Bez střechy a bez zákona

Zlatý Lev (20.12.2005)

Naděje? Tak tu nepotřebuješ. (27.03.2014)

LEATHERFAC to řekl za mě. Artovka i mého mládí. Tenkrát za 5 hvězd, nyní (a to ze slušnosti) jen za tři. K příběhu už jen dodávám: jiný kontinent, trochu jiná doba, ale úplně stejný zbytečný život a zbytečná smrt jako v případě Christophera - "Alexandra Supertrampa". Škoda, že se tihle dva rozervaní mládežníci minuli v prostoru i v čase. Určitě by si rozuměli. Ona by do vztahu přinesla pragmatickou sexualitu, on by dodal prachy (místo, aby je rozdal na nějakou neadresnou charitu) a ona by ho učila, jak je s živočišnou poživačností rozfofrovat. Mrznout při spaní pod širákem by vyráželi jen na víkendy (při dobré předpovědi počasí). Ale hlavně - založili by spolu rodinu. Neboť na „svobodě“ dobrovolné samoty a zbytečné smrti není nic povznášejícího. A ani obdivuhodného. Jakkoli i mě to v mládí připadalo cool a hrozně art. (06.05.2013)

Posmutnělá feministická road movie o tom, jak dokáže osamění postupně sežrat lidskou duši. (27.03.2020)

Nikdy som nevedel oceniť túto tému. Objektívne 4*, ale odo mňa by boli skrátka neúprimné. Bonnaire výborná. (04.09.2020)

Pre človeka je cudzí človek odpad... nič sa nedá robiť, je to proste tak a platí to špeciálne v prípadoch spoločensky neprijateľných živlov. Pozerať sa na film je niečo iné, ako si to s hlavnou postavou vymeniť a možno sa budete pri sledovaní Tuláčky aj hanbiť, že jednoducho aj keby ste chceli, tak nakoniec bezdomovcovi v reáli okrem hodenia dvadsaťcentovky nepomôžete. Horšie je to už v prípadoch, kedy sa mladá žena spolieha na podobné živly ako je ona sama. Varda však nemoralizuje, tuláčka má rada slobodu, trávu a pracuje len keď sa jej chce. No a sympatická vám byť skutočne nemusí. Nakoniec si teda zoberiete z filmu presne to, čo chcete vy sami... pohnúť by s vami ale mohol. (28.07.2019)

Uzená je hlavní hrdinka pěkně, ale zase se to táhne jako smrad, což je pro tyhle sociální dramata už norma. Nevyčítám filmu, že Mona je minimálně stejná kráva jako Iva z Odvážných palců a fandit jí nejde ani za mák, ale vadí mi, že už od začátku snímku víme, že nakonec umrzne v příkopu. A na těhle filmech mě právě baví sledovat, do jak hlubokých sraček se ještě jejich postavy mohou dostat, a ne celý film čekat, až ta špína konečně zdechne. (20.04.2013)

Ač se mé sympatie k Moně rovnaly sympatiím k pohlavní chorobě, její sebedestruktivní cestu rovnou do hlíny, jsem si užíval v plné parádě. Parádní pocitovka, která hraje plnou parou na smysly diváka a mnohdy pěkně nechutně. Puch vycházející z naší slaboduché krasotinky (její chování dokáže ospravedlnit pouze pravděpodobná přítomnost psych. poruchy), na diváka přímo sálá z obrazovky. Vardová i v době bez třiDé (ptákovinek) zvládla to, co většina 3D blbostí současnosti nedokáže. Diváka vcucnout, aby se stal součástí vyprávěného. A u mě boduje hlavně tím, že pozorujícího diváka nenutí ke kladnému postoji k hlavní hrdince. Žádný patos, nulový sentiment, jen odměřený postoj a to mi v tomto případě strašlivě vyhovuje. Nesnáším, když mi ve filmech o amorálních postavách někdo předhazuje, že vlastně má "dobré srdce" a měl bych onu postavu litovat. Vardová jen ukazuje cestu lidského parazita k jedinému možnému konci a jelikož nepodceňuje diváka, tak onu (pro většinu tvůrců) silnou "pointu" odhalila hned na počátku. Silné čtyři ... k plnému hodnocení bych potřeboval opakovanou projekci a tou si nejsem úplně jistý. 85% (16.08.2014)

U Mony převažovala touha po svobodě a nezávislosti nad pudem sebezáchovy. Věděla přesně co nechce a existence podle jejích lehkomyslných potřeb ji dovedla až k tragickému konci. Chladný a depresivní film, jenž mi dlouho zůstane v paměti i díky srdečně zábavné scéně s „pařící“, uhihňanou babčou. Toto uvolněné intermezzo prozářilo celkovou sklíčující atmosféru jak bengálské ohně. (11.10.2011)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (21.02.2009)

depresivní film o tom, jak "úžasný" je být svobodný a o tom, že v zimě se venku spát nedá. (21.02.2010)

Tohle rozhodně není snímek, který by si mě získal. Naopak, ukázalo se, že to je snímek, který mě prostě neosloví. Líbila se mi forma v podstatě hraného dokumentu o tom, jak může dopadnout život. Vlastně taková rekonstrukce. Zvláštní scény, podivné obrazy, ale přitom vše realistické. Celkově to na mě prostě nezapůsobilo dobře a já jsem kouzlo tohoto filmu neobjevil. Vlastně jsem si celou dobu říkal, proč se na to dívám. (08.01.2016)

