Four Friends
Georgia
Režie:
Arthur PennScénář:
Steve TesichKamera:
Ghislain CloquetHrají:
Craig Wasson, Jodi Thelen, Michael Huddleston, Jim Metzler, Elizabeth Lawrence, Reed Birney, Miklos Simon, Zaid Farid, David Graf, Lois Smith, Mercedes Ruehl (více)Obsahy(1)
Drama jugoslávského přistěhovalce Danila Prozora (Craig Wasson), vypravěče příběhu, jeho přátel Toma (Jim Metzler), Davida (Michael Huddleston) a nonkonformní Georgie (Jodi Thelen), kterou všichni tři milují. Cesty přátel se po skončení bezstarostných studií rozcházejí, po čase však opět různě proplétají. Život všech je poznamenán nejen osobními prohrami a tragédiemi, ale také bouřlivým vývojem Ameriky 60. let - údobím zásadních konfliktů generačních, rasových i společensko-politických. (ivazzoo)
(více)Recenze (16)
Svérázná interpretace Dvořákovy Novosvětské, jakož i celé ideje Nového světa, s tuctovým dojezdem. Bezradnost a nemohoucnost mladých lidí, kteří v sobě v šedesátých letech v Americe cítí téměř občanskou povinnost být tzv. jiní, odvážní, lepší, problémoví, dobyvatelé nových světů a myšlenek - čili v podstatě trapné východisko, a snímek po celou dobu onu základní trapnost výživně sleduje a rozvádí - aby pak nechal své hrdiny celkem očekávatelně padnout do staré pasti jako do peřin, s úlevou i studem ze sebe setřást vidiny a břemena velkých kariér a osudů a zhojit si rány tradičními obvazy a bolest všedními analgetiky, ve starých, prošlápnutých kolejích stálých zaměstnání, shovíavých přátel, partnerských svazků a dětiček. Snímek má kuráž, zdánlivé přehrávání jde na vrub hrdinů, postav, nikoli herců, na vrub jejich laciných a toliko smyšlených tužeb být někým jiným, když doba je nová a nakloněná nepoznaným možnostem - všechno je možné, ale jak se v takových podmínkách cítí mladí, kteří si ve skrytu duše a aniž by to přiznávali i sami před sebou přejí být úplně tuctoví? A jak dlouho jim bude trvat, a kolik způsobí zmatků, než na to přijdou? ***Stejně tuctově nepříjemná byla i hudba - ta její část skládaná přímo pro tento film, jako by si specielně k tomuhle počinu poprvé a naposledy Penn vybral ženskou skladatelku, která stejně jako hrdinové snímku nepochopila, oč tady kráčí, zůstává naivní, afektovaná a kýčovitě romantická (klavírek) jako celá Georgie, která se nikdy nestane druhou Isadorou Duncan (jako by to snad především nebylo mylné a zcestné přání, stát se druhým originálem)... A pak také to sladké smíření Danila s otcem v závěru snímku a otcův spliklenecký úsměv jsou přitažené za vlasy a dokonale plakátové, zcela v duchu naivity a poplatnosti amerického snu. *** Film rozhodně stojí za vidění a dovede vyvolat nezbytnou míru úžasu a fascinace, aby si zasloužil své rázné místo na světě. *** ()
Jak jsme již od Penna zvyklí, rozvíjí svůj romantický příběh, na jehož pozadí se odehrává několik minoritních odboček. Jednoznačná inspirace Dvořákovou Novosvětskou je poněkud nezvyklým atributem v Pennově tvorbě, ale dlužno dodat, že se svého výkladu zhostil nadmíru dobře. Výrazně se zaobírá tóny odcizení v cizím světě, konfrontuje ideál Ameriky se skutečností, nezapomíná i na poněkud chladný stesk po domově a vše prokládá občasným až křečovitým patriotismem v opozici právě vůči stesku po bývalé vlasti. Penn jako obvykle nekarikuje své postavy, ani když by si to možná zasloužily, navíc opětovně střemhlavě míří na území kýče, kterému se s virtuozitou mistra znovu a znovu šikovně vyhýbá. ()
