V síti

Nehodnotitelné. (Ta konfrontace na konci je úplně... nesmyslná?) Jakožto robot, kterým jsem, se po dni a noci přemýšlení a rozdýchávání budu věnovat hlavně nedostatkům formy. Zamilovanost tvůrců do toho "performativního dokumentu" je tak silná a bezbřehá, že na obsahu a sdělení jako by vůbec nezáleželo. Díky hraní na city a braní "první dobré" dokument působí jako hrubý nástřel díla, které potřebuje ještě mnoho hodin rafinace a rešeršování, aby bylo hotové. Například jsem si jistá, že pro herečky byl celý tento proces trauma jako prase, ale na kameře je vidíme hodnotit všechno okamžitě a bez odstupu a bez času na usazení myšlenek, přemýšlení a zpracování toho traumatu. Určitě to zabere nějaké minuty celkového runtimu, ale jakou hodnotu to doopravdy má jako výpověď? "To je ale prase..." nás jako reakce na dick pick od náhodného člověka napadne asi každého, tak jaký význam mělo, že si tímhle peklem figurantky na vlastní kůži prošly, když žádnou hlubší reflexi od nich nikdy nedostaneme? Od "odborníků z oblasti psychologie, sexuologie i práva" uslyšíme stěží pár obecných větiček, kdo by čekal opravdovou analýzu natočených záběrů a vysvětlení/přiblížení laické populaci, co se v takovém nerovném rozhovoru/vztahu děje a jaké vzorce chování predátoři na svém lovu zneužívají, čeká marně. Místo toho dostaneme nekomentovanou koláž sesbíraných exemplářů a v závěru neorganizované neprofesionální pokřikování "to vám není blbý?", "jak se cítíte?" a "proč to děláte?", kde nejde o získání odpovědí, ale právě jenom o to pokřikování. Pokud chtěli opravdu zahrát na emoce, tak měli pár měsíců počkat a ke vzorkům penisů od přispěvatelů dopsat, že nikdo z nich za svoje počínání nedostal nic natvrdo, všichni jenom podmínky a plácnutí přes prsty, aby bylo jasné, jak se české právo staví k mužům, kteří se dopouštějí nátlaku/násilí na ženách, bez ohledu na to, kolik jim je. (Ok, tak teď aspoň Ústečan dostal dva roky natvrdo.) (28.03.2021)

Sledování V Síti mi trochu zkazil fakt že jednu ze slečen už jsem předtím znal z BDSM a Polyamory skupin, viděl fotky z její svatby... a ono se pak hůře věří pedofilie někomu, kdo loudí fotky koziček po čtyřiadvacetileté sexuálně velmi aktivní holce. Takže gratulace Klusákovi k objevení velmi důležitého a přitom automaticky extrémně populárního tématu, ale taky se mohl trochu snažit tam obsadit mladší holky, kterým by se ta dvanáctiletá nevinnost dala víc věřit. O to zrůdněji by pak působilo co jim jejich internetoví nápadníci píší. Jinak tu ukazuje opravdu děsivou sbírku nadržených retardů, o jejichž existenci sice každý kdo aspoň trochu přičichl k internetu ví, ale i tak se těžko představuje jak moc mohou být ti podlidé vylízaní, bezskrupulózní, a svým jednáním vyloženě žebrající o to aby je někdo zavřel. 8/10 (07.06.2022)

“CO TO TAM DĚLÁTE?“… „NIC. TADY JSEM LEŠTIL NĚCO…“ /// Můj obdiv patří těm herečkám… Ne, že do toho šly, ale za to, s kým a vo čem se musely bavit. A taky tvůrcům za nápad a hlavně realizaci. Jinak je to takový jednotvárný. Rozhovy po Skypu, uchylácký choutky a přehlídka trestných činnů. Naštěstí to „osvěží“ osobní setkání nebo hovor s „normálním“ člověkem. Film má sloužit jako prevence. Já mám strach, aby některý holky nenálákal spíš ten výdělek. Páč, co si budem vypravovat… hodně lidem je u prdele, co dělaj jejich děti. Rozhodně doporučuju všem, co mají děti. Nebo školám, děcákům, pasťákům… A je naprosto jedno, jestli dám 5* nebo 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět hafo (nejen rozmazanejch) čuráků. 2.) Jsem „Ústečan“ a můj kámoš je Sneaky. 3.) Jsem na mladý maso. (29.11.2020)

