Corpus delicti

Pokus o filmové podobenství o době a lidech. 1) Třetí film tehdy 31leté Ireny Pavláskové jsem si matně pamatoval z popřevratové euforie jako trefné trochu děsivé podobenství lidí a doby. Po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že film má dva, bohužel velmi zásadní, nedostatky. Především je nudný, zejména v první polovině. 2) Polopatická popisnost, tak trefná v době svého vzniku, dnes působí poněkud vyšeptale, nevýrazně. A to je ten druhý nedostatek. Snímek postrádá potřebný odstup od doby, událostí a osobních prožitků tvůrců. Obávám se, že generace, která 80. léta nezažila, nepochopí desítky, možná stovky drobných odkazů, narážek, souvislostí, zřejmých pamětníkům, ale příliš zašifrovaných pro lidi minulým režimem nezasažené. Vše jim pak musí zákonitě připadat ještě nudnější. 3) Film přitom vlastně ani není tolik o socialistickém marasmu, jako spíše o bídě vybraných lidských duší, kterým se daří či nedaří bez souvislosti s politickou situací. Atmosféra uvadajícího reálného socialismu samozřejmě takovým osudům přála, ale neodvážil bych se tvrdit, že je vysloveně vytvářela. 4) Chcete kávu teplou nebo studenou? (22.01.2011)

Nejsem si jistý, jestli se tento film nemůže dostat ke svým divákům, nebo oni se nechtějí dostat k němu. Ano, je dost ponurý, depresivní, bez humoru, ale jen proto ho máme odsuzovat? Vemte si takového Spalovače mrtvol (to je sice film, který kope, jak se říká, mnohem vyšší ligu, ale taky ho nepošleme k vodě, jen proto, že je depresivní atd.). Možná asi moc poukazuje na věci, které nejsou lidem příjemné, ale přitom jsou i v dnešní "bulvární" době aktuální. (17.12.2007)

Klasická Pavláskové panoptikální divočina. Navíc Bohdalová po dvaceti letech v televizi měla možnost konečně vybouchnout a já jí jako Viki se sklony k Lumpenproletariátu naprosto baštím. Já jí naprosto žeru. "Tady máš jednu poctivou ženskou kozu a spi." "Gojko, pejsáčku...." No a ostatní sehrávají dohromady naprosto neodolatelný koncert. U výstupů Roden / Asterová se svíjím smíchy, s Kořínkovou ironicky trpím a s Dočolomanského Chladem nás spojuje minimálně ten vkus na ženský ;) Corpus delicti nemají hluchého místa, když je potřeba strhnout, jsou jako lavina, když je potřeba apelovat, umí argumentovat a jako formální tečka nechybí ani chytré hrátky s děleným plátnem. "Pomilujte, pošpásujte, ale lásku jim neslibujte." "To je život." (13.04.2011)

-4* po delší době jsem našel film, kterému svými hvězdičkami výrazně zvýším hodnocení. O to víc mě těší, že je to film český. Líbil se mi od začátku -sice má i chybičky (jako snad všechno), ale za pozornost rozhodně stojí. Režisérka v něm ukázala velký cit pro detail a připoměla mi svým stylem Chytilovou mírně střihnutou se Švankmajerem ;-). Za dobrý dojem může i velmi dobrá práce s kamerou a střih. Kupodivu si mi líbili i herci, zejména Bohdalová - což bych si nikdy nepomyslel, že ji pochválím v nějakém porevolučním filmu. Taky mě překvapila tak brzká reflexe na dění za komunismu. Stylový, příjemný, i když trochu smutný, ale bavil jsem se, protože se tam najde dostatek decentních a nenápadných vtípků. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.08.2012)

Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? (23.11.2004)