Železný kříž

Vynikajúca vojnová dráma, ktorá ukazuje pohľad na vojnu z tej "druhej strany" - nemeckej. Pripomína, že obyčajní nemeckí vojaci trpeli hrôzami vojny rovnako ako tí spojeneckí. Jeden z najlepších filmov od excelentného Jamesa Coburna, v ktorom predstavuje seržanta Steinera, postavu, ktorá si aj v čase vojnového besnenia dokáže udržať triezvy rozum, zmysel pre spravodlivosť a svoju ľudskú stránku. 75/100 (23.07.2014)

Je to skutečně syrový válečný film, cosi jako "na východní frontě klid" za 2. světové války - vojáci dávno přišli o všechny iluze a snaží se jenom přežít, což se samo o sobě stává čím dál těžším. Problémem tohoto filmového počinu je aspoň dle mne přílišná vypravěčská odtažitost - postavy ve snímku vystupující jsou v podstatě ploché a většina jich umře dřív než se o nich stačíme něco bližšího dozvědět. Ani u prokreslenějšího titulního hrdiny Steinera nejsou uspokojivě vysvětleny motivy jeho činů, a zdá se, že by asi nebylo marné nahlédnout do románové předlohy Železného kříže. Ale i tak, tento netradiční žánrový film potěší všechny fajnšmekry. (26.04.2005)

Trocha iný pohľad na druhú svetovú a v tomto je film osviežujúcim vánkom, lebo filmy o tých dobrých a tých zlých, tých máme plné sklady. Aj wehrmacht pozostával len z obyčajných vojakov a každý vnímal vojnu po svojom. A vojna prináša so sebou svoje paradoxy a nezmyselnosti - Nemci strieľajúci sami po sebe, ale aj Rusi resp. Sovieti vraždiaci sa navzájom. Tieto paradoxy mohli v čase natáčania pokojne súvisieť aj s práve ukončenou vojnou vo Vietname, pričom Američania sa tu stali Nemcami a Vietnamci Rusmi. Film vzhľadom na stopáž neponúka širší príbeh, skôr veľa konverzácií, takže pre mňa nejde o majstrovské dielo, ale určite ide o slušný vojnový či skôr protivojnový film.    Čo budeme robiť, keď prehráme vojnu? - Pripravíme sa na ďalšiu. (18.03.2024)

Našel jsem tady těch pozitiv přibližně stejně jako škod a přesně tak mám ve finále smíšený pocity. Namátkou - zajímavě posazený na východ při obratu ve válce jako nezvyklý pohled do řad nacistů, ale nemluví se tu německy,, anti-válečný tón je jasný, místy bohužel podtržen imbecilně a teatrálně,, akčních scén poměrně dost, ale vyznat se v nich horší,, dvojka Coburn/Schell charismatická, ale spousta herců viditelně vázne, stejně jako chování postav. Všechen ten horor války na mě nedopadl nijak tíživě. Přes všechnu nepřesvědčivost každopádně celkem bavilo, líbilo se zákopový prostředí, sem tam extra násilí a vtipná prusákova honba za křížem. Má svůj smysl vidět. (02.05.2017)

Jako dobrodružný film funguje Železný kříž vcelku dobře, když James Coburn disponuje velkou dávkou osobního charisma, německá uniforma mu sekne a ve své jednotce má řadu dalších zajímavých charakterů, jejichž osudy divák sleduje s napětím. Zajímavé je i zasazení příběhu na východní frontu v době, kdy americká historiografie v duchu studené války sovětský přínos k porážce Osy bagatelizovala a v médiích nebo uměleckém prostředí se bývalý válečný spojenec připomínal jen ryze okrajově. Jako protiválečný snímek už Peckinpahův projekt nepůsobí tak jednoznačně, na to je jeho hlavní hrdina příliš komplikovaně napsaný a jeho chování je v nejednom případě v příkrém rozporu s jeho výroky. Bez války by tenhle protřelý válečník byl vlastně ničím, a tak je jeho protiválečná rétorika pokrytecká. Navíc umělecké prostředky, kterými chce režisér podpořit svou vizi, jako jsou krátkodobé flashbacky nebo halucinogenní scény, mě spíš vadily. No a konečně jako film zasazený do konkrétního prostředí a snažící se tvářit realisticky pak Železný kříž selhává úplně. Je to typický scénáristický konstrukt člověka, který píše z pracovny vzdálené země a o desítky let později, aniž by byl schopen se vcítit do poměrů a myšlení svých hrdinů. Film obsahuje desítky nesmyslů, o kterých by se dalo sáhodlouze vyprávět. Steiner například v jedné scéně seřve velitele i s jeho zástupcem v době, kdy v tzv. demokratických armádách by za totéž v čase úspěchů putoval do zařízení, o kterém pojednává britský Pahorek, v čase neúspěchů pak rovnou ke zdi. V totaliťáckých armádách, ať už šlo o Japonce, Němce nebo Sověty, si s takovými ptáčky dokázali poradit ještě nepoměrně účinněji. V trestních jednotkách byla úmrtnost fascinující a takový Solženicyn by mohl vyprávět, za co že to dostal svůj pobyt v gulagu. Některé dialogy a nejvíc asi plukovníkova řeč ke svému kapitánovi zavání patosem a šustí papírem. Řada dalších motivů taky neobstojí, když např. Steiner zajme sovětského chlapce, není to akt milosrdenství, jak si možná tvůrci představovali, ale opravdu zlomyslný ortel smrti. Sověti podobné navrátilce pravidelně stříleli... Celkový dojem: 60 %. (24.04.2010)