Muž se zaječíma ušima

Je to v podstatě banalita o hledání odvahy k zásadní životní změně navíc neoriginální nebo lépe řečeno hodně profláknutá, forma vítězí nad obsahem. A forma je hodně hravá, potlačuje poetiku, která jakoby se z filmu zcela vytratila. Nic z toho ale zásadně nevadí. Je to  vcelku zábavný autorský počin a není častý jev aby si český film (koprodukce) přičichl k umění. A Krobot byl zas u toho. (14.06.2023)

Od Šulíka jsem naposledy viděl Zahradu. Nevím proč, ale od tohohle jsem čekal komedii u níž se budu smát. První polovina filmu byla podivná, až jsem u toho párkrát musel zakroutit hlavou. Na konci pak divák prožívá stejné pocity jako u Zahrady. Něco mu bylo nádherně sděleno, ale musí si to najít sám. Je to jako rébus v únikové hře, po jehož vyluštění získá poslední klíč ke dveřím na svobodu. Šulík zestárl a my s ním. Do Zahrady chtě nechtě přišel podzim. Není to ještě ten úplně sychravý po němž přichází jen chlad a nicota zimy se smrtí. Je to jeho počátek, kdy se listí barví do nádherných tónů a slunce vrhajíc dlouhé stíny je ještě vysoko na obloze... Je to jakýsi úplný vrchol před jasně ohraničeným sestupem a následným pádem k nenávratnu. Člověk si to v tomto čase ještě jasně uvědomuje, jeho tělo jej ještě víceméně poslouchá a mozek funguje na 101%. Je těžké ho něčím oblbnout, má za sebou šedesát let životních zkušeností, pádů i úspěchů. Ten odstup mu umožňuje udělat podrobnou revizi a nalýzu toho co bylo a co se dá ještě stihnout.  Jsem si jist, že ten muž jasně slyšící svět kolem sebe byl sám pan Martin Šulík, naprosto geniálně zahraný mnou oblíbeným Miroslavem Krobotem. Sympaťáka Josefa podal suprově. Jestli mohu něco doporučit, tak nechte zmatek v hlavě po dokoukání filmu usadit. Zprvu je těch zdánlivě podivně podaných sdělení krapet více, nicméně když se to vše co vám víří hlavou usadí, zjistíte, že vám byla v tomto poetickém podobenství podána naprosto suprovým způsobem výpověď staršího muže o jeho životě. Super byla i kamera a hudba. Dávám za 4 audio nahrávky. * * * * (31.12.2022)

Co si o tom myslet? Spisovatele provází vždy nějaká krize. Čumí na první pořád prázdnou stránku, z naslouchání lidem už jim hrabe, prožívají krizi identity. Že je cynický Miroslav Krobot spisovatelem, podřídil i svůj osobní život. Ostatní si nahrává na diktafon, aby mohl použít jejich slova, naslouchat jim ale nedokáže, snaží se porozumět lásce, ale za život jí sám příliš nerozdal. S dospělými dětmi to má nahnuté, manželku po dvaceti letech odloučení prosí o rozvod. Na stará kolena se znovu stane otcem. Jeho nový román popisuje muže, který spořádá autem sraženého zajíce a následující den se probudí s extrémně citlivým sluchem, který krom jiného zaznamená i myšlenky druhých lidí. Ale pořád se všechno točí okolo něj – i jeho nová kniha bude vyprávět především o něm samém. Krobotův odměřený výraz je znovu velmi dobrý, slušní jsou i ostatní herci, nejvíc asi Zuzana Mauréry a Oldřich Kaiser. To okolo už je horší. Moc mi nešlo se chytit autorovy vlny, chyběla mi pevná struktura, formální stránka mě určitě nestrhla. Tenhle portrét muže v krizi pozdního věku je nakonec takový nesourodý. Přijde mi, že Šulík točil hlavně pro sebe, a na samotné diváky úplně nemyslel. (30.04.2022)

Myslel jsem, že to je český film Muž se zaječíma ušima a on to byl slovenský film Muž so zajačími ušami. Ten rozpor mezi češtinou a slovenštinou jsem mi nedocházel častěji, než bych chtěl. Hlavní postava mluví česky, ale píše slovensky, jeho děcka mluví taky slovensky, asi žijou na Slovensku. A Krobot a Kaiser jsou tam jediní Češi, takže to dost bije do očí a jiných smyslových orgánů, přestože jsou z obsazení nejlepší. Aspoň že Pauhofová mluví slovensky a hned je snesitelnější ji pozorovat (v českých filmech mi většinou vadí a vůbec mi nepřipadá atraktivní, jak si většina lidstva myslí). Našel jsem tam ale několik dobrých myšlenek. "Stárnutím se víc přibližuji lásce." Nebo třeba ten monolog o tom, jak je církev jen sviňská instituce a že by člověk měl sám rozhodnout, jestli se vstoupí a ne křest nic netušícího mimina. A nebo ta hláška jak řekne "Vždycky se najde někdo, kdo na tebe vytáhne minulost." Dobré. Ale jinak mi smysl zaječích uší vlastně unikl. Asi je to alegorie, ale ať je to klidně trajektorie, mě je to jedno. Mohla to taky být metafora, ale spíš mi k tomu sedí metablbost. Nechce se mi nad tím moc přemýšlet, tak sem napíšu to nejjednodušší, co mě v souvislosti s tím napadlo: že jak člověk stárne, tak je jak polní zajíc. Jestli to tak není, tak to měli vysvětlit. Jestli to mělo vyznít nějak artově, tak to nelze docílit jen tím, že některé scény budou černobílé. Pak jsou s ušima i barevné, pak jsou i bez uší. A jedinej pořádnej art byly podle mě opravdu jen ty krásně vyvedené zaječí uši. Co se hereckého obsazení týká, tam je Krobot k nezplacení a bez něj by ten film už vůbec nefungoval. Tím jsem se dostal k tomu, že ten film moc nefunguje. Ale tvářit se jak zajíc umí Krobot parádně! A nechci se nikoho dotknout, ale ti slovenští herci jsou... až na pár výjimek... takoví divní. Asi jsou lepší lidé než herci. Aspoň že jsem se několikrát docela zasmál (třeba nápis "Nepolievať!!! Umelý!!!"). Celkově z toho cítím tu snahu, aby to divákovi něco dalo, ale zrovna já asi nejsem ten typ diváka. (17.03.2022)

Film pro mě. Stárnoucí hlavní hrdina přehodnocuje svůj život. "Nenechat se manipulovat. Každý po vás něco chce....Všechny poslat do prdele!" Přesné! Můj oblíbený Miroslav Krobot byl skvělá volba, nikoho jiného si v této roli nedokážu představit. Stejně mě potěšil i Oldřich Kaiser. Výborní herci i v dalších rolích. Kde je nějaký Český lev? Proč tak nízké hodnocení na ČSFD? Martin Šulík a Martin Štrba si zaslouží velký obdiv. (14.06.2023)