Obsahy(1)
Dokument investigativního novináře Tomasze Sekielskeho Tylko nie mów nikomu nabízí dvouhodinovou sondáž do světa devíti katolických kněží, kteří se během vykonávání Božího poslání dopustili trestného činu pohlavního zneužívání dětí. Film nabízí rovněž nespočet rozhovorů s oběťmi těchto zrůdností a následné reciproční rozhovory s pachateli z řad Římskokatolického kostela. (Endavour)
(více)Recenze (36)
Polský film. Dokument. O tom na co jsou Poláci nejvíce háklivý. To je síla sama o sobě. Kritika a filipika katolické církve, která má v Polsko od "church and state" dost daleko a čelí nejedné kritice v oblasti sexuálního zneužívání nezletilých. A tvůrci zde ždímají jak jen mohou. Intimními zpovědi a velmi epickou muzikou ukazují životy obětí i násilníků. A ukazují ignoraci církve, individuálů a státu to nějak efektivně a jasně řešit. Silný dokument, který určitě k tématu má co nabídnout. trochu větší propagace by se zde šikla. Byla by zasloužená. ()
Tomasz Sekielski sesbíral dostatek materiálu, aby ukázal, jakým způsobem ovlivnilo zneužívání další život obětí. Mrazivě působí banalizování ze strany kněze, a hluboce poničené životy obětí. Zvlášť drsný je pak příběh muže, kterému jeho vlastní manželka opovržlivě řekla, a proč jsi za ním chodil znova? I když o tom prd věděla, namísto toho, aby si sehnala informace a projevila soucit, všechno hodila na hlavu svého manžela. Slušná absence empatie ze strany ženy. Některá svědectví se přece jen zbytečně opakují a působí rozvleklejším dojmem. Dokument je postaven didakticky. ()
Nevýhodou tohoto dokumentu je, že není prvním, který na tento problém upozorňuje. Dokáže proto opravdu šokovat jen někoho doposud neznalého, nebo ty, kteří jsou tomu opravdu blízko - tím myslím církví zaslepenou polskou populaci. Pro někoho, kdo o tomto již něco slyšel, nenabízí dokument příliš nových převratných informací a výše by ho asi posunula jen poutavější forma, která by zároveň odhalovala nějakou hlubší podstatu tohoto problému. ()
Já jsem neskutečně šťastný, že jsem nikdy nebyl nikým sexuálně zneužíván, že jsem nemusel chodit do kostela, dělat ministranta ani lozit do náboženství. Jasně, pedofilové nejsou jen mezi černoprdelníky, ale v jejich řadách je těchhle prasat opravdu neskutečné množství. Ani se moc nedivím, že to papež, biskupství a ty jejich řády tajili – tají a přesouvají hříšníky z jedné štace na druhou. To je jak politici, taky si hlídají korýtka, jeden ví na druhého a hlavně si nechtěli dělat veřejně ostudu – což je samozřejmě špatně a měli by být za to i dodatečně potrestaní (to se však nestane…). Je mi líto těch obětí (zvlášť ta první ženská má moje sympatie, že se s tím starým dobytkem střetla tváří tvář…), nechtěl bych být v jejich kůži. Z některých keců fáterníků se mi chtělo blít a z těch jejich nejrůznějších výhovorek mi vřela krev. Tvůrcům palec nahoru, prasatům onen „boží soud“ a církev nejraději zrušit. Stejně je k hovnu…Ty hvězdy nejsou za dokument, ale pro ty lidi, co si prožili peklo… ()
Téma je zásadní, někteří pedofilové si ze služby v církvi udělali rejdiště pro svoje zvrhlý choutky. Ještě zásadnější je poznání, že církev jejich počínání neodsuzuje, že je za to netrestá, že je nevyobcuje, že je dál zaměstnává, navzdory medializaci a dokonce i navzdory pobytům usvědčených pederastů ve vězení. Co si pak může nevěřící člověk o takové organizaci myslet? Jak by asi skončila příkladně instalatérská firma, o které by se vědělo, že ve velkým po nocích zneužívá malé děti? Asi by dlouho nefungovala... Církvi to ale prochází. Horší to bylo se skladbou filmu, s režií a se střihem. Některý věci tu zbytečně zaznívaly duplicitně, začátek zase působil dojmem, že to bude celé jen o té blond paní. Z tohoto úhlu pohledu se mi film moc nelíbil. Jinak to ale byla mrazivá a nadmíru užitečná podívaná. ()
Zajímavosti (6)
- Dokument představuje reálné hříchy devíti kněží – pedofilů. Je složený hlavně ze svědectví jejich obětí, i když ve filmu několikrát zaznívají i hlasy pachatelů těchto trestných činů. [Zdroj: Novinky.cz] (Duoscop)
- Tvůrci film připravovali dva roky. (JoranProvenzano)
- Film po dokončení byl zveřejněn na YouTube, kde ho za první dva dny zhlédlo přibližně sedm miliónů diváků, za prvních deset pak více než dvacet a půl miliónů. (JoranProvenzano)
Reklama