Skammen
Hanba
Shame
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Ingmar BergmanHrají:
Liv Ullmann, Max von Sydow, Sigge Fürst, Gunnar Björnstrand, Birgitta Valberg, Hans Alfredson, Ingvar Kjellson, Frank Sundström, Ulf Johanson, Vilgot Sjöman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Nezvykle výpravný a extrovertní Bergmanův film. Jeho vyhrocená reflexe dopadu války na manželský pár, který žije v izolaci severského venkova, je vlastně z diváckého hlediska netypicky přístupná a otevřená. Výjevy válečných hrůz nepotřebují žádné extrémní stylizační doplňky, valící se kolony vojsk postrádají znepokojující anonymitu siluet tanků z Mlčení. Tušená válka naplno vtrhává do života postav, není důležité určit kdo s kým a proti komu, je důležité postihnout nápadnou změnu v chemii páru. Zpočátku dominantní Eva se mění v pasivního následovníka muže Jana, jehož slabota a zbabělost se vlivem válečných hrůz mění v jakousi hanebnou formu brutality. Muž zvíře vládne světu, zatímco jemný ženský princip se v houštině výbuchů a utrpení stahuje do trpitelské oddanosti. Nesmírně působivé, poněvadž navzdory jednoznačnému poselství dokázal Bergman uchovat složitý vnitřek postav. Metafora hanby je mimochodem bergmanovsky úchvatná – zlého snu, který nepatří ani jedné z postav a ten kdo se z něj probudí, měl by pociťovat nekonečnou hanbu. Jak vidíme, v tomhle ohledu se nic nezměnilo. Hanbu nevidět. ()
Nikoli Bergmanova hanba, ale moje. On to sice je výborný film, jenže já se na jeho vlnu dokázal naladit jen v pětihvězdičkové první polovině, pak již ne. Na druhou stranu je pravda, že tak zajímavý charakter jako je Jan, se na plátnech rozhodně nepromenáduje každý den. ()
Je to tady! Moje 15. filmové setkání s Bergmanem a poprvé za 5*! Pan režisér dokázal v Hanbě skloubit do jednoho nanejvýš fungujícího celku a) fiktivní, ale naprosto uvěřitelnou a působivou vizi státu v (občanské) válce b) krizi vztahu muže a ženy c) překvapivý humor (od střílení slepic až po cynického doktora narovnávajícího rameno). Všechny 3 složky jsou výborně provázané a každá má divákovi co nabídnout. Taky mě překvapila vcelku draze vypadající výprava. A krom charakterové proměny mužského hrdiny (nebo spíše odhalení jeho pravé tváře) se mi líbil i otevřený konec (a to i co do vyřešení partnerské krize). A stejně jako někteří další můžu zkusit při dalším zhlédnutí rozluštit tu prapodivnou scénu s převozníkem (pakliže to vůbec lze). ()
V Hanbe Bergman nepoukazuje na konkrétne vojny s tuctom neľútostných vojakov, dojemnou hudbou či happyendom. Hanba je najmä metaforou Bergmanovej vnútornej vojny s tým, ako ju chápe on a čo preňho znamená, do znázornenia životov hlavného páru, pre ktorý ma vojna priam bytostné následky súvisiace s pokrivením ľudského charakteru či psychiky. Tento film má príliš veľkú výpovednú hodnotu, príliš veľa myšlienok, príliš veľa toho strachu, ktorý ľudí prepadával počas vojny, príliš veľa bolesti či bergmanovských symbolov. ()
Dobrá režie, vynikající scénář a obraz, ze začátku klasický Bergman se vším všudy, pak navíc s třešničkou na dortu skýtající konečně i zajímavější prostředí, než je rodinný domek kdesi na severu. Mistrný výkon Liv Ullmannn pozvolna přechází až na hranici neumětelství. Kompletní absence hudby mě mrzela více než jindy. Zejména v druhé půlce se skrývá několik scén, které ve mně nenechaly dobrý dojem. I přes očividný umělecký záměr (či z nouze ctnost) místy těžce ospalé. Přesto velmi zajímavé a s přimhouřením obou nozder i poutavé. ()
Priority plesnivý, láska uvadá, vůle přežít narůstá. Ta atmosféra ve spojitosti s bezmocí, dotváří jasnozřivou konturu a rozvětvuje Bergmanovo filmové větvoví do jiné roviny. Elektrizující, hádám. Na víc se nezmůžu, ten film by měl zůstat bez jakýchkoli komentářů, může se stát, že by byl okraden o smysl. 90% ()
