Labyrint vášní

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $800,000║ (22.04.2010)

Tak to byl labyrint snad všech vášní dohromady. Kdo s kým, jak, proč, nic moc neřešit, protože všechno jedno jest a povoleno jest. Je libo trochu si čichnout laku na nehty? Klidně. Je libo gayům zamilovat se do lesbičky? Klidně. Je libo nymfomance............? Klidně. A Antonia jsem poznala až za značnou chvilku. Příběh moc nečekejte, ale ten labyrint rozhodně ano. Pedro je skutečně divoch, viděla jsem od něj rozhodně lepší kousky, ale tady to byla rychlá jízda, kde jsem se nestačila výrazně nudit, tudíž s přimhouřením očka je to čtveročka. (03.05.2015)

Moje teprve druhé setkání s Pedro Almodóvarem dopadlo ještě hůř, než to první. Jestliže jsem včera psal u Zákonu touhy, že ten film na mě z větší části působí jako příběh plný milostných zvratů z telenovely, doplněný o umělecký vizuál a pár nevšedních nápadů, tak raději ještě díky za takovou konstelaci a formu... protože tak ten film pravidelně alespoň cosi zajímavého nabízel. Zatímco tady mi to uprostřed Labyrintu vášní připadalo jako banální nuda občas rozvířená nějakou tou provokativní scénou nebo fekálně humorným prvkem a navrch dost rutinně natočená. Z dnešního pohledu sice může být překvapivé a netradiční vidět, jak si Almodóvar své filmy pravidelně naplňoval spoustou gayů, lesbiček, transvestitů a jiné podobné havěti již v 80. letech a celkově tak dávno před tím, než z toho vzešel doslova módní trend kinematografie, ale i tak... sledovat tuhle spleť LGBT postav ve volném slepenci příhod bez pořádného příběhu mě dost brzy přestalo bavit. Pár povedenějších scén vyvažují jiné naprosto trapné (mj. natáčení jakéhosi porna s vrtačkou) a jako celek mi film skoro nic nedal. Zatím se s Almodóvarem totálně míjíme. [40%] (31.10.2022)

Pedro začínající je dost vzdálen Pedru současnému, v tomto případě spíš naštěstí. Režisér postupně vyzrál, i jeho styl se vybrousil, ubylo postav, netroufám si sice tvrdit, že pod tlakem komerce ubral v tématech na plynu, ale jeho dnešní snímky jsou prostě více zajímavé, méně šílené. Začínající Banderas opět jako homosexuál, a už se na něj těším v Kůži, kterou nosím. (24.08.2011)

První spolupráce dvojice Almodovar - Banderas nedopadla vůbec špatně. Laberinto de pasiones je plný úchylností, dobrých dialogů a vtipných scének. Film hodnotím jako průměrný a jsem rád, že Almodovar o pár let později začal točit filmy trošku jinak, protože mi více sedí. (12.05.2012)

Prvotina jak režiséra tak i Banderase. Ale moc povedené. (14.06.2009)

Film má určitě svou hodnotu z hlediska dobové madridské atmosféry a působí sympaticky provokativně, přesto se stále jeví začátečnicky - kostrbatá dějová konstrukce zaplněná množstvím postav, kterým zbývá jen nevelký prostor a jejichž jednání není vnitřně movtivované začíná působit až únavně a odosobněně, což je u u Almodóvara docela překvapivé. Zběsilé tempo se jedinkrát nezastaví, klouže po povrchu a zdaleka se vyhýbá emocím a velmi stylizované postavy jsou divákovi až ukradené. A. styl je zatím hodně neučesaný, film neproporční, prostě funguje spíše vněkterých scénách, ale vubec ne jako celek. Přesto však z něj sálá energie a nadšení, takže nemůžu s hodnocením níže. (13.03.2011)

Prvotina nielen znameho homosexualneho rezisera Almodovara ale aj isteho Banderasa, ktory je tak plany herec, ze si moze ruky podat s Casper Van Dienom alebo Dudikoffom. Fakt ako Banderas v zivote nevedel hrat a v zivote nebude vediet, to este aj katastrofalny Brosnan je herecky lepsi. No nic, Banderas tu hral homosexuala jak tak pozeram - aspon ze mu rola nesla., vyslovene sa trapil, doteraz mu neverim, a to je dobre. Najlepsie Banderasove roly su drsnaci, to som si vsimol davno- ako napriklad Desperado. No nic, este rezisersky jakz takz, film ani nema dej, je to len splet volnych situacii. A podla mna dalsi precenovany film tuna, tu 5 hviezdu toho jedneho uzivatela fakt nechapem : 60 % (01.09.2018)

