poster

Vysoká dívka

  • Rusko

    Dylda

  • Rusko

    Дылда

  • Slovensko

    Dlhaňa

    (festivalový název)
  • Kanada

    Beanpole

Drama

Rusko, 2019, 137 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • bart_
    ****

    Ruský snímek 'Dylda' je ve zkratce vizuálně jímavým a sugestivně subtilním sociologickým dramatem, z něhož se posléze překvapivě vyklube nadstandardní ekvivalent subžánru queer romancí. Vzhledem k názvu ale fakticky neočekávejte dilda, natožpak s tvrdym ÿ - ačkoliv pasáž ze společných ženských sprch je náležitě atraktivní. Snímek je svým pragmatickým tématem, ač odehrávající se po 2.sv. válce, velice aktuální - krom toho, že je význačný svou specifickou symbolikou barev, primárně se zaobírá problematikou rodičovství a všech souvisejících konotací (tedy opatrovnictví, těhotenství, atd. - dyk to zná každej antikoncepční fanoušek) a snaze revitalizovat život - to vše se koherentně odehrávající na pozadí autentických kulis bezútěšnosti a trosek sklíčenosti poválečného Stalingradu ještě za časů, kdy čest či lidskost byla synonymem pro marnotratnost. Vedlejší protagonistka je navíc identicky podobná Terce z mého milovaného podcastu 'Vyhonit Ďábla', takže já jsem ve výsledný konkluzi nadmíru spokojen! Uznávám, jde v podstatě o feministickou agitku, ale výbordelnou. Kantěmir Balagov, vzhledem ke svému věku, má ve své ranné kariéře do budoucna nakročeno vskutku bravůrně! .... VERDIKT: 8,1 slovanských pizdojebek z 10 [#46.LFŠ](10.8.2020)

  • Othello
    ***

    Zasazení do poválečného Leningradu je pouhá kulisa, protože příběh Dyldy je vlastně univerzální a vzhledem, že film jej téměř výhradě vypráví skrze postavy a nikoli skrze prostředí, kterým se zaštiťuje, je to vlastně trochu zrada. Nadužívání dlouhých detailů na na sebe zírající postavy, hledající v očích druhého odpovědi nebo alespoň úlevu, nakonec dokáží degradovat sílu tohoto způsobu vyjádření, protože jak se mladý citliví režiséři jednou snad dozví, detail tváře je strašlivě důležitý a silný typ záběru, který musí nalézt své místo v prostoru a času, který zde ale často nikdo nevybudoval. Jde se od detailu v jednom prostoru do detailu v druhém prostoru. Kamera a práce s barvami sice občas imponují tím, jak se vzdávají nabízející se šedi poválečného velkoměsta a šponují pastelové barvy v příslibu pomalého návratu lepších časů do ilustrací ruských pohádkových knížek, nicméně ve výsledku to je na nic, když s tím zasazením film prakticky zapomene ve výsledku pracovat. Škoda, že něco z této doby nestihl natočit Alexej German.(23.5.2020)

  • Flego
    ****

    Psychologický útek z devastovaného mesta tesne po vojne síce posúva do hlavnej postavy vysoké dievča, oveľa väčší priestor však zaujíma jej priateľka. Nie je to podstatné, obe ženy prežili svoje peklo a z pekla sa dostať vyžaduje niekedy pekelne tvrdé chovanie. Mladý režisér rozohral svoj prekvapivo dobrý part komorne, neočakávajte fyzickú devastáciu mesta, film sa odohráva prevažne v šere nemocnice a skromných obydlí. Je to príbeh o dušiach, ktoré vo vojne utrpeli.(13.7.2020)

  • Volodimir2
    ***

    Film nám neukazuje Veľkú vlasteneckú vojnu a osudy ľudí v nej, ale zobrazuje pozostatky týchto bojov síce ďaleko od vojnových zákopov a v meste kde na všetky tieto útrapy ľudia sa snažia zabudnúť. Témou je príbeh dvoch žien, ktoré v dobe blokády Leningradu 8.9.1941 až 18.1.1944 krátko spoločne bojovali v protilietadlovej batérii a kedy sa obe pokúšajú zapojiť do mierového života. Pohybujú sa v zničenom a vyčerpanom meste, ale najviac zničené a vyčerpané sú práve oni dve a hľadajú spôsob ako sa vyrovnať s následkami vojny. Mier bol síce vyhlásený ale do mysle ľudí sa dostáva len veľmi pomaly. 863 dní v utrpení aj naďalej prináša svoje dôsledky. Odporúčam si pozrieť tento film aj keď ide o film veľmi ťažký, ktorý zaručene zanecháva stopy na duši diváka. Hlavná dejová línia sa k nám dostáva cez postavy a nie cez prostredie a vykresľuje čo cítili ženy zapojené do tej strašnej vojny vo svojich mysliach a dušiach a ako sa zmenili z citlivých bytosti na osoby emocionálne prázdne, chovajúce sa bez zábran, chladné a dokonca aj kruté.(10.7.2020)

  • Marze
    ****

    Důvěrný vztah dvou žen je zde něco víc než běžná menšinová láska. Jedna z žen svěří svého chlapečka své spolubojovnici a jde s armádou na Berlín. Po návratu najde pouze její tiše mlčící kamarádku. Dítě nikde. Jeho osud v jediné zdánlivě bezstarostně hravé scéně otřese i nejodolnější povahou. Místo smutnění chce za každou cenu dalšího potomka. Vysoká dívka je dílo zralé, vyvážené, filmařsky promyšlené, zbavené líbivých efektů i nadbytečných slov. S výstižnou náladou Leningradu v roce 1945. Všudypřítomný výraz unavené odevzdanosti ve tvářích lidí. Druhá půlka se mi zdála trochu slabší.(1.9.2020)

  • - Režisér čerpal inspiraci ze zdrcující reportáže laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové „Válka nemá ženskou tvář“.