The Train
Le Train
Il treno
VOD (3)
Obsahy(1)
V posledních dnech nacistické okupace Francie, za druhé světové války, se německý plukovník a milovník umění Franz von Waldheim (Paul Scofield) rozhodne, že vzácné obrazy Pabla Picassa, Pierra-Augusta Renoira, Paula Gauguina a řady dalších malířů nechá odvézt do Německa. Když se armády spojenců přiblíží k Paříži, jsou pod jeho dohledem tato umělecká díla naložena v bednách do vlaku. Ten má nakonec řídit zaměstnanec železniční společnosti, inženýr Paul Labiche (Burt Lancaster), který se proti Němcům také spojí s členy tajného francouzského odboje. Co pak následuje je nelítostná bitva vůle na obou stranách. Plukovník von Waldheim se snaží dostat své válečně „trofeje“ domů do Německa za každou cenu, stejně tak Labiche dělá všechno pro to, aby vlak nikdy nepřekročil francouzské hranice… (Česká televize)
(více)Recenze (109)
Frankenheimer měl zatraceně velký koule. Zdvojnásobení rozpočtu, žádné triky a klíčová eye candy scéna na jeden jediný pokus. Atraktivní motiv záchrany francouzského národního dědictví není ani zbytečně vystaven do popředí, ani natolik upozaděn, abyste na něj v půlce filmu pod smrští explozí a nadupaných honiček zapomněli. Škoda, že pro dnešního diváka ty odbojářské eskapády se záměnou lokalit a uvědomělá kurátorka se zálibou ve zbytečném, čti pochopitelném, moralizování znamenají spíše přibrzdění dobře namazaného stroje, než emoční uspokojení ze spolupráce a prohlednutí francouzských hrdinů. Ubíhající minuty konce okupace, černý kafe, cigára, kolomaz a uvědomělý pohled Burta Lancastera. Škoda té závěrečné konfrontace hodnot umění x lidský život, u které se tlačí na pilu více, než by bylo zdrávo. ()
Prvotriedne filmárske remeslo, ktoré mi svojou precíznosťou (a tematickým spojením) pripomenulo Singerovu Valkýru. Strhujúci thriller, ktorý je vďaka chytrému scenáru o krok pred divákom, parádne graduje v napätí, nešetrí na početných a na svoju dobu efektných explóziách, a hlavne disponuje luxusne napísaným i zahraným záporákom Scofieldom. Nekompromisnosť a nacistické povýšenectvo sa u neho stretávajú so slabosťou pre umenie, konkrétne pre obrazy, ktoré chce vlakom previesť z Paríža do Nemecka, a ktoré – jeho slovami – “kus mäsa” v podaní ľudového hrdinu Lancastera nemôže doceniť, takže ani nevie za čo bojuje. John Woo musí tento film milovať. Piata hviezda uniká iba o chlp. ()
Oscar 1 : Scénář ()
Kamerou a režií vyčnívající, ale scénářem spíše při zemi (rychle) uhánějící válečný snímek. Kdyby existovalo více odbojářů, kteří dokáží během pár dní vymyslet a uvést v praxi plán, jenž položí na lopatky všechny nacistické pohlaváry v širokém okolí, mohla válka skončit o pár let dříve. 65% ()
║Rozpočet $6,7milióna║Tržby USA $6,800,000║Tržby Celosvetovo $12,800,000║ Prvá polovica filmu bola taký ľahší rozbeh, aj som už mal troška obavy že dej sa skoro nikam za celý čas neposunie ale potom ako vlak mal čo najrýchlejšie smerovať za hranice Nemecka dej nabral na obrátkach a ponúkol veľkú dobrodružnú drámu o záchrane umeleckých skvostov Francúzska. Burt Lancaster(na strane Francúzska) a Paul Scofield(na strane Nemecka) tam spravili miestami pekné dusno, nechýba tam samozrejme slušná dávka napätia, akcie a nápaditosti. /80%/ ()
