Reklama

Reklama

Scény z manželského života

  • Švédsko Scener ur ett äktenskap (více)

Obraz rozpadu jednoho manželství a opětovného bouřlivého setkávání a vzdalování se obou protagonistů. Obraz dvojice lidí, kteří nemohou žít spolu ani bez sebe. Roli Marianny napsal Bergman pro Liv Ulmannovou po odeznění jejich hlubokého vztahu. V tomto filmu režisér do značné míry opustil svoji metodu "obrazů krajin duše" a složitý vztah dvou exmanželů vyjádřil civilnějšími prostředky, oproštěnými od přemíry symbolů a metafor. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (117)

novoten 

všechny recenze uživatele

Bergmanův naprostý triumf nad vlastními vzpomínkami a zároveň obsah filmu, vyjímečně drtící svou formu. Film je ve své podstatě strašně smutným příběhem a díky režisérově vlastní sebereflexi i zoufale upřímným. Emoce jsou zvýrazňovány pomocí práce s kamerou (rychlý nájezd na Marianne při Johanově odchodu) a životnost postav je skutečně hrozivá natolik, že se až příliš snadno jde poznat (Johanova zmínka o retrospektivní žárlivosti a jiné drobnosti). Podobně jako u Fanny a Alexandra jsem měl pocit, že je až skoro nevděčné se dívat na film jednorázově, protože spousta dojmů může uniknout. Rozdělení na kapitoly je pak ideálním způsobem, jak do příběhu proniknout opakovaně. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Komornost dovedená na samou hranici nesnesitelnosti. Portrét dvou blízkých, a přece neskutečně vzdálených duší provedený v absolutní hloubce a bergmanovské zevrubnosti. Navzdory tomu, že celý film vpodstatě stojí s duem Ullmann a Josephson se nenajde v masivní stopáži slabé místo. Bergman více či méně zúčastněně sleduje, naslouchá, odlupuje vrstvy až k samému jádru, které není složité, ale spíše děsivě prosté ve své bezvýchodnosti. Jeden z nejpůsobivějších portrétů lásky jako emoce na hranici usedlého štěstí a věčného úniku, poddání se a vzpoury, oddanosti a nenávisti. ()

Reklama

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Kubrick má Eyes Wide Shut a Bergman Scenes from a Marriage. Tak vyzrálý, osobitý, vztahový a životní film jsem dlouho neviděl. Herectví Ullmannové a Josephsona světový. Bergmanův život otisklý filmovou optikou v nesmírné hloubce postav, životních zvratů, emocí, rozdílných názorů, nenávisti, touhy, nenaplněného snu, až přesahuje hranici filmového pásu. Bergman ví o čem točí a dělá to dokonale - přesnost a detailnost záběru na tváře plné emocí se vidí párkrát za život. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Jsme citoví analfabeti.“ Neuhýbavý pohled na vztah dvou inteligentních dospělých lidí, schopných vést otevřený dialog. Strohá mizanscéna. Odpozorované akce a reakce. Napětí a uvolnění, lhostejnost a závislost. Láska skrze nenávist. Oproti americkým „realistickým“ vztahovým dramatům (Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Žena pod vlivem) si Scény vystačí bez nápadných záběrových kompozicí i bez cassavetsovského vizuálu á la home video, a z větší části také bez vyhrocování situací do krajnosti. Síla filmu spočívá v jeho schopnosti racionální dekonstrukce iracionálního fenoménu. Bergman v zásadě opět pojmenovává stavy, pro něž sám slova nalézt nedokážu, tentokrát ale takové stavy a takovým způsobem, že jsem jeho sdělení plně porozuměl. Nebo alespoň myslím Podrobněji a osobněji tady. 90% Zajímavé komentáře: murakamigirl, Sandiego, selviskhed ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Taková sebestředná maloburžoazní zpověď bezohledná k divákovi... divadelní, variující Gertrudu od Dreyera, a zcela bez hudby. Až se zdá, že filmové médium si vybral Bergman hlavně proto, aby svoji konfesi zakonzervoval. Aby jeho dílo plnilo navěky poslání psychoanalytické a lidské. ____ Bergman má svoje postavy evidentně rád, když jim věnuje 167 minut, ovšem nezapomíná je vystavovat i utrpení. Noří se jako badatel napříč jejich stavem zvnějšku dovnitř – objektivně (lpí na povrchu a sleduje, co postavy říkají a jak jednají), percepčně subjektivně (co vnímají) a nakonec mentálně subjektivně (vzpomínky, představy, ale i sny a halucinace). ____ Při směňování verbálních znaků (rozuměje komunikaci postav) volí Bergman cestu neviditelného vkládání všemožných aforismů a mouder do jejich úst. Tím film ozvláštňuje, přidává mu na hloubce, potažmo trvanlivosti. A rovněž se odstřeďuje z dřívější polohy metafyzického režiséra, neboť rozhovory tu nejsou moc sofistikované, jelikož je mají na svědomí lidé životem ošlehaní, lidé zkušení. A je tam i jakýsi návod pro nás ostatní. Ostatně, Woody Allen koncipuje řadu dialogů ve svých filmech podobně. ____ Střih tu nehraje roli. Ne že by tu nebyl, nebo neměl být, on tu je, ale nezajímá nás, protože se ocitáme v divadelním prostoru, kde se celá scéna jede na jeden záběr. ()

Galerie (52)

Zajímavosti (14)

  • V roce 1972 pocítil i Ingmar Bergman finanční tlak způsobený postupným úpadkem evropského artového filmu. Výhody, kterých se v 60. letech dostávalo evropským filmařům díky benevolentnější cenzuře, skončily, když si na začátku 70. let Hollywood přivlastnil velkou část filmového trhu opět pro sebe. Bergman se proto prozíravě uchýlil na neprobádané území televizní tvorby. Napsal a natočil šestidílný seriál Scény z manželského života, který se ve Švédsku vysílal v roce 1973 a později byl sestříhán do podoby celovečerního filmu určeného pro kinodistribuci. (Letní filmová škola)
  • Po odvysílání série ve švédské televizi vzrostla v zemi rozvodovost a zdvojnásobil se počet manželských párů vyhledávajících pomoc poradny. (novoten)
  • Ústřední dvojici ztvárnili herci, jimž Ingmar Bergman nejvíce důvěřoval, Erland Josephson (Johan) a Liv Ullmann (Marianne). Té filmař napsal roli na tělo, inspirován jejich vlastním pětiletým vztahem, manželstvím svých rodičů i svými dvěma rozvedenými svazky. (Letní filmová škola)

Související novinky

Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi

Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi

28.01.2018

Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela…

Reklama

Reklama