V dokách newyorských

"He's the most even-tempered guy I ever knew - always sore!" Nečakal som, že po sklamaní z filmu The Blue Angel by ma mohol ďalší film režiséra Josefa von Sternberga až takto baviť. Najviac ma na filme bavili dve hlavné postavy a ich vzájomná interakcia, plná rôznych náznakov a jemnej psychológie. Rozvážny chlapík Bill (výborný George Bancroft), ťažký frajer, ktorého nič nedokáže vyviesť z miery a s ničím sa neštve a krehká mladá žena Mae (výborná Betty Compson), plná zúfalstva. Musím vysoko oceniť herectvo oboch hlavných predstaviteľov, ktorí veľmi umierneným prejavom dokázali vyjadriť celú škálu jemných emócií. Obzvlášť pôsobivá v tomto smere bola Betty Compson, v ktorej výraze sa zráčila bolesť, odovzdanosť, ale aj neha a nádej, pričom medzi oboma protipólmi bola citeľná krehká rovnováha. Páčil sa mi aj príbeh o jednej neuveriteľnej, totálne uletenej romanci. Zápletka je síce jednoduchá, ale rafinovaná a tak trochu záhadná, keďže stále niekde na pozadí visel otáznik ohľadom motivácie hrdinov. Všetky tieto "drobnosti" sa podieľajú na výbornej atmosfére filmu. Jeho žáner je niečo ako komediálna dráma, mnohé jeho scény sú smutné a súčasne veľmi vtipné. Ale predovšetkým je to krásny film o sile lásky. (17.08.2021)

Hezká romantika v podání dvou skvělých herců a jednoho výborného režiséra. Jsou zde skvělé záběry především z doků. Kamera skvěle zabírá místa a jejich atmosféru, ale celkově si nemůžu pomoct, snímek není až tak objevný z hlediska filmařského, spíše je solidně odvedenou prací, která se dá zhlédnout i po devadesáti letech. (11.07.2014)

Doky New Yorku v temných čiernobielych tieňoch, v nekonečnej hmle, plné zafajčených krčiem, beznádeje, cynizmu, a možno aj trochu tej lásky. Aké tu má postavenie žena robotníka, vystihuje citát jednej z nich: bývala som slušná žena, pokiaľ som sa nevydala. Film o tom, či je možné, aby sa v takomto prostredí nemusel nešťastný osud ženy stále znova a znova opakovať a či sa môže niekto, kto neurobil v živote jedinú slušnú vec, aspoň trochu zmeniť. New Yorské doky pripomínajú naturalizmus a realizmus a sú kontrapunktom k nastupujúcemu eskapizmu 30tych rokov, ktorý lákal zbedačených ľudí skryť sa do kín pred realitou finančnej krízy. Pri tomto filme by si asi sociálne neoddýchli, ale čisto z filmového hľadiska sú Doky určite zábavné, majú solídne tempo a hlavne výbornú atmosféru. No a ešte žiadna herečka sa mi v nemom filme nepáčila tak, ako práve tu Betty Compson vo svojom sexy outfite. (09.03.2013)

V newyorských dokách je poměrně krátký a přímočarý příběh odehrávající se během časového úseku jedné noci a následujícího rána. Je to taková námořnická „romantika“. Loď přistane a námořníci mají právě jednu noc na to si užít pevniny. Hlavní hrdina to vezme od podlahy. Utrácí, pije v baru, chce se rvát, mimochodem zachrání jednu holku, pak si ji chce vzít… zkrátka prožije večer naplno. A druhý den ráno? Přece znovu nastoupí na loď a popluje dál… nebo ne? Tento černobílý a hlavně němý film má svoji slušnou atmosféru zakouřené bavící se hospody plné živoucích postav. V tom lze najít jeho kouzlo. Herci kupodivu přehrávají méně, než je v podobných filmech obvyklé a především jim dokázaly sednout postavy, které jsou velmi uvěřitelné. Nicméně mi nepřijde ničím objevný, ani extra významný, aby jej bylo nutno vidět. Jako zástupce z daného období jde o solidní kus, to je ale vše. (03.11.2023)

Zajímavý snímek z poměrně neobvyklého prostředí doků, kde se schází prostitutky a dělníci v baru. Tam chodí i topič na lodi, který předtím zachrání děvče, co se chtělo utopit. Dají se během chvilky dohromady a prožijí spolu noc poté, co mají hospodskou svatbu. Druhý den jsou iluze pryč, přesto zůstává naděje, že to dopadne dobře. Příběh je vedený neobvykle přímočaře, stejně tak postavy nejsou nijak naivní, jen se nechávají strhnout okamžikem a pokračují ve svých životech beze změny. (27.08.2023)