Sedmá pečeť

Úžasný film, i bez potoků krve a super efektů lze vyjádřit přítomnost smrti,. Vlastně jí bez těch všech věcí možná jde vyjádřit ještě mnohem lépe. Jednotlivé scény dovedené k mrazivé dokonalosti, perfektně doplněné hudbou. To vše doplněné perfektními výkony jednotlivých herců. (20.07.2011)

Villkoret är att jag får leva så länge jag står dig emot. Spelar jag dig matt, friar du mig... (22.08.2011)

Nejprve jsem četl scénář ve filmových povídkách, film jsem viděl až několik let potom. Připomíná mi fresku znázorňující útrapy života a končící tancem smrti, tancem kde jsou si všichni rovni a ke kterému se blížíme, nevyhnutelně a ne však tragicky. Uvnitř tohoto filmu je prosté přání, vrátit se ještě domů, mezi své blízké, protože celý život byl v podstatě strašlivě mizerný, i když sledována byla ta největší ušlechtilost. Co je výprava do svaté země, když tam je jen písek a smrt. Kde jsou hrady a věčná spása a to všechno? Tělo, které ochuraví, rozpadne se a shnije v hrobě je jediným úběžníkem bytí. Ten poslední okamžik a srovnání se ze vším. (15.03.2012)

V černobílém snímku Ingmara Bergmana se prolíná mnoho významových rovin. Apokalypticko-biblická, nábožensko-filosofická, rituálně-středověká či komediantsko-trubadúrská. Okamžiky, ve kterých hlavní hrdina hraje šachy se Smrtí, aby nakonec stejně prohrál, představují samostatnou alegorii příběhu. Více než nad soupeřem si přeje zvítězit sám nad sebou. Zmatek a neschopnost pochopit náboženství, víru, církevní svět, hodnoty a sám sebe jej provází na každém kroku. Film přináší spoustu otázek a minimum odpovědí. Místo nich vyvstávají nové nejistoty. Kde začíná víra a kde končí? Je důležitější věřit sobě nebo nějaké vyšší síle? A jdou tyto dvě víry ruku v ruce nebo se bez sebe obejdou? Do jaké míry symbolizuje církev víru a jak lze poznat Boha? Je důkazem boží existence přítomnost ďábla? Pokud ano, jak spolu souvisí? Samotnou Smrt lze chápat jako pouhý symbol i jako reálnou postavu. Hrdinu provází stejně jako jeho obavy a nejistoty na každém kroku. Nemoralizuje, ani nepřináší tolik požadované odpovědi. Zároveň však plní danou roli a nemá důvod vysvětlovat, kam se zrovna rozhodla zamířit kosu. A nebo pilu. Filosofická a symbolická část se přitom nenásilně prolínají s lehkou příběhovostí. Na malém množství scén režisér přibližuje atmosféru Švédska v první polovině 14. století. To si do jisté míry zachovalo svoji severskou divokost, křesťanství zde působí neorganizovaně, přesto však jeho rituály mohou vést stejně do extrémů. Postižení morem umírají v bolestivé agonii, smrt se stává byznysem umělců. "Lebka je zajímavější než nahá ženská." Skotačivé melodie píšťal, které v sobě nesou "předtóny" renesančních písní, se střídají s Dies Irae, jež doprovází chorál sebemrskačů. Snímek si rozhodně zaslouží více než jedno zhlédnutí. Svůj čas si vyžádá také studium Apokalypsy. Proč se Bergman rozhodl uvést snímek právě větou z osmé kapitoly prorocké knihy, která je spojena s otevřením poslední pečeti na popsaném svitku, můžeme pouze odhadovat. Snad se jedná o metaforu konečnosti, kdy se kruh uzavírá. Vše, co se do té doby odehrávalo na zemi, přechází do pravomoci vyšší síly, nastává půlhodinové ticho. Půl hodiny v biblické symbolice ovšem znamená týden, což je uzavřená časová jednotka a stejně dlouhá doba, jako trvalo stvoření světa. (08.05.2012)

Sú filmy na ktoré sa komentáre po pozretí píšu ľahko , ale určité filmy na napísanie komentára musia vyzrieť. Dej príbehu nie je nijak prevratný , ale vykreslenie stredovekej atmosféry v období morovej nákazy je spracované realisticky. A z pochodu náboženských fanatikov mi aj teraz behá mráz po chrbte. (29.01.2013)

