Corpus Christi

+4* Poláci dokáží občas překvapit a v posledních letech jim to funguje zejména v kontroverzních filmech s náboženskou tématikou - stejně jako u filmu Klér. Boží tělo mě zaujalo silným příběhem a kvalitními hereckými výkony. Nikdo nejsme nevinní a tento film se dokáže zarýt docela hluboko pod kůži. Své vysoké hodnocení si zaslouží a já se přidávám ke všem, co ho doporučují. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (20.11.2020)

No tak tohle mě tedy dostalo. (19.12.2020)

po všech těch nadšených reakcích sem čekal přeci jen ještě o něco silnější kousek,nic to ovšem nemění na tom,že podobné filmy můžeme Polákům jen závidět.Přitom to v jádru není žádný zázrak co se týká technické stránky a vlastně svým způsobem i příběhu.Ten je sám o sobě dobrý,nicméně je potřeba přistoupit na jeho hru a nehledět moc na detaily.Každopádně se mi líbí jak se toho tvůrci nebojí a prostřednictvím "falešného" faráře ukazují určité pokrytectví náboženství a samotných věřících,kteří se tu chovají úplně stejně jako bezvěrci,byť by správně neměli.Velkým plusem je i sympatické obsazení v čele s výborným Bartoszem Bieleniou,kterému role kriminálníka/duchovního sedla skvěle a být věřící,klidně bych takového kněze bral...80% (04.04.2021)

Skvelé! Poliaci točia v poslednej dobe fakt skvelé filmy, a tento k ním rozhodne patrí. Prvotne to malo nábeh na poriadnu cirkevnú satiru v prostredí nenápadnej poľskej dedinky, ale potom to nabralo oveľa dramatickejší rozmer a Daniel musel napokon riešiť popri bežných dedinských strastiach aj veľký konflikt medzi obyvateľmi po tragickej nehode. Pôsobenie Daniela na fare sa mi páčilo, išiel na to takým psychologickým štýlom a nie tým klasickým "dajte si 4x otčenáš, 3x zdravas, a ste v pohode". Sympatický prejav, výborné herecké prevedenie, a film, ktorý určite rozvíril hladinu stavajúcu do kontrastu striktné duchovno a racionalizmus. Akurát ten koniec sa mi moc nepozdával, a uprednostnil by som inú formu konca ako práve toto. 4* (17.07.2021)

Boží čelo. (31.12.2020)

Poľskú kinematografiu takmer nesledujem, no musím povedať, že na Oscara nominovaný Corpus Christi ma veľmi milo prekvapil. Ani neviem čím si ma tento snímok tak získal, ale sledovala som ho s veľkým záujmom od začiatku až do konca. Páčila sa mi celkovo tá línia s falošným kňazom, i keď ruku na srdce, len tak by sa tam nový kaplán nezjavil, farnosť by bola vopred informovaná, nehovoriac o dokladoch, ale whatever. Film je natoľko zaujímavý a tak pútavo natočený, že toto som ani neriešila. Druhá dejová línia a teda všetko okolo tej havárie to už bolo pre mňa trošku menej zaujímavé, ale myslím si, že práve táto udalosť a všetky situácie s tým spojené (neodpustenie, hnev, nenávisť, okolnosti pohrebu šoféra) sú tu vyobrazené veľmi reálne! Pre mňa neznámy Bartosz Bielenia tu podal ozaj obdivuhodný herecký výkon. Asi by som nemala, ale veľmi som mu fandila a súcitila s ním a normálne som až ja mala trému a obavy ako zvládne odslúžiť omšu. Do plného počtu mi chýba len málo. Nemám rada otvorené konce a tu som bola obzvlášť zvedavá, čo sa stane s naším hrdinom. Tiež mi vadili nadávky, lebo ich bolo strašne strašne veľa. Ocenenia sú všetky zaslúžené. Corpus Christi určite stojí za pozretie. Ešte dodatok. Nebola som si celkom istá, aký mal Daniel motív, keď sa chcel stať kňazom. Či to tak cítil alebo sa len chcel vyhnúť fyzickej práci. Znova chválim herecký výkon hlavnej postavy. Všetko sa mu odzrkadľovalo v očiach, niekedy vyzeral strašidelne a niekedy priam anjelsky. Veľmi dobrý film. V niečom mi to pripomenulo českú Pustinu. Každopádne film na zamyslenie. (31.08.2022)

