Scény z manželského života

Dívat se na Scény z manželského života (respektive poznávat dvojici Marianne - Johan) je jako jíst jablko. Při odtažitém pozorování první scény je nám naservírován skvost se zářivou slupkou, který nám zpočátku chutná, přestože jsme svědky, jak jiná jablka hnijí. Postupem času ale tu a tam narazíme na jadérko a později na červa, který si hluboko uvnitř razí osudovou cestičku. A až se vyčerpaní dostaneme až na ohryzek, zjistíme, že máme před sebou něco, do čeho už není možné ani kousnout. Postavy to však nechápou... a jedí dál. Toliko k mému nevěrnému symbolismu, protože ani zdaleka nevystihuje všechno, co Bergman tímto filmem řekl, a byť upustil od své tradiční poetiky, jeho dílo je stejně sugestivní, ne-li sugestivnější než ostatní analýzy partnerských vztahů. 90% (10.04.2011)

Jeden z ,, tých,, filmov, u ktorých ma neskutočne mrzí moje hodnotenie, ale ktorému nedávam plný počet hviezdičiek. Je to veľmi rozporuplné, bo minutáž spolu s takmer divadelno - komorným pojatím je občas ťažko stráviteľná, ale druhá strana mince ponúka prikovanie diváka do sedadla bez nejakej dlhšej zívajúcej chvíle. Ingmar Bergman u mňa týmto filmom povedal takmer všetko, čo som si u iných jeho skvostov zobral k srdcu a čo mi v mysli utkvelo. Povrchnosť, alibizmus, pretvárka, ponorková nemoc, klamstvá, nenávisť, láska, priateľstvo................ to sú Scény z manželského života. (31.03.2013)

Spousta realistických momentů, kterým se dlouhodobé soužití dvou lidí často nevyhne... ale zároveň málo těch hezkých. Bojím se, že kdybych hodnotil výše, schvaluju tím, že takhle to je normální. Ne, to nechci. (05.02.2016)

O lásce dvou lidí, které ani rozvod nerozdělí:) Ze začátku (asi tak první hodinu), jsem si nebyla jistá, jestli mě to baví. Poté jsem se ale dostala do spleti vztahu, který mě držel až do posledního okamžiku. Je smutné, když lidé až v pokročilém věku zjistí, že vůbec nevědí kdo jsou nebo že neví, co je to orgasmus. Plyne z toho zajímavé ponaučení: i manžel se může stát po rozvodu milencem. To by mě samotnou asi nenapadlo... (BTW celkem vtipné, že zcela náhodně jsem před tímto filmem koukala na Shame (2011) - porovnání těchto dvou filmů je opravdu zajímavé) (13.01.2013)

Naprosto dokonalý film. Bergman stravitelný, ba snad i líbivý pro široké masy. Příběh dvou manželů - zdánlivě "bez problémů." Ale je otázkou, zda člověk problémy hledat chce, zda se zamyslí nad tím, jaký stav věcí nyní je - skutečně tak báječný, nebo jen dobrý, často se bojíme podívat, jaké by to být mohlo a jaké to skutečně je. Udělat ten krok do neznáma, otevřít se něčemu novému, nejistému? Dostat se do vyššího levelu? Závěrečná konverzace je jedinečná (tím myslím "moudry." Naopak - vizuálně se mi nejvíc líbilo ztvárnění toho, jak nevyladěni spolu dva mohou být, jak si každý jedeme v tom svém, aniž bychom druhého vnímali - a co se mnohdy musí stát, abychom vnímat začali, zastavili se, někam se pohnuli - když Johan přijede na chalupu, Marianne má radost, že ho vidí, přijel dřív, a chystá mu jídlo a mele a mele...). Kolik takových filmů známe, kolik příběhů jednoho páru se už dostalo na plátno - ale moc si nevybavím takové, které dosáhly kvalit Scén - a po takových desítkách let neuvěřitelně poutavé (a to určitě hodně díky překrásné Ullmannové, Bergman si v podstatě téměr vystačí se záběry na její tvář, kde se zračí vše potřebné), nenudící ani na chvíli - bravurní scénář a dialogy! Komentáře, které stojí za přečtení: anais, selviskhed, fuckme, tomtomtoma. (27.03.2011)