"Válka je nejprůkaznější odraz morálního úpadku" po tisící prvé, ale jednoznačně v jednom ze svých nejsilnějších psychologických zástupců. Po Sedmé pečeti zřejmě nejvýpravnější Bergmanův film, který ale nepostrádá, nebo lépe řečeno pevně staví na jeho neukojitelném talentu mučivě načrtnout a rozvést vnitřní rozpoložení svých postav v těžké životní situaci a měnící se vztahy mezi nimi. Charakter Maxe von Sydowa, jeho emocionální přerod a výměna rolí s původně mnohem cyničtější Liv Ullmannovou, patří k tomu nejpůsobivějšímu a myšlenkově nejobjemnějšímu, co se kdy ve filmu vyskytlo, a okolní zdevastovaná krajina či davové scény plné chaosu a zoufalství, tradičně nadpozemsky nasnímané virtuózem Nykvistem, znázorněné hrůzy už jen prohlubují a dodávají jim formální punc plnohodnotného válečného dramatu, přestože nevíme základní fakta o konfliktu ani dobu a prostor děje. Každičký záběr a každý zvrat má své podstatné místo v celém tom deprimujícím příběhovém bludišti, kde jsou aktéři uvězněni, směřováni k slepým uličkám beznaděje, naivní naděje a hanby... 95% ()
Bergman ve své nejlepší formě provedený naprosto dokonalými hereckými výkony obou hlavních představitelů. Těžký, depresivní, ale díky použitým prostředkům zcela srozumitelný film, na který se dá dívat znovu a znovu. ()
Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. ()
Netypický Bergmanov film, v ktorom prostredie a akcia zohrávajú väčšiu úlohu, než v jeho komorných, do seba ponorených dielach. Bergman vo svojom filme o moci a bezmocnosti vsadil na svojich dvorných hercov Liv Ullmann a Maxa von Sydowa, ktorí nesklamávajú. Osobitne Max von Sydow, ktorý vytvoril zo svojho Jana neuveriteľne plastickú postavu, ktorá nadlho utkvie v pamäti. ()
Po posledně viděném Bergmanovi mám skoro chuť napsat: „Scény z manželského života“ na pozadí války. Jenže to bych Hanbu celkem zploštil. Jestli je zde na Bergmanovi režisérovi fascinující, nakolik tísnivou atmosférou s minimálními prostředky vytvořil a jak pečlivě tradičně dokáže vést své dvorní herce k mimořádným výkonům, u Bergmana jako scenáristy mi nedá znovu vypíchnout hlubokou propracovanost rozehraného a sděleného. Přestože se tu Bergman věnuje primárně manželského vztahu na pozadí války, současně rozvíjí několik dalších včetně témat politického nátlaku a propagandy, zneužití a manipulace televizním médiem, totalitních praktik... a také obě hlavní témata (válku a manželský vztah) od počátku úzce propojuje a již od chvíle, kdy se o válečné hrozbě ještě pouze mluví, ukazuje nakolik taková (prozatím vzdálená) situace vplývá na vnitro člověka, jeho konání, postoje, uznávané hodnoty... za hodně působivou scénu se silným poselstvím bych dokázal označit už jen tu, v níž se oba manželé za stolem u prosluněné chaloupky baví o svých poměrně obyčejných plánech na zítra a do budoucna. Na Bergmana místy až nezvykle akční film zachází do stále větší tísně. Válku a její vliv na lidi ukáže v různých podobách jako něco, co může lidi přiblížit, současně však mezi nimi vyvolat další malou sokromou „válku“ a ve finále znovu skrze okolnosti spojit i na jednu loď... a líbí se mi, že přes místy vyčerpávějící existenciální tíseň a ke konci dost těžký prožitek ten film stále zachovává a úplně neodhazuje přítomnou naději, přestože pocit hanby – noční můry z nechtěného veřejného střetu kdesi uvnitř hluboce zůstává... [85%] ()
