Eurovision Song Contest 2019
Účinkují:
Bar Refaeli (moderátor), Albert Černý, Jeroným Šubrt, Antonín Hrabal, Darude, Sebastian Rejman, John Lundvik, Sergej Lazarev, Madonna, Conchita WurstObsahy(1)
64. ročník největší hudební události na světě se letos odehrává v izraelském Tel Avivu. Česká republika letos bude v prvním semifinále bojovat o svou premiérovou druhou účast ve finále v řadě a třetí celkově. Lake Malawi s písní Friend of a Friend jsou teprve osmými reprezentanty ČR v této soutěži v její 64leté historii. Připraveni mají nejen svou píseň, ale i show, která by měla okouzlit jak porotce v jednotlivých zemích, tak i diváky konkurenčních zemí. Bude to stačit na postup? Dokáží postoupit na úkor zemí v prvním semifinále? Změříme síly s dalšími šestnácti zeměmi, kterými jsou Austrálie, která se stala pevnou součástí soutěže po své první účasti v roce 2015. Dále pak Belgie, Bělorusko, Černá Hora, Estonsko, Finsko, Gruzie, Island, Kypr, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, San Marino, Slovinsko a Srbsko... Toto semifinále konané v izraelském Tel Avivu se pokládá za velmi nevyzpytatelné a nemá jasné favority. Dostane se ČR podruhé za sebou do finále a celkově do třetího finále v posledních pěti letech? Fanděte. Zorientovat se, komu dát svůj hlas vám pomůže i zkušený a informacemi oplývající komentátor Libor Bouček.
Izraelský Tel Aviv hostí i druhé semifinále, ve kterém je plno favoritů na celkovou výhru této soutěže. Přenos tak slibuje velké drama, protože do finále se dostane pouze deset zemí. Někteří tradiční finalisté tak odjedou domů s prázdnou. Bude to favorizované Švédsko, Rusko, Švýcaři nebo Holandsko? Překvapí naopak podceňovaní Rakušané, Litevci, Lotyši či Irové? Semifinále slibuje i dramata, postoupí obě země, mezi kterými je velká rivalita a to Ázerbájdžán a Arménie nebo jako loni nepostoupí ani jedna z nich? Kolik skandinávských zemí se nakonec dostane do finále? Kromě již zmíněného Švédska jsou v tomto semifinále ještě Dánsko a Norsko. Vrátí se do finále i Rumunsko nebo na jejich úkor postoupí sousední Moldavsko? Zajímavé bude sledovat, zdali do finále postoupí i některá z balkánských zemí reprezentované Albánií, Chorvatskem a Severní Makedonií.
Již po čtvrté hostí Izrael finále v 64-leté historii soutěže. Spolu s nimi jsou přímými účastníky tradiční zakladatelské země – Francie, Itálie, Německo, Španělsko a Velká Británie. Těchto šest zemí svede souboj s dalšími dvaceti, které prošly semifinálovými koly. O postupu z prvního semifinále jste rozhodovali i vy. Nyní máte možnost pomoci svému favoritovi k vítězství prostřednictvím vašich hlasů. V tomto ročníku soutěže stejně jako loni se budou rozdělovat body diváků a body poroty, které se následně sečtou dohromady. Funguje to tak, že porota rozděluje 1–8, 10 a 12 bodů deseti písním. Tyto body se diváci dozvědí jako první od hlasatelů jednotlivých veřejnoprávních televizí. Stejný počet bodů rozdělují také diváci. Jejich hlasy z jednotlivých zemí se sečtou a připočtou se k hlasům od poroty. Vyhraje váš favorit? Dokážete tipnout první desítku a kdo naopak skončí poslední?
