V síti

Ožehavý dokument o virtualitě sociálních sítí, která může sakra nevirtuálně ublížit. I kdyby už nic jiného, zaslouží si to kredit jako věc, co může srozumitelně šířit osvětu a to nejen směrem k nezletilým. Dává si to pozor, aby to nebylo manipulativní, jednou růží mezi trním to zajímavě naruší repetitivnost a při osobních setkáních v závěru přijde čas i na tragikomický rozměr. Mám za to, že ty udělené podmínky a zabavené mobily nemusí nutně vést k ponaučení a zabránění recidivy. Nabízí se spíš alternativa s pilkou na železo a činem, který v jednom z minulých životů pocítil Rimmer na dvoře Alexandra Velikého.. A teď by se mohl Klusák zaměřit na svého „skoro-švagra“ Máru a místo otevřených dopisů na facebooku se pokusit zdokumentovat pohnutky, které talentovaného člověka drží na pozici marketéra lidské špíny. Název by mohl být: „V nose“, případně: „Agent, který mě zaplatil“.. (15.03.2021)

Respekt před holkama.. Já bych tak kamenou tvář rozhodně neměla. Mnohým bych se vysmála, jiné bych poslala do patřičných míst. A jsem strašně ráda za dobu, ve které jsem vyrůstala, protože se internet a podobné sociální sítě teprve rozjížděly. Fotky kkt, sex za peníze a podobné nabídky jsem začínala dostávat až v pozdějším věku, kdy už jsem měla rozum . Dokumentu si cením a doufám, že se dostane mezi nejširší veřejnost, možná i povinně do škol!! (17.03.2021)

Nejvýstižnější pro celý film mi přijde hned titulková scéna, kdy vidíme různé záběry dětí s tvářemi zanořenými do mobilů, k čemuž hraje zlověstná hudba. Nejmladší ze všech dívek je v závěru „uvězněna“ do názvu filmu. Je to metafora možná zbytečně varovná a zjednodušující, ale působivá a plně odpovídající roli ochránce dětských duší, do které se režisér staví (a svou pozici připomíná množstvím záběrů vlastních reakcí na to, co herečky během komunikace s predátory vidí a slyší). V síti vnímám jako film vymyšlený od samého základu tak, aby vzbudil silné emoce, nabídl dlouho doznívající emocionální zážitek, což se mu díky tomu, jak výborně je zahraný, sestříhaný a ozvučený, daří. Není to film, který by nutil k přemýšlení nad rámec přímo pojmenovaného a zobrazeného, pro to neponechává prostor tím, jak je doslovný, názorný a emočně návodný, do jaké pozice nás situuje a jak nás neustále zaměstnává nějakými výraznými audiovizuálními podněty. Není a vzhledem ke své povaze dokumentárního blockbusteru ani nemůže být formálně riskantní a provokativní. Naopak je relativně snesitelný zásluhou mnoha odlehčujících okamžiků a toho, že se takřka celý odehrává v „kontrolovaném“ studiovém prostředí, které přímé ohrožení minimalizuje (něco jiného je ovšem dopad na psychiku hereček). Na diváka V síti neklade velké nároky, vlastně po něm jen chce, aby byl šokovaný, dojatý, pobavený povahou jednotlivých interakcí, což je u dokumentu stejně legitimní pojetí jako u filmu hraného a zřejmě by bylo pošetilé po autorech chtít, aby svou sebejistou výchozí pozici à la „objevujeme Ameriku, jsme z toho v šoku a vy byste měli být taky“ nějak kriticky reflektovali. Jde o film dobře naplňující koncept, vůči němuž mám výhrady... což je ovšem problém můj, ne filmu. Zda skrze ty silné emoce a na ně vázanou diskuzi a osvětu V síti přispěje k nějaké změně a otevře někomu oči (snad ano), už s kvalitou filmu jako takového nesouvisí a do jeho hodnocení bych to nezahrnoval. 65% (27.02.2020)

Česká událost roku, kterou by měl vidět nejspíš každý, ikdyž vyloženě šokovat film bude jen rodiče a prarodiče. Dokumentární film V síti má fajn nápad a je podán formou, která nenudí, takže i lidi, kteří dokumenty nesledují by mohli dát V Síti šanci. Soustředí se na 3 mladé dívky s dětskými rysy, které vypadají na 12 let a prozkoumávají temnotu sociálních síťí plnou sexuálních predátorů. Největší pozornost na sebe však strhává Tereza Těžka, které je věnováno nejvíce pozornosti a herecký výkon podává ze všech nejuvěřitelnější ( Finálních 20 minut je hezky strhujících a emocionálních). Jsem zvědav, jestli se v Síti bude pouštět povinně jednou ve školách. Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba**, Vizuál**, Atmosféra****, Napětí***. 8/10. (25.10.2020)

Pro mě osobně filmová událost roku, srovnatelná s uvedením dokumentu Šmejdi před 7 lety. O filmu jsem se dozvěděl už někdy loni, když sbíral peníze na Hithitu, a ten námět mě od první chvíle neuvěřitelně nadchnul, a celou dobu jsem hltal rozhovory s tvůrci a jakékoli informace o chystaném filmu, na které jsem narazil, a netrpělivě počítal dny do premiéry. V tomto ohledu pak pro mě samotná projekce možná byla malým zklamáním, protože mi přišlo, že si tvůrci maličko vystříleli munici ještě před uvedením do kin a v dokumentu už jsem se moc nového nedozvěděl, a možná kdyby to víc drželi pod pokličkou, a pak s tím nečekaně šli ven, mohla to být větší bomba, ale zase chápu tu (sympatickou) strategii, dostat prostě ten film do povědomí co nejvíce lidí jakýmkoli způsobem. (Navíc pro většinu publika, které o filmu a jeho tématu dosud moc informací nevědělo, podle mě ten film bomba bude, soudě kupříkladu z nefalšovaně šokovaných reakcí ženských divaček za mnou v kině na totálně vyprodané premiéře v Aeru). Možná mě ten film ale překvapil tím, jak je vtipný, místy je to skutečně strašná sranda, a skvěle to odlehčuje to děsivé téma - osobně považuji ty muže, kteří se zde objeví, za naprostý odpad společnosti, a hluboce jimi opovrhuji, a přeju jim, aby je někdo poznal a měli z toho velké problémy. (V tomto ohledu mě možná trochu mrzí, že jejich obličeje byly rozmazané, ale asi by to jinak nešlo kvůli paragrafům; btw. iritují mě názory, které téma filmu bagatelizují nebo které říkají, že tohle tady bylo vždycky a Klusák objevuje Ameriku). Čili za mě obrovský respekt ke Klusákovi a těm třem sympatickým slečnám, a přeju filmu co největší návštěvnost (a hlavně aby se mu povedlo s tím problémem něco udělat). (29.02.2020)