Smrtící zima
Dead of Winter
Režie:
Arthur PennScénář:
Marc ShmugerHudba:
Richard EinhornHrají:
Mary Steenburgen, Roddy McDowall, Jan Rubeš st., William Russ, Ken Pogue, Wayne Robson, Mark Malone, Sam Malkin, Michael CopemanVOD (1)
Obsahy(1)
Nervy drásající horor o herečce bez práce, která se vydá do opuštěného domu na konkurs. Ten se však mění v noční můru. Navzdory relativně menší návštěvnosti v kinech představuje thriller Smrtící dech zimy vynikající ukázku filmařského umění režiséra slavné krimi Bonnie a Clyde. Mary Steenburgen zde ztvárnila herečku Katie McGovernovou, kterou do svého příbytku na severu státu New York na základě castingu na novou roli a vyplacené zálohy vyláká šílený doktor Joseph Lewis (Jan Rubeš), tělesně postižený psychiatr s ďábelskou povahou, jenž se pouští do vyděračské hry s bezohlednou sestrou nedávno zavražděné ženy, která se náhodou jako vejce vejci podobá Katie. Pod prvotní záminkou kamerových zkoušek drží Lewis a jeho slizký asistent Murray (Roddy McDowall) zoufalou Katie v zajetí, nahrávají ji na video a dokonce jí neváhají uříznout prst. Katie se však za každou cenu snaží uprchnout. Jak již název snímku naznačuje, režisér Arthur Penn klade velký důraz na atmosféru, kterou utváří obydlí v nepřístupné části země a okolní zuřící sněhová bouře. Další klíčovou složkou filmu je pak vynikající herecké obsazení, především pak Mary Steenburgen rovnou ve třech rolích. Snímek vychází z filmu My Name Is Julia Ross z roku 1945 režiséra Josepha H. Lewise, po němž tvůrci remaku dokonce pojmenovali hlavní zápornou postavu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,413,427║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Katie McGovern (Mary Steenburgen) je poměrně úspěšnou herečkou. když je na jednom castingu narychlo angažována a jako zálohu dostane 3000 dolarů, moc o ničem nepřemýšlí a nabídku přijímá. Je pozvána k setkání s producentem, bývalým psychiatrem, doktorem Josephem Lewisem (Jan Rubes) do jeho venkovského domu, a až tady zjistí, že upadla do smrtelné pasti... Thriller Atrhura Penna vychází z filmu "My Name Is Julia Ross" z roku 1945 Josepha H. Lewise, od nějž si nevypůjčil pouze story, nýbrž i režisérovo (!) jméno pro jednu z hlavních postav. Opravdu slušný prostor ve svých třech partech získala i tady výborná Mary Steenburgen. ()
Zlákal ma pekný názov, ale s tou zimou to ani veľmi nesúvisí. Som sklamaný, je to len obyčajný priemerný thriller, akých sú tisíce. Hlavná hrdinka je uväznená v jedom dome a keďže vie, že ju plánujú zabiť, musí sa odtiaľ vyhrabať. A to je vlastne celé. Navyše to ku koncu pôsobilo hlúpo. Snažili sa o napínavý záver, ale kto by sa už bál starého tlstého dedka na vozíku, ktorý nevie ani len poriadne chodiť? Veď tá ženská bola jasne vo výhode, a ešte utekala a skrývala sa. Atmosféra tam bola, ale prístupnosť filmu vidím tak na 12 rokov. Ani kvapka krvi, chýbala tam, kde byť mala a kde bola dokonca logická. Takže keď na to tak pozerám, už aj tými troma hviezdami nadhodnocujem. ()
