Reklama

Reklama

Persona

Trailer

Obsahy(1)

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (25)

  • V partituře, jejímž autorem je Lars Johan Werle, jsou použita čtyři violoncella, troje housle a další nástroje. Kromě Werleho partitury tvůrci filmu použili samply houslového koncertu „E dur“ Johanna Sebastiana Bacha. (classic)
  • Ingmaru Bergmanovi se nelíbil zvuk ve scéně, kde Alma (Bibi Andersson) popisuje orgie, a tak řekl Andersson, aby scénu přečetla znovu, což udělala tišším hlasem. Byla nahrána a dabována. (classic)
  • Podle Liv Ullmann (Elizabet) se scéna, v níž Alma (Bibi Andersson) popisuje Elisabetino mateřství, natáčela dvěma kamerami, přičemž každá z hereček měla jednu, a záběry obou se měly při střihu míchat. Pak se Ingmar Bergman rozhodl, že každý úhel sděluje něco důležitého, a použil oba záběry vcelku, jeden po druhém. (classic)
  • Přestože scéna, v níž Alma (Bibi Andersson) popisuje své orgie, byla ve scénáři, Andersson v roce 1977 uvedla, že Bergmanovi bylo doporučeno, aby ji z filmu odstranil. Ona však trvala na jejím natočení a dobrovolně se nabídla, že změní dialogy, které podle ní příliš zjevně napsal muž. Scéna se natáčela dvě hodiny, přičemž se používaly detailní záběry Liv Ullman (Elizabet) a Andersson v jednotlivých záběrech. Andersson později uvedla, že na svou práci ve filmu Persona byla hrdá. Ullmann popsala své reakční záběry jako nepřipravenou, přirozenou reakci na erotickou povahu příběhu. (classic)
  • Bibi Andersson (Alma) uvedla, že se s Liv Ullmann (Elizabet) dohodli, že budou hrát své role jako různé stránky jedné osobnosti, a předpokládali, že tou osobností je Ingmar Bergman. Herečka uvedla, že se snažily ve svých výkonech vzájemně vyvažovat. Bergman svým herečkám řekl, aby se ho neptaly, co která scéna znamená. Ullmann se domnívala, že kameraman Sven Nykvist také nebyl informován o režisérových záměrech a nechal ho pracovat intuitivně. (classic)
  • Liv Ullmann (Elizabet) popisuje počáteční natáčení ve Stockholmu jako poznamenané rozpačitými hereckými výkony a nepřipravenou režií. Štáb se raději uchýlil do Fårö, kde Ingmar Bergman našel dům k natáčení. Počasí ve Fårö bylo během natáčení ideální, štáb předělal většinu záběrů natočených ve Stockholmu, obnovil letní dům na stockholmské scéně a jako nemocnici použil muzeum ve Fårö. (classic)
  • Ingmar Bergman plánoval obsadit Bibi Andersson (Alma) a Liv Ullmann (Elizabet) do filmu „Kanibalové“, což byl velký projekt, od kterého upustil poté, co onemocněl, ale stále doufal, že se mu je podaří spojit v jednom projektu. Ullmann uvedla, že začala být obsazována do Bergmanových filmů počínaje postavou němé Elisabet: „Bylo to proto, že můj obličej dokázal říct to, co chtěl říct on. Díky tomu chtěl pracovat právě se mnou, protože to byla moje tvář a já jsem také rozuměla tomu, co píše.“ (classic)
  • Ingmar Bergman se obrátil na režiséra Kenne Fanta s žádostí o financování projektu. Fant ho podpořil, zeptal se na koncept filmu a Bergman se s ním podělil o svou vizi žen, které si porovnávají ruce. Fant předpokládal, že film bude levný, a souhlasil s jeho financováním. Ve své knize „Images“ Bergman napsal: „Dnes mám pocit, že v Personě – a později ve filmu Šepoty a výkřiky (1972) – jsem zašel nejdál, kam jsem mohl. A že jsem se v těchto dvou případech, kdy jsem pracoval v naprosté svobodě, dotkl tajemství beze slov, která může odhalit jen film.“ Uvedl také: „Kdysi jsem řekl, že mi Persona zachránila život – to není přehánění. Kdybych nenašel sílu natočit ten film, nejspíš bych byl celý spláchnutý. Jeden podstatný bod: poprvé jsem se ani v nejmenším nestaral o to, zda bude výsledek komerčně úspěšný.“ (classic)
  • Ingmar Bergman napsal scénář za devět týdnů, když se zotavoval ze zápalu plic, a velkou část své práce odvedl v nemocnici Sophiahemmet. (classic)
  • Při natáčení tvůrci experimentovali s efekty, v jedné scéně použili kouř a zrcadlo a v postprodukci spojili obličeje hlavních postav do jednoho záběru. Bibi Andersson (Alma) obhajovala sexuálně explicitní monolog ve scénáři a některé jeho části přepsala. (classic)
  • Ingmar Bergman napsal Personu s Liv Ullmann (Elisabet) a Bibi Andersson (Alma) v hlavních rolích s myšlenkou prozkoumat jejich identitu. Film se natáčel od 19. července a do 15. září 1965 ve Stockholmu a Fårö. (classic)
  • Hlas vypravěče, který ve filmu zazní, patří Ingmaru Bergmanovi. (Letní filmová škola)
  • Ingmar Bergman natočil tento snímek v roce 1966 nedlouho poté, co prodělal vážnou chorobu, během níž se ocitl na hranici života a smrti. (Česká televize)
  • Ingmar Bergman příběh rámuje obrazy promítaného filmu, kterými upozorňuje na iluzorní povahu světa. Ve vrcholném okamžiku filmový obraz vzplane, aby tak vytrhl publikum z jeho zaujetí dramatem. (Charlizee)
  • Kniha, kterou otevírá chlapec v úvodu, se jmenuje "Vår tids hjälte", tedy "Hrdina naší doby". Jde o román z konce 30. let 19. století ruského romantického básníka, prozaika a dramatika M. J. Lermontova líčící životní a citová dobrodružství cynického bohéma, v němž kladné city ubila prázdnota života tehdejšího Ruska a který může své nadání projevit jen v tom, že svými činy lidem škodí a celým svým životem se stává pro společnost neužitečným. (džanik)
  • Jméno postavy, kterou si zahrála Bibi Andersson, je Alma, což je španělský výraz pro "duši". (mi-ib)

Související novinky

Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi

Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi

28.01.2018

Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)

Reklama

Reklama