Mám nutkání obdivovat tvůrce, kteří se pustili do natolik ambiciózního projektu za nesporně chvályhodným účelem. Zde probíraná témata skutečně nejsou jen problémem, ale relativně žalostným průserem dnešní společnosti, na nějž by se mělo poukazovat. Otázkou je, jestli zrovna takhle násilnou diváckou formou - osobně jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že sleduji nahrané divadlo, přestože nepochybuji o tom, že jednak to takhle opravdu chodí a jednak jsem na plátně sledoval skutečné zavrženíhodné lidské kreatury. Problém je v tom, že dokument zůstává přes všechnu deklamovanou autenticitu hrozně manipulativní a tlačí diváka k jednostranné interpretaci každé myšlenky či dialogu v podstatě ještě dříve, než k nim vůbec dojde. Nejdojemnějším výjevem tak má být hovor se slušným dvacetiletým klučinou, který sice nechce nahotinky, ale stejně se baví komunikací s dvanáctiletými dětmi (což mi pořád přijde divné). Ony ty jednotlivé scény i celkové schéma fungují, ale především proto, jak to tvůrci všemi formálními prostředky hrají na diváka, od něhož se automaticky očekává empatie a emocionální účast - a ano, párkrát mě to skoro zvedlo ze židle, ale mnohdy jsem se musel rovněž hlasitě smát nad hlody postav (respektive herců, přičemž zkrátka nevím, u čeho herectví končilo), jelikož ta forma "reaction shots" to po mně přímo vyžadovala. Je to určitě zajímavá a snad i záslužná práce a je dobře, že česká kina plní také někdo jiný než sexuálně rozervaný Langmajer, ale navzdory tomu, že zdejší poselství uznávám, to tvůrcům bohužel tolik nežeru. Velký palec nahoru každopádně za trojici hereček, které to zvládly až neskutečně. 65% (05.03.2020)

Pro mě osobně filmová událost roku, srovnatelná s uvedením dokumentu Šmejdi před 7 lety. O filmu jsem se dozvěděl už někdy loni, když sbíral peníze na Hithitu, a ten námět mě od první chvíle neuvěřitelně nadchnul, a celou dobu jsem hltal rozhovory s tvůrci a jakékoli informace o chystaném filmu, na které jsem narazil, a netrpělivě počítal dny do premiéry. V tomto ohledu pak pro mě samotná projekce možná byla malým zklamáním, protože mi přišlo, že si tvůrci maličko vystříleli munici ještě před uvedením do kin a v dokumentu už jsem se moc nového nedozvěděl, a možná kdyby to víc drželi pod pokličkou, a pak s tím nečekaně šli ven, mohla to být větší bomba, ale zase chápu tu (sympatickou) strategii, dostat prostě ten film do povědomí co nejvíce lidí jakýmkoli způsobem. (Navíc pro většinu publika, které o filmu a jeho tématu dosud moc informací nevědělo, podle mě ten film bomba bude, soudě kupříkladu z nefalšovaně šokovaných reakcí ženských divaček za mnou v kině na totálně vyprodané premiéře v Aeru). Možná mě ten film ale překvapil tím, jak je vtipný, místy je to skutečně strašná sranda, a skvěle to odlehčuje to děsivé téma - osobně považuji ty muže, kteří se zde objeví, za naprostý odpad společnosti, a hluboce jimi opovrhuji, a přeju jim, aby je někdo poznal a měli z toho velké problémy. (V tomto ohledu mě možná trochu mrzí, že jejich obličeje byly rozmazané, ale asi by to jinak nešlo kvůli paragrafům; btw. iritují mě názory, které téma filmu bagatelizují nebo které říkají, že tohle tady bylo vždycky a Klusák objevuje Ameriku). Čili za mě obrovský respekt ke Klusákovi a těm třem sympatickým slečnám, a přeju filmu co největší návštěvnost (a hlavně aby se mu povedlo s tím problémem něco udělat). (29.02.2020)