Vôbec som nevedel, čo od toho čakať, ale s pribúdajúcimi minútami som bol čoraz spokojnejší. Nič netušiaca hlavná hrdinka, nič netušiaci divák, dvojica divných chlapov, obrovský dom uprostred zasneženej pustiny a k tomu drsný prológ varujúci nás, že sa nehrá o fazuľky. Slušný osemdesiatkový triler, ktorého hlavnou devízou je práve solídna mrazivá atmosféra, slušní herci a scenár pracujúci s rapídnymi odhaleniami. Akonáhle sú ale všetky karty na stole, začína príbeh nudiť, keďže tvorcovia nedokázali odhadnúť správnu dĺžku a s minutážou to jemne prestrelili. Nápad s rybičkami pekný (hoci jeho finálne použitie od istého bodu značne očakávateľné), ale za to, že ich dali do pohára od vína, by si tvorcovia zaslúžili popraviť. Dosť ma prekvapilo viacero kurióznych detailov – jednak to, že tento uchádzajúci, ale televíznym dojmom pôsobiaci skromný triler natočil režisér ambicióznych látok Malý veľký muž a Bonnie a Clyde, prípadne to, že prvú zápornú rolu stvárnil Roddy McDowall (Cézar resp. Cornelius zo série Planéta opíc) a druhú Čech Jan Rubeš. Remake filmu z roku 1945 resp. nová adaptácia literárnej predlohy od Anthonyho Gilberta. ()
Tuctový thriller s výrazně televizním vizuálem, který je zajímavý snad jedině pro fanklub herečky Mary Steenburgen, která si tu střihla málo vídanou trojroli a záběr kamery téměř neopouští. Jinak jde o film, na který velice rychle zapomenete. Celkový dojem: 45 %. ()
Hororový thriller o herečke bez peňazí, ktorá odchádza na konkurz do odľahlého sídla k istému producentovi. Ten spočiatku pôsobí ako milý starší pán na vozíčku, no onedlho sa ukáže, že on a jeho podivný pomocník nie sú tými za koho sa vydávajú a majú s ňou trošku iné plány. Keď to herečka začne tušiť, pokúsi sa o útek a práve vtedy film ponúkne kvalitné, napínavé chvíle v mrazivej atmosfére, ktorá sa poctivo a pomaličky budovala od úvodných záberov uškrtenia neznámej ženy. Dobrý malý film, chválim predovšetkým hlavnú predstaviteľku Mary Steenburgen, ktorá si strihla rovno trojitú úlohu a skvelá bola aj hudba; obzvlášť sprievodný klavírny motív. ()
„Ostrý nůž, žádné slzy. To platí u všeho." Kvalitní thriller s prvky hororu, do něhož se překlopí zejména v poslední čtvrtině. Vynikající Steenburgenová je nejen hezká, ale umí i velmi dobře hrát. McDowall si střihnul klasického slizouna bez svědomí, co je ochoten pro doktora Lewise udělat naprosto cokoliv, i vraždit. No a Jan Rubeš st. v roli doktora je kapitola sama pro sebe. Jeho mrazivý pohled by dokázal zabíjet, a když lichotí Steenburgenové, je to jako když lákáte ptáčka na lep, a pak ho roztrháte. Výborná kamera, skvělé interiéry domu a stačí klavír, aby navodil patřičnou atmosféru. Jasně, mohl to být krvák, ale tentokrát mi stačilo napětí a boj o život. Nakonec těch mrtvol bylo požehnaně... a jako třešinka - naprosto neschopná policie. Zdejší obsah doporučuji nečíst, vyzrazuje až příliš mnoho. ()
Povedený hororový thriller, který je místy sice trochu předvídatelný, ale to ani moc nevadí, jelikož vše napraví skvělé herecké výkony krásné Mary Steenburgenové (ve trojroli), slizkého Roddy McDowalla a děsivého Jana Rubeše. Vše navíc podtrhuje dobrá Pennova režie a vůbec za největší plus filmu bych označil hudbu, krásnou a tajemnou, taková má v hororovém snímku být. Slušná podívaná, která v hlavě dlouho nezůstane, ale určitě stojí za to. ()
Dead of Winter je film kterej v sobě nese i českou stopu a to v podobě herce Jana Rubeše staršího. Tenhle film jsem měl na harddisku už poměrně dlouho a už jsem si nepamatoval o co e filmu mělo jít. Zdejší obsah jsem nečetl. No, žádná krvavá jízda se nekonala. Spíš jde o psychologickej thriller kterej si vystačí většinu stopáže se třemi herci. Popravdě mě to ale nějak extra nevzalo. Napětí bylo takovýho lehčího rázu i psychoteror byl taktéž takovej light. Slabší 3hvězdy. ()