Hoci feminizmus je pre mna len dalsi - izmus / a tych je 160/, tak film bol na urovni. Nehovorim, ze baba Varda sa rezisersky vyrovna Kaprovi, to ani omylom, ale posnazila sa. cely film ma kludne tempo, holka sa prechadza juznym Francuzskom, riesi nahodne vztahy, a naprikald aj to, ze v zime sa neda spat vo volnej prirode . 70 % (01.03.2020)

Nějakou silnější scénu aby v tom jeden pohledal, ale celkově to nemůžu hodnotit níže, když ten film vlastně funguje. Snad jediný větší problém mám v postupné monotónnosti stylu, který zde Varda zvolila. Ten sice má něco do sebe a i přes ten občas zmatený střih se mi líbilo, že zde různě zaznívají jak názory tulačky Mony na svět a na lidi co potkává, tak i názory lidí, kterým se Mona připletla do života - je v tom znát určitá komplexnost a tu na tom oceňuji snad nejvíc. Problém ale vnímám v tom, že je to pořád o jednom a tom samém stále dokola, bez jakéhokoli momentu překvapení nebo snahy zabrouzdat do jiných myšlenek či odlišného rozvíjení děje. Jak to s Monou celé dopadne navíc víme už v úvodní scéně, takže zde ani není z čeho vytvářet jakékoli napětí. A to tomuhle filmu zoufale chybí, protože i přes povedené neutrální pojetí a dostatečnou promyšlenost námětu i jednotlivých scén to prostě pořád není úplně ono. Určitě to mohlo vypadat líp. Ale vrátím se ještě k té neutralitě - ono se to sice možná chvílemi tváří jako film o tom, jak je absolutní svoboda naprosto super, ale čím déle Monino putování trvá, tím více příkoří s ním spojených se objevuje a celkové vyznění je vlastně takové, že není špatné chvíli žít jako nomád, ale nedá se tak žít celý život. A hlavně se tak nedá žít dlouho. V zimě totiž veškerá domnělá idylka okolo toho hnedka skončí. A i když se tu na psychologii Mony mohlo víc zapracovat, člověk ji i tak nějak stejně chápe, včetně toho, že se toho stylu života nikdy nevzdává, ale vlastně si za vše může sama svojí tvrdohlavostí a neustálým utíkáním před jakoukoli zodpovědností. Jak už jsem psal, je to hodně zajímavý film, jen ho dost kazí nezájem ho víc gradovat a rozvíjet. Slabé 4* (30.09.2022)

Ne, nepotřebuješ nic. K hlavní hrdince jsem si vytvořila nepříjemný a negativní vztah a to je problém celého filmu. (21.03.2020)

Musím říci, že jsem první části filmu moc nerozumněl, teda spíš jsem přesně nevěděl, o čem ta holka přemýšlí, a proč to panoptikum kolem ní, a jak je to vyprávěno. Ale se scénou, kdy se setká s o pár let starší ženou, se ten příběh stane najednou pro mě vjemově dotknutelným. Nevím jestli jsem té holce pak rozumněl víc, ale začal jsem to s ní prožívat, a těm ostatním postavám jsem rozumněl. Od tohohle momentu jsem měl pocit, že se ve vyprávění filmu něco změnilo, ale jenom tak nepartně, nepostřehnutelně, nepojmenovatelně. No... PS: druhá půlka je delší. :-) (08.01.2010)

Vážení přátelé... artovka mého mládí... Bohužel jak stárnu, vnímám věci už trochu jinak. Shlédnuto konečně po letech znovu, musím říct, že jsem se neuvěřitelně nudil. Film o holce, která marní svůj život. Sedí, kouří, somruje, sedí, kouří, somruje... atd... Mezitím bezduché strojené proslovy do kamery od lidí kteří se s ní setkali, o tom jak jí závidějí její svobodu a volnost, jak marní svoje životy... Ano, možná marní, ale marní je stejně jako tahle holka. Život se dá určitě prožít smysluplněji než takhle. Milá Agnes - tahle tulačka nemá světu co říct - je prázdná jako dunící sud. Její smrt na konci pak působí stejně zbytečně jako tento film... Tři hvězdy především za velmi solidní civilní hereckou kreaci S.B. (30.12.2012)

"Wandering? That's withering. By proving she's useless, she helps a system she rejects."                    Film pohybujúci sa na hrane drámy a dokumentu, jeden z 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Nakrútený osobitým dokumentaristickým štýlom, ktorý režisérku preslávil, štýlom, v ktorom bola veľkou majsterkou. Hoci si pri rozprávaní príbehu tuláčky Mony zachováva Agnès Varda odstup a nikdy netlačí na emócie, dokáže aj tak diváka vtiahnuť do deja, a to hlavne svojím hlboko ľudským prístupom. Samotný príbeh je epizodický, poskladaný z jednotlivých čriepkov, ktoré predstavujú pohľady rôznych ľudí, s ktorými sa Mona stretla v posledných týždňoch svojho života.                         . (20.01.2023)

Hraný snímek vyprávěný skoro až dokumentárním stylem. Konstatování, že mladá tulačka je ve skutečnosti každému úplně ukradená a každý její konec předpovídá, je podobný jako můj pocit z tohoto nepříliš záživného filmu. (29.12.2013)

Tady někde začínají filmy čerpající z doku-realismu bratrů Dardennových. Syrové, drsné, kruté, pravdivé. (05.01.2014)