Woodstock
VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh nadčasové události, která svou atmosférou a úžasnou muzikou psala dějiny populární hudby... V srpnu roku 1969 se téměř půl milionu lidí ze všech koutů Spojených států, ale i celého světa, sešlo na malé farmě ve státě New York na hudebním festivalu. Přišli za skvělou muzikou, ale zažili něco mnohem většího a hlubšího. Poznali atmosféru naprostého porozumění a souznění, která vycházela z ideálů květinové revoluce. Festival Woodstock se stal první velkou hudební akcí, které položila základy dalším velkým koncertům. Toto prvenství sebou neslo i obtíže, které byly dány nezkušeností pořadatelů a enormním zájmem posluchačů. Díky snaze organizátorů a okolního světa, ale i díky neskutečnému přístupu všech účastníků, proběhla celá akce bez vážnějšího incidentu. Dokument postavený na výpovědích přímých účastníků z řad pořadatelů i diváků přináší originální příběh festivalu ve Woodstocku od prvotní myšlenky až po závěrečné vystoupení Jimiho Hendrixe a odjezd posledních fanoušků. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
O tom, ako to celé vzniklo, ako našli vhodné miesto, informácie z pozadia organizácie a archívne zábery účastníkov a promiskuitných divákov, ktorých často vidieť v drogovom rauši, tie zábery na ohromné zástupy sú však nepopísateľné: https://dokumenty.tv/woodstock-festival-jedne-generace-dokument/ ()
(82min.) Stačí nechtěně udělat festival zdarma a legenda je na světě... Ale vážně. Woodstock pro mě byl jen název jedné často zmiňované akce plné hipíků. Díky tomuto dokumentu plného kvalitních dobových záznamů a vyjádření pamětníků všech zúčastněných stran, mám konečně docela jasnou představu, proč se stal Woodstock, který se vlastně nekonal ve Woodstocku, legendární. A skoro až zamrazí, jak velkým průšvihem to mohlo skončit vzhledem k množství lidí a nedostatku času na pořádnou přípravu festivalu. ()
9. augusta 1969 bola členmi Mansonovej hippie komunity zavraždená tehotná herečka Sharon Tateová, inak takto manželka režiséra Romana Polanského. Woodstock - hudobný festival slobodnej, mier a ideály kvetinovo psychedelickej vlny strážiaceho spoločenstva ľudí sa uskutočnil v dňoch 15. až 18. augusta 1969. Išlo o labutiu pieseň tohto hnutia, ktoré sa v neskorších rokoch veľmi nešťastne transformovalo do postáv yuppíkov. Šťastne zdieľali a zdieľajú americký kapitalistický sen individuálnej súťaže každého proti každému a ťažko vydrený úspech, z ich pohľadu zaslúžený. Sami sa často dodnes vidia ako nositelia ideálov kvetín. Spoločenský odraz to našlo v zopár, obsahovo nepatrných zmenách správania. Nuž a začal sa zavádzať jazykovo a myšlienkovo korektný nacizmus. S pôvodne ušľachtilým cieľom nahradiť niektoré slová inými výrazmi, presnejšie vystihujúcimi obsah toho, čo sa pomenúva. Dokument pomerne presne zaznamenáva priebeh festivalu Woodstock z organizačnej a ľudskej stránky. O niečo menej sa venuje hudbe. Ale o muzike tam sú iné filmy. V ďalších rokoch festival nepokračoval (ak nerátame pokus znovu si to zopakovať o niekoľko desiatok rokov neskôr - ale to už nebola tá istá rieka nádejí a filozofie, že svet môže byť láskavejším miestom na život). Vražda a vyčíňanie partičky okolo Charlesa Mansona totiž spoluspôsobilo postupný odmäk hippie hnutia, ktoré sa zdalo, že bude mať vplyv na politiku a spoločnosť. Ale ani ni tak samotný čin, ako predovšetkým obrazy, odrazy a heslá, ktoré tejto udalosti nastavili pre široké masy médiá a politici. A následne aj kinematografia (séria bronsonoviek Túžba zabiť (dead Wish, či ďalšia, tentoraz eastwoodovská séria začínajúca filmom Drsný Harry (Dirty Harry). Hipíci boli zrazu sfetovanou a agresívnou stokou spoločnosti. Kde sa stratila tá pozitívna energia? Kde bol prerod spoločnosti na solidarizujúcu svetovú komunitu? Nie, zabrzdilo sa to. Dôvodov bolo viac, nielen Manson (hoci do istej miery zapríčinil masové odvrátenie a odpor väčšinovej spoločnosti voči ušmudľaným kvetinovým zhulencom). Píše o nich ako Timothy Leary vo svojej skvelej autobiografii Záblesky pamäti (Flashbacks 1992, český preklad: Votobia 1996), ale aj napríklad taký Stephen King v románe Srdce v Atlantíde. ()
Jooo, to byly časy. Do tědlech bych si přesně přál vrátit v čase, ale muselo by to bejt do USA a ne do ČR, kde už rok pevnou rukou vládli proradní komoušové! Joo, to v americe, to bylo jiný kafčo :o). Tady se dozvíme spoustu statistickejch údajů o fesťáku. Hlavně teda o tom, že to byl naprosto finanční propadák a že se z toho pořadatelé možná ani dnes ještě nevzpamatovali. Mazec bylo, že se mohli rozhodnout mezi 1) postavíme ploty a nebo 2) postavíme stage a ploty nebudou (neměli na to čas). Takže bez plotů a půl míče hipísáků ne jedný perfektní louce :o). Mazec záběry z konce fesťáku, kde to fakt vypadalo jako na bojišti (ne na tom trutnofským). Dokument na tebe dejchne přijemnej hipísáckej kouř a aspoň o kousek tě vrátí časem do dob, kdy si každej dělal co chtěl s kým chtěl :o) ()
Kdybych si měl určitě vybrat jedinou popkulturní událost, která proběhla před mým narozením a kterou bych chtěl zažít, byl by to určitě první Woodstock, nasát tu atmosféru a svobodnou pospolitost těch lidí. San Francisco konce 60.let, rocková hudba právě čerstvě vylíhnutá z vajec a všechny ty radosti okolo, jo, to je moje :o) ()
Galerie (4)
Photo © ARD Degeto
Reklama