Za mě velmi příjemné překvapení. Film, který polské společnosti v lecčems nastavuje zrcadlo. A nejenom jí. Je lepší jeden polepšený hříšník než deset svatých? Dokáže i člověk, co se dal na scestí, se dát znovu správnou cestou? Jako bych tu cítil paralelu s Ježíšovým příběhem, ten také pobýval mezi pastýři, dobově jedna z nejnižších vrstev společnosti, a je dnes brán jako hlavní osoba křesťanství. Proč by to nešlo i dnes? Pokud se podíváme na obecnější myšlenku, proč by kdysi vyvrhel nemohl jít příkladem jiným? Přijde mi, že v tomhle snímku je mnohem víc, než se první pohled zdá. Určitě by stálo za to vidět s někým, kdo zná poměry v Polsko velmi dobře. A určitě se chci někdy podívat znova. (06.04.2020)

Přidává tomu hlavně fakt, že se jedná o příběh podle skutečné události. V tu chvíli to je totiž o level výš, než kdyby se jednalo o něco smyšleného. Moc pěkně to ukazuje pokrytectví pánbíčkářů a celého toho jejich zasraného uskupení. O takové kinematografii si můžeme u nás nechat zdát. 80% (18.10.2020)

Další polská perlička z církevního prostředí, která skoro neměla chybu. Působí to prostě tak nějak reálně a je to natočeno upřímně a lidsky. Sice jsem nečekala, že to bude mít až tak promyšlený příběh, který byl cítit trochu zápaďácky, tady je to ale podáno tak nějak pořád v tom okruhu pobožných obyčejných obyvatelů, kteří jsou ve skrytu vlastně docela pokrytečtí. Corpus Christi nabízí humor i dojetí a zahřátí u srdce nad transformací ústředního 'hrdiny', který dokázal osvítit i ty nejchladnější srdce skrze svoji upřímnou víru. Vlna smutku ale přichází v závěru, kdy jsem si ten konec představovala poněkud veselejší. No pro dobrotu, na žebrotu. Tak to asi v životě prostě chodí. (22.12.2020)

Otázka zní proč tohleto u nás prostě nejde? Polská kinematografie produkuje rok co rok velmi zajímavé a kvalitní snímky, které pravidelně bodují i v těch nejprestižnějších oceněních. A nutně to nemusí být ani čistý těžko koukatelný art viz Ida. To dokazuje Corpus Christi. Zajímavý námět, kdy hlavní hrdina Daniel objevil v nápravném zařízení boha a po propuštění se náhodou vetře do jednoho kostela v polském zapadákově a stane se katalyzátorem skrytých traumat. V silně nábožensky ovlivněném Polsku to muselo nutně rezonovat a není se třeba bát, jelikož náboženství zde není nijak explicitně protěžováno a nejedná se tak o takovou náboženskou agitku. Spíše sociální drama s poměrně sympatickou hlavní postavou, kterou dožene její minulost. (19.04.2020)

Hodne zajimavy pribeh o jednom chovanci napravneho zarizeni, ktery se po propusteni misto truhlarem stane fararem. Vypada to, ze se Daniel konecne nasel, bohuzel pro nej, nic netrva vecne. Ale hlavni postave nelze nefandit, uzasny herecky vykon. Polska kinematografie je v nebyvale forme! (07.06.2020)

film o vzťahu k Bohu o poznavani seba samého a sveta okolo skrze Boha. (18.09.2020)

Odvážný scénář, atmosféra by se dala krájet, kamera a režie sebejisté, stejně jaké hlavní protagonista, ustál hodně náročných i detailních scén, až je mi líto, že jsem film nezastihl v kině. Viděno na Aerovod, díky za tyhle služby. (17.04.2021)

„Jsem vrah. Ano, slyšeli jste dobře. Zabil jsem. Zabil jsem myšlenkou. Zabil jsem nečinností. Zabil jsem skutkem. Víte, v čem jsme dobří? V odsuzování. V ukazování prstem. Odpustit neznamená zapomenout. To neznamená předstírat, že se nic nestalo. Odpustit znamená milovat. Milovat někoho bez ohledu na jeho vinu. Ať je jakákoli.” - Uhrančivý Bartosz Bielenia coby samozvaný falešný kněz vysílá svým jedinečným hereckým způsobem nadčasový vzkaz, že v každé lidské bytosti je dobro i zlo. Záleží pak už jen na vás, čemu dáte v daném okamžiku přednost. A vlastně taky tak trochu na tom, co vám společnost nebo společenství, v němž žijete, dovolí. Fascinující drama Corpus Christi obsahuje celou řadu silných myšlenek a pozoruhodných úvah. Najdete v něm i několik působivě natočených scén, při nichž tuhne krev v žilách. Každopádně jde o velmi kvalitní film s originálním příběhem, který rozhodně stojí za zhlédnutí. (95%) (11.01.2022)

