Jízda vysočinou

Nikdy sa nedostal medzi legendy, napriek tomu celkom dobrý western, pekne farebný a pritom už taký starý. Zo začiatku nie príliš veľa akcie, ale očakávané prestrelky nakoniec prídu. Nič, čo by človek chcel vidieť dvakrát. Chýba tomu výnimočnosť, nejaké odlíšenie sa od zaužívaného formátu. Celé sa to totiž točí okolo zlata a chránenia cti mladej ženy. Niečo, čo už bolo k videniu inde. (14.03.2022)

Dva vysloužilí lvi západu se znovu setkávájí, aby se dali na svoji poslední štreku do hor. Vykoupit zlato od zlatokopů v horách Sierra Nevada. Ale jak to tak bývá každý z nich má jinou představu o tom, co se zlatem udělat. Film je doprovázen povedenou hudbou (zvláště hlavní motiv je zkomponován velmi pěkně) od George Bassmana, která posiluje vjemy krásné krajiny (Inyo National Forest), kde se Peckinpah rozhodl natočit svůj druhý celovečerní film. Mohu mu bezprostředně po shlédnutí vytknout jen to, že má trochu pomalejší ukecaný rozjezd. Dávám lepší 3,5 (22.03.2006)

Peckinpah zde ještě nezachází do takových brutalit jako ve své Divoké bandě. Začátek je poněkud zdlouhavý. Ale kamera je dobrá, nádherná krajina, kladná postava dívky, dcery protestanstého otce. Asi nejzajímavější je pasáž filmu se špatnou svatbou, vše ostatní je šedivější průměr. Zachraňují to jen pěkné záběry krajiny. (28.06.2007)

Velice zajímavý western. Sam Peckinpah svým druhým snímkem plně vystihl svůj pohled na western, zatím sice bez brutality, ale jeho úcta ke starým tradicím a pohrdání koncem Divokého Západu je tu jasně patrná. Soustředí se také více na mužské protagonisty, ženy jsou pouze na okraj. Slabou stránkou filmu je bohužel jeho krátká stopáž. V tomto případě 90 minut nestačí. Kdyby se film natáhl o dvacet minut, bylo by to jistě lepší. Ale i tak od ranných děl velkých géniů nelze čekat zázraky. Sam Peckinpah si zde teprve budoval formu na "Majora Dundeeho", "Divokou bandu" nebo "Pata Garetta a Billyho Kida". Zůstává nám atraktivní western o dvou vysloužilcích ve výtečném podání taktéž dvou westernových vysloužilců, Randolpha Scotta a Joela McCreay. (13.08.2006)

Snad mé tři hvězdičky zesnulého maestra neurazí, jsou dobře míněny. Nemám rád westerny, až na výjimky, jako je Divoká banda nebo Patt Garett a Billy the Kid. Jsou to spíš antiwesterny a Jízdou vysočinou to antitažení myslím začalo. Závěrečná showdown ještě ctila staré vzory žánru, ale samotný závěr, tak rychle střihlý, dá se říct postřelený, přišel jako hořký škleb. Sdělení je až bergmanovské: přežijí ti, kteří nejsou bez poskvrny a nelpí na tradičních hodnotách, ale přece jenom se o něco snaží: být lepší, než jsou. A zemřou ti, kteří se změnit nemůžou a něchtějí, přestože právo a morálka je na jejich straně. A samozřejmě zařvou i ti, kteří jsou jejich opakem. (01.08.2007)