Alicin restaurant

První polovina Alice's Restaurant podává útržkovité obrazy z Guthrieho života a jeho přátel – některé úsměvné, jiné už méně a všechny skvěle podanné a natočené. Jenže vás to nezajímá. Prohlížíte si album barvitých fotek, portrétů lidí a situací, o kterých skoro nic nevíte a jedinou spojitost tvoří hlavní hrdina. Hippies z vnitřního pohledu působí normálně, až nezajímavě, ale autenticita si bere svou daň. Naopak jejich konfrontace s 'vnějším světem' ctihodných občanů a vládních institucí zabíhá do netušených absurdit. V tu chvíli si Guthrie krade snímek pro sebe a s podkresem ragtimové kytary se pouští do sebeironického vyprávění. Víc než hodinu čekáte na jedinou ryze komediální scénu z odvodové komise, ale čas strávený nad cizím fotoalbem za ní stojí. Nájezd na happyending postaví na hlavu poslední záběr, který dává tušit, že Guthrie není jediným protagonistou snímku. ___ P.S.: Film o muzikálovou scénu ani nezakopne. Od hippies se tak trochu očekává, že si sednou s kytarou a nebo budou občas zpívat. (28.11.2012)

Oscar 1 nominace: Režie (08.04.2004)

Zpočátku se mi to jevilo jako sentimentální obrázek ze života několika hippie přátel – laškovné legendy o svízelích s odvodem, dlouhými vlasy, boji s konformitou a s doprovodem unylých folkových songů... Jenže postupem času se začalo vyprávění zauzlovat, komplikovat, vrstvit. Stejně jako později ve Čtyřech přátelích Penna nezajímaly prázdné fráze typu "volná láska" nebo "svoboda", jejichž platnost a funkčnost vždy prověřuje až sám život. V humorně pojaté lapálii se skládkou i následnou scénou odvodu Penn odkryl mnohé rozpory celé jedné (tj. své) generace - a dokázal přitom udržet nadhled, právě proto je jeho film tak nadčasový. Život je mnohem složitější než jedno heslo na plakátu (a s Hair tady není absolutně žádné propojení - to jen pro upřesnění). Jakoby nás film nutil otevřít oči a přiznat si, že za všechny své činy si neseme odpovědnost hlavně před svým vlastním svědomím - a v tom nám nepomohou ani přátelé, ani do důsledku uplatňované zákony, ani věrnost domněle mravným principům vytesaným někde do skály. Všechno ostatní už popsala JitkaCardova, která do Penna vidí víc než já. Duchovní propojení tohoto filmu s "Nés en 68" už je mi zřejmé... (10.04.2016)

Bohužel toto americké komediální drama z konce 60. let minulého století nemohu hodnotit jakkoliv kladně či pozitivně. Nevím, jestli je chyba ve mně nebo spíše v tom filmu, ale pravdou je, že to byla šílená nuda, u které jsem dlouhou dobu nevěděl, o co tam vůbec jde, což je u filmu vždycky velká chyba, tvůrci by neměli spoléhat na to, že se každý divák dopředu seznámí s dějem a až pak se na film podívá. Bohužel v tomto případě jsem do toho šel zcela naslepo, jediné, co jsem o filmu věděl bylo, že vznikl na základě jedné písně a že je zaměřený na téma hippie. Ale bohužel tohle byla nuda a děs a tenhle film má velké štěstí, že já málokdy odcházím od nedokoukaného filmu. Tady ta má chuť tenhle film přepnout byla mnohokrát opravdu velká a naštěstí pro tento film jsem vydržel až do konce, což ho zachránilo od odpadového hodnocení. Protože po jedné hodině nevýslovné nudy, kdy jsem opravdu skoro netušil o co tam jde a kdo je kdo, se dostavilo překvapení v podobě dvou solidních scén, které dohromady zabraly asi půl hodiny a u kterých jsem se dost dobře bavil. Jedná se o scénu s nelegální skládkou (geniální v kontextu tohoto příběhu byla hláška "Spravedlnost je slepá.") a o scénu, kdy hlavní hrdina jde k odvodové komisi před nedobrovolným vstupem do armády (geniální scénka u psychiatra, kdy tam hlavní hrdina skáče jako neandrtálec a řve "Krev, krev, krev, krev!" a psychiatr se k němu přidá, a potom ještě hláška "Jak jsem se měl rehabilitovat, vždyť jsem dostal u soudu jen pokutu 25 dolarů za nelegální skládku?" "Takoví jako ty jsou nejhorší, tvoje otisky prstů pošleme rovnou do Washingtonu."). Díky tomu, že jsem dal filmu šanci, tak jsem se nakonec díky této geniální půlhodině, která nastává v polovině filmu, docela solidně pobavil, což z mého pohledu stačí na docela dobré dvě hvězdy, nebýt těchhle hlášek a scének, mohlo to být pro film z mé strany mnohem horší hodnocení. (12.05.2010)