Touha

It's not like you're having sex with someone else! It's one of your secret desires. It's nothing to be ashamed of! Fetišismem a perverzí nabitá projížďka sexualitou v chladném, bizarním světě dalšího z Tsukamotových milostných trojúhelníků. Film, ve kterém znásilnění dostává nový rozměr a kde touha po vlastním těle a sexuální experimenty slouží k poznání sebe sama. Kupodivu jde o režisérovo nejstravitelnější dílo, a to především po technické stránce. (02.03.2008)

Film se stal po svém uvedení kultovním. A asi vím proč, i když pro mě se kultovním asi nestane. Je to jeden z těch snímků, u nichž všechno, co nechápete svedete na štítek "mysteriózní" uvedeném u popisku filmu. Banální komentář by zněl asi takto: "Kterak si manželé spolu nedokázali zasouložit, protože on ze strachu z ženského těla a blízkosti raději každý den čistil sprchu (perfekcionista jeden) a ona si nedokázala říct, co chce a tak si představovala, jak chodí po městě v minisukni. Až se na to nemohl dívat jeden nemocný pomatenec a tak si řekl, že jim k sexu pomůže a donutil ji k věcem tak perverzním, že ji to osvobodilo." Čekala jsem explicitní scény podobně jako ve Studu, a ani mi nikterak nevadily, že jedinou explicitní scénou byla obnažená ženská prsa. Každopádně černobílé ladění snímku, depresivní disharmonická hudba, skvělá kamera zachytávající ve tváři frustraci hrdinů působí, tak skličujícím dojmem, že se na film nedoporučuji dívat povahám se sebevražednými sklony. Hodnocení filmu je jen moje subjektivní a vůbec nepopírám, že jde o vysoce kvalitní snímek a nedivím se, že někdo by mu dal i 200%. (15.09.2012)

Úchylné ne, námět spíše čerpá ze zakořeněné prudérnosti, kterou je japonská kultura pověstná (nic na tom nezmění ani infikace "západem" posledních desetiletí). Díky ní dokážu pochopit manželské odcizení, z něhož je cesta jen skrze přijetí vlastní touhy nánosem omezení potlačené. Všechno ostatní je Tsukamoto. (28.09.2007)

Překrásný a trošku šokantní vhled do "typické" japonské mysli několika hlavních protagonistů, kteří navenek vypadají, že vše s jejich životy je v pohodě, ale uvnitř křičí po přirozenosti a změně. Klasická zápletka natočená velmi neklasicky. Čerobílý vizuál je téměř perfektní, stejně, jako vybrané lokace. Kdykoliv film zastavíte, máte krásnou fotku na zeď. To samé platí i o hudebním doprovodu, kdy decentní a "odosobněné" čelo dodává filmu tu pravou atmosféru. K tomu si připočtěte průhledy do světa Tetsuo, kdy není nic natolik bizarní aby nemohlo být ještě více :). Skvělá atmosféra a vtahující děj - šmírácky nakouknete do podvědomí několika upjatých lidí a společně s nimi odhalíte jejich perverzní choutky. (26.01.2010)

Jak už jsem kdesi psal, černobílá Tsukamotovi sedí a i v Rokugatsu no hebi to potvrzuje. Tentokrát však vsadil na pomalejší tempo a psychlogičtější drama a to se zdá nebylo to pravé ořechové. Pár zajímavých pasáží nestačilo k dosažení obvyklého nadšení a jsou z toho jen slabé tři hvězdy za oněch několik zmíněných momentů, ve kterých je režisérův podpis dovře čitelný, kameru a Tsukamotu i jako herce. Ani hudba tentokrát nijak více neupoutala pozornost. Závěr naprosto vyšuměl a nic nezanechal. (15.02.2010)