Corpus Christi znamená tělo Kristovo, které symbolizuje při obřadech takzvaná hostie - posvěcená oplatka. (12.01.2022)

"Odpustiť neznamená zabudnúť. Odpustiť znamená milovať." Veľa silných slov vyšlo z úst tohto samozvaného kňaza s modrými očami, na ktoré sa nezabúda. Iné ako Franco Nero, skôr taký uslzený pohľad. Bartosz zahral asi svoju životnú rolu, bol presvedčivý a celý príbeh bol postavený na ňom. A príbeh je to taký - zo života komunity veriacich s ich tragédiami, zlyhaniami, starosťami, aké by sme našli v každej druhej farnosti po celej zemeguli. Akurát tí Poliaci toto vedia - príbehom sa vám dostať pod kožu a uviesť diváka do stavu, že nad filmom (sebou?) bude ešte chvíľu rozmýšľať. (11.10.2020)

Co na to říct, snad jen, že i ďábel zná částečnou pravdu, dokonce větší část pravdy než člověk, proto se mu tak dobře s lidmi manipuluje. Z temna to vyšlo a do tmy odkráčelo, herec veskrze špatný. Film i přes jakékoliv náznaky dramatu unyle, nudně vleklý (28.10.2020)

„Ježíši jak tě mám následovat, jsi tak nevinný, a já k tobě přicházím se všemi těmi špatnostmi. Jak mám jednat ve tvém jménu, když si sám se sebou nevím rady?“ Úplně rady si tedy nevím, pokud jde o hodnocení tohoto filmu, ani já… Na jednu stranu je film plný silných myšlenek, které zde stojí bez ohledu na to, kdo je říká… Na druhou stranu konec filmu, který mi přišel přepjatý a hlavně extrémně useknutý… Trošku to sice na mě budilo dojem, jako by ten příběh o mladém delikventovi, který se po propuštění z pasťáku stane (trošku nedopatřením) knězem, mělo být jakési novodobé podobenství o Kristu (též muži pochybné pověsti - viz "Co z Nazareta může vzejít dobrého"), který jako Daniel ve filmu rovněž hlásal, že „boží království je tady a teď“. V tom úplné závěru mi to však už moc nedávalo smysl. Už jen proto, že Ježíšův příběh nekončí na rozdíl od toho Danielova) křížem ale vzkříšením... Přesto to poselství filmu spojené pro mě zejména s Danielovými slovy o odpuštění („Odpustit neznamená zapomenout, to neznamená předstírat, že se nic nestalo. Odpustit znamená milovat, milovat někoho bez ohledu na jeho vinu ať je jakákoliv.“) i s jeho snahou tato slova skutečně žít, považuji za hodně silné. (07.04.2021)

Pustil na sebe jistý risk, když na svou  tělesnou schránku spustil vzdušnou boží látku držitele luceren, st(r)ánku "světlých" skutků a naděje. Před oltář zář fanatika iluze. (14.12.2021)

Filmová výzva Ingtar2 - film č.1 - (9/10). Zjistil jsem, že mi sedí daleko více komorní dramata od našich polských sousedů než nějaké akční šílenosti jako tomu bylo u Furiozy. Tady míří v hodnocením opět vysoko a jsem za to hrozně rád. Líbí se mi, že to je hrozně originální a nic podobného jsem ještě neviděl. Polsko je silně věřící národ, takže je mi jasné, že tento film u nich hodně rezonoval. Téma víry je tady však odsunuto na druhou kolej a to nejdůležitější z celého filmu se odehrává v srdcích občanů vesnice. Lidské pokrytectví a nenávist může být na vesnici jako rozrůstající se nádor. Je až neuvěřitelné, jak autenticky a lidsky byl celý tento konflikt natočený. Věřil jsem jim bolest v jejich tváři a srdci. Mimochodem moje srdce dostalo v tomto filmu taktéž hodně zabrat, protože bylo několikrát přesně zasaženo. Dvojice Jan Komasa a Mateusz Pacewicz mi už u Hatera ukázali, že prostě umí. Tohle je úplně jiný film, ale i tak to je kvalita, která se nezapře. Film má mnoho silných momentů. Kdybych však měl vypíchnout nějakou situaci ve které exceluje, tak to je úplný závěr. Bartosz Bielenia byl výbornou volbou do hlavní role a jeho proměna a sžití s celou vesnicí je neuvěřitelná. Polské filmy se stávají víc a víc zárukou kvality a v budoucnu budu s očekáváním vyhlížet snímky, které k nám připlují od našich sousedů. (03.11.2022)