Jan a Eva Rosenbergovci neprežívajú zrovna priaznivé obdobie,jednak sa nachádzajú v bližšie nešpecifikovanej vojne,kde nebezpečenstvo číha z každého kúta,majú viac šťastia,ako by si mysleli,alebo hereckí predstavitelia Max a Liv v extrémne náročnom vdýchnutí ich výkonov nabádajú k prílišnému naturalizmu v tak pesimistickom vyznení,že hľadať nejaký číri optimizmus je ako hľadať ihlu v kope sena,ale nebudem až taký pesimista,a predsa sa šťastie na nich usmeje... Ale takým nemastným-neslaným spôsobom...Ako pokračujú vo svojich útrapách,tak je nejednoznačné,ako skončia. Čo mám doteraz skúsenosti,ktoré sa týkajú videných počinov Ingmara Bergmana,tak mám pocit,že snímok je netypický,najmä v zobrazení všadeprítomných agresiách,ktoré neprospievajú psychike týmto ľuďom,trpia,lebo vojna je preto,aby vyžmýkala všetku vnútornú pohodu každého jedného obyvateľa,ktorého sa to týka... Film má preto takú silnú odozvu v dušiach diváka,lebo herecké výkony dvorných spolupracovníkov režiséra Bergmana sú fenomenálne,kde pripočítam kameru Svena Nykvista,výpravu a predstavu,že táto vojna môže byť hociktorá,ale ako som počul v úvodných titulkoch,tak ja si najskôr predstavím extrémne-brutálnu 2.Svetovú Vojnu... ()
Filozofická dráma manželov - hudobníkov, ktorí sa chcú ukryť pred vojnou na odľahlom ostrove. Že si ich vojna nájde je jasné od začiatku. Sprvu vidíme klasického Bergmana, kde sa obrazy striedajú ako majú, až... keď vstúpi do filmu násilie vojny... potom sa psychologická surovosť mení na hmatateľnú, pre režiséra nevídanú. Drobnokresby postáv sú alfou a omegou Bergmanových filmov, ale azda nikdy nepoužil také silné "vonkajšie" násilie. A to je hnacím motorom prerodu postáv, hlavne Jan ( Max von Sydow ), ktorý sa z precitliveného umelca stáva bezcitnou postavou. Postava Evy ( Liv Ullmann ), so svojou krehkosťou, ale i živelnosťou zase dáva nádej do budúcnosti. ()
For Me 84% ()
Liv Ullmann a Max von Sydow jsou první ze zásadních opor tohoto filmu. Člověk při sledování nemá pocit, že se dívá na herce, ale na opravdový pár, který si žije svůj život. No a pak je tady samořejmě režie Ingmara Bergmana. Veselí střídá pocit nejistoty, stísnění, zloby a úlevy. Hanba je teprve druhým filmem tohoto skvělého režiséra, který jsem viděl, ale zcela jistě ne tím posledním. ()
Môj úsudok je asi takýto. Ak by bol Ingmar Bergman niekedy natočil komerčný blockbuster, možno by sa niesol v podobnom duchu. Ide ( pre mňa ) zatiaľ o najdiváckejší snímok od tohto režiséra, no a zrejme aj najmenej obsahovo neprehľadný ( pre mňa ). Mám rád umelecké odvetvia filmového umenia, ale musia mi ponúknuť aj niečo, čo nevyzerá ako 7 hodinový rozhovor dvoch ľudí pri káve o živote a smrti. ()
Do vojnového konfliktu v bližšie neurčenej dobe ani mieste zasadil Bergman ďaľší konflikt dvoch manželov. Napriek tomu, že obidvaja manželia sú hudobníci, vo filme neodznie žiadna hudba, čo celý film viacej umocňuje. Nanajvýš zaujímavým je koniec filmu, kde sa v posledných desiatich minútach, aj keď sa tam nič nehovorí, vypovie viac ako v celom filme. ()
Z ostrovní trilogie je "Hanba" filmem, kterýžto se filmu, tak jak ho my diváci (hlavně mainstream) známe a vnímáme, podobá nejvíce. Ano, zůstává tu hodně věci nevyřčených, za všechno si například všimněme Bergmanovy apolitičnosti, kdo nám tu válčí a proč? Fabule je oproti předchozí "Hodině vlků" a následující "Náruživosti" ale nejzřetelnější. Dovoluji si tvrdit, že hlavně proto dosáhl tento snímek nejslušnějšího ratingu, díky své otevřenosti (pokud to tak můžeme nazvat) divákovi. Každopádně mne osobně to moc nezaujalo, dva experimentálnější snímky mi byly bližší, pustil bych si je radši, Hanba nepřináší nic nového - to, že válka negativně determinuje lidí, vím už z jiných filmů. 65% ()
Na ostrove Gotland žije mladý pár. Všade navôkol zúri vojna. Jan a Eva Rosenbergovci sa snažia zostať stranou, ale nejde to. Vojna ich vtiahne do svojho ošiaľu. Bergman s pomocou výborných hereckých výkonov hlavných predstaviteľov a niekoľkých skvelých scén ukazuje nielen hrôzy akejkoľvek vojny, ale hlavne to ako mení ľudí. Je to jednoducho film o hanbe. ()