Possessor

Recenzenti ze Sundance to v ohlasech zase jednou nestoudně přepískli, takže po přečtení několika textů, které Possessora velebily div ne jako žánrový milník a zcela unikátní, odvážný a drsný film jako žádný jiný, jsem si ho v hlavě vysnil trochu jinak. Nelze tedy předstírat, že bych byl zcela bezvýhradně spokojen s tím, co jsem nakonec dostal, ale to není chyba na Cronenbergově straně. Possessor rozhodně má dobrý a originální námět, je rozhodně dobře a stylově natočený a zahraný ... ale stejně tak rozhodně zůstává ve skromných mantinelech nenápadného malého thrilleru, zmiňovat ho jako jednu z filmových událostí roku zkrátka není ukotvené v realitě. Většímu prožitku brání nepříliš silné pouto mezi divákem a dvěma hlavními postavami, a podle mne také to, že souboji mezi postavou Riseboroughové a Abbotta chybí hmatatelnější obsah. (03.05.2020)

Blame Canada. Ten experimentátorský šmrnc, jistá neuchopitelná těžkopádnost, vrozená mimóznost a všudypřítomná hravost nezačíná a nekončí jen u Cronenberga, ale prostupuje celou produkcí. Jednou za čas je takový klystýr vyloženě příjemný. Nebo si to alespoň myslíte, zatímco se někde hluboko uvnitř se při těch nejšťavnatějších scénách kroutíte a mhouříte oči. Jo, Brandon to má rozjeté moc pěkně. (15.01.2021)

Pomalé psychologické sci-fi drama, které se naplňuje krví. Ten duševní červíček hryže a škrábe a dohání k šílenství. Dohání ke zvěrstvům. Extrémně pomalé a nechutné vraždy v kontrastu s duševními úvahami. Borcení mentálních hranic a přebírání moci nad druhým já. Skvělé, nepříjemné, zneklidňující a nejednoznačné. Zaujme, ale není to film pro klidný večer. (27.08.2021)

Když už má někdo kopírovat Davida Cronenberga, ať je to aspoň taky Cronenberg. Jablko nejen, že nepadlo daleko od stromu, ale navíc i do žánru paranoidního kyber-thrilleru, a ještě si přizvalo Jennifer Jason Leigh. Pravdou ale je, že zatímco otec se (v první půli své tvůrčí dráhy) realizoval skrze biomechaniku a groteskní aparáty, syn drží tělo a technologii spíše oddělené a zabývá se spojením myslí, a to nejen tematicky ale i formálně pomocí střihových koláží a expresivních výjevů. (21.02.2020)

Cronenberg svou vizi zrealizoval nekompromisně, bez potřeby se divákovi podbízet, nebo mu něco usnadňovat. Není komu fandit, není koho litovat, takže je to jako sledovat parazitickou houbu, která pomalu přebírá kontrolu nad mravencem a nutí ho chovat se ...divně. Ale na tom nic moc zajímavého není...leda by jste použili filmařské prostředky, které vás přimějí sledovat tento proces když ne přímo zděšeně, tak aspoň se silným znepokojením. Cronenberg je bezpochyby skvělý filmař, který umí navodit atmosféru, umí vybalancovat dlouhé scény tak, aby zůstaly na hranici mezi nudou a napětím a v neposlední řadě se nebojí do diváka zarýt brutální scénou. Takže asi chápete, že Possessor sice není zrovna příjemné pokoukání, ale filmařské kvality mu upřít nelze. (05.10.2020)