To musí být nebe

Utekl z Palestiny do Paříže a později do New Yorku aby nakonec zjistil, že lidi jsou všude stejní a doma je prostě doma. Ta stěžejní (nakolik se dá označit za stěžejní) se mi líbí, ale se zpracováním je to horší. Ona ta myšlenka z toho sotva vůbec vyplyne, jelikož Suleiman, režisér filmu, který zde ztvárnil neustále mlčenlivou hlavní postavu, má celý film neustále ten stejný lehce utrápený výraz, jak na začátku, tak na konci, proto jsem měl problém mu to závěrečné uvědomění uvěřit. Spíš jsem měl pocit, že sám neví co ho dělá šťastným a kdy by mohl být vůbec šťastný, takže si ani nejsem jistý, jestli to je šťastný, neutrální nebo špatný konec. Asi si z toho mám vybrat podle sebe. Těžko pak v tom filmu můžu nějak pořádně najít psychiku režiséra samotného, když se o něm za celou dobu dozvím jen to, že je Palestinec, rád okukuje mladým ženám nohy (což mu ale do jisté míry rozumím, většina z těch ukázaných se mi líbila taky), nemá rád policii a nemá rád Izrael a Židy. Na hlavní postavu je to celkem málo, navíc když se tu nepovedeně snaží něco rozvíjet. Třeba ty absurdní scénky s policií, která svoji práci vykonává jako nějaký robot, můžou sice být fajn, ale pořád se jen opakují dokola a aby to občas vypadalo jakože jinak, objeví se zde třeba anděl, kterého honí. Ty absurdní scénky zobrazující realitu navíc jsou někdy úsměvné, ale že bych se u nich bavil, to taky říct nemůžu. Navíc některé sice jsou symbolistické, ale jiné jsou spíš jen pouze groteskní - a nebo jsem jejich význam nepochopil. O to horší ale je, že nemám náladu zjišťovat to znova, protože ten film je absolutně bez děje, ani z bodu A do bodu B nejde a atmosféru ty mlčenlivé návštěvy různých (někdy i liduprázdných) míst fakt neměly, takže jsem se celkem rychle začal dost nudit. Navíc mi přišlo, že Suleiman nemá cit pro tempo, takže i ty záběry samy o sobě většinou trvají zbytečně dlouho. Každopádně ale musím pochválit dost slušnou kameru a zajímavou koncepci záběrů, když už jsem se u toho tak nudil, tak aspoň tohle mé dojmy o něco zlepšilo. Takže ve zkratce celkově: záměr dobrý, ale jeho zpracování bohužel nepovedené a nezáživné. 2* (09.05.2021)

Toto je jeden z ďalších snímkov, u ktorých síce na jednej strane musíte oceniť akýsi myšlienkový autoportrét samotného režiséra v hlavnej úlohe, avšak na strane druhej sa to bije s ťažkým artovým kŕčom. A to hlavne preto, že v zásade celý čas čakáte, kým sa stane niečo zásadné a zapamätateľné, aby ste zistili, že už je koniec a vy sa len zamyslíte a poviete si fajn. To je jednoducho málo a aj v rámci artového žánru by som tu očakával trošku viac. 45 % (24.03.2021)

Je to snímek pro vnímavého diváka. Už úvodní scéna je vtipná, když kněz vykopne dveře. Občas si hrdina dělá legraci sám ze sebe. Většinu času mlčí. Vidíme všední i fantazijní scény. Co je ve filmu všudypřítomné je až koronavirová prázdnota. Režisér Suleiman nesoudí, nekomentuje , je vyrovnaný, nevměšuje se, nevysvětluje, neobhajuje. Palestina snímek vyslala do soutěže o Oscary. Kouzelná scéna rvačky o židle u fontány. jako kdyby vzdával poctu klasické grotesce. Časem pro mě začalo být vyprávění únavné, protože postrádalo vývoj. (04.09.2020)

Tohle musí být nebe je pro mě jednou velkou transkulturní komedií, kterou charakterizuje nadhled ve spojení se smyslem pro absurditu. Elia Suleiman obsadil sám sebe do ústřední role jakéhosi němého, ale přesto dost výmluvného průvodce roztodivnými situacemi. Ať už je Suleiman ve své domovině, nebo na cestách po Francii či USA, vždy se ve všech třech kulturách odkudsi vynoří jakýsi jednotící prvek. Ono totiž ve finále není na koho ukázat, protože MY vlastně děláme totéž, co ONI, na které s opovržením ukazujeme. Rozdíl je tedy jenom v tom, že TO děláme jinak (třeba jen méně viditelně). Suleiman je zkrátka perfektní pozorovatel detailů a navíc vůbec netroškaří, takže dokáže tyhle nepatrnosti (které však zásadním způsobem hýbou kulturou) patřičně zvýraznit. Suleiman má navíc dar dívat se na svět očima dítěte, což se nebývale otisklo i do tohoto snímku a propůjčilo mu krásnou lehkost. (22.06.2020)

Čakal som na ten moment, kedy sa mám začať smiať, a ono to nikdy neprišlo, len nejaké záblesky úsmevu, ale to je tak všetko. Film má veľmi málo dialógov, vlastne takmer žiadne a bez toho to je maximálna nuda. Mne podivný pohľad pána v okuliaroch, ktorý vyzerá, že má všetko na háku, na zábavu nestačil. (04.06.2020)