And Then We Danced
Da cven vicekvet
Et puis nous danserons
Kým sa tancuje
And Then We Danced
And Then We Danced
Režie:
Levan AkinScénář:
Levan AkinKamera:
Lisabi FridellHrají:
Levan Gelbakhiani, Bachi Valishvili, Ana Javakishvili, Giorgi Tsereteli, Tamar Bukhnikashvili, Marika Gogichaishvili, Kakha Gogidze, Ana MakharadzeObsahy(1)
Od útlého věku je Merab součástí národního souboru tradičních tanců, kde mladé dívky a chlapci pohybem vyjadřují duši národa. A ten stojí na pravoslaví, tradičních genderových rolích a rodinných hodnotách. Pro jakékoliv odlišnosti zde není místo. Nejen striktní pravidla tance, ale i rigidně smýšlející společnost tak ovlivňují život tvrdě trénujícího mladíka, jehož snem je vystupovat v zahraničí. Když se ale na tréninku objeví Irakli, Merabův svět se otřese v základech... Stojí před novým rivalem a zároveň je konfrontován s omamující přitažlivostí k jinému muži. Ve smyslné romanci, která tepe v rytmu úderné hudby, zachycuje režisér Levan Akin touhu být volný i rozpor, který vůči svým kořenům můžeme pociťovat. Upřímné, emocionálně obnažené drama získalo cenu za nejlepší film na MFF v Oděse či cenu za nejlepší režii na MFF v Sarajevu. (Queer Kino)
(více)Recenze (44)
7,9 gruzínských tanečníků z 10 [#PRIDE2020] ()
Předvídatelný coming-outový příběh (přesaďte Call Me By Your Name do Gruzie a dostanete zápletku), tlačený dopředu hromadou klišé, černobílých opozic (bezchybný queer protagonista vs homofobie a tmářství mužů reprezentujících tradice), opakujících se hluchých scén (párty, výlety s přáteli) a nerozpracovaných nebo zbytečných motivů (role rodičů hlavního hrdiny, zraněná noha...). Jistou lehkost mu dodávají taneční scény, jejichž kouzlo ale výrazně oslabuje nepřehledný střih a časté zabírání herců v polocelcích, kdy nevidíme celá těla v pohybu. Větší senzualita, vzrušení nebo napětí chybí většině filmu, nasnímanému skoro komplet v blízkých záběrech s malou hloubkou ostrosti, takže momenty, v nichž dochází k něčemu stěžejnímu, splývají s těmi ostatními. Teprve během dvou několikaminutových záběrů z veselky jako kdyby se styl filmu konečně naladil na hlavního hrdinu a začal stejně jako on komunikovat pohybem. Trochu pozdě. Škoda, z daného prostředí a z tanečního výkonu Levana Gelbakhianiho by při lepším vykreslení postav šlo vytěžit něco živějšího, co zasáhne hloub a nesplyne s tuctem podobných filmů. 65% ()
Je k tomu asi potřeba znát kulturní souvislosti, ale nic to nemění na tom, že Dokud se tančí je strhující dílo, které z hlavy jen tak nevyprchá. Navíc oba hlavní představitelé tu tvoří fantastický pár plný neotřelé chemie. Takové filmy jsou potřeba, zvláště v zemích, kde homofobie je součástí tzv. kulturní tradice. ()
Málokdy se vidí takhle špatná kamera, všechny taneční scény jsou neskonale špatně nasnímány, takže z nich divák nemůže vůbec nic mít. A dívat se na aférku dvou tanečníků také nebylo nikterak zábavné. Nudný film, který si zaslouží pozornost pouze díky tomu, co se děje kolem něj, nikoliv za to, co se děje v něm a jak je to zpracováno. ()
Být gay v Gruzii je celkem jackpot. ()
Veľký kus Gruzínska .. či už ľudové spevy, tance, svadobné zvyklosti, ale aj gruzínska súčasná hudba. Nádherné čosi. Ostatný príbeh vyrozprávaný veľmi prirodzene .. žiadna LGBT propaganda, vážení. 4,5* ()