Nervy drásající horor...? Ti distributoři musí být snad pernamentně ožralí, jinak si nedokážu vysvětlit takový blábol... ()
Mary Steenburgen vyzerá lepšie s rovnými vlasmi ako so svojou typickou kučeravou hrivou. To je dosť prekvapivé zistenie a vlastne jediné prekvapenie televízne pôsobiaceho trileru. Zaujímavejšieho psycho deda na vozíku sme videli v pôvodnom Texaskom masakri a strašideľnejších domov boli tucty. Napínavé scény a najmä tá záverečná mi pripadala ako z hororovej paródie Mela Brooksa. Prečo sa hrdinka nepostavila niekedy v polovici filmu svojmu prenasledovateľovi pri úteku mi je záhadou, väčšou ale je, prečo sa také scény točia. ()
Tvůrci tohoto filmu se nechali inspirovat starým kousek z roku 1945 My Name Is Julia Ross, který je dodnes mnohými považován za velmi kvalitní film-noir. ). Ačkoliv jsou si v jisté míře oba filmy trochu podobné, přece jenom se zde dá nalézt dost odlišností – což bylo na jednu stranu dobře, ale na tu druhou se mi tento film líbil přece jenom o trošku méně, než jeho starší předchůdce. Především se nenechte zmást samotným názvem, protože zima zde nehraje zas až tak důležitou roli, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jde především o dramatickou zápletku s jemným nádechem hororové atmosféry. Žádný čistokrevný horor rozhodně nečekejte! To však nic nemění na tom, že své osobité kouzlo tento film určitě má. Dům na samotě, obklopený hustými sněhovými závějemi, naivní mladá herečka a dvojice podivínů, se kterými byste rozhodně nechtěli trávit čas o samotě (zvláště tedy většina žen). Postupně se rozjede jakási forma psychologické hry, kdy naše hlavní hrdinka odhodí růžové brýle a začne jí docházet, že se dostala do pěkné šlamastyky. Nejen že přijde o prst a objeví mrtvolu ženy, která je ji až neuvěřitelně podobná, ale na závěr ji skutečně půjde o holý život i zbytky zdravého rozumu. Atmosféra začala zhruba od poloviny příjemně gradovat a kromě psychického nátlaku dojde i na fyzický boj o holé přežití. Uznání si jistě kromě slušného výkonu Mary Steenburgen (jenž zde ztvárnila hned několik postav) zaslouží i československý emigrant Jan Rubeš, který se během své celkem bohaté kariéry potkal před kamerou s řadou známých osobností. Jeho filmový pomocník Roddy McDowall si rovněž nevedl vůbec špatně. Úlisný Murray v jeho podání jistě hne žlučí nejednomu divákovi. 60% ()
Vcelku napínavý atmosférický thriller s dobrým vyvrcholením, skvělou scénou na sedativech a obsazením. Pan Murray je démon. Rád jsem Mary Steenburgen viděl v podobné roli. Jan Rubeš st. konečně v nějaké výraznější roli a dává ji dobře. Oba je ale válcuje Pan Murray, to je neskutečný démon. 3,5* ()
Hlavní devízou tohoto snímku rovná se neokoukaný originální scénář, protože ve spleti těch všech možných filmů, na které se dívám, mě vážně po téměř celou část stopáže až do konce nebylo hned šablonovitě jasné, co se bude dít za chvíli, jakou cestou se bude děj ubírat a jak to celé dopadne. Za to si Dead of Winter zaslouží alespoň 3*. Na druhou stranu - herci, vizuál a celkové zpracování vyznívá strašně moc televizně a trocha lacině. Vzhledem k tomu, že tento snímek u nás ani ve světě není příliš známý, je třicet let starý a zmiňovaný scénář je vážně velmi dobrý, moc rád bych viděl remake - měl by v tomto případě rozhodně smysl. Úderný, se stopáží do 90ti minut, s velkým režisérským jménem, o tři hlavní role by byl rozhodně zájem a přilákal by velká jména, k tomu pořádnou hudbu a staré gotické sídlo zasazené do zimního období a byl by tu velký hit za malý peníz na to mám čuch :) divím se, že se tak ještě nestalo... 5.5/10 ()
