Režie:
Irena PavláskováKamera:
F. A. BrabecHrají:
Lenka Kořínková, Šimon Pánek, Jiřina Bohdalová, Karel Roden, Jitka Asterová, Michal Dočolomanský, Petra Lustigová, Milena Dvorská, Milan Šteindler (více)Obsahy(1)
Předmětem doličným o mikrobu zla, jenž pomalu pronikl do organismu českého národa, je tento film, pohlížející analytickým okem na život nás všech. Prostřednictvím prolínajících se osudů tří dvojic evokuje tuzemský život před listopadem 1989, zatížený dusivou atmosférou nesvobody, i po listopadu, kdy se relativně nic nezměnilo, protože se nezměnili lidé. Pochmurný závěr naznačuje, že morová epidemie dosud trvá. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Film Ireny Pavlaskove, jenz se pouze placa od niceceho k nicemu. ()
Nejsem si jistý, jestli se tento film nemůže dostat ke svým divákům, nebo oni se nechtějí dostat k němu. Ano, je dost ponurý, depresivní, bez humoru, ale jen proto ho máme odsuzovat? Vemte si takového Spalovače mrtvol (to je sice film, který kope, jak se říká, mnohem vyšší ligu, ale taky ho nepošleme k vodě, jen proto, že je depresivní atd.). Možná asi moc poukazuje na věci, které nejsou lidem příjemné, ale přitom jsou i v dnešní "bulvární" době aktuální. ()
Klasická Pavláskové panoptikální divočina. Navíc Bohdalová po dvaceti letech v televizi měla možnost konečně vybouchnout a já jí jako Viki se sklony k Lumpenproletariátu naprosto baštím. Já jí naprosto žeru. "Tady máš jednu poctivou ženskou kozu a spi." "Gojko, pejsáčku...." No a ostatní sehrávají dohromady naprosto neodolatelný koncert. U výstupů Roden / Asterová se svíjím smíchy, s Kořínkovou ironicky trpím a s Dočolomanského Chladem nás spojuje minimálně ten vkus na ženský ;) Corpus delicti nemají hluchého místa, když je potřeba strhnout, jsou jako lavina, když je potřeba apelovat, umí argumentovat a jako formální tečka nechybí ani chytré hrátky s děleným plátnem. "Pomilujte, pošpásujte, ale lásku jim neslibujte." "To je život." ()
Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? ()
Totálně přeexponované zvratky feminokravky, která k recitaci svého vkusu povolala skutečné sereblity doby, v čele s Blitkou Flasterovou ( i s jejím konvexním čelem). Dokonce i guru všeho vkusu a anál i zátor našeho světa (a zelených pažitů) Jéňa Rejže si štěknul, jak boží... ()
70% Ne tak sevřené a úderné jako prvotina Čas sluhů, přesto zajímavý film se skvělou hudbou, šílenými dialogy a poselstvím. Překvapivé je, jak brzy po revoluci film vznikl a jak je bezvýchodný. PS, všichni chlapi jsou svině, jen každý jinak;-) ()
Nepříjemně výstižný film o špíně, která se v lidech hromadila čtyřicet let a po listopadu byla událostmi vyvržena na povrch jako smrtící sopečná erupce... depresivní, nepříjemné, ale místy hodně pravdivé... ()
Naivní rychlokvaška porevoluční. ()
Skvělý film. Myslím, že velmi dobře znázorňuje lidské povahy a chování lidí v té době vůbec. Děj sice nic moc, ale myslím, že o ten ani tak nejde. A jak už tady napsal někdo dříve - ano, jsme to stále my. ()