Sexualita patrí do súkromia, to sa týka heterákov aj úchylov. To je môj názor a preto požiadavka nadpráv pre nejakú sexuálnu menšinu je pre mňa absolútne odpadovou pozíciou a tlačenka LGBT vo filmoch je už neúnosná. Ak sa väčšiny ľudí spýtate kým ste, tak odpovie ja som spisovateľ, ja som opravár, ja som predavač, moderné deti už hovoria ja som youtuber či influencer. Ale len homoši budú hovoriť, že ja som buzerant prípadne ja som lesba. Ako by to niekoho zaujímalo a ako by to bolo to najdôležitejšie v jeho živote. Aktivisti LGBT nech si idú brániť svoje deviantské pozície niekde do Afriky alebo Ázie, kde je úchylnosť ešte trestná. U nás to tak nie je, tak nás neotravujte pochodmi, z ktorých zdravý človek len grcá. Niektorí sa tu ale chorobne rozplývajú, že videli ako si ho dvaja teploši navzájom pri ohníku honia. Wow, to je už romantika! ()
Je to jeden z prvních filmů po uvolnění pandemických opatření a otevření kinosálů. Zdálo by se, že to bude běžný módní příběh lásky dvou homosexuálních mladíků, ale zde je ještě trochu něco navíc. Hlavní hrdina působí křehce, ale hodně trénuje. Jeho konkurent se časem stane jeho milencem. Film je zároveň příjemný cestopis a náhled do jiné kultury, kde si homosexuály a Armény nemají rádi, také mají mobily, tablety. Je vidět velká láska k hudbě a rodinným oslavám, zajímavá gastronomnie a jak se baví teenageři, kteří lační po západní Evropě. Film na mě působil příjemně obyčejně a navzdory tématu i cudně. V zápletce jsou více obsaženy neshody obou hrdinů. V závěru podnikne hrdina vzpouru proti názoru, že mužský tanec má být hlavně mužný a ne vláčný a citlivý. A také za svou zakázanou lásku. Nic moc překvapivého zde nečekejte. Myslím dějově. Překvapilo mě jak mladí milují písně od legendární ABBY. A zazněli zde hezké lidové melodie. K filmu se hodí otevřít si gruzínské víno, které zde teče proudem. ()
Tanec je poéziou v pohybe a tento film je toho dokonalým príkladom. Neviem čo viac dodať...všetko už v podstate vo svojom komentáry krásne zhrnula Rohy 212. ()
"V gruzínském tanci neexistuje sexualita!" Dokud se tančí by se pravděpodobně ztratilo v přehršli filmů s queer tematikou, nicméně jelikož se odehrává v Gruzii, jež není gayům úplně nakloněna, a navíc vedle toho nabízí pohled za kulisy tamních tradic (tance, svatby, rodinné zvyky), tak působí na diváka jakýmsi zvláštním a nevídaným dojmem, byť jde příběhově o již viděné téma společensky neuznávaného vztahu. Velice mě zaujaly všechny taneční a hudební sekvence, jež měly opravdu své kouzlo. Snad jen vztah mezi oběma hlavními hrdiny mohl být možná rozveden více. Slabší čtyři hvězdičky! ()
Natočený je to sice na levačku (zejména kamera a střih při tanečních scénách), ale potěší sledovat to rozjařený mládí posedávající bez koruny venku s cigaretou v povědomé pospolitosti. Navíc mě bavilo koukat na to, jak gruzínský hoši jedou stejný jakoby nenápadný fígle jako jsme zkoušeli s holkama, když nám bylo šestnáct. Univerzálnost lásky no. Bod navíc za ty skvělý zpanikařený komentáře tady od chábrů, který to zjevně nemaj se sebou ještě úplně vyjasněný. ()
Kolik se toho dá vyjádřit tancem. Žízeň po svobodě, vzpoura rigidním tradicím a maskulinitě, touha po intimitě. Švédsko-gruzínský oscarový kandidát And Then We Danced hraje všechny ty noty s vášní i křehkostí. V jedné z mých nejoblíbenějších scén Levan Gelbakhiani v lehké opilosti tancuje pro Bachiho Valishviliho. A je v tom všechno: flirt, bezmezná radost, uvolnění, dychtivost. (Mezipatra 2019) ()
