poster

Divotvůrkyně

  • anglický

    The Miracle Worker

Drama / Životopisný

USA, 1962, 106 min

Režie:

Arthur Penn

Předloha:

Helen Keller (kniha)

Scénář:

William Gibson (scénář, divadelní hra)

Střih:

Aram Avakian

Kostýmy:

Ruth Morley
(další profese)
  • curunir
    *****

    ,,HORŠIE NEŽ BYŤ SLEPÝ, JE VIDIEŤ A NEMAŤ VÍZIU" (Hellen Keller) __ Pred pozretím tohoto filmu som vôbec netušil kto to bola Hellen Kellerová, no teraz keď som si prečítal Matty-ho komentár, ale i iných a internetové zdroje tak ostávam v ,,nemom" úžase. Na tretí deň od pozretia mám stále nutkanie čosi o tomto filme napísať (i keď pochybujem, že sa mi podarí správne vystihnuť všetky pocity), nakoľko ma zaujal v úplne inom smere ako to poväčšine o 5* filmov býva a som z neho stále natoľko ohromený, že mi nejde naň nemyslieť a táto skutočnosť vyčarila aj poslednú hviezdičku, pretože pri rozhodovaní medzi 4* alebo 5* som bol istú chvíľu na pochybách. Stále ma prenasleduje desivá predstava pre zdravých ľudí nepochopiteľného Helleninho života - byť od raného detstva slepý a tak nemať možnosť nijako spoznať svet vôkol seba (pri záverečnej scéne ma napadlo, aké hrozné je nevedieť o dni a noci) a ešte byť aj nemým a hluchým. Snáď najhorší spôsob ľudského života pri ktorom by som ja osobne radšej volil smrť (ak by som ju samozrejme poznal a vedel, že som tvor smrteľný) alebo by som to žiadal od svojich príbuzných ak by som na to prišiel. A to sa Hellen dožila uctihodného veku 87 rokov! Ešte niečo málo o filme samotnom. Obidve hlavné predstaviteľky excelujú, dokonca by som povedal, že Patty Duke je o niečo lepšia ako Anne Bancroft a žasol som aký flexibilný život vie takto postihnutý človek viesť. Rozmýšľam tiež nad tým, čo všetko išlo z námetu vyťažiť ale myslím, že to bolo dostatočné. Občas som však nevedel prehltnúť postoje a názory Helleniných rodičov, jednak rozmaznávanie dcéry a potom keď už jej správanie nevedia vydržať volili by radšej ústav. Najlepšie mi prišli predovšetkým dve scény, keď Annie učí Hellen jesť lyžicou a potom záver kedy spoznáva vodu. Neobvyklý, vlastne šťastný koniec vo výsledku nie je naškodu. Stále mi ten film neschádza z mysle ani jeho príznačný názov. Kto bola vlastne divotvorkyňa, Annie že naučila nemé dievča kontaktovať sa s okolím, či Hellen a to, čo napriek postihnutiu dokázala za život vykonať?(26.8.2009)

  • dANo
    *****

    Životný príbeh Helen Keller je natoľko zaujímavý, že úplne chápem to množstvo filmov a dokumentov, ktoré sa ním inšpirovali. Špeciálnou časťou jej života je obdobie detstva (opísanom v autobigrafickom diele "The Story of My Life"), kedy sa súcit jej najbližšej rodiny začal prejavovať na jej správaní skôr negatívne a tak jej rodičia povolali mladú (takmer slepú) učiteľku Anne Sullivan, ktorá svojou odvahou a odhodlaním dokázala Helen vysvetliť význam slov a našla spôsob, ako s ňou komunikovať... Toto je jeden krásny film, na ktorý nikdy nezabudnem. Ináč, výkony oboch herečiek v hlavných rolách boli doslova fantastické.(13.3.2009)

  • Tayen
    ****

    Silné drama popisující, jak se zrakově postižená mladá vychovatelka snaží najít cestu k divoké, frustrované a těžce smyslově postižené Helen. Obě hlavní představitelky předvedly skvělý výkon, ale přesto musím vypíchnout Patty Duke ztvárňující malou Helen. Snímek je černobílý, a tak o to více vyniká boj mezi tvrdohlavostí, houževnatostí, obětavostí, tvrdosti a soucitem.(20.10.2013)