Za vlasy hodně přitažená záležitost, evidentně čerpající ze studentských zážitků a fantasmagorií jugoslávskýho emigranta Tešiće, kterou Penn nedokázal (nebo nechtěl) zkrotit na únosnou míru nebo naopak dotáhnout ad absurdum. Prostě ani ryba ani rak. Jsem příznivcem různejch podivností, ale tohle moc neladilo a Wasson mi byl navíc krajně nesympatickej. Mistr Penn mě tentokrát trochu zklamal. ()
Pri sledovaní filmov ako je Georgia začínam pochybovať o sebe. Netuším o čom ten film bol, pre koho bol nakrútený a čo som mal na ňom oceniť. Pritom Arthur Penn nakrútil skvelú Štvanicu, prelomovú gangsterku Bonnie a Clyde, takže asi v tom to nebude. Tieto filmy prirovnávam k čriepkom, ktoré nie je možné poskladať do zmysluplnej mozaiky. A pokiaľ to niekto dokáže, tak mu gratulujem. ()
S láskou, hlubokým procítěním a občas až lehce nepříjemným realismem natočená filmová mozaika proplouvá různými událostmi, které zasáhli do osudů čtyř přátel. Klíčovými se pro postavy stávají převažně události soukromého a rodinného ražení, ty významné společenské mají někdy spíše symbolický charakter, ale zároveň krásně do celku zapadají a přibližují v druhé vrstvě atmosféru a obraz období 60. let v USA. Trochu jsem zalitoval, že mám v amerických dějinách značné mezery a patrně tak zatím nepochytal některé odkazy, ale o to víc se na mě přenášeli emoce z jednotlivých útržků. Našel jsem si nejednu scénu, která mě zasáhla, a při tom ještě ke mě proplouvaly myšlenky o přátelství překonávajícím osobní prohry a zamýšlení nad tím... jaké je to vlastně být jiný, co to znamená? Jsme opravdu jiní tím, že se v době dospívání bouříme proti těm starším, stáváme se součástí mladistvé revolty, abychom pak postupně zjistili, že moc jsme se od jiných zase tolik nelišili a hlavní hodnoty jsou jinde? ...... Každopádně Arhur Penn v Čtyřech přátelích natočil JINÝ film, než na jaké jsme z jeho předchozí tvorby byli zvyklí, alespoň co se týče zvoleného žánru, obsazení, které se zde zaobejde bez hereckých hvězd (naštěstí nikoliv bez skvělých hereckých výkonů!) a přináší „nezávislé“ drama připomínající v mnoha prvcích francouzské filmy Clauda Lelouche. V první polovině si Penn vzhledem ke jménu hlavní dívčí postavy volí jako průvodní skladbu slavnou Georgiu, aby pak v druhé polovině využíval v nejrůznějších aranžmá Largo z Dvořákovy Novosvětské a dával tím znát, že se přeci jenom pomalu blíží.. přistání na Měsíci. 90% ()
Dlouho jsem neviděl větší ujetinu. Čtyři přátelé mnoha prvky připomínají Zemeckisova Forresta Gumpa - také jsou průřezem význačných amerických dějin (i když kratšího období), také je vypráví spíše looser, jehož osudová láska mu dlouho uniká, právě ta osudová láska je prdlá jak dělo a kromě toho hipísačka. Film mimo pseudomilostné linky mezi Danilem a Georgií nabídne jeden zásadní zvrat (na svatbě, víc ale neprozradím). Líbila se mi obsáhlost dějinami i vlastenecký motiv, ale jak tady píšou kolegové, Jodi Thelen (nebo spíš její postava) mi docela vadila, a to i přesto, že docela mile ukázala prsa :-) ()
Velmi zdařile povedený příběh o třech klucích a jedné ženě. Zvláští je řešení, které se sice dalo očekávat, ale nakonec vás to možná i rozbrečí a sem tam vám někoho bude líto. Hudba - Elizabeth Swados. ()
No pokud pominu fakt, že čtyři přátelé na střední škole vypadali tak na třicet, dostalo se mi zajímavého filmu o přátelství, lásce a životním vystřízlivění a to hlavně z pohledu jugoslávského přistěhovalce Danila. Příběh se soustředí na jeho neshody s otcem, na jeho pozdější svatbu s bohatou sestrou jeho nemocného kamaráda z vejšky ( pro mně osobně nejsympatičtější postava z celého filmu ) a jako červená nit se celým snímkem line jeho náklonost k spontánní Georgii, která sní o tom, že se stane tanečnicí. Št'astnější chvíle střídají ty horší a občas i tragické a jsou to hlavně herecké výkony, které přispívají k tomu, že to vše působí velmi opravdovým dojmem. ()