Pokus o filmové podobenství o době a lidech. 1) Třetí film tehdy 31leté Ireny Pavláskové jsem si matně pamatoval z popřevratové euforie jako trefné trochu děsivé podobenství lidí a doby. Po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že film má dva, bohužel velmi zásadní, nedostatky. Především je nudný, zejména v první polovině. 2) Polopatická popisnost, tak trefná v době svého vzniku, dnes působí poněkud vyšeptale, nevýrazně. A to je ten druhý nedostatek. Snímek postrádá potřebný odstup od doby, událostí a osobních prožitků tvůrců. Obávám se, že generace, která 80. léta nezažila, nepochopí desítky, možná stovky drobných odkazů, narážek, souvislostí, zřejmých pamětníkům, ale příliš zašifrovaných pro lidi minulým režimem nezasažené. Vše jim pak musí zákonitě připadat ještě nudnější. 3) Film přitom vlastně ani není tolik o socialistickém marasmu, jako spíše o bídě vybraných lidských duší, kterým se daří či nedaří bez souvislosti s politickou situací. Atmosféra uvadajícího reálného socialismu samozřejmě takovým osudům přála, ale neodvážil bych se tvrdit, že je vysloveně vytvářela. 4) Chcete kávu teplou nebo studenou? ()
Trochu neatraktivní -zmatené ... ()
Bohdalovou jsem asi neviděla v lepší roli, její Viki mě naprosto uchvátila a její hlášky byly uzemňující. Dočolomanský zahrál fantastického hajzla, můj milovaný Roden se také osvědčil ("Mám alergii na ten tvůj smetáček, přiroste ti k ruce!"). Film doprovází výborná hudba, rozhodně jsem byla spokojenější než u "Času sluhů". Kořínková s Pánkem mi ovšem byli vrcholně nesympatičtí a hodně mě mrzelo, že strávili na plátně nejvíc času. Skoro 4*. ()
Dvacet let po revoluci překvapivě shledávám, že Corpus Delicti je velmi výstižný film. Skoro mě překvapuje, že už v roce 1991 vzniklo tak pesimistické dílo ohledně společenských změn, které přesně vědělo, na co poukázat. Film chvílemi působí jako lehký derivát Věry Chytilové svým smyslem pro absurdní komiku, což není ke škodě. Atmosféru depresivního života v zacyklené smyčce v komunismu pomáhá kromě nápaditě nasnímaných lokací i kvalitní soundtrack. A v neposlední řadě jsou vedle chytrého scénáře i výborní herci - Bohdalová má šanci ukázat se v nezvyklé vážné roli, i ústřední duo Kořínková a Pánek hraje překvapivě solidně a všechno korunuje Karel Roden v roli slizkého bezcharakterního pisálka prorežimních článků - výborně napsaná šťavnatá postava stejně jako většina ostatních ve filmu. Rodenova sebeobranná věta "Mám alergii na ten tvůj smetáček, přiroste ti k ruce!" je jednou z nejkultovnějších hlášek porevolučního filmu. :) ()
-4* po delší době jsem našel film, kterému svými hvězdičkami výrazně zvýším hodnocení. O to víc mě těší, že je to film český. Líbil se mi od začátku -sice má i chybičky (jako snad všechno), ale za pozornost rozhodně stojí. Režisérka v něm ukázala velký cit pro detail a připoměla mi svým stylem Chytilovou mírně střihnutou se Švankmajerem ;-). Za dobrý dojem může i velmi dobrá práce s kamerou a střih. Kupodivu si mi líbili i herci, zejména Bohdalová - což bych si nikdy nepomyslel, že ji pochválím v nějakém porevolučním filmu. Taky mě překvapila tak brzká reflexe na dění za komunismu. Stylový, příjemný, i když trochu smutný, ale bavil jsem se, protože se tam najde dostatek decentních a nenápadných vtípků. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Tak trochu podobenství , tak trochu drama , tak trochu černá komedie. ()
"Jak se to chováš! Mám alergii na ten tvůj smetáček, přiroste ti k ruce!" ()
Tento film považuji za nejlepší film režisérky Pavláskové. Proč? Ztotožnil jsem se s hlavními hrdiny, dobrá hudba, dobré dialogy a i herecké výkony. Životní výkon Bohdalové i Kořínkové. V mnoha aspektech i zajímavější než Čas sluhů. Příběh je možná příliš zjednodušený na jakési schéma, ale ten náčrt je vtipný a nápaditý. Pokaždé mne to dostane až do morku kostí. A závěrem osamělý Chlad sedící v hospodě, to je dokonalá tečka. Je tam spousta paralelních světů a příběhů, docela hloubka. 85% ()