Film Labyrint vášní, to je Freud v celé nahé kráse. Traumata dětských let zanechávají trvalé jizvy na vnitřních světech, síla Éros jako základní lidský pud mrzačí sexualitu osamělostí, strachem, nenaplněností a překračováním obvyklostí. Hledá se přímé vysvobození a to přichází až při uvědomění si dávného traumatu, nalezeným řešením se jeví párová psychoterapie. Labyrint vášní není o sexuálním uvolnění, je o hledání osobního štěstí a nesnadném překonávání těch vlastních niterných běsů, výstřednost a nestandardní sexualita je tápáním a prostředkem náhradního naplnění. Pedro Almodóvar do vzorce psychoanalýzy přidal ztřeštěnost a ironii, touhy a tajemství, skrytá přání a zběsilost, dynamiku a hemžící se mumraj světa. Hlavní postavou her vášně a extravagantní demonstrace svobody je Sexilia (zajímavá Cecilia Roth), zpěvačka, ovlivněná duševním otřesem v dětském věku i nedostatečnou pozorností milovaného otce. Nenasytnost je nenadále konfrontována s minulostí a naděje náhle ožívá. Hlavní mužskou postavou je Riza Niro (zajímavý Imanol Arias), následník již bývalého blízkovýchodního vládce v exilovém útočišti na Karibském ostrově. Výlet do Madridu je touhou po osobní svobodě, trauma má podobné kořeny, párová terapie vrací zpět vzpomínky i skutečnou podstatu osobnosti. Významnou postavou je Toraya (šarmantní Helga Liné), bývalá manželka Rizova otce. Posedlost pářením s panovnickou krví se naučila správnému rytmu svádění. Důležitou postavou je Queti (příjemná Marta Fernández Muro), oběť schizofrenie sexuálního zneužívání. Skryté tajemství touží po osvobození a řešení je velmi netradiční. Díky němu dojde k nejednomu naplnění. Výraznou postavou je Dr. de la Peña (sympatický Fernando Vivanco), otec Sexilie a odborník na plodnost. Akt sexuálního uvolnění považuje za přízemní, přesto se zdá být řešením pro vnitřní spokojenost. K výraznějším postavám patří také Susana (příjemná Ofelia Angélica), sexuálně frustrovaná psychoanalytička Sexiliiny nymfomanie. Přesto je jejím zájmem především vlastní a úplné sexuální uspokojení. Z dalších rolí: blízkovýchodní mladík, zamilovaný do Rizy, s předností čichání vůní Sadec (Antonio Banderas), opuštěnou ženou znetvořený otec Queti a provozovatel čistírny (Luis Ciges), nešťastnou náhodou zraněný a zhrzený zpěvák Eusebio (Ángel Alcázar), jeho hystericky útočná přítelkyně (Cristina Sánchez Pascual), Sexiliina zpívající společnice Angustias (Concha Grégori), uměleckého světa znalý punkový homosexuál Fabio (Fabio McNamara), Quetiina matka s potřebou radikální nevěry Remedios (María Elena Flores), či její znechucený milenec (Charly Bravo). Labyrint vášní je mumrajem touhy, očekávání, svobody a osvobozování, výstřelků, zvráceností i nadějí vnitřních světů. Sigmund Freud málokdy nalezne vhodnější příklad pro své teze. Osobitě zvrhlé dílo zasažených lidských niter! (18.03.2020)

Bohužel hodně toho tepla, a méně toho filmu. Almodóvar jako režisér se zlepšuje, s příběhem ale má problém. 1/5 (24.05.2014)

Kouzelně ujetý film s nezapomenutelnými hláškami, scénami a postavami. Jeden záchvat smíchu za druhým. „Šňupnu si trochu laku na nehty.“ :) (28.01.2012)

V podstate telenovela písaná na kokse. (06.07.2013)

Pedrovy filmy nehodnotím jen podle toho, jak se mi líbily či naopak, ale i podle stupně výstřednosti a zvrácenosti. A tenhle byl zase hodně zvrhlej. Začínám vážně pochybovat o jeho duševním zdraví. To už je skoro na Chocholouška :-))) (10.02.2010)

