Neviditelný život Eurídice Gusmãové
A Vida Invisível
Die Sehnsucht der Schwestern Gusmão
The Invisible Life of Eurídice Gusmão
The Invisible Life of Eurídice Gusmão
Režie:
Karim AïnouzKamera:
Hélène LouvartHudba:
Benedikt SchieferHrají:
Carol Duarte, Júlia Stockler, Fernanda Montenegro, Gregório Duvivier, Flavio Bauraqui, Cristina Pereira, Maria Manoella, Nikolas Antunes, Flávia Gusmão (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rio de Janeiro, padesátá léta minulého století. Osmnáctiletá Eurídice a dvacetiletá Guida jsou sestry, které žijí se svými konzervativními rodiči. Klavírní zázrak Eurídice sní o studiu na prestižní vídeňské konzervatoři. Guida je však první, kdo se dostane do Evropy, neboť tam uprchne s řeckým námořníkem. Vrátí se do Ria těhotná a osamělá, o čemž Eurídice nic neví. Obě jsou rozděleny lží svého otce, léta ubíhají a kdysi nerozlučné sestry si klestí cestu životem v domnění, že si ta druhá plní svůj sen na druhém konci světa. (Cinemax)
(více)Recenze (28)
Odloučení, které nemuselo být. Příběhově pro mě nejsilnější film letošního Cannes. Snímek, na který bych po přečtení synopse nešel, ale po vítězství v sekci “Jiný pohled” zvědavost neodolala. S emocema nepracuje hollywoodsky přímočaře. Bolest a lítost, kterou cítíte k postavám neroní slzy, ale těží na srdci, až dusí. A nepomůžete si, protože nemáte jak pomoct postavám. Krásný film. [Cannes] ()
Melodramata nevyhledávám, ale když jsou takhle krásná a k dokonalosti vybroušená, odolává se jim jen těžko. Ústředním motivem je zde patriarchální útlak, rozehraný na příběhu dvou sester, které od sebe byly nešťastně odloučeny. Úplně zbytečně, jen kvůli zlovůli mužů kolem nich. Je poměrně svěží vidět doják, v jehož středu nestojí láska milenecká, ale sourozenecká, sesterská. #KVIFF2019 ()
Nepamatuji si, kdy jsem naposled u filmu měl blízko k slzám. Nádherná práce s empatií diváka, ten konec mě fakt rozbil. ()
„Já teď nemůžu být těhotná.“ - „Co chceš dělat? Vypít odvar z chininu?“ Zélia a Eurídice se na sebe zadívaly a jejich pohledy to řekly za ně…Do té doby nerozlučné sestry a jedna noc, která změnila vše. Pak sledujeme 2 různě se odvíjející se příběhy, které však mají společné jmenovatele. Odloučení, stesk a život, jaký si pro sebe ani 1 ze sester rozhodně nepřála. Režisér vnímá film skrze ženskou optiku a troufám si říct, že pocity obou hrdinek dokázal dost přesně vystihnout. Muži se zde chovají výsostně sobecky (příkladem za všechny upachtěná svatební noc) a mateřství se pro obě sestry stává noční můrou. Vyhlídka na opětovné shledání jim však dává naději, jako by věřily, že společně zvládnou vše. Dlouho mě jejich životní příběhy bavily, směrem ke konci ale snímku už začala docházet šťáva a já nedokázal z hlavy vytěsnit pocit, že už je to zbytečně natahované, což je zároveň jediný zápor filmu. Dávám solidní 4*. „Podívej na mou ruku. Je úplně zničená. Potřebuju se vyspat. Bojím se, že se zblázním.“ - „Chudí nemají čas se zbláznit.“ ()
Hodně temperamentní brazilská artovka o odloučení dvou nerozlučných sester. Půvabně melodramatický a vizuálně atraktivně jímavý doják. ()
Kombinace naturalismu a sentimentu zde vychází bezmála stoprocentně. Vyprávění se pomalu rozjíždí, ale postupně po několka ne úplně čekaných zvratech mne zcela vtáhlo a v závěru nefalšovaně dojalo. ()