(Česká televize)
Recenze (13)
Jsem tak rozněžnělá, že jsem díky přehmatu v programu poznala stand-up comedy Hatari, že klidně přiznám, že jsem to viděla. ()
Slabší ročník s geniálními performery Hatari, kteří mě jako jediní dokázali zaujmout. Zbytek hudebních čísel byl tragédie a šedý pop průměr, který ničím nevybočoval, vzájemně splýval a druhý den si ho nebude nikdo pamatovat, natož pobrukovat. O smysluplnosti soutěže svědčí fakt, že italský rapper se svým songem, kterému nikdo krom Italů nerozuměl jediné slovo (takže všichni, kteří pro něj hlasovali), skončil na druhém místě, ačkoliv rap je pouze o sdělení myšlenky. Lake Malawi na chvostu diváckého hlasování a nebýt kokotských porot, máme další exkluzivní propadák na kontě. Není náhodou, že v současnosti nemáme žádnou globálně známou hudební osobnost, protože co se týče hudby, jsme absolutní anafabeti žeroucí směsici normalizačního popu a agrometalu ještě v roce 2019, takže na výsměch Eurovizi můžeme zapomenout. Eurovize je a vždy byla jen freak show, u které člověk vypne, protože se soutěží nemá nic společného. Každá balkánská prdel hlasuje každoročně pro sebe a každý retardovaný obdivovatel cara Putina z celé Evropy to každý rok pošle Rusku, i kdyby vyslalo zvuky vejfuku Lady ucpaného hovnama, takže přibližně to, co vyslalo letos a skončilo to na třetím místě. 60 % ()
Je obdivuhodné, kam to může dotáhnout ženská, která neumí zpívat. Madonna - totální debakl. I když se na Eurovizi nedíváte, doporučuji dohledat. To se pobavíte! Každý, zdůrazňuji každý zpívá lépe než ona. Nikdy jsem o ní neměla valné mínění, ale klipy mívala dobré a ve studiu se to vždycky nějak zašolíchalo. Ovšem aby se přišla znemožnit do pořadu, který se přenáší live do tolika zemí, svědčí i o ztrátě soudnosti. Naši Lake Malawi skončili 11., škoda, že nebyli výš, protože mně se líbili. Sledovala jsem tuhle estrádu prvně v životě (zrovna kvůli klukům z Moravy), děsila jsem se vousatých ženských a kvokajících výrazně korpulentních dvacítek,které jsem zaznamenala po minulých ročnících tak nějak periferně z médií, ale až na zástupce Francie (jako nic proti ničemu- děsný byl, byla? bylo? Nevím, o co šlo..), mě příjemně překvapila letošní umírněnost ve výběru vystupujících. Celkově mě přenos bavil, dodávám, že kupodivu, protože stejně jako zástupy lidí z naší kritické kotlinky jsem tuto soutěž celé roky ignorovala. Našim klukům gratuluji: Lake Malawi, byli jste moc fajn! ()
Asi netřeba k tomuto ročníku nic moc dodávat, co by už neřekli jiní. Neviděl jsem úplně všechny vystupující, protože při té náloži bych to asi nezvládl – hlavně když dávám přednost hokeji, ale i tentokrát se tu našlo několik exotů (i když asi míň než v jiných ročnících). Nechápu co v soutěži Eurovision dělala taková Austrálie…Co se našich Lake Malawi a jejich písně Friend of a Friend týče, nebyla to zas až taková hrůza, jak bych čekal. Ostudu neudělali, zabojovali, zkušenosti do života se počítají a to je tak všechno. Klidně bych se bez podobné show obešel… ()
Ne moc zapamatovatelný ročník. Sice nebyl v ničem vyloženě příšerný, ale něco doopravdy zajímavého vlastně moc nenabídl. Upřímně jsem se u finále vyloženě nudil, protože co se týče letošních písní, tak tam to byl šedý průměr a nebýt Austrálie, tak umřu nudou i co se stagingu týče. Je fajn, že alespoň ČR na sebe může být letos pyšná, sice byla slabší konkurence, ale i kdyby ne, tak to bylo dostatečně dobré. ()
