Forman vs. Forman

Pro někoho, kdo neví o Formanovi vůbec nic, může být tento film dobrým úvodem k životu a dílu, ale z širšího hlediska (tj. bez nějakého obecného přínosu, objevnosti atd.) je to neúspěch a zklamání. Paní Třeštíková se spokojila s pouhou rekapitulací bez nějaké hlubší reflexe nebo snahy říct něco ještě nevyřčeného (k čemuž lákal slibný název s konfliktní předložkou "versus", který se ale ukázal být jen pouhou neobsažnou referencí na mnohem zajímavější dokument Chytilová vs. Forman). Výsledkem je tedy pouhý sestřih známých záběrů; výsledkem je kompilace, v níž mluví jen Forman (ať už sám nebo prostřednictvím textu čteného jeho synem, což je navíc paradoxní vzhledem k úvodní poznámce, že se Forman nerad soustředí sám na sebe) a na jejímž vzniku mají největší podíl již zmíněná Chytilová, Vojtěch Jasný a další primární autoři, bez nichž by Třeštíková neměla co stříhat. Paní Třeštíkové se sice podařilo vytvořit poměrně ucelený kompilát, který drží tvar a sám o sobě dal jistě hodně práce, ale nejsem si vůbec jistý, jestli takto vynaložené úsilí stálo za to. A vlastně i ti, kdo o Formanovi neví vůbec nic, budou tímto filmem ochuzeni, či dokonce oklamáni, protože Formanův život se zde omezuje rokem 1996: I když některé filmy byly doslova odbyty alespoň kratičkou zmínkou (Ragtime), Muž na Měsíci a Goyovy přízraky byly vynechány úplně (a stejně byla ignorována Dobře placená procházka). Tím se vlastně jen zvýraznila bezradnost závislosti na práci předchozích dokumentaristů a odsoudilo tento dokument k bezvýznamnosti. (30.10.2019)

Vůbec mi nevadí absence ukázek z novějších filmů, na ty se můžu podívat sama, k tomu nepotřebuju ani Formana, ani Třeštíkovou. Dokonce se smířím i s tím, že Třeštíková si evidentně těch novějších filmů zatím nevšimnula. Při natáčení časosběrných dokumentů se naučila trpělivosti, tak trpělivě čeká, až na ně dojde řada. Seskládala zajímavě vypràvění Miloše Formana o sobě, svých pocitech a názorech. Naštěstí jsem neviděla tisíce dokumentů o Miloši Formanovi, tskže nemám pocit, že všechno už jsem někde slyšela. Ráda bych škarohlídy upozornila na komentář, který za svého tátu četl Petr Forman. Dovolím si předpokládat, že tyto informace v žádném dokumentu nezazněly. Třeštíkovou mám ráda, bála jsem se, že tento typ dokumentu pro ni bude náročně tenkou ledovou plochou, ale vybruslila z toho se ctí. (27.10.2019)

Časosběr o jednom z našich nejlepších filmových režisérů. Helena Třeštíková sice jen sestříhala již známé dokumenty a televizní či filmové záběry, ale i tak je to povedený souhrn. Forman se neomrzí, potěší Havel, spolužák z poděbradského gymnázia, zavoní svoboda, ústřední Formanovské téma... Poklona, Mistře! (28.10.2019)

Zrovna dneska jsme seděli s kolegou Malarkey na břehu Cidliny, pili pivko a vzpomínali na Miloše Formana a shodou okolností večer zapnu TV a hle on tam dokument o Milošovi, takže bylo rozhodlo co budu sledovat v TV. Bohužel připadal jsem si jako v Jeříkově vidění, v dokumentu se prakticky opakuje to co už bylo řečeno v jiných dokumentech s jedinou vyjímkou a to jsou některé archivní záběry přímo od Miloše. Tady je docela fiasko, jak pro pani Treštíkovou končí tvorba Miloše Formana filmem Lid versus Larry Flint a to ještě z rychlíku. Miloše mám rád, ale tohle je podle mě parazitování na jeho jméně nic jinýho, všechno už jsem slyšel od pana Formana v jiných dokumentech a mnohem do větší hloubky. To hodnocení tady je zvláštní, spíš se mu usmívám a jak mám Miloše rád, tak sorry, ale tady nemám jediný důvod proč to s hvězdičkama přehánět a i tak si myslím, že dávám víc než bych měl jen kvůli osobě o které dokument je. (26.10.2019)

Své časosběrné dokumenty označuje Helena Třeštíková za sázky na nejistotu. Forman vs. Forman je oproti tomu sázkou na jistotu. Formana je radost poslouchat, ať mluví česky, anglicky nebo francouzsky. Vypráví ale známe příběhy, které jsou například v jeho životopise zaznamenány obšírněji a které zde nedoplňují hlasy nikoho dalšího. Ozvláštnění představují zejména některé méně známé záběry z různých zahraničních zdrojů. Obdivuji práci nutnou k jejich dohledání, k zajištění práv a k sestříhání do poměrně uceleného, byť tematicky rozbíhavého tvaru (podle Třeštíkové je ústředním tématem hledání svobody, ale nepřišlo mi, že by jej film rozvíjel soustavněji než jiné motivy). Nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že kdyby bylo k dispozici víc peněz, lidí a času, mohlo to být i při stávajícím mramorizačním pojetí mnohem vyladěnější a reprezentativnější. Celý dokument působí dost uspěchaně a náhlý konec budí dojem, že tvůrcům došly prostředky. Některé Formanovy filmy jsou opomenuty zcela (Kdyby ty muziky nebyly, Muž na Měsíci, Goyovy přízraky), o jiných padne sotva pár vět. Chápu, že je možná brzo na revizionistický pohled, ale ocenil bych alespoň více vtahující dramaturgii, zohledňující ono „versus“ z názvu. Ve stávající podobě ve filmu žádný konflikt mezi různými Formany (Čech a Američan, rodina a kariéra, kolektiv a jedinec) přítomný není, vyznívá jako poměrně přímočarý a smířlivý příběh o sirotkovi z Čáslavi, který překonal několik (vnějších) překážek a dosáhl amerického snu. Uvození dokumentu Formanovou poznámkou o tom, že se nerad soustředí na sebe a analyzuje, mi přijde jako alibistická omluva toho, že film nejde víc pod povrch. Pro srovnání doporučuji třeba Diega Maradonu od Asifa Kapadii, jehož vyprávění je dynamizováno právě střetáváním se dvou protichůdných sil v jednom člověku. 65% (18.07.2019)