Jeden z mála filmů, o kterým jsem dlouho věděl, chtěl jsem ho vidět, ale nebylo kde. Tak až letošní Mezipatra. Šel jsem na to bez očekávání a - líbilo se mi to hodně. Trochu asi taky pomohlo, že Gruzii mám tuze rád a film ji zachytil (včetně jídla!) pro mě výborně. Neotřelý téma, báječně zahraný (Levan Gelbakhiani!!), skvěle natočený (viz ten dlouhej záběr na svatební párty, jak kamera prochází místnostmi a přitom zabírá Meraba... nebo to rozednívání po jiný oslavě, kde Merab tančí v paruce pro Irakliho, na krásně zakomponovanou pecku Honey od Robyn, jó, to jsem měl úplně husí kůži!). A ten soundtrack! Jako jo, někdo může lamentovat, že scénář se nevyhne pár klišé, některý postavy jsou takový prkenný, ale tenhle film o tomhle tématu a v týhle zemi, to je potřeba hodnotit trochu z větší šířky. Je úžasný, že takovej film vzniknul, i když to neměl lehký (a nemá to lehký, hodně mě mrzí ty násilnosti kolem premiéry filmu v Tbilisi a Batumi v těchto dnech...). A pokud Levan Akin říká, že film začal dělat v reakci na (násilně rozprášenou) první pride v Tbilisi v roce 2013, tak klobouk dolu a držím jim palce. PS: Přesto všechno mě to úplně nalákalo, abych se tam zas vypravil! ()
Trochu mi tam nesedělo, jak všichni hulili jak fabriky a vůbec jim to při tom tancování nevadilo. Zvláštní. Jinak ale výborný počin. ()
Ničím objevný gay film, který je fakt jen comming of gay age film a nic jiného. ()
Levan Akin natočil zajímavý vhled do kultury, která má svoje kouzlo, ale také striktní pravidla nedovolující jakoukoli odchylku. Zápletka filmu je vlastně velmi prostá. Hlavní hrdina Merab se už od dětství věnuje národním tancům, bojuje s chudobou celé rodiny a pohrdá nezodpovědným bratrem. Do tanečního souboru přichází nový mladík, Merab ho nejdřív vnímá jako konkurenta, postupně se s ním ale sbližuje. Homosexualita se ale v Gruzii vůbec nenosí... Upřímně si myslím, že z tak přitažlivého námětu šlo vydolovat o něco více, působivějších filmů s coming out tematikou jsem viděla hned několik. Minimálně jako seznámení s jinou kulturou na východě Evropy (tradiční jídlo, svatební obřady, všudypřítomný tanec) je to ale drama velmi slušné. ()
-3* Slušný a oceňovaný kousek z Gruzie, který je nejspíš jejich prvním gay filmem. Přiblíží trošku tamější reálie, ale jinak nepřináší nic nového pod sluncem a prostě další coming-outový počin. Film může trošku připomínat britského Billy Elliota, ale ten mi přišel o třídu lepší a emočně výraznější. A proto tomuto nedokážu dát vyšší než průměrnou známku a ani nemám důvod zvlášť doporučovat. Komu se však líbí balet, tak mu to bude zase o něco bližší. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Gruzínsko ako krajinu mám rád, takže som bol celkom zvedavý na tento filmový počin. Mám z toho zmiešané dojmy. Na jednu stranu mi celá tá gay dejová línia už príde po všetkých tých súčasných coming-out filmoch ako veľké klišé, no na druhú stranu ma to tanečné prostredie s pompéznou gruzínskou kultúrou bavilo. Ale každopádne, bolo zaujímavé sledovať tento námet v spracovaní takej konzervatívnej a tradicionalistickej krajiny ako je práve Gruzínsko, takže tento film rozhodne nie je ani náhodou zbytočný. Ale ako som už povedal, oveľa viac ma bavilo všetko okolo tancu, takže za to všetko také akurátne 3*. ()
Dalsi Kaming out odskrtnuty : 40 % ()
Film o gruzínském homosexuálovi, který si 2 hodiny uvědomuje, že je homosexuál a Gruzínec. Tančí se u toho. Má to docela hezkou kameru, jinak naprosto absentuje děj. Nechápu, že tohle někdo považuje za umění. 2/10 ()
Související novinky
20. ročník Mezipater je za dveřmi!
Program 20. ročníku Queer filmového festivalu Mezipatra bude i tenhle rok plný těch nejlepších queer filmů, diskuzí a večírků. Festival začíná v Praze 7. listopadu a potrvá až do 14. listopadu. Potom… (více)