Od mého posledního hodnocení této soutěže v roce 2016 se nic podstatného nezměnilo, tak jen pár poznámek. 1) Písničky jako takové jsou stále vychytanější a, myslím, i profesionálnější. Bohužel však jejich konformita jde už tak daleko, že je místy obtížné je od sebe rozeznat._____ 2) Soutěž stále nic neříká o ničem. Ale její nepředpověditelnost, pokud jde o vítěze, je osvěžující. Vskutku milá změna oproti Českému slavíkovi blahé paměti._____ 3) Nedivím se, že Lake Malawi za své bezpohlavní vystoupení nezískali divácké hlasy. Divím se, že je získali jiní interpreti. Jedinou písničku, která se mi opravdu líbila, zpívala za Dánsko Leonora - Love is forever (skončila na 12. místě hned za Lake Malawi)._____ 4) Nechyběly obvyklé bizarnosti: islandská skupina Hatari (10. místo) nebo francouzský/á představitel/ka Bilal Hassani s půvabnou tanečnicí (16. místo)._____ 5) Sympatický koment: D28**. ()
Love is forever. Žiadne róby, žiadne ohne, žiadne vresky. Jednoduché, ale zrozumiteľné a milé. To je moja víťazka. Aj show by mohla ísť aspoň trošku týmto smerom. ()
Tato "hudební kravina roku" ze soudku obskurní evropské (?) TV zábavy - tentokrát z Izraele (?) a s Australskou (?) účastí, nabízející divákům vousaté zpěvačky, opět nezklamala. Už už to vypadalo, že tu islandskou šestici zoufalců, myslících, že umělé hřeby jsou známkou punku, nikdo nepřekoná, ale pomyslnou Zlatou slinu nakonec s přehledem získalo jakési turecké netáhlo s vizáží J.X. Doležala, "zpívající" bůhvíproč za San Marino. Tedy zpívající...někdo, kdo text téměř jen odříká, navíc zcela mimo nápěv, si těžko může říkat zpěvák. Mno a jelikož Island i San Marino postoupily do finále (sic!), bude tam mít ta naše partička teenagerů od Jezera hrochů o zábavu postaráno. ()
Skutečnost, že ještě dnes někdo sleduje tuto zcela obskurní a nevkusnou show, vcelku dobře ilustruje současnou realitu,kdy ta samá část obyvatel volí Zemana a Bureše. ()
!!!ISLAND!!! ()
Strasny, jeden retard vedle druheho, kdo vybira ty lidi? Jakej je klic? Priteplenost nutnost? ()
Teplý, divný, tlustý a další exoti.. přehlídka toho nej z Evropy. Díky za to! ()
Keď som sa ešte pred začiatkom súťaže oboznamoval so skladbami, ktoré budú reprezentovať jednotlivé krajiny, všimol som si dosť podstatný rozdiel medzi jednotlivými semifinálovými kolami. Pomerne nešťastné rozloženie ukazovalo, že v prvom semifinále boli na môj vkus až na pár výnimiek dosť slabé pesničky a vopred bolo jasné že finálovú miestenku si zabezpečia aj interpreti, ktorí si ju tak celkom nezaslúžia, kým druhé semifinále bolo napratané favoritmi a kvalitnými songami a očakával som obrovský masaker a vypadnutie mnohých dobrých piesní. Zvlášť o osud jednej z nich som sa strachoval úplne že najviac a otázka jej postupu bola pre mňa existenčná záležitosť. Veľmi som sa teda obával v akom zložení bude konečná finálová zostava a vedel som, že od toho sa bude odvíjať moje hodnotenie. Z prvého semifinále mi jednoznačne záležalo iba na tom, aby postúpilo Slovinsko (Zala Kralj & Gašper Šantl : Sebi) a Cyprus (Tamta : Replay) a taktiež som si vravel, že by ma celkom potešil postup Srbska, na ostatných mi nezáležalo. Výsledok bol fantastický. Všetky spomínané krajiny sa kvalifikovali, obzvlášť radostný moment kedy som skoro vyskočil z kože nastal, keď ako posledného postupujúceho