Silný příběh, který ale neskončil dle mých představ. ()
Film mal v čase môjho sledovania 80 %, čo je podmienka pre to, aby som mu venoval pozornosť. To je súčasne jediný klad, ktorý o ňom môžem napísať. Inak to bol film bez prekvapenia a bez toho, aby vyvolal môj záujem o osudy dvoch sestričiek. Trochu mi to pripadalo ako nejaká starina v trochu modernejšom háve. Ale vydržal som do konca a tri hviezdičky si zaslúži. ()
Celý čas som sa nevedela vynadívať na Eurídiciu. Jej tvár, držanie tela, jej prejav. Doslova z nej kričalo aká je stratená bez svojej sestry, ako ten svoj život len prežíva. A aj ten klavír nie vždy zaberal. A Guida? Tá ten svoj život žila, bojovala s osudom .. aby bola sestra na ňu hrdá. A tí rodičia? Načo to? Silný príbeh. Ľudský a dojemný. Ľutujem, že som najskôr nečítala knihu .. a hanagi má pravdu, bolo to plné mágie. 4,5* ()
Feministická epopeja a vzdor proti patriarchálnej spoločnosti, veľmi pomalá a dejovo pritom nie veľmi obsažná. Celý čas vlastne vidíme len zlých mužov a trpiace ženy. No, ženy, tie sestry by mohli platiť ohavné. Ale to je v poriadku, film ma nijako nerozlostil, len som nepochopil tie zbytočné sexuálne vsuvky, pretože ani čuráka ani bobra tu ukazovať nemuseli. ()
Otevřené melodrama o tom, že život nikdy nesměřuje tam, kam by člověk ve výsledku chtěl. Pro mě docela utahané, ale přesvědčivě zahrané a plné silných emocí. ()
Drama prokládající životy odloučených sester hluboce exponuje dvě diametrálně odlišné perspektivy na stejné historické období. Hořkosladký životní příběh inspirovaný knižní předlohou je elegantně převeden do dynamického scénáře, který četné dusivé okamžiky střízlivě odlehčuje využitím nepatrně rozsáhlejšího časového formátu. Snímek disponující pestrou paletou emocí a katarzních okamžiků se může pochlubit i kvalitní režií, která se opírá především o nadprůměrné herecké výkony hlavních protagonistek. 8/10 [KVIFF 2019] ()
Pozoruhodná "sesterská kronika" v podaní Euridikce a Guidy. Prvotne som bol z tohto príbehu nadšený, hlavne pre taký realistický feeling, ktorý z toho celého vyžaroval. Dej mal výborný spád, kompozične sa mi to tiež veľmi pozdávalo a osudy sestier boli rozhodne zaujímavé (hoci skôr v tom negatívnom zmysle slova). Tento chronologický "román" však čím ďalej, tým viac strácal na atraktivite, a nejako to celé zo svižnosti prešlo do akejsi ťažkopádnosti a mdlosti. Akoby sa ten film unavil priamo úmerne stárnutiu oboch sestier. Škoda, malo to nábeh na 5*, a napokon to upadlo až kdesi k priemeru. ()
Neviditelný život Eurídice Gusmao je nevtíravě natočené melodrama, kde tvůrci nechali na diváka samovolně proudit emoce vyprávěním silného příběhu, aniž by se uchýlili k nějakým sentimentálním berličkám. Jedná se o nesmírně smutný film o tom, jak jedna mladická nerozvážnost a několik lží nadobro změnily životy do té doby nerozlučných sester. Zní to děsivě, že nebýt mužů a předsudků zakořeněných v tehdejší brazilské společnosti, tak k jejich odloučení nikdy nemuselo dojít. Realistické až naturální pojetí spojené s nádhernou klavírní hudbou, která mohla při lepší konstelaci hvězd učinit Eurídice šťastnou, bohatě stačilo k tomu, abych proslzela posledních deset minut této dojemné podívané. (95%) ()