Dobrá hudba, pěkný název. Jinak dost nuda. ()
Horor? Nedajte sa vysmiať. ()
Dobrý thriller na sledovanie pri chladnom večeri.Veľký dom uprostred lesov,šialený doktor psychiater na invalidnom vozíčku,šialený sluha.A chudák herečka,ktorá sa dala navnadiť na natočenie krátkeho videa.Čoskoro zistila že tu ide o čosi úplne iné,ako len o natočenie nejakého videa.A hra na mačku a myš môže začať.Film je zroku 1987,ale vyzerá a pôsobí ako Old School.A tiež pôsobí krásne nostalgický.No,možno som to s tým hodnotením prehnal,ale mne sa páčil aj napriek tomu,že občas pôsobil nedôveryhodne.Ale atmosféra filmu je ozaj výborná.Netreba ho brať príliš vážne,potom je to v pohode. ()
Herečka dostane práci,aby dokončila film, jenže jedná se skutečně o hraní? Poměrně slušný nápad, ale zpacování nic moc. ()
03. 01. 2015 (3.); slečna McGovern už jen tak na nějaký pohovor nepůjde ()
*** V tisícistránkovém Alexandrijském kvartetu od Lawrence Durrela jedna postava, prohlížející si sebe samu v trojkřídlém zrcadle z různých stran, zamyšleně říká, že kdyby psala román, každou postavu by tam zpodobila z několika úhlů pohledu. Alexandrijský kvartet je přitom soustava čtyř románů, kdy – slovy L. D. podle kuchyňského receptu na kontinuum – první tři romány mapují prostor a teprve čtvrtý rozbíhá čas. *** Smyslem tohoto předznamenání je upozornit na zvláštní moc a význam průsečíků – jakmile se určitý jev objeví v jiné sestavě znovu, upoutá mocně naši pozornost, vědomou i podvědomou, zaznačuje a později posiluje naši zkušenost, umocňuje prožitek, připojuje příchuť tajemna a důležitosti, prohlubuje vědomí krásy. Arthur Penn je nenápadným mágem tohoto umění na poli filmu. Přinejmenším několik jeho pozoruhodných děl vzniklo právě jako záměrné a specificky posunuté zpracování látky z jiného filmu a Dead of Winter patří mezi ně. *** Nemá tedy smysl posuzovat tento snímek, pokud jste předtím neviděli původní film My Name Is Julia Ross, ryzí noir z roku 1945. Z tohoto nedorozumění také pramení slabé hodnocení tohoto filmu, sám o sobě totiž může působit poněkud nejapně, nemáte-li tušení, co vlastně akcentuje – jakmile ale máte původní snímek uložený v očích a paměti, jako mávnutím kouzelného proutku tu vyvstávají magické, vtipné a nápadité pointy a dostane se vám jedinečného, důmyslně a sebevědomě servírovaného zážitku. (Ostatně, že je to předem přiznaná hra, napoví už okolnost, že hlavní bídák v tomto Pennově filmu nese jméno režiséra původního noiru Josepha Lewise a mrtvá herečka, za niž má být hlavní hrdinka náhradou, se tu jmenuje Julia Ross.) *** Penn tohle velice rád dělává, vytvoří film jako valenční doplnění jiného skvostu, nikoli remake, ale jeho sesterskou nezbytnost, ústrojný komponent, jehož zrozením vznikne už napořád neoddělitelná dvojhvězda, souhvězdí s novou porcí a novou kvalitou krásy, smyslu a významu. Když Penn natočil například Missouri Breaks, vědomě navazoval na film Butch Cassidy a Sundance Kid a vybral si paralaxní úhel pohledu, aby něco svrchovaného důmyslně dourčil (více zde v mém komentáři k MB). A pokud jste viděli oba snímky, už vždycky je budete uvažovat společně jako velkodílo s nově