  • Matty
    ****

    „Poslušnost bez pochopení je slepá“. Nic nevidět, nic neslyšet a napsat o tom knihu – při čtení životních osudů Helen Kellerové se neubráníte němému úžasu. Jako první hluchoslepá vystudovala vysokou školu, načež bylo její jméno po dlouhé roky spojováno s bojem za práva žen, dělníků a … a tak dále, Wikipedie je ostatně přístupna každému. :-) Divotvůrkyně mapuje její „převýchovu“. Za obrovského psychického i fyzického vypětí učitelky Annie Sullivan (více než skvělá Anne Bancroft) se z rozmazleného a zbytkem rodiny jaksi neúčastně tolerovaného divocha stává dítě chápající základní souvislosti světa a především života v něm (závěrečná scéna s kapkou vody vychází také z reality). Teprve druhý režijní počin Arthura Penna (a zároveň jeho třetí zpracování téže látky, po televizní a divadelní adaptaci) je sugestivním snímkem o nesmírném odhodlání a touze zvrátit status quo. Nutil mě klást si neustále otázku, jaké to je. Jaké to je, nemoci vnímat svět okolo sebe zrakem ani sluchem. Nevím, stále nevím a nedokážu si to představit, ale Divotvůrkyně bez sentimentu dokazuje, že i s podobným handicapem lze žít. Jenom přetrpět krušné počáteční chvilky, zde zastoupeny scénami, jež vážně není příjemné sledovat, přestože tušíte, že jinudy cesta nevede. Snad patnáctiminutový „teror“ v jídelně, jehož výsledek může někomu vzhledem k množství vynaloženého úsilí připadat malicherný, nedokážu pro jeho působivost připodobnit k žádné jiné scéně z dříve vzniklého filmu (teprve o čtyři roky později dosáhnul podobného „psychicky-deptavého“ efektu Mike Nichols ve Virginii Woolfové). Ve scéně snídaně, mající charakter otevřeného boje, se krásně snoubí Pennova inovátorská režie, „živá“ kamera Ernesta Caparróse a herecké výkony obou protagonistek (ne, Patty Duke ve skutečností není hluchoslepá). Vědom si faktu, o jak ojedinělý zážitek je připravuji, citlivějším jedincům sledování Divotvůrkyně stejně nemohu doporučit. 85%(17.2.2009)

  • Sandiego
    *****

    Divotvůrkyně na mě zapůsobila tak intenzivně, že jsem už v průběhu děje byl pevně rozhodnut o tom, že film ihned po skončení poputuje do mé TOP 10 (i když dát sbohem Misery nebylo zrovna jednoduché). Neopakovatelný zážitek nedokázal překrýt ani dosti nepovedený dabing ze stanice MGM, který byl na začátku hodně k smíchu. Divotvůrkyně stojí především na brilantním scénáři a dvou velkolepých hereckých výkonech, u nichž Akademie s oscarovými soškami určitě nezapochybovala - výkon, který obě herečky předvádějí má určitě pevné místo na hollywoodském Olympu. Film je velmi dobře vystavěn, každá scéna se rozvíjí zcela přirozeně a velmi soudržný tvar neohrozí žádné skoky a oslí můstky, které jsou tak časté u životopisných filmů. Zde jde vlastně o soustředění na jediné - snahu mladé poloslepé vychovatelky objevit ve své nezvladatelné polozvířecí svěřeňkyni zárodek inteligence a "zasít" do ní pochopení, co je slovo - tedy podmínku k možnosti užívat jazyk. O nic víc ve filmu nejde a to je jeho obrovská síla. Film nabízí vlastně jen počátek, první a nejdůležitější krok a ten sleduje tak důkladně, že se až tají dech. Zápolení učitelky s agresivní žačkou, kde se obě uchylují k neústupné agresivitě je natočeno velmi intenzivním a působivým dojmem a hlavně dlouhá scéna z jídelny, která trvala snad přes deset minut se stává velmi silným symbolem trpělivosti a neústupnosti a působí téměř fyzickým dojmem. Velmi zajímavý je i vstup prvků modernismu v podobě útržkovitých flashbacků probíhajících ve víceexpozicích, v nichž je náznakově odhalováno velmi drsné hrdinčino dětství, který filmu dodává velmi temné pozadí. Divotvůrkyně nemá slabého místa, od počátku útočí nesmlouvavými scénami, cynickým humorem, hlubokými a krásnými dialogy a když se ke konci blíží film spíše k beznaději, to, co přijde v posledních minutách je obrovským zadostiučiněním nejen pro postavy, ale pro diváka. Já se slzám neubránil a ani nevím, jestli jsem tento typ emoce u filmu někdy zažil. Všem přeji, aby měli tento klenot příležitost shlédnout a vyzdvihnout ho z propadliště někdy nespravedlivých dějin.(25.3.2012)

  • - Patty Duke, která v tomto filmu hraje malou Helen, si v jednom z pozdějších zpracování zahrála Anne Sullivanovou - svou vychovatelku. (Eloutie)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace