V síti

Klusák se z lovce vypatlaných neonacistů vyšvihl na lovce pedofilů, a musím přiznat, že to je opravdu jiná liga, než se egoisticky povyšovat nad kožohlava s kvocientem kořenové zeleniny, který v nejhorším případě pochčije nádraží v Osvětimi. Tady tihle fešáčtí mazlíčci jsou připraveni bez zardění, strachu ze žvanivých školaček a trestu předvést dvanáctiletým pičinkám trochu toho domácího honění, a ti nejotrlejší je klidně i povozí na jitrnici, nebo si pro zpestření sexuálního života nechají vylízat svou zatuchlou starou stokilovou manželku. Senzacechtivý bulvár to sice zase je, Víťa prostě jen do sta minut koncentroval intenzivní výškrab ze zhnisaných análů našich lůzrů a hnojů a suše odprezentoval jen ty nejurputnější a nejkrásnější pedodonchujány, které se mu povedlo nachytat. Přítomná sexuoložka, zjevně loni dostudovaná a s titulem z Plzně, tam snad byla jen proto, že je sexy, a aby si mohli vyhonit i nepedofilové, přičemž by rozhodně nebylo od věci u takového typu dokumentu ukázat i vcelku sugestivní komunikační a přesvědčovací metody některých těch ostřílených otevíračů předmenstruačních studánek. Dost pochybuju, že by kluci v dnešní době otevřených Pornhubů ukázali přes svá obří panděra, převisy a laloky těm pipinkám něco nového a traumatizujícího, spíš je mohou daleko víc poškodit dementální sugescí a následně i třeba vylákat do reálu. Myslím si, že takhle zdánlivě z voleje by s někým, kdo přes webkameru vypadá jako fantomas po chemoterapii nebo strachem z jateční pistole upocený, slizký předporážkový prasnic, šla ven jen dvanáctka s rozštěpem či se spřízněnými rodiči. Nicméně ač všichni víme, že jsou jich internety plné, co oko nevidí, to nám dceru nedefloruje, takže je dobře, že to někdo takhle naprudko exponoval a patřičně vyděsil všechny ty, na své dárce orgánů jebající, rodiče, jakož snad i základní školačky jebající milovníky. Těch sto minut uteklo snad rychleji než pedofil před kastrací a všechny tři na udicí nahozené figurantky byly naprosto úžasné a vzhledem k okolnostem totálně přirozené. Bravo. Obzvláště TéTéčko si ty perverty skvostně mazala na piškoty a upřímně se jí nedivím, když cákla před Snýkym. To byl totiž z celého představeného hejna mnohdy až vtipných internetových pedohoničů snad jediný opravdu hrozivý katalogový všechnopat, který je doufám po expozici už v polstrované cele se zahozeným klíčem. No škoda, že prozradili, že těm holkám už není dvanáct. To bych jim okamžitě brnknul na Skájp a přeleštil u toho doma všechny příbory. (04.03.2020)

║Rozpočet CZK 365,000║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,894,447▐ Ďalší krásny obraz dnešnej modernej doby, plnej úchylákov, nadržancov a perverzákov. Stačí im dať len priestor, dobre zázemie vytvorené demokratickým systémom a máme ich tu ne pohľadanie za každým rohom ako húb po ďaždi. Kam toto smeruje? Oceňujem tento projekt, určite prínosný, aj keď veľmi smutný vo svojej podstate ako obraz dnešnej spoločnosti. Prezentácia týchto ťaživých tém je podaná dosť s citom, medzi určitými mantinelmi únosnosti, je to obsahovo zvládnuté tak aby si to mohol pozrieť každý a zhnusenie príde tak akurát z mierou únosnou. /80%/ (31.10.2020)

Klusák on the top, tentokrát i díky své progresivní studentce Barboře Chalupové. Říkal jsem si, že po rozmáznutí morálního kripla, který už je nějaký ten pátek premiérem, nejde moc stoupat dál, že silnější protivníky není kde brát, a ta parodická elegie na jednoho holohlavého nedouka, který dostává výchovnou sodu uprostřed Osvětimi, to tak nějak potvrzovala. Jenže teď přichází tahle kopačka do břicha. Vyčítat režisérovi zbytnělé ego v době, kdy český dokument asi nemá silnější osobnost, považuju spíš za chabý konstrukt, než za přínosnou kritiku. Mohli sednout do tří pokojíčků, namísto stavění tří fejků uprostřed haly, ale pokud máte silné filmařské ambice, není na místě otázka proč, ale jak. A plní to účel. I když učíte občanku a informatiku, kdy se vám kyberbezpečnost chtě nechtě slévá, z náznaků tušíte, na co dneska děti na internetu koukají, tak asi víte, s čím budete mít co dočinění. Jenže V síti jde dalece za hranice běžné představivosti. Koncentrované morální dno nachrlené do sta minut, v němž je každá záminka k úlevnému smíchu doprovázená pocitem nepatřičnosti, vám hodně zamíchá pocity. Přičemž tomu ale skvěle funguje dramatický oblouk, který stíhá zahrnout jak samotný dokumentární proces, tak i regulérní napětí, které je při posezení nad limčou až nesnesitelné. Byl jsem zvědavý na závěr, na pointu, která nutně musí vést k edukaci. Finální rozhovor ale popíše všechnu špínu během tří minut bez náznaku jakékoliv morální klapky. Titulky, slzy na krajíčku, těžké nohy a nezvladatelné nutkání být okamžitě doma a obejmout vlastní dítě. A dvojitý panák alkoholu. Nic důležitějšího českými kiny letos nepůjde. (30.01.2020)

Nejvýstižnější pro celý film mi přijde hned titulková scéna, kdy vidíme různé záběry dětí s tvářemi zanořenými do mobilů, k čemuž hraje zlověstná hudba. Nejmladší ze všech dívek je v závěru „uvězněna“ do názvu filmu. Je to metafora možná zbytečně varovná a zjednodušující, ale působivá a plně odpovídající roli ochránce dětských duší, do které se režisér staví (a svou pozici připomíná množstvím záběrů vlastních reakcí na to, co herečky během komunikace s predátory vidí a slyší). V síti vnímám jako film vymyšlený od samého základu tak, aby vzbudil silné emoce, nabídl dlouho doznívající emocionální zážitek, což se mu díky tomu, jak výborně je zahraný, sestříhaný a ozvučený, daří. Není to film, který by nutil k přemýšlení nad rámec přímo pojmenovaného a zobrazeného, pro to neponechává prostor tím, jak je doslovný, názorný a emočně návodný, do jaké pozice nás situuje a jak nás neustále zaměstnává nějakými výraznými audiovizuálními podněty. Není a vzhledem ke své povaze dokumentárního blockbusteru ani nemůže být formálně riskantní a provokativní. Naopak je relativně snesitelný zásluhou mnoha odlehčujících okamžiků a toho, že se takřka celý odehrává v „kontrolovaném“ studiovém prostředí, které přímé ohrožení minimalizuje (něco jiného je ovšem dopad na psychiku hereček). Na diváka V síti neklade velké nároky, vlastně po něm jen chce, aby byl šokovaný, dojatý, pobavený povahou jednotlivých interakcí, což je u dokumentu stejně legitimní pojetí jako u filmu hraného a zřejmě by bylo pošetilé po autorech chtít, aby svou sebejistou výchozí pozici à la „objevujeme Ameriku, jsme z toho v šoku a vy byste měli být taky“ nějak kriticky reflektovali. Jde o film dobře naplňující koncept, vůči němuž mám výhrady... což je ovšem problém můj, ne filmu. Zda skrze ty silné emoce a na ně vázanou diskuzi a osvětu V síti přispěje k nějaké změně a otevře někomu oči (snad ano), už s kvalitou filmu jako takového nesouvisí a do jeho hodnocení bych to nezahrnoval. 65% (27.02.2020)

Hororový dokument. Ne tím, že existujou podobní “predátoří” ale tím, KOLIK jich existuje. Jak na to reagovat? Vystopovat je a pozavírat tisíce až desetitisíce mužů, často nejspíš otců a živitelů rodin? To asi nejde. Ale již humbuk, který kolem tohoto dokumentu nastal, snad jejich vyčínání omezí. Minimálně na pár let. Klusák a Chalupová to zvládli výborně. Oceňuji nápady jako vyjasnění “hodného obličeje” za tónů přívětivé hudby, nebo poslední scénu, která gradující napětí celého filmu vystřelí do emocionální roviny, až se divákovi spolu s tvůrcema před kamerou třesou ruce. (29.07.2020)