Méně je někdy opravdu méně. (17.06.2014)

8/10 (27.12.2022)

prekvapive velmi zabavne, i kdyz znacne demotivujici a depresivni drama (25.03.2006)

Cokoliv o komkoliv řekneš, je pravda. K Bergmanovi jsem se dostal díky W.Allenovi. Nejdřív jsem ho moc nechápal, vybral jsem si pro začátek zrovna ty nejsložitější filmy. Ale po čase jsem pochopil a našel hlavní Allenovu inspiraci. Bergmanovi filmy jsou trochu hlubší než Allenovi, ale opravdu jen o trochu, Woody má ale dar humoru, proto mi jsou jeho filmy bližší. I tak musí mít Bergman maximáloní hodnocení, Hana a její sestry v tomto případě musejí dostat bodů šest, což zde není možné. Použít inteligentní humor do podobných témat je myslím si složitější než postupovat pouze vážnou linií, tím nechci říct že Scény z manželského života humor postrádají. Je tam také, ale v malých dávkách. Celkově je to dokonalý popis snad většiny manželství, ten minimalismus je obdivuhodný. (01.10.2013)

Poprvé - bylo to na vojně - jsme po pár minutách z filmu utekli. Podruhé jsem se nudil, ale dokoukal. Po dlouhých letech potřetí a přes neúnosnou délku jsem filmem byl nadšen. Asi si člověk musí projít nějakým tím rokem manželství sám, aby pochopil poselství tohoto filmu. Deset let manželství bez jakéhokoliv kazu, dokonce bylo v novinách dáváno za vzor. A najednou manžel zjistí, že jeho vztah je konvenční a plný přetvářky, víkendy trávené u rodičů, společenská posezení, návštěvy přátel, to vše nakonec manželství ubíjí a muž si nakonec najde milenku. A pak pokračuje boj lásky s životní rutinou, který je v době, kdy manželé podepisují žádost o rozvod až v nenávist a domácí násilí. Manželství by se asi skutečně mělo obnovovat po deseti letech... Liv Ullmannová zde sehrála možná životní roli plnou různých poloh herectví, zajisté jde o jednu z největších světových hereček. (04.08.2018)

Uznávam Bergmanove kvality, ktoré potvrdil nespočetným množstvom skvelých filmov. Technicky sú aj Scény z manželského života skvostom, ktorému neškodí ani divácky náročná stopáž. Nevedela som sa však stotožniť s dejom, opisom vzťahovej dynamiky a scénou násilia, ktorú vystrieda láskyplné stretnutie hlavných protagonistov po rokoch. V prvej polovici dáva konanie Marianne zmysel, no akonáhle prechádza procesom emancipácie, je jej nekonečné zbližovanie a odpúšťanie nezmyselné a nepríjemne dráždivé. Na druhej strane, konečne koná ako slobodná žena bez morálnych záväzkov a premenou prechádza aj jej bývalý manžel. Rozporuplný film hodný reprízy a ďalšieho uvažovania o rodinných rolách a rodových stereotypoch. (13.07.2020)

Scenes from a Marriage je nejlepší vztahovou sondou, kterou jsem doposud viděl. Tak kupříkladu Marriage Story mě poměrně nudilo jak skrze příběh tam se odehrávající tak i kvůli samotným postavám. Píši tedy z pozice člověka, která má takové filmy rád, ale opěvovaná Manželská Historie mu nebyla dost dobrá. Celý film je velmi komorní, ale to jen dává vyniknout skvělým hercům, na nichž a scénáři samotném toto dílo stojí. Bergmanovi se podařilo proniknout hodně hluboko. Vycházel z vlastního bouřlivého vztahu s Liv Ullman a současně ve Švédsku stoupl počet rozvodů poté, co byla série v televizi odvysílána. Ač má tento theatrical cut téměř tří hodinovou stopáž a je dnešnímu divákovi nepřístupný, protože nenabízí řadu "atrakcí" tak tvrdím, že je až do konce velmi zábavný. Kolik to svědčí o kvalitě scénáře? Film to je technicky statický, ale mezi těmi kvalitními postavami se toho dělo hodně, což mou pozornost a zájem drželo po celou dobu. Vlastně věřím tomu, že by tento film měl vidět každý, kdo hodlá vstoupit do svazku manželského či snad už v něm je a diví se, proč ho už neuspokojuje a kde že se to vlastně stala chyba. (10.01.2021)