Neskutečné, nesmyslné, nereálné, praštěné...almodóvarovské. Režisér naštěstí časem pochopil, že by měl trochu ubrat, protože Laberinto de pasiones je zkrátka nevycválaný a moc nedrží při sobě, některé pasáže jsou nudné, některé jsou naopak skvělé, často situace nedávají smysl a některé momenty nejsou dovysvětlené. Za finále ale hodnocení musím zvýšit, něco tak stupidně zábavného se jen tak nevidí...o tom totiž Almodóvar je. (02.11.2013)

Labyrint vášní je úžasný hravý snímek zabývající se sexualitou ve skoro každé její podobě. Samozřejmě, že na rozdíl od ostatních Almodorových snímků je Labyrint vášní víc povrchnější a jde méně do hloubky. Na debut úžasný snímek a mladý Antonio Banderas taky potěšil. (23.07.2016)

Zdá se, že tento Almodóvarův film je prvním z celé jeho filmografie, který je k mání v našich končinách. I na tomto, sedmadvacet let starém filmu je vidět, na jakém hřišti bude celou svou kariéru hrát. Je to svět těch nejzvláštnějších a od "normálních" lidí se lišících postav, které si mohl vymyslet jen tak krásně "úchylný" mozek, jaký má Pedro. Tady máme doktora, který se vyhýbá sexu a proto se zabývá umělým oplodnění žen. Jeho dcera je naopak neukojitelná nymfomanka, která si to rozdá klidně i s osmi muži na jednom mejdanu. Nadržený otec, posilující se afrodiziaky znásilňuje obden svou dceru, v domění, že je to jeho manželka, která ho však už dávno opustila. No a samozřejmě nechybí ani homosexuálové a transvestité, aby měl Almodóvar všechny "své" pohromadě. V pořadí už můj 17.film od tohoto borce mě zase velmi pobavil a 80% si plně zaslouží. (13.06.2012)

Nevím, co tímhle kdo chtěl říct, ale já už to v životě vidět nechci. Po celé první tři čtvrtiny téhle perverzní podivnosti ( dál jsem to nezvládl ) se vlastně nic neděje a do paměti se vám tak nesmazatleně vryjí pouze postelové gay scény. Přeji přijemné pokoukání (24.10.2009)

Už jsem tady komentoval kolem 10 Almodovarových filmů. Už mi pomalu docházejí slova, protože jeho filmy, přestože každý jiný, jsou si strašně podobné. Na začátku si představíme hlavní i vedlejší postavy, jejichž osudy spolu zdánlivě nesouvisejí. Děj je různý, ale Pablo nám jej většinou spestřuje sexuálními a atavistickými deviacemi, úchylnostmi, nezvyklostmi i zvyklostmi, které bývají více či méně samoúčelné ale skoro vždy zábavné. Většinou se pomalou gradací dostaneme k vyvrcholení snímku, kde se osudy protnou, děj nás pohltí, semele a po konci filmu vyplivne jak žvýkačku, která je uspokojená a čeká na příští sežvýkání dalším Almodovarem. Tak probíhá anabáze každého jeho filmu a tento není výjimkou. Avšak jednotlivé ingredience nejsou správně naváženy. Tu jsme nuceni sledovat průměrnou kapelu a asi 10 minut jejího vystoupení, tu musíme poslouchat průměrné dialogy s uřvaným aranžmá a také znamenat přespříliš osobní teploušské příběhy. Takže suma sumárum: Almodovarův svět zde opět žije, ale ten, kdo tohoto režiséra již trochu zná a nevolil cestu seznamování se s jeho dílem od nejstarších po nejlepší, teda nejmladší, trochu trpí, protože je namlsán díly obroušenými a jemnějšími. Dnes trojka. (10.01.2010)

Druhý film Pedra Almodóvara, první film Antonia Banderase, pečlivě odvedené řemeslo, bizarní postavičky (gay komunita, do které samozřejmě Pedro rád zabrousí) a i trochu nezbytného humoru. Jako celek není Labyrint vášní bůhvíjaké veledílo, ale co se týče detailů, tak už tehdy bylo vidět, že má Almodóvar jasný obraz kam chce směřovat. Jako bonus si navíc připravil dost vtipné cameo sám pro sebe. (09.03.2014)

Ze zacatku je to velka prdel. Ale pak se Almodovarovi totalne splasej koně a prestane to mit hlavu i patu. (21.09.2021)