Ingmar Bergman presne vie, ako sa dostať divákovi pod kožu. Ukazuje mu ako hlboko sa dá ísť do vlastného vnútra pomocou zmesi pocitov, ktoré jeho snímka vyvoláva - strach, hnus, depresia ale aj radosť zo života, odovzdanosť a pokora. Bergman je ešte k tomu aj dobrý filmár, takže po kvalitatívnej stránke film naozaj nestráca. Napísal si vlastný scenár podľa svojej vlastnej poviedky Maľba na drevo a zveril kameru Gunnarovi Fischerovi, ktorého zábery na more alebo pochodujúci dav mimoriadne výstižne doplňajú Bergmanovu snahu o morálnu výpoved. Tá sa dá pocítiť takmer v každej scéne. Jedinú výhradu mám voči distribútorovi - za čo Bergman samozrejme nemôže - a to, že jeho titulky príliš často vypadávali. (20.08.2013)

Jo, když jsem to zhlédl posledně (a prvně), bylo mi tak 14, možná 15, a pak jsem ulehal s pocitem, že jsem to celý jaksi nepobral. Znovu jsem Sedmou pečeť viděl po těch dejme tomu 5, 6 letech a už vím, že jsem film nepochopil z úplně jiného hlediska. Byl jsem blbý a čekal jsem příběh, a ačkoliv jsem měl matné tušení, že Bergman točí umělecké snímky, na který se dneska dívaj tak leda intelektuálský paka, neměl jsem tušení, že filmy se dají točit i za jiným smyslem, než je převyprávění děje. Už tehdy jsem samozřejmě rozeznával narážky, vtípky (rozhodně ne na spadnutí ze židle, spíš na lehké pousmání) a snad i metafory, jenže zatímco tehdy jsem se v nich topil, dneska to byla lázeň ve vaně napuštěné pilsnerem. Ale i kdybych nakrásně tehdy pochopil všechny jinotaje (jakože jsem asi neproniknul do všech ani dnes), pořád by mi v bráně vstupu do podstaty filmu bránilo nerozpoznání toho hlavního. Atmosféry. To je chvílema prostě nářezová. Tehdy jsem musel být vůl se zcela zablokovanýma kanálama empatie, vžití se do nálady a pochmurného náboje nejistoty a neustálých otázek. Jenže... Vlastně bych si měl z celého filmu odnést smíšené pocity vědomí vlastní pomíjivosti a marnosti, zároveň bych se měl rozplývat nad tím malým capartem v komediantské rodině, co všemu unikla, ale jen s vědomím, že stejně uniknou jen do světa středověké bídy a opakování stejných beznadějných situací. Měl bych se zamýšlet nad smyslem života a v trýznivém zadumání probdít noc. Ale to se nestane. Díky bohu jsem možná pořád ještě trochu zabedněný a nálada filmu mě opustila skoro hned po titulcích. Navíc jsem se - pravda - chvílemi nudil, takže nejenom, že si netrápím ducha bolestnými otázkami, dokonce mě hřeje vědomí, že s klidným srdcem tomu nemůžu dát 5*, takže mě nikdo nemůže podezřívat, že su intelektuálský pako. (23.10.2013)

Mělo to i myšlenku, dokonce na filmové plátno i skoro jakousi hloubku s mírně existenciálním laděním. Docela mě to příjemně překvapilo. (03.12.2013)

Středověká poetická balada o tenké hranici mezi životem a smrtí. Těžký film, každopádně zásadní kousek světové kinematografie a pro mě vynikající podívaná. Skvělá kamera, herecké výkony, dialogy a kvalitní režie v podobě Bergmana. (25.06.2016)

Jsem opravdu převelice H R D Ý, že můj odpad snížil rejtink tohoto obrovsky přeceňovaného "filmu" z 85% na 84%. Myslel jsem, že aspoň Bergmanův nejslavnější "film" bude za něco stát, ó jak hluboce jsem se mýlil. Jak píše kleopatra: Poperte se s tím. Zajímavý komentář: buchannon (02.05.2018)

Bez záruky náboženského fanatizmu a na pokraji morovej epidémie kde partia šachu rozohrá tento smrtiaci "už kultový" snímok od I.B. (27.02.2020)

Opus magnum "stredovekého filmu"! Paranoja z čierneho moru, reminiscencie z križiackych výprav a všetky negatíva temného veku sa stretávajú s jednoduchosťou človeka, jeho humorom, nádejou a láskou. A do toho najepickejšia pasáž s Dies Irae s morovým sprievodom, kvôli ktorému musím dať plný počet! (17.03.2020)

