Síla psa

Jane Campion se pustila do boje s náročnějším a pomalu plynoucím románem plným náznaků a nejasností a poměrně uspěla, ačkoli bez jeho znalosti se nedostaví úplné pochopení filmu, což je malinko problém. Motivace postav je značně osekaná, což paradoxně odnesla nejvíc právě postava Benedicta Cumberbatche v naprosto klíčovém vztahu k Bronco Henrymu, který je v knize úplně zásadní a ve filmu se bohužel odbude jedinou větou. I děj, který tedy není nijak rozsáhlý, je částečně zredukovaný, což je na jednu stranu dobře, protože tím pádem vypadne spousta vaty, na tu druhou ale tím pádem působí zjednodušeně a paradoxně trochu překotně, protože některé věci se stanou extrémně rychle (typicky svatba George a Rose). Atmosféra je nicméně potřebně hutná, tempo pomalé a kamera opravdu kouzlí nádherné obrazy, které všemu dodávají specifické kouzlo. Samotná pointa je oproti knize lépe vysvětlena, o tom, zda je šokující, ale lze vést debaty. Cumberbatch je vynikající a úlohu zamlklého despota zvládl až fenomenálně, o moc pozadu ale nezůstal Jesse Plemons, jehož herectví je spíš niterní, o to ale intenzivnější, Kirsten Dunst a Kodi Smit-McPhee jsou neméně výborní, ačkoli jim toho scénář zase tolik nedovoluje. The Power of the Dog je hodně zvláštní film, který samostatně stojí někde na půli cesty a někomu se může zdát prvoplánový, se znalostí předlohy si ho ale divák užije o něco více. 70 % (30.12.2023)

Příjemně znepokojivý film. I přestože Síla psa v podstatě není thriller, tak dokáže v divákovi vyvolat pocit úzkostlivého napětí, které si mimo jiné snímek udržuje téměř po celou dobu. Vlastně jsem se i sám přistihl, že jsem při sledování dlouho nervózní, protože jsem čekal na to, až se tam stane nějaká strašlivá katastrofa. Svým ponurým/depresivním pojetím a vztahy mezi jednotlivými charaktery se ten film častokrát vlastně přiblíží blízko hranicím psychologického hororu, ale nikdy ji nakonec nepřekročí. Celé to dost připomíná Andersonův film Až na krev, přičemž se vlastně není čemu divit, hudbu k tomu totiž také dělal Johnny Greenwood, který se v těch depkařských skladbách asi fakt vyžívá. Atmosféru to má jak prase. A to nejenom kvůli zmíněné hudbě, ale i parádní kameře, u které je ta nominace na zlatého plešouna rozhodně zasloužená. A Cumberbatch taky skvělej. Letos je ta kategorie Nejlepšího herce v hlavní roli teda pěkně silná. Až na nějaký zbytečně utahanější sekvence a možná i trochu uspěchaný konec hodně dobrá podívaná, která ale rozhodně nebude pro masy. Průměrné 4* (15.02.2022)

Moc dobrý a poměrně rafinovaný v tom, jak to v rámci rodinnýho dramatu posouvá fokus od jedné nejednoznačné postavy k druhé, přičemž to zároveň nerezignuje na jejich vývoj, aby bylo vyústění hlavního konfliktu v něčem nečekané, ale přesto logicky nevyhnutelné. Takhle to zní jako samozřejmost, která by měla být vlastní každému filmu, tenhle scénář se ale prostě povedl. I když pár falešných not tam je, kvůli čemuž je První kráva v podobném ranku "anti-westernů" pořád výš. (19.09.2021)

Netflix mě nyní dvakrát příjemně překvapil - k jeho filmové produkci jsem byl vždy zdrženlivý, preferuji více seriály. Po Temné dceři jsem dnes viděl Sílu psa a v obou případech nemůže nikdo spekulovat, že by u Netflixu predikovali divácké šílenství. Oba filmy velmi komorní, psychologicky vybroušené a herecky excelentní. Pokud v noci 27. března nedostane Benedict Cumberbatch Oscara, tak to budu vnímat za nanejvýše nespravedlivé. Zapomeňme na uhlazeného a elegantního Brita, tady hraje špinavý, nemytý, neotesaný, ale současně prudce inteligentní honák dobytka zmítající se ve vnitřní rozpolcenosti. Bravurní výkon, který doplňuje zbylé osazenstvo, Kirsten Dunst jsem dlouho v žádném filmu neviděl a evidentně hrát nezapomněla. Skvělý filmový zážitek od začátku do konce. (13.03.2022)

"Co bych byl za člověka, kdybych nepomohl vlastní matce, kdybych ji nezachránil." Nejnovějšímu snímku Jane Campion se rozhodně nedají upřít viditelné ambice a tah na filmová ocenění. Síla psa má ve svém arzenálu solidní herecké obsazení a poutavý námět, který se v průběhu děje rozprostírá do různých žánrových rovin a zákoutí. Vedle toho disponuje pěknými exteriéry hornatých planin kdesi v Montaně. Snímku však celkem podráží nohy místy až příliš pozvolná gradace děje a utahanost. Campion pracuje veskrz umně s náznaky a slepými uličkami v ději, a proto mi samotné rozuzlení přišlo překvapivé, ale nikoliv šokující. Způsob, jakým Campion buduje napětí a vztahy mezi postavami, ve mně zanechal rozpačité pocity - interakce Phil-Peter či Phil-Rose mě zaujaly, zatímco Phil-George a George-Rose mě minuly. V neposlední řadě musím vytknout použitý hudební doprovod, který mě napříč filmem spíše rušil, než aby posiloval atmosféru. Akademicky chladný, ale zároveň chytře náznakový a žánrově nepředvídatelný adept na několik Oscarů. (11.01.2022)