Po delší době opět pořádný válečný snímek. Burt Lancaster jako železniční inspektor a také jeden z odbojářů se pokusí se zbytkem svých přátel zabránit odvezení francouzského národního pokladu, slavných obrazů autorů jako je Picasso nebo Monet do Německé říše. Nejsem si jistý, nakolik do výsledného filmu zasahoval Arthur Penn, ale je tu všude cítit John Frankenheimer, který špinavému snímku dodává na věrohodnosti. Vlak je totiž příjemně špinavý válečný film, v kterém je poměrně slušné tempo doplněno dobrými herci, atraktivním prostředím a mnoha kamerovými vychytávkami (chvílemi hraničícími s dnes populárním dok. stylem ala Bourne). I přes svou délku Vlak slušně uhání a brzdí ho snad jen dialogové scény mezi Lancasterem a ženami, které více prohlubují odbojáře a jejich "nepochopení" a zloby na svět plný války. Krom toho je dobré taky jednou vidět válečný snímek, v kterém nejsou Američani a už vůbec ne Američani, co všechno a všechny zachrání za minutu dvanáct... Jeden z nejreálněji vyhlížejících snímků o válce. ()
V žánru válečných odbojových dramat je Vlak docela milníkem. John Frankenheimer vystavěl silný sled pohyblivých obrázků opírajících se o magii černobílého obrazu, esoteriku chlapských tváří a okouzlení zašlými časy parní železnice. Ta kombinace má sílu a vede snímek po hmatníku železničních pražců se skutečnou virtuozitou, snad jen ta přepálená stopáž tenhle koncert páry, mouru a potu tak trochu kazí. Souboj dvou zcela odlišných charakterů přesně zapadá do zažitých kolektivních představ o konci války na západní frontě - místo vyhlazovacích táborů a hromad mrtvých téměř konverzační drama mezi charismatickým odbojářem a zvrhle kultivovaným nacistickým milovníkem umění...příznačně filmové zjednodušení... ()
Žádná idylka v podobě romanticky pískajícího vláčku, který si to vesele supí skrze oku lahodící francouzskou krajinu, ale realita ohlušujících kovových monster dštících páru a olej na sklonku okupace. V zásadě ten vůbec nejlepší i nejnapínavější způsob jak vzdát hold památce francouzských drážních odbojářů. Až na jeden detail. Postavu ztvárněnou Paulem Scofieldem. Tak prvoplánově záporný charakter tu působí jako pěst na oko. Chybělo snad už jen, aby mučil zajatce a přitom se smál hurónským šíleným smíchem. Resp. všichni jsou "šedivé" charaktery, pouze on je plakátově černobílý, byť s dobře zvládnutou motivací. Do naivněji podaného filmu by rozhodně sedl, ovšem tady akorát narušuje onu auru uvěřitelnosti. ()
Rok 1944. Paříž těsně před příchodem spojenců: Němci se ještě na poslední chvíli pokoušejí odvézt cenné obrazy. To si však nenechají francouzští vlastenci líbit a pod vedením Burta Lancestera se jim v tom pokusí zabránit... Vynikající černobílý válečný snímek, který těží především z výtečně vykresleného železničního prostředí a precizně budovaného scénáře. ()
Zručně natočený žánrový snímek, v němž jednu z ústředních rolí hrají ty nejvýkonější parní lokomotivy. Olej, saze, pražce, uhlí, houkání a klapot kol po kolejnicích snímané způsobem zdůrazňujícím strojovou sílu a pohyb sunou Vlak do polohy efektní, napínavé podívané, která se však zadrhává snad ve všech okamžicích, kdy vlak vezoucí cenný náklad není v pohybu (nebo v nebezpečí zničení). Zvláště neustálé ujišťování se a přesvědčování se francouzských odborářů, že za tenhle poklad má smysl položit životy, nabývá občas na otravnosti, neboť klíčové dialogy těchto otázek se podobají příspěvkům řadových členů místní odborové organizace. Silné ***. ()