Hmm... ()
Po filmovej stránke pre mňa paškvil, ktorý prešlapuje na mieste. Avšak spoločenské a dobové vyobrazenie nebolo vôbec zlé. ()
Corpus delicti. Charakterizovat film jako podobenství a pronikání mikrobu zla je troufalé. Hladina morální kritiky je násilná a lhostejná, upocená a nezkušená. Corpus delicti zaujme napětím partnerských vztahů, úpornou snahou zbavit se pocitu osamělosti, rozpolceným hledáním niterného štěstí a ironickým nadhledem konfliktu mezi ženou a mužem. Za kamerou stál F. A. Brabec a obraz se díky němu vyznačuje hravostí, pečlivou sehraností orchestrálního souboru a vzletnou poetickou stínohrou. Nejmalebnější úseky jsou určeny pro opulentní herecké exhibice, smutné tišiny neohrabaně tonou v křečích a v prkenném ustrnutí se bezradně rozhlíží kolem sebe. Hlavní partnerskou kontraindikací je Jana (zajímavá Lenka Kořínková), učitelka na základní škole. Rozpor mezi vznešeným ideálem a přízemní realitou se promítá do cynismu a nedůvěřivosti. Jedinou známou možností úniku ze sevření zaběhnutých společenských konvencí je partnerský vztah. Ale k oboustranné upřímnosti a šťastnému naplnění se cesty nedostává. Nejvýraznější mužskou postavou je Jaromír Kadlec (velmi dobrý Karel Roden), novinář, Janin bývalý manžel a slaboch. Svou životní i pracovní impotenci svádí na nepřízeň osudu a špatnou politickou konstelaci běžného života. Nespokojenost se utápí v alkoholu a v úsecích malicherných vítězstvích mužského chtíče. Titulární mužskou postavou je Tomáš (Šimon Pánek s hlasem Martina Veldy), inženýr a Janin přítel. Jeho nespokojenost utíká z města na venkov a ani dobré srdce není synonymem ryze zásadové upřímnosti. Důležitou postavou je Viktorie Chladová alias Viky (pozoruhodná Jiřina Bohdalová), Janina sousedka od naproti. Velkolepá minulost romantického okouzlení odkvetla s věkem. Osamělost si vzpomíná na vlastní oběti, užívá si kyprého života a nepřipouští si možné komplikace. Bujnost života je soukromou vzpourou proti mužské dominanci a nevšímavosti. Výraznou postavou je Helena Pulíková (sympatická Jitka Asterová), osamělá úřednice. Víra v harmonický partnerský vztah jí do cesty přinesl novou lákavou kořist, i když zdání pouze bolestivě klame a vysmívá se. K výraznějším postavám patří také dr. Karel Chlad (zajímavý Michal Dočolomanský s hlasem Ladislava Freje), uhlazený diplomat a Vikin manžel. Manželství je ve stadiu stereotypní zvyklosti a hlavní životní hodnotou je osobní prosperita. A žádné pečlivě ukrývané tajemství se nesmí dostat na veřejnost. Z dalších rolí: mladá a naivně zneužitá dívka Marta (Magda Čermáková s hlasem Lucie Vojtěchové), Vikin mladý milenec Gojko (Daniel Malaniuk s hlasem Davida Prachaře), Tomášova nadšeně světaznalá kamarádka Gábina (Háta Hlavatá), bezdomovec Bobo (Václav Křístek), či Vikina kamarádka z disentu Milena (Milena Dvorská). Corpus delicti chrání svůj záměr recenzovaným slovem. Nespokojenost vnitřních světů je způsobena nefunkčními vztahy. Konflikty čerpají ze stereotypů, nepříjemných ženských zkušeností i osobní polohou s ironickým nadhledem. Corpus delicti občas nadchne, někdy zklame, snaží se pojmout hodně, trpí poruchou pozornosti, trochu selhává a uchvátí hereckým vystoupením jednotlivců. () (méně) (více)