Musím uznat, že mně se filozofování nad smyslem života se značnou kapkou nihilismu velice líbilo (20.08.2021)

Zajímavý, náročný klasický film. jedná se o jakousi filmovou esej o smrti a hrůze i neznámu se s ní pojící. Je zde divákovi předkládáno množství otázek a poskytnuto minimum odpovědí, s tématem smrti se musí vypořádat každý sám. Děj se odehrává ve středověké Evropě zasažené morem, což vysvětluje všudypřítomnou atmosféru smrti podporovanou zádumčivou hudbou a dramatickými, až divadelními dialogy. Nejvíc na mě zapůsobila postava rytíře hrajícího šachy se Smrtí o svůj život. Jeho upřímná touha po poznání životních pravd je působivá a uvěřitelná. Jeho existenciální otázky mu křičí z očí a derou se na povrch, kde to jen jde.  Hlavní dějovou linku zajímavě doplňuje kejklíř, který vidí co ostatní nevidí nebo procesí flagelantů vybízející k pokání. Ve filmu mě vytáčel barbarský postoj k ženám, který je zde znázorněn. Sice nejspíš dobře zapadá do středověkého běžného světonázoru, ale téma filmu se zabývá něčím zcela jiným, proto to na mě působilo spíše jako narušující prvek. Pro mladého diváka zvyklého převážně na současnou americkou kinematografii se jedná o velmi nevšední a místy těžce stravitelný zážitek, přesto ale film v žádném ohledu není nuda, čemuž nahrává i jeho nepříliž dlouhá stopáž. Závěrečné momenty, kdy přichází smrt a následný tanec s ní jsou velmi divné, znepokojivé, uhrančivé, skvěle napsané scény, které si určitě budu pamatovat. Dokonáno jest. (26.04.2022)

Ikdyž to může chvílemi vypadat nudně a zdlouhavě, vlastně jsem se celou dobu ani trochu nenudil a čas příjemně uteče až ke konci filmu, kde jsem si také položil několik otázek co, jak a proč ? Přestože se to dle žánru nemusí zdát, najdou se i scény u kterých jsem se zasmál. (17.05.2022)

„Dokonané jest.“ Záver s kajúcimi sa protagonistami pred návštevou Jej Veličenstva, tanec smrti na útese a šachová hra so Smrťou sú jedni z najpamätnejších scén svetovej kinematografie. Bergman vytvoril dielo citované a parodované ešte dlhé desaťročia po vzniku originálu a je poctou nielen Körkarlen, ale zároveň spoveďou z vlastných strachov a obáv, ktoré preniesol do religióznej a existencionálnej polohy v postave rytiera Blocka v podaní charizmatického von Sydowa. Block po križiackej výprave v časoch plaziacej sa smrti všade navôkol, ktorá po náboženskách vojnách prerástla do morových epidémii, filozofuje a hľadá odpoveď na otázku, čo bude, ak dohrá svoju partiu šachu... so Smrťou. 9/10 (Film Europe Channel) (10.09.2022)

Film skoncil, titulky take a cele kino jeste nejakou chvili tise sedelo v neme ucte... Nevim co vic dodat. Videt tohle je neuveritelnym zazitkem. (13.01.2005)

Vynikající atmosféra a herci, kteří působili naprosto věrohodně. Asi ještě shlédnu vícekrát. Konec velice silný, silueta na obzoru působivá. Jsem rád, že jsem SP viděl. (31.08.2006)

Myslím, že mi všetky skryté významy úspešne unikli, ale napriek tomu som po skončení filmu mala pocit, že som zase po dlhom čase videla niečo, kde mi nič nechýbalo a nič nebolo naviac. (10.10.2007)

Nadmíru zajímavý film. Příjemná změna od většiny světové kinematograife. Takřa bezdějový, lyricky směrovaný snímek se spoustou námětů k zamyšlení. Co mě fascinuje je, že k tomu abych byl upoután k obrazovce nebylo potřeba úchvatných exteriérů, kostýmů, náhlých zvratů děje atd. ale pouze příběh sám. Rozhodně je však z filmů, které nejdou zcela pochopit na první podívání. Zcela jistě mi spousta věcí zůstala skryta. Opravdová klasika. (07.09.2008)