Ideově starosvětský, ale formálně progresivní "Vlak" můžeme vidět jako přemostění éry válečných velkofilmů předchozích let a akčních dobrodružek ve válečných kulisách let nadcházejících. Z první kategorie přejímá hvězdný herecký ansámbl i zasmušilý étos a velké morální otázky, které tvoří páteř snímku. Z té druhé kategorie by se chtělo říci, že má důraz na akční scény a spektakularitu. Jenže žádný z nadcházejících filmů (ať už vezmeme jako příklad bijáky s Clintem Eastwoodem nebo hromadu italských žánrovek) se v tomto ohledu "Vlaku" nemůže vyrovnat. Frankenheimer tu inscenuje úchvatné sekvence, kde díky precizním kompozicím s několika plány neustále dává pocítit přítomnost postav v onom velkém dění. Prim zde hrají dech vyrážející momenty, kdy jsou herci přítomní či přímo dělají krkolomné kousky v poblíž projíždějících vlaků, havárií lokomotiv či explodujících nádraží. Jak říká Christopher McQuarrie, který film vyzdvihuje jako referenci k nové "Mission: Impossible", u řady scén člověk žasne nad tím, jak vůbec tohle dokázali v době před digitálními efekty realizovat, Respektive z mnoha sekvencí na diváka dýchá bezprostřední blízkost reálné akce, protože tu místo optických efektů či zadních projekcí prostě je vše reálně zachyceno v kameře. Také v mnohých napínavých pasážích si tvůrci dávají záležet na tom, aby dění bylo viditelně zasazeno do reálného prostoru, který je sekvencí důsledně dramaticky využitý. Nevyhnutelně pak ony jedna dvě scény točené ve studiu či upravených interiérech působí nemístně. ()
Skvělý, napínavý, až skoro autenticky se tvářící válečný snímek, v hlavní roli s charismatickým Burtem Lancasterem (Paul Labiche) a na druhé straně s nesmlouvavým, důsledným a lišácky prohnaným německým důstojníkem Paulem Scofieldem (Plk. von Waldheimem). Snímek zaujme nejen příznivce filmů s železničního prostředí, ale určitě i všechny ostatní, co mají rádi jakýkoliv válečný film. Scény na kolejích s fingovanými návěstími podél trati se vryjou natrvalo do paměti. Někdy napsat méně slov znamená více, a v tomto případě to platí dvojnásob, opravdu, nemám (až na první pohled děsivě vyhlížející stopáž) výtek... ()
Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Netradiční "železniční" válečný film z okupované Francie. Vzpomínám si ještě s podobnou tématikou jen na Von Ryanův Expres a Ostře sledované vlaky, ale možná jich bylo i více. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=6Jxi96lXdGU ()
"Normální cesta je past, do níž se chytají důstojníci s nedostatkem iniciativy." Plukovník von Waldheim však rozhodně nedostatkem iniciativy netrpěl a při "strategickém ústupu" se rozhodl přemístit malby mistrů štětce z Francie do německého bezpečí. Je někdo proti? Samozřejmě, že ano. Jsou tu výhybkáři, výpravčí, strojvůdci a posunovači, díky kterým se nacistický milovník umění pořádně nadře. Mně se to tedy dost líbilo, i když jsem kulturní barbar a kvůli žádné malbě, soše ani graffiti bych neriskoval svůj úžasný život. ()
Tohle je film, kde člověk přímo cítí chuť kovu, vazelíny, oleje a sazí. Všechno velmi živelné, syrové, špinavé, chlapské a reálně podané, často v dlouhých nestříhaných záběrech, a to včetně vlaku projíždějícího bombardovaným nádražím nebo kolize dvou ocelových monster na kolejích. Příběh by mohl snadno sklouznout k dobrodružné jízdě, celkové vyznění filmu je ale velmi vážné a realistické. Proč jen musí být v dnešních filmech všechno tak zatraceně nablýskané? ()
Do posledního šroubu kolejového pražce poctivé filmařské řemeslo, které dobře ví, že kolomaz, pot i pára nejlépe vyniknou v černobílé.. Těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby po třech dnech ve Francii nechytl průvodčí Lancaster Arthura Penna za flígr, nevyhodil ho z vlaku a na post mašinfíry nenastoupil Frankenheimer. Bylo by tam ještě více odboček k otázkám kontroverzního směnného obchodu (kolik lidských životů za jednoho Cézanna)? Dostaly by tolik prostoru autenticky působící akce a naolejovaná železniční pornografie? Někdo může namítat, že plán odbojářů příliš spoléhal na naivitu ustupujících nacistů, nicméně ten dotyčný asi neví, že v lásce (k umění) a válce je dovoleno vše.. ()