Když jsem si tenhle film pouštěl, vůbec jsem nečekal, že objevím takový poklad. Neviditelný život vyniká jak zápletkou citlivě rozvinutou v dojemné, pomalu plynoucí drama o ztrátě nejbližšího člověka, tak svým hlubším poselstvím o společenské pohromě patriarchátu a nadřazování konzervativních pseudohodnot a conatořeknoulidi nad lásku k vlastnímu dítěti. Scénář šlape jako hodinky, netlačí na pilu, ani na moment tu nikdo nepřehrává, a přes Chopina, Liszta, Schuberta a jihoamerické barvy se na vás valí taková dávka emocí, že vás to jednoduše semele. Takhle jsem se u filmu už dlouho nenabrečel. ()
Euridícia: „Proč jsi vždycky měla ty nejhorší nápady? Guido! Řekla jsem ti: "Ty šaty ti tak sluší." Měla jsem vzít nůžky a rozstříhat ty hrozný šaty na malinký kousíčky. Zamknout tě v pokoji a spolknout klíč.“ Temperamentné Brazílčanky si bežne vyjadrujú city, vzájomne sa držia v náručí, objímajú sa a robia to dosť hlučne. Takto to bolo aj v prípade dvoch sestier, kým ich nerozdelil rozmar jednej z nich. Dnes by sa niečo také (možno, možno v našej kultúre) nestalo, ale tu sa píšu 50-te roky. A ženy si nezvyknú plniť svoje sny. Snažia sa prežiť. Srdcervúci príbeh pod roztvorenou Kristovou náručou na vrchu Corcovado. Príbeh, ktorý vo vás asi vyvolá pocit zúfalstva. Najmä, ak ste žena a máte sestru. Nie je to však zdrvujúci film, ukáže vám silu vôle, odhodlania, ženskosti a zmyselnosti. ()
Bud' se mi to trefilo do nálady, nebo to bylo opravdu tak vybroušeně realistický a dojemný, že jsem ani neměl pocit, že koukám na film. Spíš bych to nazval artovým uměleckým dílem, ale hodně smutným. Škoda, že se ty dvě už nikdy nepotkaly. ()
Dojemně lidský příběh, který přes svou realističnost na mě velice silně zapůsobil svým až magickým kouzlem. Tíživé, ale krásné. ()
Keď máte za otca odporného toxického maskulína a ďalší vás nabúcha, pekný život čakať nemôžete. Jedna sestra blbšia ako druhá, matka úplná pipina zahriačená toxickým maskulínom. Drámy veľmi nepozerám, čo sa týka "srdcervúcnosti", tu jej bolo až cez mieru. Srdcervúce sračky, pátos, nespravodlivosť, všetko. A ešte klišé - cudzí ľudia vám často pomôžu viac ako rodina. ()
Dojem z obrazově působivého úvodu a zajímavé, modernistické typografie titulků vydrží asi první půl hodinu, kdy se ještě zdá, že by Neviditelný život Eurídice Gusmãové mohl mít sám nad sebou nadhled. Čím déle jej ale divák sleduje, tím víc se obává, že už žádné další překvapení nepřijde a vskutku. Jedná se totiž o variaci na klasický žánr jihoamerických kinematografií, melodrama, která je sice současná tím, že dává hlas a osobnost ženským hrdinkám (což je fajn, i když postavy Eurídicina otce a manžela se už pohybují na hraně karikatury), ale ve vztahu k žánrovým konvencím zůstává velmi tradiční. Navíc je to celé napsané a poskládané tak, že jsem nebyl schopen si k postavám vybudovat vztah a následně ronit slzy nad jejich osudy, celé je to jak kdyby příliš vypočítané na základě toho, co se od takového filmu očekává a přitom ve výsledku cítím jen odstup. Viz finální sekvenci s objevením dopisů, která přichází z ničeho nic po padesáti letech, trvá asi dvacet minut, a každému musí být od začátku jasné, k čemu při ní dojde. Překvapuje mě, že takový film vyhrál sekci Un Certain Regard a vlastně mě mrzí, jak na mě (ne)zapůsobil, dost jsem se na něj těšil. ()