Possessor

„DOSTAŇTE MĚ VEN…“ /// Není to zajímavý jen krví. Jak je u Cronenbergů zvyklostí, jde i o zajímavou hru s obrazem. A má to takovou komorní atmosféru… Baví mě to i tím, jak se vyvíjí příběh. Nevím, kolik to stálo, ale za ty prachy (asi?) je to biják jako hrom! Krásný fujtajbly, psycho hrabárna s mrtvolama, spoustou krve a fajn momenty překvapení. No a samozřejmě skvělá Andrejka! Takže teď už jen chybí, aby se mě někdo zeptal – „a jaký z toho máte pocit?“ Za čtyři píčo! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vždycky jsem chtěl, aby predátora napadl hostitel. 2.) Při práci mi hrozí poškození mozku. 3.) Thx za titule „leniucha“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (10.02.2021)

Kanadská podivnost od mladého Cronenberga. Hodně zvláštní film, který má zajímavý nápad o mozkových implantátech, které dokážou ovládat cizí těla a přinutit je k ošklivým věcem. Pamatuji si, že první ohlasy z festivalů byly velmi nadšené a film utekl na internet dřív než jeho trailer, tedy jsem nevěděl, do čeho jdu, ale příliš spokojený nejsem. Film má hodně pomalé a nezáživné tempo a ikdyž se zde objeví asi tři hezké brutální scény ( začátek, střed, konec), tak jsem se spíše nudil než bavil. Na můj vkus je film až moc za každou cenu artový a rozhodně je spíš pro náročnější diváky. Své fanoušky si film však najde. Příběh***, Akce**, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost**, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra**, Napětí**. 5/10. (28.04.2020)

Recenzenti ze Sundance to v ohlasech zase jednou nestoudně přepískli, takže po přečtení několika textů, které Possessora velebily div ne jako žánrový milník a zcela unikátní, odvážný a drsný film jako žádný jiný, jsem si ho v hlavě vysnil trochu jinak. Nelze tedy předstírat, že bych byl zcela bezvýhradně spokojen s tím, co jsem nakonec dostal, ale to není chyba na Cronenbergově straně. Possessor rozhodně má dobrý a originální námět, je rozhodně dobře a stylově natočený a zahraný ... ale stejně tak rozhodně zůstává ve skromných mantinelech nenápadného malého thrilleru, zmiňovat ho jako jednu z filmových událostí roku zkrátka není ukotvené v realitě. Většímu prožitku brání nepříliš silné pouto mezi divákem a dvěma hlavními postavami, a podle mne také to, že souboji mezi postavou Riseboroughové a Abbotta chybí hmatatelnější obsah. (03.05.2020)

Blame Canada. Ten experimentátorský šmrnc, jistá neuchopitelná těžkopádnost, vrozená mimóznost a všudypřítomná hravost nezačíná a nekončí jen u Cronenberga, ale prostupuje celou produkcí. Jednou za čas je takový klystýr vyloženě příjemný. Nebo si to alespoň myslíte, zatímco se někde hluboko uvnitř se při těch nejšťavnatějších scénách kroutíte a mhouříte oči. Jo, Brandon to má rozjeté moc pěkně. (15.01.2021)

Když už má někdo kopírovat Davida Cronenberga, ať je to aspoň taky Cronenberg. Jablko nejen, že nepadlo daleko od stromu, ale navíc i do žánru paranoidního kyber-thrilleru, a ještě si přizvalo Jennifer Jason Leigh. Pravdou ale je, že zatímco otec se (v první půli své tvůrčí dráhy) realizoval skrze biomechaniku a groteskní aparáty, syn drží tělo a technologii spíše oddělené a zabývá se spojením myslí, a to nejen tematicky ale i formálně pomocí střihových koláží a expresivních výjevů. (20.02.2020)