...zcela jednoznačně můj šálek čaje (ale hořká káva by se přímo nabízela)...doporučovala bych pouštět těsně před vstupem do obřadní (samozřejmě svatební) síně jako prevenci proti přílišnému idealismu a optimismu...heslem střízlivost se řídil Bergman (žádné filmařské okázalosti) a nezaškodilo by to ani nám ostatním (žádné přehnané představy)...ale kam proboha uklidit emoce? (25.04.2010)

Brutální dekonstrukce a detailní analýza spousty aspektů (rozpadu) manželského i mezilidského vztahu. Ale zároveň průvodce ženskou emancipací, turbulentními proměnami vedoucími k sebeuvědomění a sebepoznání. Vlastně ženská perspektiva si tu projde největším tragičnem, bolestí, katarzí a následnou obnovou. Ne, že by k tomu muž neměl co říct, i on je všeho součástí a zažívá nesmíra muka také, přesto tu působí značnou část jako ten plošší a o něco méně ohledný partner, který v ten nejméně vhodný okamžik selže. Přesto nás paleta emocí spaluje dál, příběh se neuzavírá a pokračuje ke konečnému souznění. Je v tom celá škála od nenávisti až k největší upřímnosti. A to je snad třeba ta láska, což se nám pozitivní konec snaží sdělit. (19.12.2019)

Snad pět let mi tenhle film ležel doma a já se mu neustále vyhýbal. Odpudivá délka 167 minut, pouze 2 herci, skoro samý interiér...Prostě nechápu, jak je možné, že má 88%. A co se týče režie, tak by to podle mě mohl docela klidně natočit Uwe Boll nebo Troška. Nad Bergmanem nechci lámat hůl a někdy se na něco od něj asi ještě podívám (pokud to teda nebude mít zase 3 hodiny), protože takový pojem se z něj přece nemohl stát kvůli téhle sračce. 30% (28.08.2010)

Manželská Apocalypse Now. (03.07.2012)

Ok, ruším svatbu. Kdo by dobrovolně pokoušel toto. Je strašidelný, jak se v těhle scénách každý najde a jak jsme emocionálně všichni stejní - analfabeti (už jsem se tu o tom obšírnějc rozepisoval k Životu Adél a Před půlnocí). Je pak ovšem tisíckrát snazší napsat v tomhle žánru bezchybnej scénář, než kupříkladu k Blade Runnerovi, že ano. A co teprv herci. Sbírají za to sošky a přitom by to stejně přesně dokázal zahrát každej druhej. Ostatně, nejblíž k herectví se my neherci dostanem právě při těchto scénách. Ale zkuste si zahrát Robocopa.. (15.12.2014)

Všem, co tady dávají absolutní hodnocení bych z celého srdce přál, aby všechny filmy na světě byly jako tento, aby mohli pokaždé pociťovat ono neskutečné nadšení, jako u tohoto snímku. Jinak za mě je to strašně ukecaná věc, utrpení umocňující dlouhou stopáží. Nudu rozčeří po hodině Johan, když do toho trochu kopne, ale relativně velmi rychle se “děj” opět uchýlí k nezáživnému tlachání. Bergman se musel doma v posteli smát nahlas při myšlence na to, co mu všechno lidé bezmyšlenkovitě zobali z ruky. (29.01.2023)

Tohle JSOU scény z manželského života. Není co dodávat. (22.11.2006)

Můj nejoblíbenější Bergman. Prosté, pravdivé, geniální... (14.10.2012)