moderátori oznámili Slovinsko, v čo som už vtedy rezignovane ani nedúfal. Jedna bitka teda dopadla víťazne, najkrutejší boj som ale očakával v druhom semifinále. Favoriti na celkové víťazstvo sa nachádzali práve tam a pretlak skladieb, ktoré podľa odhadov a diskusií mali zaručene postúpiť spôsoboval vážne obavy, ako dopadnú skladby, ktoré sa páčili mne ale zároveň nepatrili k topfavoritom. Úplne najkľúčovejšia bola pre mňa ale speváčka reprezentujúca Albánsko (Jonida Maliqi : Ktheju Tokes), ktorej som brutálne najviac fandil a stále som si opakoval nasledujúcu kauzálnu postupnosť aká by pri prípadnom nepriaznivom scenári nastala – že ak do veľkého grand finále Albánsko nepostúpi, tak televízor v tom momente letí von oknom. Ako druhému najobľúbenejšiemu som držal palce Nórsku (Keiino : Spirit In The Sky), taktiež dobrí boli u mňa Švajčiarsko, Švédsko a Malta. A teraz som už len očakával, koľkí a ktorí z nich vyletia a najmä aký osud bude čakať Albánsko a tým pádom aj môj televízor. Výsledok bol fenomenálny, všetci moji favoriti kvalifikovaní, krása, nádhera – takýto scenár sa mi hádam pri Eurovízii ešte nikdy nestal. Tak som sa absolútne spokojný mohol tešiť na finále aj keď celkový víťaz bol podľa predikcii vopred očakávaný a zrejmý. Prvá vec, ktorá mi vo finálovom kole nezahrala do kariet bola skutočnosť, že Albánka si vyžrebovala svoje finálové vystúpenie ako druhé v poradí, čo je škoda, pretože interpreti ktorí spievajú na začiatku sú v podstatnej nevýhode oproti tým čo spievajú ku koncu. Jej konečný výsledok mohol byť za iných okolností lepší, pretože odspievala špičkovo. Ďalej ma zamrzelo, ale možno sa mi to iba zdalo, že slovinská speváčka vo finále podala o čosi slabší výkon ako v semifinále, asi bola viacej vystresovaná. A najväčšia nehoráznosť celej Eurovízie sa opäť zopakovala – a to hlasovanie tzv. odborných porôt, ktorí tam opäť skreslili výsledky, rozhodne nehlasovali objektívne podľa kvality (napr. výborné Španielsko podľa poroty na poslednom mieste) a ak by sa bralo do úvahy iba hlasovanie divákov, tak najväčší favorit z Holandska by vlastne šokujúco nevyhral, ale víťazi by boli Nóri, jedni z mojich obľúbených, lenže porota ich proste zarezala. A to ani nehovorím o tom, že na základe dodatočne zverejnených výsledkov by v druhom semifinále podľa poradia porotcovských hlasov spomínané Nórsko ani Albánsko vôbec nepostúpili (čo považujem za škandál) a zachraňovali ich tak našťastie až hlasy uvedomelých a inteligentných divákov. Táto súťaž jednoducho nebude spravodlivá dovtedy, pokiaľ sa nezruší hlasovanie porôt a nenechá sa všetko čisto len na demokratickom diváckom hlasovaní. V tomto ročníku našťastie náhoda zariadila, že kombinácia diváckych a porotcovských hlasov v semifinálových kolách vygenerovala do finále zostavu, ktorá mi vyhovovala, ale bolo to dosť tesné. Nabudúce sa zasa môže stať, že porota odpáli kvalitné vystúpenia mimo finále, ako to bolo už mnohokrát v minulosti. Inak pomerne vydarený ročník (aj napriek tomu, že sa mi spočiatku zdalo, že jednotlivé štáty mohli vyslať aj lepších zástupcov), organizácia zvládnutá, moderátori v pohode, kultúrne vložky vyplňujúce čas počas hlasovania a sčítavania hlasov nehodnotím, najväčšie pozitívum je pre mňa ale jednoznačne postup komplet všetkých mojich favoritov do finále, čo sa stalo prvýkrát odkedy túto súťaž sledujem. () (méně) (více)