Frasier

Jeden jediný americký sitcom mezi těmi, na něž jsem zatím v životě narazila, u kterého stojí za zhlédnutí víc než jeden díl! Dobrá polovina seriálu je velmi slušně napsaná! Důvody, proč Frasierovi věnovati čas: originálně vymyšlené postavy obou bratrů, věčně soutěžících intelektuálů a vtipných snobů; zápletky kolem psychiatrie a pokecy v Café Nervosa; neohrabaná a staromódní Nilesova zamilovanost do Daphne; nadseriálový herecký výkon Davida Hyde Pearce; samozřejmě, humor; Laura Linney v roli poslední a konečné Frasierovy milostné zastávky... Z davu scénáristů angažovaných do psaní epizod oceňuju především Davida Angella, Joe Keenana a Boba Dailyho. A zde jsou některé díly-pětihvězdičky: You Scratch My Book..., The Club, The Two Mrs. Cranes, To Kill A Talking Bird, Roz's Krantz And Gouldenstein Are Dead, Daphne Hates Sherry, Perspectives On Christmas, Dial M for Martin, To Tell the Truth, A Tsar is Born, Out With Dad, Taking Liberties, The Show Must Go Off, Daphne Returns, Bla-Z-Boy... (09.08.2010)

Příjemný a inteligentní sitcom o trablech psychologa, který radí ostatním, ale ne vždy ví, jak by poradil sám sobě. Frasier Crane je sice čestný profesionál, ale ocitá se v trapných chvílích stejně často jako my všichni. Hlavně se ženskými. Seriál má noblesu a nadhled, a krom toho si ústy stárnoucího otce (policisty na vejminku) dělá legraci ze snobského intelektualismu obou rivalizujících bratrů psychologů. (Nailsovi dobrmani se jmenují "Sigmund" a druhý "Freudík"). Na rozdíl od jiných sitcomů nesklouzavá k trapnosti, nepopisuje charaktery z principu infantilní (Přátelé), za což zřejmě vděčíme jakémusi věčně svěžímu duchu scénáristů. Je jemný a brilantní. (07.11.2009)

Pro mě nejlepší seriál vůbec. Humor je dostatečně inteligentní aby neurazil a dostatečně šílenej, aby se člověk za břicho popadal (Svišťolopa ťa dostaně!). Zkrátka dva nóbl zženštilí psychiatři, s akutní potřebou psychiatra navštívit , jejich skoro redneck ocko a pes kterej by si zasloužil Oskara. A samozřejmě zástupy dalších skvěle propracovanejch postav. Trošičku klišé. Kdo by byl řek, že to dokáže skvěle obstát a navíc bavit diváky celejch jedenáct sérií. Většina lidí zahlídla díl nebo dva v televizi a řekli si "nic moc" nebo ještě hůř. To je dost pochopitelný, protože tady, i když na to stačí tři čtyři díly, je hrozně důležitý poznat postavy. Kupříkladu narážky na Nilesovi skryté tužby (což je podle mě jedna nejzábavnější věcí celého seriálu) se dějou tak rychle a nečekaně, že divák nováček může přijít o to nejlepší. A teď to nejduležitější. Díky bratrům Slovákům za naprosto skvělej dabing. Tohle je jeden ze tří seriálů, kde uvažuju jestli dabing neni lepší než originál. Skvělá práce na skvělém seriálu. (27.08.2012)

Trochu jiná káva než například Přátelé, ale to, že seriál vydržel na televizních obrazovkách dlouhých jedenáct sérii, mluví za vše. Inteligentní humor postavený na zápasu snobský svět plný opery, dobrého vína a členství ve všemožných spolcích versus život průměrného Američana sledujícího s plechovkou piva v ruce baseball z ošoupané sedačky v čele s mužem, jemuž charisma teče i s uší, Kelsey Grammerem. (26.03.2010)

Když jsem si usmyslela, že si do oblíbených seriálů přidám jednoho zástupce z velké řady mnou milovaných sitkomů, vybrat ten jeden nej bylo docela těžkým oříškem. Jelikož jsem velkou ctitelkou britského humoru, logicky se můj zájem obrátil tímto směrem, jenže pak můj zrak padl na Frasiera a já si uvědomila, že pokud pro mě existuje v tomto směru nějaká srdcovka s velkým S, jsou to právě příhody dvou snobských bratrů psychiatrů, jejich povahově odlišného otce v důchodu, svérázné Angličanky Daphné, chlapy nahánějící produkční Roz, kouzelného psíka Eddyho i nikdy nespatřené Maris. Což je docela paradox, protože já vlastně Frasiera vždycky považovala víc za komedii na pokračování, než za sitkom. Asi je to tím, že tyhle postavy nikdy nebyly jen legračním strojem na hlášky, ale hluboce lidskými charaktery, které se neustále vyvíjely a tomu také odpovídaly herecké výkony všech zúčastněných, žádné významné pohledy do kamery typu "teď jsem nahodil velký vtip", ale skutečné seriozní hraní. A přece to bylo nesmírně zábavné a humorné, to že jsem ještě i v poslední, jedenácté sérii občas dostávala záchvaty smíchu určitě o něčem svědčí, stejně jako to, že se k tomuto seriálu čas od času ráda vracím a dávám si ho se slovenským dabingem, který se neskutečně povedl, na to jak dabing moc nemusím, klobouk dolů. A nejlepší na tom všem je, že ač ne svým vznikem, tak duchem svého zpracování, je vlastně tak trochu i britský. (09.11.2013)