Scény z manželského života

Jsem si plně vědom, že vzhledem k mému věku mi tento film není ani vzdáleně určen ( i když jsem ho spatřil rád). Přesto bych neřekl, že je to ten hlavní důvod, proč je nakonec mé hodnocení takové. Dialogy, děj, herecké výkony, proti nim nemám výhradu. O technických záležitostech nemůže být ani řeč, absence hudby (bohužel u Bergmana tradiční) sice vyvolává kýženou realističnost a opravdovost, ale u mě způsobuje zdlouhavost. V oficiálním textu distributora se píše, že Bergman vyjádřil vztah bez symbolů a metafor. S upřímným potěšením ( nebo hrůzou?) zjišťuji, že to je to, čeho si na režisérovi cením nejvíc a co mě na jeho filmech baví. (06.02.2007)

Opravdu luxusní stopáž je nejspíše pro leckterého diváka odstrašující (zvláště u Bergmana), ale film rozhodně stojí za zhlédnutí. Jde o opravdu podrobnou sondu do vztahu/manželství 2 protikladných lidí, která divákovi ukáže jeho různé fáze, emoce, kvalitní dialogové výměny a samozřejmě také herecké výkony. Ostatně už začátek s návštěvou druhého páru je výtečný. A také hořký. Ostatně jako celý film, jehož konec jsem alespoň já zrovna moc nečekal (zvlášť ne po tom, co se dělo u Johana v práci), ale vlastně snímek velmi dobře uzavírá. Prozatím to budou solidní 4* a časem možná ještě jednu přihodím, třeba pokud se sám stanu obětí bestie s názvem „manželství“… (08.04.2014)

Kubrick má Eyes Wide Shut a Bergman Scenes from a Marriage. Tak vyzrálý, osobitý, vztahový a životní film jsem dlouho neviděl. Herectví Ullmannové a Josephsona světový. Bergmanův život otisklý filmovou optikou v nesmírné hloubce postav, životních zvratů, emocí, rozdílných názorů, nenávisti, touhy, nenaplněného snu, až přesahuje hranici filmového pásu. Bergman ví o čem točí a dělá to dokonale - přesnost a detailnost záběru na tváře plné emocí se vidí párkrát za život. (26.04.2017)

Bergmanův naprostý triumf nad vlastními vzpomínkami a zároveň obsah filmu, vyjímečně drtící svou formu. Film je ve své podstatě strašně smutným příběhem a díky režisérově vlastní sebereflexi i zoufale upřímným. Emoce jsou zvýrazňovány pomocí práce s kamerou (rychlý nájezd na Marianne při Johanově odchodu) a životnost postav je skutečně hrozivá natolik, že se až příliš snadno jde poznat (Johanova zmínka o retrospektivní žárlivosti a jiné drobnosti). Podobně jako u Fanny a Alexandra jsem měl pocit, že je až skoro nevděčné se dívat na film jednorázově, protože spousta dojmů může uniknout. Rozdělení na kapitoly je pak ideálním způsobem, jak do příběhu proniknout opakovaně. (05.06.2007)

Scény z manželského života jsem pod názvem "Manželské etudy" před lety viděl jako hru ve Vinohradském divadle, a už tehdy jsem z toho byl nadšen. Jde totiž o příběh skvěle napsaný a velmi pravdivý - musím dokonce přiznat, že jsem se v některých replikách poznával (ačkoliv jsem nikdy ženat nebyl :o). Stejně jako onehdy na divadle, i zde excelují skvělí herci - a je mi líto, že jsem Erlanda Josephsona v ničem jiném neviděl (nepočítám-li mini roličku v Podzimní sonátě). Jinak je pravdou, že v tomto filmu asi není forma, kterou je natočen, příliš zajímavá - což u Bergmana nebývá zvykem. Jenže dle mého názoru je méně někdy více. (30.08.2005)