poster

Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

  • Mexiko

    Bring Me the Head of Alfredo Garcia

  • Mexiko

    Tráiganme la cabeza de Alfredo García

  • USA

    Bring Me the Head of Alfredo Garcia

  • Austrálie

    Bring Me the Head of Alfredo Garcia

  • Nový Zéland

    Bring Me the Head of Alfredo Garcia

  • Kanada

    Bring Me the Head of Alfredo Garcia

  • Velká Británie

    Bring Me the Head of Alfredo Garcia

Akční / Drama / Krimi / Thriller / Western

Mexiko / USA, 1974, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • movie
    *****

    Jeden z klenotů Peckinpahovi tvorby, o kterém není řeč až tak často, ale stojí za to. Má dobrou zápletku a motiv a naplno dá pocítit jak se v 70. letech dalo přežívat v Mexiku (drsně, ale se zvlášní lehkostí - viz. UNDER THE VOLCANO). Nechybí nadměrná dávka chlapactví (Benny si vyjasňuje s recepčním, že jeho nastávající není žádna kurva) a oddanosti. A dost mě pobavil ten jakýsi "syndikát, se kterým Benny (Oates) vyjednává v hotelu a jeho dva poddaní (Webber a Young a obzvlášť vydařená scéna náhodného setkání při konfliktu s Garciovou rodinou). Peckinpah mě tentokrát překvapil vyobrazením vztahu Warrena Oatese a Isela Vega. Snad poprvé v jeho filmografii jsou tu k nalezení trochu ryzejší city od muže na hraně zákona k ženě (obvyklá škatulka "děvka a služka" se nekoná).(14.5.2010)

  • Paldini
    ****

    Nedokážu dost dobře posoudit, jak působil film na diváka v roce 1974, ale z dnešního pohledu zas až tak násilný, jak by to mohlo ze zdejších komentářů vypadat, film není. Jediná scéna, která diváka překvapí, je scéna zpacifikování povětrné ženštiny jedním ze zabijáků. Co se děje týče, tak smekám klobouk. Perfektní story bez kladných hrdinů (hlavní hrdina např. nikdy neopomene okrást mrtvoly). Tvrďáci až za hrob. Škoda pár zbytečných scén (např. návštěva motorkářů). Být přestřelky trochu více wooovštější dám maximální hodnocení.(14.5.2006)

  • Morien
    *

    (1001) Přiznám se bez mučení, že jsem se u filmu věnovala ručním pracím, takže neměl moji naprostou a nepřerušenou pozornost, ale i tak si myslím, že to nebyla jenom moje vina, že jsem měla celou dobu velmi silný pocit, jako bych náhodně přepínala mezi několika nesouvisejícími filmy na různých kanálech. Prolog a konec shodně dost božské, a kdyby mi někdo teoreticky odvykládal premisu a obecný děj, tak by mi to připadalo jako super nápad, ale když se na to doopravdy podívám, tak wtf? Skoro všechno, o čem jiní kritici píšou, že je na filmu cenné, mi připadá nesmyslné, a to je ještě ke všemu stejný pocit, jaký ve mně vyvolával i zatím jediný další film, který jsem od Peckinpaha viděla, a to Pat Garrett a Billy Kid. (A Warren Oates je zde ve své roli stejně machisticky nechutně oslizlý jako James Coburn tam, takže to je asi ten Peckinpahův proslulý rukopis?) Jestli je pravda, že Oates režiséra během natáčení naučil brát kokain, tak se ovšem nedivím, že vůbec nechápu, o čem tento film medituje, a taky se tím vlastně dost vysvětluje. Jako by neexistovala žádná korelace mezi milionem těch defilujících emocí, respektive mezi těmi způsoby, jakými se je rozhodl režisér před kamerou organizovat.(16.4.2018)

  • Matty
    ***

    Zpočátku jsem vážně nechápal, co na tomhle „gringo“ filmu všichni vidí. Muž a žena a piknik a konvenční režie. Téměř hodinu Hlava budila dojem brakovitého, nezajímavého a hloupého pozdravu z Mexika, který mě jenom utvrzoval v přesvědčení, že Peckinpah byl hajzl, šlo-li o zacházení se ženami. A potom se něco změnilo, kdesi cosi křuplo, hlava opustila svého majitele a najednou jsem sledoval docela jiný film. Bizarní, surrealismem přiotrávenou frašku, směřující k další brutální ukázce režisérova charakteristického rukopisu. Poslední třetina filmu je v tom nejlepším smyslu „baadasssss“ a nadchne i naštve zhruba stejné množství lidí. Intelektuálové mohou opět vést polemiky, jestli je glorifikováním násilí, když zhrzenej klavírista zahraje nejkrvavější symfonii svého podělaného života na úkor životů mnoha posluchačů, ale osobně se nedokážu přimět hledat za tím vším něco jiného než zmatené shrnutí životních postojů jednoho unaveného notorika (Peckinpah Hlavu označoval za svůj nejosobnější film). Apendix: Když už několik desítek minut nudy za několik desítek minut kombajnového masakru, pak raději Scottova Muže v ohni . 70% Zajímavé komentáře: Renton, Exkvizitor, Lookass(4.3.2009)

  • Radek99
    ****

    Všechny filmy tvůrčího solitéra Sama Peckinpaha jsou v podstatě stejné - výlučný svět mužů, kterým upomíná na časy ortodoxního patriarchátu, a to nejen tím, že ženy v jeho mýtickém světě odkazujícím k (přežívajícímu) dávnověku hrají vedlejší roli, ale i tím, že v něm vládnou skutečně jen patriarchové, tedy muži v pokročilém věku, vrstva stařešinů rodových klanů, pomyslná rada starších, zatímco mladí mužové jen sbírají drobty ze stolů a mlčky třímají zbraně někde na stráži u brány... Stokrát obehraný model westernového schématu - jeden proti všem, pomalé plynutí a naplňování postupně sílících rysů tragédie, skutečně naturalistická podstata příběhu, kdy individuální predestinace - setkání s násilím a zlem, postupně smete vše dobré, co se ještě nestačilo utopit v desítkách lahví alkoholu... Studie násilí i silně depresivní film o temných stranách duše... (nicméně síly a rozměru takových Strašáků nedosahuje...)(6.3.2009)