Scény z manželského života

Vyčerpávějící film, jedním dechem však nutno doplnit: vyčerpávějcí nejen tříhodinovou délkou konverzačního dramatu, ale rovněž v rovině psychologie postav, která se zde rovná doslova podrobné analýze lidského nitra a složitých pocitů během několika období manželského páru. To, s jakou hloubkou dokáže Bergman spolu se svými dvorními herci vykreslit a ztvárnit ponor do lidské psychiky až na dřeň včetně nejintimnějších míst, s tím, že veškeré intimní dění zde probíhá čistě v rovině dialogů, pokládám za obdivuhodné a raději si s úctou k mistrovi a jeho dílu odpustím bližší srovnání se současnou tvorbou. Film velmi zajímavě odkrývá dvě jakoby protichodné tváře manželství, u nichž postavy i divák postupně zjišťují, jak se i přes zdánlivou neslučitelnost obě střídají, doplňují a tak přes obrovskou vázanost silným citem k životnímu partnerovi pravidelně přichází touha po změně (mající za následek poměr s novým partnerem), kterou po čase zas vystřídá touha alespoň dočasného navrácení se zpátky k původnímu vztahu a nezlomnému citu. Sledovat charismatického Erlanda Josephsona a excelující půvabnou Liv Ullmann s precizním ztvárněním všech emocí, v společném hereckém koncertu je též silným požitkem. Víc, než dvě hodiny mi film v tom pohlcení rychle utíkal, pak mě už začal s příchodem vrcholné krizy začal vyčerpávat, ale těší mě, že jsem se dočkal na konci i osvobozující útěchy. Rozhodně nelituji podívání, neboť cítím, že Scény z manželského života mě měly čím obohatit přesto, že jsem je zatím viděl pouze coby mladý muž bez vlastních manželských zkušeností. [85%] (04.02.2023)

Som rád, že v dobe, keď som pomaly nad Bergmanovými filmami lámal palicu, lebo som nenapočítal viac ako päť filmov, ktoré pokladám za výnimočné, sa mi podarilo vidieť jeho ďalšie skvostné dielo. O jeho kvalitách vypovedá najmä to, že som celých 169 minút dokázal sledovať herecký koncert dvoch vynikajúcich hercov, majstrovsky napísané dialógy, peripetie manželského i mimomanželského vzťah a, neľútostné odhaľovanie temné zákutia ľudskej psychiky, ktorá príliš nepraje párovému spolužitiu. Určite to nie je film pre každého. Mladších divákov pravdepodobne odradí jeho dĺžka, ale ostatní, ktorých manželstvo sa počíta na desiatky rokov, si prídu na svoje. Vo filme nepočuť hudbu, ďalší herci sa vyskytujú iba zriedkakedy, scény sa odohrávajú v niekoľkých miestnostiach a napriek týmto handicapom divák, ktorému je film adresovaný, nepocíti potrebu pozrieť sa na hodinky. A možno aj preto, že ide o vzťahový film, bol aktuálny pred štyridsiatimi rokmi, je aktuálny dnes a bude aktuálny do doby, pokiaľ bude existovať inštitút manželstva v tej podobe, ktorú poznáme. (25.02.2016)

Detailní studie manželské krize. Bergman se zaměřuje jen na výseky ze života, často od sebe vzdálené několik měsíců. Prostředí připomíná minimalistickou divadelní dekoraci, což umocňuje divákovo soustředění na dialogy. V podstatě, když by měl diváka zavřené oči, nebo slyšel film v rádiu, vyšlo by to nastejno. Mluvené slovo je tu Bergmanovi vším – Sven Nykvist se maximálně podrobuje způsobu vyprávění. Děj jako by se odehrával mimo film, dozvídáme se o něm pouze skrz povídání ústředního páru, Johana a Marion. Ti si vzájemně sdělují, co se jim v době vzájemného odloučení stalo. Jednotlivé scény jsou tak vždy jakousi kulminací neviděného děje. Divák má v podstatě šanci být jakýmsi třetím partnerem, jelikož je na tom vždy stejně jako jeden z filmového páru, ten, co poslouchá. O to silnější je potom filmový zážitek – Bergman vtahuje diváka do děje naprosto nevizuálními způsoby. Jelikož se vlastně sám stává součástí filmu, jako by sledoval vlastní příběh. (04.12.2005)

Ešte predtým, ako som toto dielo videl v televízii, som mal možnosť vidieť prepis filmu ako divadelnú hru. Temer tri hodiny v divadle ma takmer dostali k zúfalstvu, čo ale bolo aj zámerom tvorcov ako filmu, tak hry. Manželský život je komplikovaný a pokus o harmóniu je zrejme boj s veternými mlynmi. Napriek tomu som z hlavných postáv cítil ich sebeckosť, neochotu sa prispôsobovať a nemyslím, že sú všeobecným prototypom manželstva. To sa dá zvládnuť omnoho bezbolestnejšie, len treba skutočne milovať a snažiť sa. (09.08.2009)

Scény z manželského života sú dôkladnou terapeutickou analýzou partnerského života. Trochu iný Bergman (taký, ktorého mám radšej) - opúšťa lyrickosť, čiernobielosť, sofistikovanosť a tentokrát dáva viac realistickejšie repliky v podobe hustého dialógu. Príbeh je utkaný jednoducho a tlmočí strasti spolužitia jednej závislej manželky a pohodlne milujúceho manžela. Obe postavy majú spoločné asi toľko, že sú obe jednosmerne zahladené do Johana a jediné, čo ich obmedzuje sú oni sami. Počas trojhodinového rozhovoru som konečne pocítila Bergmanovo kúzlo, škoda, že to na mňa nefunguje aj v ostatných jeho veľdielach. (01.11.2008)