39. Zlatý Glóbus za rok 1981 - nominace (1) - Objev roku - Craig Wasson ()
Arthur Penn je pro mě záhadou. Jeho Malý velký muž byla pecka, ale ostatní filmy se topí v průměru nebo jsou prostě divné a nezajímavé, zrovna jako tenhle. ()
Tento film jsem si sehnal kvůli Davidu Grafovi, abych ho viděl i v jiné než policejní roli (ve finále se tam mihne jen párkrát - nejdříve na pláži prožene afro-černocha a pak v bufetu dostane kolenem do koulí). Celkem zajímavý námět s nezajímavými herci a pomalým tempem. ()
Tenhle film mne hluboce poznamenal, asi se trefil v mém duchovním vývoji zrovna do období, kdy láska a mezilidské vztahy byly u mne na pořadu vývojového dne a já to sežral i s navijákem. Skvělé herecké výkony ne uplně známých herců, fantastická muzika a sama podstata přátelství a platonické lásky jsou úžasnou náplní na svou dobu velmi dlouhé stopáže snímku. I přesto jsem film viděl snad třicetkrát a nelitoval jsem ani minuty času. Doporučuji všem jako filmový bonbonek. Děkuji za tento snímek všem kdož se na něm podíleli, protože svojí prací přispěli k mému snad pozitivnímu mladickému vývoji :-) ()
Marná sláva, Ameriku dělají přistěhovalci ... a jako bonus pěkná blicí scéna podkreslená Dvořákem ()
nejsem znalec ani milovník tance, ale Isadora Duncan je mi sympatická díky Čtyřem přátelům. ()
Film jsem kdysi viděla na střední škole ve filmovém klubu. Celkem jsem v té době chápala, proč neměl širší distribuci, ale přišlo mi líto, že je tak neznámý, protože jsem si ho opravdu užila každou minutu a také chtěla být také něčím výjimečná a nepropadnout se nakonec jako oni do skutečného života či průměrnosti všedních dnů. Doposud si pamatuji, jak jsem mamince vyčítala, že jí vadí že chodíme po zahradě v ponožkách, když v Americe to dělají běžně také. Když jsem pak film viděla asi o 30 let později, znovu mne napadlo, že si nezaslouží být tak "okrajový". Je o tolik jiný než jiné Pennovy filmy a i když Malý velký muž nebo Bonie a Clyde jsou skvělé filmy, tenhle poněkud opomíjený kousek z jeho tvorby se mi nakonec líbí nejvíce. Postava excentrické Georgie je jako obraz, který bychom měli čas od času každý vidět a potom zkusit aspoň na pár dní žít / myslet podobně - nezatíženi konvencemi a očekáváními okolí, jen pohlceni emocemi, ideály a vizemi bez ohledu na následky. ()
Film mne chytil za srdce a byla jsem ráda, že jsem na něj šla kdysi před lety do kina úplně sama, protože jsem si pak mohla do sytosti škytat a úpět a tápat poslepu nevidíc přes slzy celou cestu z kina až na kolej. To vše proto, přiznávám, že mi to tuze připomnělo vlastní milostné kotrmelce s osobou, do které jsem tehdy byla zamilována. Taky to tak dlouho trvalo, než jsme se konečně neminuli. No vidíte, a dnes jsme šťastně rozvedeni :-) Dvakrát. Nicméně film považuju dodnes za herecky mimořádně zdařilý - pořád mne uchvacuje herecký výkon Craiga Wassona; například naprosto skvělý a totálně věrohodný je ve scéně, kdy se probudí s kocovinou a zmlácenej a v televizi zrovna ukazujou, jak se lidem podařilo přistát na měsíci – on dojatě vzpomíná na zemřelého přítele, kterému tuto vzpomínku pro tento okamžik lidstva slíbil, pláče a směje se a vypadá příšerně a k pomilování a tohoto divného strýčka sledují dvě kukačky (malé dcerky) kamaráda, který ho nechal přespat... no jo, musím si ten film dát brzy znova :-) ()