snímek, jakési podobenství o maskách, které nosíme, rolích, které jsme nuceni hrát, o pozérství, požítkářství, nutnosti sebereflexe... Obě hlavní představitelky jsou úchvatné - kolik dalších dokáže zahrát psychologicky tak složitou roli jako měla zde Liv Ullmannová za použití jediného slova během celého filmu? Kolik dalších dokáže naplnit hluboce lidským rozměrem postavu tak zdánlivě plochou, jakou hraje Bibi Anderssonová? - Můžeme se o tom přít, ba to i přesvědčivě popírat - ale Bergman byl nepochybně génius. ()
Viděno několikrát. Mám pocit, že čím víc mám dnů za sebou, tím víc, je mi Persona bližší. A čím víc toho je, tím víc je jak Bibi, tak Liv větším sexsymbolem! (Ano teď Bergmanovi závidím.) ()
Komorní psychodrama bylo na můj vkus až příliš přeexponované - a neuspokojí mě, že to byl zřejmě záměr autora. Jako obdivovatel Bergmanových filmů jsem byl Personou mírně zklamán, celá skladba mi trochu připomínala Hodinu Vlků (podobné prostředí, podobný průběh, "exces" na pláži etc...) - jen je víc roztřepená a na konci neuchopitelná, křečovitá (dvojexpozice tváří obou "hrdinek"). Možná jsem v duši příliš málo ženou (natož matkou), abych chápal myšlenku filmu v celém jejím rozsahu a podtextu... Rozhodoval jsem se mezi *** a **** - nakonec přihazuju za herecký výkon Ullmanové i Anderssenové a za skvělou kameru nedávno zesnuléhol Svena Nykvista i ten bobek navíc... 7/10 ()
Stejně jako Fellini, i Bergman se časem zacyklil ve vlastních motivech a tvořil pořád ty stejné studie ženské sexuality, které smrdí nejen freudiánstvím (což vede k absurdně nihilistickým hysterickým scénám), ale také legračním pokusem předstihnout první erotické povídky. Jak jinak charakterizovat monolog o prvních zkušenostech, z kterého přímo čiší režisérova zastydlá puberta? Laciné, možná. Drží to hlavně nesporný půvab hereček a občasné experimentální momentky, ale to je tak vše. Kdo chce ukázkový evropský art 60. let, ať se raději Bergmanovi vyhne, nedělá mu dobrou reklamu a asi ani nechtěl. ()
Tak sa mi začali otvárať z brusu nové pocitové filmové sféry, zoznamujem sa s majstrom Bergmanom..... Persona je moja druhá snímka po Scénach z manželského života, môj dojem hovorí 4*. Nakopla ma ku kvalitným reflexiám a zapôsobila na mňa. Kvôli nemožnej únave si ju však musím zopakovať, pretože záver som už nemohla pochytiť, ako by bolo treba, čo ma vážne mrzí. Som ale presvedčená, že napriek naozaj pôsobivej pointe v pôsobivej forme i mojej oslabenej sústredenosti tých hviezdičiek bude 2x2. Nakoniec, veď uvidíme..... Do skorého Bergmana!!! ()
Film, který si rozhodně pořídím na DVD a který mě bude rozhodně bavit rozebírat. Protože po prvém sledování mám zatím jen matné tušení, co jsem vlastně viděl. ()
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)
„Ako žena a umelkyňa si skoro dokonalo vybavená. Ale chýba ti materský cit.” • A vari konečne [od]teraz už iba váš milý recenzent: »Ako muž a umelec si dokonalo vybavený, ale nechýba ti [ani] režisérsky cit« → I N G M A R B E R G M A N = Inžinier Kinematografie! • Vskutku počas posledného predstavenia hry: Elektra, tak zrovna vtedy vychýrená, divadelná herečka: Elisabet Voglerová, úplne znenazdajky akosi extrémne «onemela», čo bolo v podstate i ústredným leitmotívom naprieč celým týmto: VEĽKÝM ARCIDIELOM, ktoré rozhodne považujem za vôbec najlepší režisérov TITUL; snáď nielen len maximálne hodným značného obdivu nie iba z mojej strany. • Výnimočný AUTOR sa tentoraz zameral, resp. znovu horúčkovito rozpitvával medziľudské vzťahy medzi dvomi ústrednými protagonistkami, keď na jednej strane sa tejto úlohy zhosťuje už medzitým spomínaná: mlčiaca [sexy] ryba, pričom druhú stranu povedzme zase reprezentuje jej pravý protipól v podobe zdravotnej sestričky/ošetrovateľky v jednom ponímaní skrz: Almu, keď v prvej fáze sa na samý úvod najprv nachádzame v akomsi špitáli, zatiaľ čo v druhej fáze sa bude už oveľa podstatnejšie, a k tomu i voľnejšie dýchať na istom ostrove [Fårö], kde sa tieto postavy zrejme ešte i o trochu predsa viacej zblížia; čo poviete, je to napokon i reálne dosť možné? A čo spadá do úvahy ďalej? • Skrátka; tento REŽISÉR stopercentne vytvoril svoje pravé: OPUS MAGNUM, a to i napriek tomu holému faktu, koľko vlastne celkovo vynikajúcich titulov v rámci svojej plodnej kariéry, napokon nakrútil, tak tento medzi nimi najviac vyčnieva. • Už úvodná montáž explicitných obrazov, hodne veľa predznamenávala, čo bol totižto iba začiatok, od ktorého sa hádam i následne priamo odvíjala nasledujúca ponurá atmosféra, ponurého Švéda, s ktorou mimochodom - mimoriadne kvalitne pracoval, a to ani nehovoriac o samotnej estetickej stránke z pohľadu hlavného kameramana: Svena Nykvista, ktorý si určite dal na detailných záberoch oboch švédskych predstaviteliek: Bibi Anderssonovej & Liv Ullmannovej, teda E X T R A záležať, čo bolo skutočne ústrednou špecifickou doménou, aká sa azda bezprostredne dotýkala tohto, vysoko a poriadne [nedo]ceneného: UMELECKÉHO, MAJSTROVSKÉHO ARCIDIELA. • Vedľa réžie, v priamej nadväznosti na unikátnu čiernobielu kompozíciu obrazu a excelentných, hereckých PREJAVOV, by som ako ďalšiu, technickú zložku - spomenul predovšetkým perfektnú, strihovú skladbu, na ktorej som takmer nenašiel ani žiadne, výraznejšie «vady na kráse», čo je ďalším kľúčovým faktorom, ktorý si i o to oveľa viacej vážim. • Ako zvyčajne, tak i teraz som sa pokúsil nájsť nejaké, hocaké »hluché miesta«, týkajúce sa danej veci; no musím podotknúť, že sa mi to [na(ne)šťastie] nepodarilo, čo je asi pozitívne znamenie...? Nie, je to naprosto geniálne poznanie, že popri všetkých filmov/FILMOV, ktoré sa doposiaľ nakrútili, jestvuje iba naozaj malá HŔSTKA tých nadčasových [maximálne číslovka do dvadsiatky]; proste ozaj NAJLEPŠÍCH, aké sa ponúkajú, a toto je akurát jedno z nich s názvom: P E R S O N A. () (méně) (více)