vymezenou plošností i důsažností. Právě tak nelze nemyslet třeba na snímek Taken, aniž byste si připomněli Pennův The Target (více tu), a neodbytně se mi vkrádá na mysl, že určitě musí existovat ještě starší předloha pro Pennův počin, kterou opět sledoval s úmyslem zpracovat stejný syžet, ale obsadit do něj prostřednější postavy (případní zvídavci si mohou přečíst i můj samostatný komentář k Pennovi, mně tenhle nevšedně chytrý, nenápadný a nezaslouženě přehlížený chlapík nakonec vážně učaroval) a jejich neméně poetickým, avšak méně legendotvorným osudům – Penn často znamenitě, pracně a s chytrými postřehy zpředmětňuje postavy a prostředí, jež jsou obyčejně pro filmy a jejich výjimečné příběhy pouhým pozadím, na němž se tvoří legendy. *** A tak i tímhle snímkem se Arthur Penn rozhodl vytvořit pozoruhodnou paralaxu. Rozumí se to samo sebou, že právě Penn musel natočit i noirový skvost, ježto noir je výsostnou stylovou, ornamentační záležitostí, a povstává právě z neotřele kombinovaných konvencí, prvků a šablon. Rozhodnutí vytvořit snímek pandánový, paralaxní právě k noirovému počinu je tedy dvojnásob geniální a vpravdě vyzrálé – je to jako posunutě zrcadlit ornament složený ze známých, tradičně užívaných prvků, a zdůraznit tak na něm nikoli všechno to známé, ale podtrhnout jeho jedinečnosti. *** Pustíte-li si oba snímky krátce po sobě, neunikne vám, jak moc si dává Penn záležet na tom, jaké prvky si vybere k zopakování, jak promýšlivě pracuje s každým momentem původního filmu, jeho složkou nejen dějovou, ale také kompoziční, vizuální, zvukovou i technickou... všechno lze posunutým zopakováním zvýznamnit a film získává nenapodobitelně tajemnou a přitom neodbytně revokující atmosféru, a zároveň k vám proudí vědomý nadhled, soustředěná komunikace a vtipný odstup. Budete očarovaně i rozesmátě sledovat, jak pracuje s původním motivem dvojnictví, zrcadla, exteriéru, sociálního pozadí postav, nájezdů kamery na jisté detaily, jak vtipné bonmoty vkládá do úst postavám („See? Sharp knife – no tears, works every time.“) a nebo – příklad za všechny – jak zdůrazní to velice zvláštní, zcela netradiční a jakoby vyosené vyvrcholení původního filmu: dívka v nesnázích, která naivně padne do osidel padouchů, si totiž nakonec velice nečekaně pomůže naprosto sama, a teprve když je po všem a ona s šílenou odvahou husarským kouskem vyvázne, těsně po tomhle dějovém finále ji konečně najde její marně po ní pátrající mládenec – a film pak už planě graduje jejich setkáním a odjezdem – krásná, přitom nenápadná ironická ťafka na konto tradičních romanticky pojatých vztahů, kdy přijede princ na bílém koni a v poslední chvíli usekne drakovi hlavu a odveze na smrt bledou princeznu do bezpečí. *** A zatímco v původním snímku režisér snaživému hochovi svěřil alespoň jakous takous druhotnou a chvalitebnou úlohu (dívka je už sice v bezpečí, ale když se oba milenci setkají, ještě narychlo vymyslí habaďůru, jak lumpa usvědčit ze zlých záměrů, aby pak bylo možné ho po zásluze odsoudit) --- Arthur Penn to už ve své verzi ukazuje naprosto nezastřeně: dívka si pomůže sama a lumpy rovnou zabije, takže není koho soudit, a její milý si ji doopravdy přijde těsně po jejím heroickém činu už jenom vyzvednout. Samo o sobě by to působilo jako mdlé a nedotažené finále, ovšem když víte, odkud vítr vane, nemůžete se přestat spiklenecky a spokojeně pochechtávat. *** () (méně) (více)