Vojnový film, ktorý nie je tak úplne vojnový. Akurát perfektne využíva situáciu z konca druhej svetovej vojny na odohranie napínavého príbehu o záchrane vlaku plného najcennejších umeleckých predmetov. Zápletka je fajnová, akurát nemá na to aby sa odohrávala cez dve hodiny. Inak mi vadilo len to, realistickosť ako má byť a nemeckí záporáci presne podľa predstáv. 80%. ()
VLAK (1965) Johna Frankenheimera patří ke slabším filmům nejvíce uspokojivé dekády v dlouhé kariéře režiséra, Paula Greengrasse své generace. Frankenheimerovým filmům nechybělo zdánlivě nic – velké dramatické a přitom současné látky, společenská angažovanost, velká herecká jména, progresivní styl, kterým J.F. „prodloužil“ své televizní počátky [hlavním cílem je rychle zaujmout, odtud „hlasité“, rychle vyprávěné filmy s výraznými stylistickými efekty typu velkých, rétorických detailů tváří, ostrých úhlů a zoomů] –, ale s odstupem času jeho filmy stárnou společně se svými tématy (platí to i o MANDŽUSKÉM KANDIDÁTOVI, fascinujícím reliktu studené války, mixu paranoii a kabaretu) i oním módním, nadupaným stylem. Frankenheimer byl nezralým, trochu snobským auteurem, který se soustředil více na okamžitý efekt (téma, styl, napětí), než aby látce vtisknul osobitou vnímavost a povýšil ji tak na víc než technicky zručnou sumu ambiciózního námětu a dobrých herců. VLAK se natolik soustředí na ústřední otázku [co je důležitější: umění nebo lidské životy?], že výsledkem je příliš dlouhý, málo napínavý film s nahrubo vytesanými charaktery, redukovanými na svůj postoj. Z toho pramení bizarní závěrečná konfrontace mezi hrdinou a padouchem, v němž samopal v ruce okázale kulhajícího a plebejského Burta Lancastera je více než verbální patos nacistického milovníka umění – o polopatické juxtapozici mrtvých těl a beden se vzácnými obrazy nemluvě. ()
Oficiální text distributora by mohl částečně svádět k tomu, že by mohlo jít o odbojářskou agitku plnou hrdinných a neprůstřelných partizánů. Vůbec ne! Odbojáři jsou lidé z masa a kostí, bojují, protože jim nic jiného nezbývá a dopouští se spousty chyb. Němci oproti tomu nejsou bandou vypatlanců, ale uvažují inteligentně a vojensky zkušeně (viz nález mince). Díky tomu je tenhle drsný vlakový thriller s výborným Burtem Lancasterem a neméně skvělým Paulem Scofieldem lepší než jsem čekal. 90%. ()
Strhující - to je to slovo, které Vlak vystihuje nejlépe. Frankenheimerova vyšperkovaná akční jízda na 64 let starý film vůbec nevypadá a v dnešní době digiefektů a roztřesených kamer se nemusí stydět absolutně za nic. Nevěříte? Až uvidíte "závod" lokomotivy se spitfirem, jednu dokonalou havárii nebo mrazivé finále "Potřebuji vaše náklaďáky", změníte názor. Skvělé atmosféře pomáhají drsňácký ajznboňák Lancaster, plukovník-milovník umění Scofield, černobílý obraz, Jarreho hudba, mnohdy nápadité pozice kamer... Zkrátka všechno. Mám rád vláčky, mám rád ty chlapácké filmy z druhé světové a jejich málomluvné hrdiny, mám rád, když Němci přemýšlejí, jsou třeba i sympatičtí a nevypadají jen jako stupidní klobásožrouti, které převeze i pětiletý kluk... Takže pět.__P.S. Povedený dabing - Meduna, Šťastný, Beneš, Plachý... atd. ()